Pod jednou střechou - 20. kapitola 1/2

9. prosinec 2014 | 20.55 |
blog › 
Pod jednou střechou - 20. kapitola 1/2

Pod jednou střechou

Kapitola 20: Chceš důkaz? 1/2
Láska může být šílená, ale zešílet z ní může člověk jen žárlivostí.
Richard Aldington

Pohled Dannyho:
"Panebože, co se vám stalo?!" vyhrkl téměř okamžitě Jam a přiřítil se k nám.
Podíval jsem se směrem k Deenový a všiml si, že má naprosto klidný výraz. Někdy mě celkem děsilo, jak se zvládne přetvařovat.
"Nestačí vám hádky? To se teď už musíte i mlátit?" rýpnul si Oliver ode dveří.
"Jasně, ještě si z toho dělej srandu," utnul ho Jam a pak se otočil zpátky na Deenovou. "Tak co se stalo?" zeptal se tentokrát mírně.
"Nic zajímavýho, fakt si s tím nemusíš dělat starost. Jen trošku akčnější hodina těláku," zalhala Deenová bez mrknutí oka.

Jo jasně, akčnější hodina tělocviku... Stevens. Pouhá myšlenka na toho kreténa mi způsobovala sevření žaludku. Pořád ve mně žhnula touha vrátit se a vyřídit ho tak, aby se nejmíň měsíc nepostavil na nohy.
"Myslel jsem, že tělocvik v pondělí nemáš," konstatoval podezřívavě Jam.
"To nemám, ale kvůli těm projektům se nám přesunuly některý hodiny," objasnila a vyslala k němu úsměv. "Fakt ti nekecám, víš, že kdyby to bylo něco vážnějšího, jsi první, komu to řeknu, takže si s tím nelam hlavu," uklidnila ho a otočila se k odchodu. Zamířila ke schodišti a cestou se zakřenila na Olivera. 
Musím se jí zeptat, jestli hraje poker. S tímhle výrazem by mohla vyhrát pěknej balík peněz... plus, jsem si jistej, že kdyby hrála s opačným pohlavím, nikdo by nevěnoval tolik pozornosti kartám jako spíš jí.
"Řekneš mi, co se doopravdy stalo?!" obrátil se na mě Jam ve chvíli, kdy za sebou Deenová zavřela dveře pokoje. Nezbaštil jí to? Super, teď si to vyžeru já.
"Se mnou to nemá nic společnýho. Ve škole jsme se dneska ani jednou nepotkali. Nechápu, co tak vyvádíš, přece všichni Deenovou známe, ne?! Ta by se poprala i o pitomou prohru v nějaký hře," poznamenal jsem a snažil se znít co nejvíc lhostejně. Po pravdě jsem se tak vůbec necítil. Někde vzadu v mé hlavě mi bez ustání blikalo červené tlačítko varování. Moc dobře jsem si totiž uvědomoval, že jsem překročil hranici. Deenová pro mě znamenala všechno, ale lhostejná mi určitě nebyla. Všechno tohle bylo ale špatně. Moc špatně.
"Věř mi, natolik ji neznáš. V minulosti měla problémy, ale ne proto, že by je chtěla vyvolávat. Prostě to měla těžký," povzdechl si Jam a unaveně si promnul krk.
"Co se stalo?" zeptal se asi o pět vteřin déle Oliver a objevil se vedle nás. Tentokrát se tvářil naprosto vážně. Na chvíli mě naštvalo, že se o ni tolik zajímá, ale pak se znovu vrátila moje racionálnější stránka. Vůbec bych si toho neměl všímat.
"Když bylo Izzy deset, měli její rodiče autonehodu. Otec zemřel na místě a její mamka při převozu do nemocnice. Jelikož byl Niko už plnoletej, vzal si Izzy do opatrovnictví. Je vám asi jasný, že to nesla fakt blbě. Všechno se časem urovnalo, ale přibližně před dvěma roky ji využil jeden debil. Asi tři měsíce se vracela domů totálně zřízená. Když se jí pak Niko ptal, všechno zapírala. On se to samozřejmě snažil řešit, dokonce šel i do školy, ale bylo mu to k ničemu. Nikdo nic nevěděl. Uvažoval dokonce o tom, že by se přestěhovali, ale když se o tom Izzy dozvěděla, razantně to zamítla. Hlavně kvůli němu, protože právě dokončoval poslední ročník školy. Časem se domů začala vracet tak jako dřív a kdykoliv se o tom Niko zmínil, odvedla řeč jinam a dělala, jako by se nic nestalo... tak asi tušíte, že o ni mám strach. Je jako moje vlastní sestra, do háje," vysvětlil Jam a poslední větu pronesl naprosto podrážděně.
Nevěděl jsem, co říct. Prostě jsem tam jenom tupě stál a zpracovával všechno, co Jam řekl. Jestli mi nebyla ukradená před hodinou, tak teď už pouhá myšlenka na to, že bych ji mohl někdy ignorovat, šla naprosto do háje. Definitivně se mi dostala pod kůži. A já? Já nemám nejmenší potuchy o tom, jak se tohohle všeho zbavit.
------------------------------
Pohled Izzy:
Musím říct, že mi dalo další den ráno fakt zabrat, než jsem zamaskovala následky po facce, kterou jsem obdržela předchozí den od Setevense. Nikdy jindy bych si s tím hlavu nelámala, ale nechtěla jsem budit velkou pozornost. Ať už před Jamem, nebo celou školou. Bylo mi jasný, že se nevyhnu nejnovějším drbům a taky mi docházelo, že jejich součástí bude i Black.
Předpokládala jsem, že to bude den na nic, ale moje předpoklady se ještě zhoršily. Měla jsem pocit, jako by mě každý v dosahu deseti metrů sledoval. Zřejmě se stále nemohli vzpamatovat z Blackova zákroku. Jak jsem se dozvěděla od Jenny o bižuli, polovina školy si myslí, že Blacka vydírám a ta druhá, že s ním spím. Teď si jen vybrat, co z toho líp zapůsobí na mojí pověst...
Jediné pozitivum, které se na dnešku dalo najít, bylo to, že mojí skupině na angličtinu odpadla hodina. Poprvé v životě jsem děkovala za rozdělení do těch pro mě ne moc pochopitelných skupin.
Jelikož to byla moje předposlední hodina a Jenny se normálně učila, rozhodla jsem se přesunout do společenské místnosti a ukořistila jsem jeden z mnoha volných stolů. Sedla jsem si na lavičku a s povzdechem vytáhla z tašky bagetu. Jestli mám přežít tohle peklo, tak jedině s jídlem.
Ve chvíli, kdy jsem si ukousla první sousto, se někdo nahrnul na místo naproti a vedle mě.
"Tady je plno," zavrčela jsem a vzápětí vzhlídla.
"Ahoj, Izzy," broukl ke mně s úsměvem Ben, jeden z Blackových kámošů. Nijak zvlášť jsem se o ně nezajímala, ale díky Jenny a jejím drbům jsem jejich jména znala perfektně.
"To má být jako vtip?" povzdechla jsem si a změřila si oba znuděným pohledem. Vedle mě si sedl Jeffrey, zkráceně Jeff, tmavovlasý hezoun, který měl stejný cíl jako Black. Dostat do postele co nejvíc holek. A naproti nám si na druhé lavičce zabral místo Ben. Netušila jsem, co to tady na mě hrajou, ale vlastně jsem to ani vědět nechtěla.
"Ne, jenom jsme si všimli, že tu sedíš tak sama, tak jsme si řekli, že si přijdeme pokecat," objasnil Jeff s nevinným pohledem.
"Jo, to můžete zkoušet na někoho jinýho," prohodila jsem s kyselým úšklebkem a v klidu se zakousla do bagety. Ben mě při tom celou dobu sledoval.
"Vážně... i když, samozřejmě nám neušlo, jak si jste s Dannym poslední dobou blízcí," namítl Jeff s úsměvem.
"Tak hele, povím vám to asi takhle," začala jsem hned, co jsem spolkla právě ukousnuté sousto, "je mi jasný, že tímhle něco sledujete, ale máte smůlu. Mezi mnou a Blackem není naprosto nic. Nemáme vůbec nic společnýho, tedy až na střechu nad hlavou. On se o mě nezajímá, já se nezajímám o něj a tečka. Akorát tu marníte čas a podporujete ostatní v tom, aby si vymýšleli ještě víc exotičtější pomluvy," dodala jsem a kývla směrem k vedlejšímu stolu, kde seděla skupinka nějakých holek, která nás celou dobu odposlouchávala.
"To bych neřekl," nadhodil jednoduše Jeff.
"Co? Že mě právě jedna z nich nazvala prohnanou manipulátorkou, nebo to, že si nevymyslí něco lepšího?" zeptala jsem se s kapkou ironie a natočila k němu hlavu.
"Myslel jsem to, že se o tebe Danny nezajímá," objasnil nakonec naprosto vážně a vyměňoval si semnou zaujatý pohled.
"Áh, koukám, že do tý úchylný hry zatáhl i vás dva. Super, můžete mu ale vyřídit, ať se jde bodnout. Fakt mě to už přestává bavit," prohodila jsem a bez dalšího zájmu si ukousla kousek bagety. Sám velký Black posílá kumpány? Copak se to s ním stalo?!
"Nevím, o čem to mluvíš, ale věř nám, že ti říkáme pravdu. Danny má několik pravidel, kterých se pevně drží, ale jakmile se objevíš ty, poruší je bez mrknutí oka. Tak například, nikdy by se neodhodlal k tomu, aby nějaký svý krásce dělal šoféra. Od svýho autíčka si všechny pěkně drží dál. Ale ty... nejen, že se včera vyřítil jak hurikán, aby si podal Stevense, ale dokonce tě potom nacpal do auta a odvezl domů," vložil se do toho Ben.
"Jo, to fakt dokazuje to, jak šíleně se do mě zamiloval... Ale no ták, tomu byste ani sami nevěřili, ne? Jednoduše se zase nafoukl a netušil, co dělá, takže nebylo divu, že mě do svýho, jak říkáte vy, autíčka, nacpal," odvětila jsem a opřela se o opěrátko lavičky. Vlastně ani nevím, proč tady pořád sedím...
"Jen si z toho dělej srandu, ale my ho známe až moc dobře. Poslední dobou není ve svý kůži," prohodil Jeff.
"Jo, to asi způsobuje nervový vypětí, které mám pravděpodobně na svědomí já," souhlasila jsem s úsměškem a znovu si ukousla bagety. Až teď jsem si všimla, že ji mám skoro celou v sobě.
"Vy dva si jste až moc podobný," nadhodil Jeff.
"To už jsem slyšela od Olivera, škoda, že nejsme skuteční příbuzní," protáhla jsem hraně zklamaným hlasem a strčila si do pusy poslední kousek své svačiny. S protočením očí jsem zmuchlala igelitový sáček a hodila ho do vedlejšího koše.
"Já ti nevím, kdybyste byli příbuzný, nemohla bys nám na něj něco prásknout," zapřemýšlel se nahlas Ben a vyslal ke mně jeden ze svých zřejmě dost dobře nacvičených úsměvů.
"Tak takhle to je... chtěli byste něco šťavnatýho? Proč jste s tím nepřišli hned na začátku. Mohli jsme tuhle nesmyslnou předehru přeskočit," prohodila jsem s ďábelským úsměvem.
"Máš něco?!" vyhrkl Ben zaujatě a naklonil se přes stůl tak, aby ke mně byl blíž.
"Jak se to vezme, možná, že existuje jedna taková fotečka..." protáhla jsem s úsměvem. Tohle se mi začíná líbit čím dál tím víc. Že bych Blacka konečně něčím dostala? Nevím, jak velká rána by to pro něj byla, ale pochybuju, že by chtěl, abych někomu ukazovala jeho ranní podobiznu s pastou po celém obličeji...
"Ty máš fotku? Jako fakt?! Sem s ní!" zapojil se tentokrát i Jeff.
"Jakou fotku?" ozval se kousek od nás Blackův hlas právě ve chvíli, kdy zazněl zvonek oznamující konec hodiny. Black zapadl na místo vedle Bena, ale jakmile mě spatřil, zarazil se. Probodl mě svým pohledem a snažil se nedat najevo své překvapení.
"Co ta tady dělá?" zeptal se svých kámošů, ale nespouštěl ze mě svůj pohled.
"Říkali jsme si, že je už docela na čase, abychom se seznámili," odpověděl s úsměvem Jeff a mrkl mým směrem. Black si toho všiml a zatvářil se ještě víc popuzeně.
Prohlížela jsem si jeho perfektní rozcuch a snažila se tvářit neutrálně. Neušlo mi, že pomalu polovina holek v místnosti po něm hází vyzývavým pohledem. On si toho očividně nevšiml, protože pořád sledoval mě. Někde hluboko v sobě jsem cítila, že mi to vadí. Vadí mi, že takhle působí na všechny holky v okolí a vadí mi i to, že se pomalu začínám cítit jako ony.
"Neboj se, už jsem na odchodu. Přeci bych nemohla dovolit, aby se o nás šířily další pikantnosti," promluvila jsem jeho směrem a všimla si, že se jeho výraz změnil. Nedokázala jsem jeho náladu přesně definovat. Jako by se mu v očích mihlo nespočet výrazů najednou.
Zvedla jsem se a donutila se od Blacka odtrhnout pohled. "Díky za pokec, bylo to opravdu zajímavý," prohodila jsem k Jeffovi a Benovi. Vyslala jsem k nim úsměv a nakonec se otočila a zamířila pryč.
"Musíme to někdy zopakovat, něco nám dlužíš!" zakřičel za mnou ještě Ben, ale na to jsem už nic neřekla. Jediný, na co jsem myslela, bylo to, abych se dostala do dostatečné vzdálenosti od Blacka. V tuhle chvíli by se mi hodilo něco, čím bych se mohla majznout po hlavě... fakt se potřebuju vzpamatovat.
-----------------
Pohled Dannyho:
"Panebože, vypadáš jako mrtvola, chlape. Co jsi dělal?" pochechtával se Will na Ricka, který se z ničeho nic objevil u nás. Zbývalo ještě dvacet minut do odjezdu, takže jsme postávali před autobusem a Jeff s Benem plánovali sobotní mejdan.
"Nestojí za řeč," zahuhlal Rick zdrceně a rozhlídl se kolem sebe, jako by někoho hledal.
Došlo mi, že hledá tu svojí rusovlásku. Jenom blbec by nepoznal, že se spolu chytli. Přesně to je jeden z důvodů, proč nesnáším delší závazky. Na co ztrácet drahocenný čas s něčím takovým?
"Á, takže potíže v ráji," poznamenal Will a očividně tím upoutal pozornost Jeffa a Bena, protože se otočili k nám a začali si Ricka přeměřovat pohledem.
"Asi to s ní bereš vážně, co?" zeptal se Ben, ale jako otázka to vlastně ani nevyznělo. Bylo to spíš konstatování.
"Řikal jsem ti, ať si dáš pozor. Ta piraňa si tě totálně obmotala kolem prstu," poznamenal jsem s kyselým úšklebkem.
"Tuhle radu ti jednou připomenu," povzdychl si a znovu přejížděl pohledem po davu kolem nás. Stálo tu asi šest autobusů, ale všichni účastníci projektových dní postávali venku jako my. Nejsem příznivec takových akcí a jsem si jistej, že v Muzeu moderního umění umřu nudou, ale pořád lepší, než tvrdnout ve škole.
"To nebudeš muset, do takovýho stavu se nikdy nedostanu," prohodil jsem naprosto rozhodně a všiml si Jeffova a Benova úsměvu.
"Co je?" zavrčel jsem jejich směrem.
"V-vůbec nic," rozchechtal se Jeff nějakýmu vtípku, co mu přihrál Ben.
Chtěl jsem je něčím setřít, ale všiml jsem si, že se Rick zarazil a zatnul ruce v pěst. Díval se do davu před sebou a z očí mu doslova šlehaly blesky. Následoval jsem jeho pohled a rozpoznal jsem tu jeho rusovlásku. Nebyla ale sama, kolem ní postávala tříčlenná skupinka holek. I slepej by si všiml, že za ní nepřišly jenom na pokec.
"Doufám, že tam nechceš vtrhnout," zareagoval Will, když mu došlo, o co jde.
"A co mám asi tak dělat?!" zavrčel rozzuřeně Rick. Nadzvedl jsem jedno obočí. Nikdy jsem neviděl Ricka takhle naštvanýho.
"Co se děje?" ozval se za námi příchozí Oliver.
"Rick se rozhoduje, jestli má jít zachránit tu svojí krásku," odvětil Jeff.
"Podle mě to akorát zhoršíš," poznamenal Will.
"Takže tu mám jenom stát a sledovat to?" zavrčel Rick a odhodlaně se pohnul vpřed.
"Myslím, že to vyřeší někdo jiný," zarazil ho Will a kývl o deset metrů vedle, kudy si to štrádovala Deenová.
Tentokrát jsem se zarazil já. Měla na sobě černé džíny, tmavě modrý kabát a vlasy si vyčesala do culíku. Všiml jsem si, že má přes rameno hozenou cestovní tašku. Tvářila se jako bohyně pomsty a mířila si to k tý rusovlásce.
Chtěl jsem od ní odrhnout oči, ale nedokázal jsem to. Vybavil se mi včerejšek a rázem se mi vrátily všechny myšlenky na ní. Až někdy do jedný do rána jsem ji ani za boha nemohl dostat z hlavy. Děsilo mě to.
Sledoval jsem, jak se zastavila vedle Rickovi známosti a postavila se proti těm třem. Stála ke mně zády, takže jsem nemohl vidět její výraz, ale asi stál za to, protože se ty tři začaly rozhlížet kolem sebe a během minuty se daly na odchod. Všiml jsem si, jak se otočila a usmála na tu rusovlásku. Zřejmě se jí představila, protože si vzápětí podaly ruce.
"Ale, Danny, co to je za výraz?" začal si mě z ničeho nic dobírat Jeff. Až teď jsem si uvědomil, že na mě všichni, tedy až na Ricka, zírají.
"Jakej?" odsekl jsem bez špetky zájmu a otočil se k nim čelem.
"Ale no ták, teď už to nezamaskuješ, všimli jsme si, jak na ni zíráš," poznamenal Ben s provokativním úsměvem.
"Na nikoho jsem nezíral," popřel jsem razantně a nasadil nevraživý výraz v obličeji. Do háje, tak teď se dokonce chovám jako nějakej pitomej stalker. Skvělý... Výborně, teď sis to prvotřídně posral.
"Neeee, vůbec neee," protáhl se smíchem Jeff.
"Blbci," prohodil jsem uraženým hlasem a zachytil Oliverův hodnotící pohled.
"No co?!" vyslal jsem k němu pohotově. Právě on by se v tom měl šťourat nejmíň, ne? Zná mě snad nejlíp ze všech přítomných.
"Ale nic," odpověděl nakonec.
"Izabela, že jo?" ozval se najednou Rick kousek od nás. Všichni po něm okamžitě střelili pohledem. Já jsem pro změnu zakotvil na překvapené Deenové. Rick ji zřejmě zachytil, když procházela kolem. Sakra, doufám, že nic neslyšela. Ještě to by scházelo...
"Jo, proč?" zeptala se. V dalším okamžiku zvedla hlavu a střetla se s mým pohledem. Zatvářila se překvapeně, ale okamžitě svůj výraz srovnala.
"Chtěl jsem ti jen poděkovat za to před tím, Mia... no..." dostával ze sebe Rick poděkování.
"Neděkuj, ty vysávačky života mi lezou krkem už delší dobu," poznamenala a při oslovení těch holek se zatvářila znechuceně. To samozřejmě rozesmálo ostatní.
"Ale i tak, díky," nedal se Rick.
"Už chápu, tvoje přítelkyně?" zeptala se Deenová s úsměvem.
Rick se nejdřív podíval na nás a nakonec se otočil zpět na ni. "Jo, něco takovýho," prohodil v klidu.
"Tak to jo. Každopádně si ji hlídej, je to super holčina," odvětila a otočila se směrem k davu lidí, který se očividně rozřazoval do přistavených autobusů. Viděl jsem, že má nakročeno pryč, ale nakonec se zarazila a otočila zpátky.
"Jen tak mimochodem, Taylera z druháku jste asi neviděli, co?" nadhodila směrem k nám.
"Bohužel ne," odpověděl Oliver.
"Super, když toho blba někdo potřebuje, není k nalezení," zaklela pro sebe naštvaně a posunula si tašku výš na rameno. "Ale dík," broukla nakonec a s viditelným podrážděním si to namířila pryč.
Aniž bych si to uvědomil, znovu jsem ji sledoval. Když mi to došlo, rychle jsem od ní odtrhl zrak a přesunul ho na kluky. Naštěstí si ničeho nevšimli, protože se dívali stejným směrem jako já. Z jedný strany jsem byl spokojený, protože bych jejich další kecy asi nezvládl, ale z té druhé stránky mě obklopovala podrážděná nálada kvůli tomu, že se o Deenovou až moc zajímali.
"Fajn, už byste toho mohli nechat, ne? Co třeba si nastoupit?" prohodil jsem s kapkou ironie a vydal se k zadnímu vchodu do autobusu. Přísahám bohu, že jestli tohle bude trvat ještě dýl, asi se z toho zblázním.
------------------
Pohled Izzy:
Vzdala jsem to. Prostě jsem to po patnácti minutách trmácení s tou pitomou taškou vzdala. Věděla jsem, že dnešek bude stát za houby, ale že až tak? Ne, to jsem opravdu nečekala.
Ráno jsem si to zamířila za Jenny, protože jsme byly dohodnutý, že vyrazíme spolu. Bohužel jsem jí našla s kupou posmrkaných kapesníku a vysokou horečkou. Takže místo toho, aby tenhle teror prožila semnou, si v pohodě zůstala v posteli a mně na krk hodila Taylerovu tašku s nějakými krámy. Prý mu ji měla vzít sama, ale jelikož zůstává doma, mám její roli převzít já. Jelikož to byla Jenny, nemohla jsem odmítnout, ale už nejmíň desetkrát mě popadla chuť hodit tu kraksnu někam k popelnicím a uhrát to na to, že mě někdo okradl.
"Škoda, že nejedeme spolu," prohodil Rob zklamaně.
"To mi povídej. Ty jsi na tom ještě dobře, to já budu muset přetrpět celý den s Taylerem," zavrčela jsem podrážděně. A s Blackem. Dodala jsem si pro sebe v duchu. Ano, neunikl mi fakt, že na tu výstavu jede i on a celá jeho partička. Měla jsem v plánu, se mu co nejvíc vyhýbat, ale tenhle podraz mi to fakt neulehčuje. Nejhorší na tom bylo to, že jsem měla strach ze sebe. Přišla jsem totiž na to, že jakmile je Black někde nablízko delší dobu, nechovám se tak, jak normálně.
"Kdyby se tady nedrželi všech těch systémů, myslím, že by šlo zařídit, abychom jeli spolu," odvětil Rob.
"Očividně mám smůlu," broukla jsem a s povzdechem se zadívala na dva profesory, kteří rozdělovali posledních pár lidí do autobusů.
"Fajn, slibuju, že ti to vynahradím jindy. Hmm, co třeba v pátek?" navrhl zaujatě Rob a vyzývavě se na mě zakřenil.
"Zveš mě? To nemůžu odmítnout," prohodila jsem s úsměvem a chystala se na odchod ke svému autobusu.
"Takže platí?" ujišťoval se rychle.
"Jasný," souhlasila jsem a s úsměvem se vydala pryč. Právě, když jsem se otočila, vcházel do autobusu Tayler. Slibuju, že si tohle Jenny ještě pěkně slízne.
Přidala jsem trošku do kroku a v další minutě jsem nastoupila do stejného autobusu jako on. Jelikož jsem vešla zadním vchodem, vyšla jsem v druhé části vozidla. Všude vládl zasedací chaos. Poznala jsem pár známých tváří ze třídy a někoho i ze starších ročníků. Projektový dny byly jedny z těch akcí, kdy se mohli žáci ze školy míchat nehledě na věk.
O dvě sedačky dál za vchodem jsem zahlídla Miu, která měla vedle sebe volno. Pak jsem si všimla Olivera na konci autobusu. Kolem něj byl rozmístěný celý zbytek jeho party včetně Blacka. Zrovna byli zabraní do nějaký debaty, takže si mě nevšimli.
Asi o čtyři sedačky před nimi na druhé straně, než seděla Mia, jsem spatřila Taylera. Ten si mě samozřejmě všiml hned. Napochodovala jsem si to k němu a s opravdu obrovskou úlevou po něm hodila jeho tašku.
"Kde je Jenns?" zeptal se nechápavě a měřil si mě nedůvěřivým pohledem.
"Fakt oceňuju, že spolu v posteli netrávíte každou noc, ale aspoň jsi jí mohl zavolat," zabručela jsem a nezapomněla si do něj trošku rýpnout. Před Jenny se totiž snažím na nic nenarážet. Tedy spíš to omezuju...
"Vybil se mi mobil... Dívala ses dovnitř?" konstatoval a vzápětí mě probodl svým nevraživým pohledem.
"Ptáš se mě jako, jestli jsem ti náhodou nerovnala spodky? Ale no ták, to bych neudělala ani tehdy, kdybys mě zdrogoval," uchechtla jsem se a zřejmě pobavila i jeho kámoše.
"Dneska jsi zase v ráži, co?" odfrkl si.
"Líp bych to nenazvala," prohodila jsem a v klidu se otočila. Neuniklo mi, že si mě konečně všiml i Black. Vysílal ke mně ten svůj uhrančivý pohled a já měla co dělat, abych se bez sebemenší známky emocí otočila na druhou stranu.
Udělala jsem dva kroky dál a ocitla se vedle sedadla, kde seděla Mia.
"Máš tu volno?" zeptala jsem se s úsměvem. Překvapeně ke mně zvedla hlavu.
"Jasně, mám," usmála se nakonec, vzala tašku z volnýho sedadla a hodila si ji pod nohy.
"Hodím ti to nahoru, jestli chceš," navrhla jsem, ale v tu samou chvíli se ozval vyzváněcí tón mého mobilu. "Moment," broukla jsem k Mie a vytáhla mobil ze zadní kapsy kalhot.
Nemusela jsem se koukat ani na příjemce, aby mi došlo, že volá Jenny, aby mě mohla zkontrolovat.
"Neboj, už jsem mu to dala," informovala jsem ji hned, co jsem přijala hovor.
"Děkuju moc, nevím, co bych bez tebe dělala," zaskřehotala do telefonu a pak se ozval zvuk smrkání. Po tváři se mi rozlil úsměv.
"Mohla bych s Tayem mluvit? Zkoušela jsem mu volat, ale asi si toho nevšiml," zeptala se nevinně.
"Jo, má to to vybitý. Počkej vteřinku," odvětila jsem a odtáhla si mobil od ucha. Druhou rukou jsem si překryla mikrofon a udělala dva kroky k Taylerovi.
"Chce s tebou mluvit. Zkus jí jen naznačit něco z toho, co jsem ti tu teď řekla, a uvidíš. Jsem si jistá, že nechceš, aby se dozvěděla o minulým létě," varovala jsem ho s přimhouřenýma očima.
"Vydíráš mě?" zeptal se s úšklebkem.
"Ne, jenom tě varuju," dodala jsem sladce a podala mu mobil.
"A s tímhle musím žít pod jednou střechou," ozval se ze zadní části autobusu Blackův arogantní hlas.
"Jako bys ty byl prvotřídní spolubydlící," vrátila jsem mu s úsměškem a přešla zpět k Mie. Do horní zásuvky jsem strčila její batoh a následně i kabát, který jsem si vysvlíkla.
"Deenová?!" zavolal na mě Tayler asi po třech minutách. Otočila jsem se a zachytila mobil, co po mně hodil. "Přišla ti SMS od Nelsona. Asi bez tebe nemůže přežít co? Ani ne před pěti minutami jste postávali venku. Měl jsem za to, že už mezi vámi nic není," zahulákal na mě tak, aby to nikdo z přítomných nemohl přeslechnout.
Téměř okamžitě jsem na sobě ucítila několik pohledů. Jeden jsem ale vnímala mnohem víc, než ty ostatní. Black mě provrtával rozzuřeným pohledem. Nechápala jsem, co mu je vlastně po tom. Pár vteřin jsem si s ním vyměňovala neústupný pohled a nakonec se otočila zpět na Taylera.
"Nevyvozuj si přehnaný závěry," vrátila jsem mu s úšklebkem a s úlevou zapadla do volného sedadla vedle Mii. Skvělý, tahle cesta začíná opravdu úžasně...
Ani se neptejte, proč jsem to musela rozdělit. Jak jsem zjistila, stránka delší texty nepobírá a nešlo mi ani vložit video. Jednoduše mám totální smůlu. Každopádně, zveřejnila jsem obě části, takže pokud máte náladu, vrhněte se na to. Druhá část je naprosto zvratová. :) Další detaily do budoucna se dozvíte na konci druhé části. :)
Vaše misqwa

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 20. kapitola 1/2 sayonara 10. 12. 2014 - 14:41