Pod jednou střechou - 21. kapitola

30. prosinec 2014 | 10.53 |
blog › 
Pod jednou střechou - 21. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 21: A ty jsi jako kdo?!
Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda.
Gaius Iulius Caesar

---------------------
Pohled Dannyho:
"Posledních pět minut!" zavolal přes půl hřiště náš trenér a začal sklízet vytahaný míče do venkovního skladu vedle hřiště.
"Co to mělo ráno znamenat?" prohodil ke mně příchozí Oliver a přihrál mi míč.
"Co přesně?" zeptal jsem se a zachytil jeho přihrávku. Párkrát jsem vykopl míč asi půl metru nad zem a nakonec mu ho poslal zpět. Ve skutečnosti jsem věděl naprosto jistě, o čem mluví.
Divím se, že se zmínil až na konci druhý hodiny. Vlastně o tom nikdo z kluků nemluvil, ale na to měl určitý podíl i dnešní trénink. Poslední dobou je čím dál tím víc intenzivnější a vsadil bych se, že důvodem bude poslední zápas před zimní pauzou, který nás čekal za dva týdny.
"Ty a Izzy... Neříkej mi, že nevíš, o čem mluvím," povzdechl si.
"Jo tohle, co by to mělo znamenat?" položil jsem mu stejnou otázku, jakou mi ještě před chvílí položil on, a zamířil k šatnám.
"Na to jsem se ptal já tebe. Ale no tak, doufám, že sis z Izzy neudělal svůj cíl. Nemám ponětí, co mezi vámi je, ale radím ti dobře, když říkám, ať vycouváš. Ona není jenom nějaká hračka. Když pominu, že by tě Jam zabil, měl bys aspoň brát na vědomí její minulost," namítl Oliver a kopl míč směrem k trenérovi. Asi během tří vteřin mě doběhl a srovnal semnou krok.
"Není můj cíl. Deptá mě a připravuje mě i o zbytky mýho dobrýho chování. Navíc, není tak nevinná, jak si myslíš," obhajoval jsem se první věcí, která mě napadla. Po pravdě, nechtěl jsem se s ním o tom bavit. Už tak jsem měl Deenový plnou hlavu.
Netušil jsem, proč jsem ráno ztratil kontrolu a políbil ji před všemi na parkovišti. V jednu chvíli jsem byl v pohodě, pak jsem ji viděl s tím kreténem a než jsem se nadál, svíral jsem ji v náručí. Poslední dobou překračuju všechny svoje stanovený hranice v chování a příčinou je ONA. Zřejmě si to neuvědomuje, ale je jediná, kterou nedokážu dostat z hlavy, natož ji ignorovat.
"Takže mi tvrdíš, že ses na ní dneska lepil proto, že tě deptá?" Pokračoval v chůzi vedle mě a přitom mě probodával hodnotícím pohledem. "Jestli to používáš jako výmluvu pro sebe, tak prosím, ale na mě s takovými kravinami nechoď," dodal po chvilce ticha a vyslal ke mně úšklebek typu: tohle-ti-nikdo-nesežere.
"Ahhh, proč vlastně vedeme tenhle rozhovor? Copak jsi její osobní ochránce? Tak jsem to trošku přehnal no... Buď v klidu, Deenová bude v pohodě," zavrčel jsem a frustrovaně si prohrábl vlasy. Potřebuju sprchu.
"Tím bych si zase tak jistej nebyl," nadhodil ještě Oliver. To jsem už ale otvíral dveře do šatny a shazoval ze sebe triko.
"Povídám, že bude," povzdechl jsem si a vytáhl z tašky, která ležela na lavičce před mou skříňkou, osušku. Bude v pohodě, protože byla v pohodě po všech našich střetech. Problém spíš byl, jak na to zareagujou ostatní. Moc dobře jsem věděl, že to, co jsem udělal, byla chyba. Sakra, podělal jsem to. Nechtěl jsem udělat až takovou blbost. Jasně, měl jsem v plánu potrápit ji, ale jen v soukromí. Netoužil jsem po pozornosti ostatních. Jenže v tu chvíli, kdy jsem vtrhl mezi ni a Nelsona, jsem toho ani za nic nelitoval. Z nějakýho nevysvětelnýho důvodu jsem chtěl tomu blbci dokázat, že Deenová patří mně. Což byla naprostá kravina, protože to tak není...
------------------
Jen co jsem vylezl ze sprchy, strhlo se to, čeho jsem se obával mnohem víc než rozhovoru s Oliverem. Jakmile se za mnou totiž zavřely dveře koupelny a já se ocitl zpátky v šatně, zaměřila se na mě pozornost Jeffa, Ricka, Bena a Willa.
Tvářil jsem se naprosto nad věcí a zamířil ke své skříňce. Asi o dvě místa vedle mě měl skříňku Oliver. Jakmile jsem se střetl s jeho pohledem, uchechtl se.
"Tak ven s tím, Danny, pochlub se," ozval se jako první Will.
"Není čím," odvětil jsem prostě a začal vyndávat čisté oblečení ze skříňky.
"Vzhledem k tomu, že jsme tě ráno viděli, jak si přivlastňuješ svou novou spolubydlící, očekáváme vysvětlení," prohodil ke mně tentokrát s popichujícím úsměvem Jeff.
"Nikoho jsem si nepřivlastňoval," namítl jsem stejně chabě, jako před tím. Zamyslel jsem se nad tím, co Jeff řekl, a musel jsem uznat, že toho ten kluk ví víc, než si myslí. Každopádně ta chvilka je už za mnou. Od teď si žádný zkrat dovolit nemůžu.
"Ne? Jedině dobře. Už jsem si začínal myslet, že jste mi zakázali jakýkoliv kontakt s vaší kámoškou jen proto, abys měl volný prostor ty. To teda znamená, že mám volnou cestu?" zeptal se se zájmem Ben.
Na vteřinu jsem pocítil bodnutí v oblasti hrudi. Bylo to tak nečekané, že jsem se musel opřít dlaní o vedlejší zavřené dveře skříňky. Snažil jsem se ten pocit ignorovat, a když se mi to konečně povedlo, otočil jsem se.
"Ne, nemáš," sykl jsem s Oliverem nastejno. Zachytil jsem Benův překvapený pohled a následně i Jeffův, Willův a Rickův smích.
"Takže jste spolu?" prohodil po chvíli přemýšlení Ben.
"Ne," zavrčel jsem a stříkl na sebe deodorant. Ještě jednou se mě na to někdo zeptá a neudržím se. Do háje, totálně jsem to posral.
"Fajn, to bychom měli, ale teď vážně. Jsi si vědom toho, že jsi tý krásce pěkně zavařil?" ozval se Rick, jakmile se přestal smát.
"A tím myslíš zase co?" prohodil jsem k němu, aniž bych se otočil. Hodil jsem deodorant do tašky, rozvázal si ručník, který mi až do teď spočíval na bocích, a natáhl na sebe boxerky a kalhoty.
"No, jsem si docela dost jistej, že ji zástup tvých fanynek dá pěkně sežrat ten tvůj úlet. Jako by nestačilo, že spolu bydlíte," objasnil vzápětí Rick a při tom si zapínal knoflíky na košili.
"Super, koukám, že se tu tvoří zástupy lidí, aby mohly Deenovou chránit před celým světem," zavrčel jsem nevrlým hlasem a začal si sušit ručníkem mokré vlasy.
"Před celým světem? No ták, nebuď blázen, mají dost práce s tebou," zapojil se rozesmátý Jeff.
"Koleduješ si o prvotřídní nakopání do tvýho velectěnýho zadku," konstatoval jsem naprosto bez náznaku úsměvu.
"Fakt shledáváš můj zadek velectěným?" zamyslel se nahlas Jeff a začal se zkoumavě otáčet.
"Di se bodnout!" hejknul jsem a hodil po něm svou osušku. Trefil jsem se, ale to už se ten blb rozchechtal a spolu s ním i zbytek přítomným. Ti, co přicházeli ze sprch teprve teď, ohromeně hleděli na to, jak se ti pitomci pomalu váleli smíchy na zemi.
"Měl bys to nějak vyřešit, protože z vlastní zkušenosti říkám, že tvý obdivovatelky mě někdy dost děsí," promluvil Oliver, když se všichni relativně uklidnili.
"I kdyby se mi chtělo, jako, že se mi nechce, nemám tušení jak," prohodil jsem a lhostejně pokrčil rameny. Jedna moje část se o následky kolem Deenový zajímala dost, ale ta druhá racionálnější stránka jakékoliv myšlenky zavrhla. Proboha, vždyť je to Deenová a já jsem já. Tohle není ani za nic můj styl. Nezajímám se, nestarám se, nepřemýšlím. Nikdy.
"Vlastně by se řešení našlo snadno," prohodil s ďábelským úšklebkem Will.
"Ani mě nezajímá, co máš na srdci, kámo," zabručel jsem a přetáhl přes sebe černé triko s krátkým rukávem.
"Co takhle s tou kráskou začít chodit?" navrhl a v tu chvíli všichni naprosto ztichli.
"Cože?!" vyšlo ze mě naprosto šokovaně a Ben s Jeffem vybuchli v další záchvat smíchu.
"Není to špatnej nápad. Jasně, všichni známe tvoje zásady, ale co takhle falešný chození. Dejme tomu týden. Situace okolí by se uklidnila a vy byste pak zase byli v pohodě... teda co se vašich poměrů týče," promluvil tentokrát zaujatě Rick.
Hleděl jsem na ně jako na tupce. Pomátli se. Jo totálně se zbláznili. Já a... Ne, tohle asi nerozdýchám. Slovo "chození" nebo "vztah" pro mě absolutně neexistovalo, to o mně věděli naprosto všichni.
"Jo, to je fakt skvělej nápad!" zajásal jsem hraně nadšeným hlasem a začal si do tašky skládat špinavý oblečení.
"Fakt?" zeptal se zaraženě Will.
"Ne," odsekl jsem a odfrkl si. "To teda ne."
"Fakt obdivuju tuhle tvojí stránku," zasmál se Jeff a zamířil k východu. Cestou po mně hodil můj ručník.
Nezmohl jsem se už na žádnou poznámku, takže jsem ho pouze probodl nasupeným pohledem. Nijak to nebral v potaz a s úsměvem vyšel ven. V jeho závěsu byl i Oliver, Will a Ben.
Když kolem mě procházel Rick, zastavil se a promluvil tak nahlas, abych ho slyšel jenom já. "Nevěřil bych, že ti někdy připomenu tvá včerejší slova. Natož, že to bude hned další den, ale prostě si nemůžu pomoc. Izzy si tě dokonale obmotala kolem prstu, kámo." Ke své poznámce nezapomněl připojit provokativní mrknutí.
Než jsem se po něm stačil ohnat rukou, uskočil a se smíchem zamířil za ostatními.
"Jen počkej, za tohle si tě podám!" zakřičel jsem za ním a zabouchl svou skříňku. Sebral jsem tašku z lavičky a vyrazil za ním. Deenová, že mě má obmotanýho kolem prstu? Ale no tak, v jakým světě to žije?!
----------------------
Pohled Izzy:
Doufám, že sis to včera vychutnala, protože to bylo naposledy, kdy jsem dovolil, abys mě zaskočila. Odteď to bude jen naopak, princezno. Debil. Co tím do háje myslel? Už nejmíň po sté jsem si přehrávala dnešní Blackova slova, která mi jen tak mimochodem sdělil před tím, než se vypařil z parkoviště.
"Ahhh" povzdechla jsem si a sesunula se níž na židli. Dnešek byl snad nekonečný. Seděla jsem sice na poslední hodině a zbývalo pouhých pět minut do konce, ale pro mě to byla snad polovina věčnosti. Jako by nestačilo, že se mi pomalu přepaloval mozek z myšlenek na Blacka, celou dobu mě někdo sledoval. Povětšinou to byly samozřejmě holky. Nikdo se nezaobíral tím, že sedím v zadní lavici. Jednoduše se otočili a neustále si něco šeptali.
Byla jsem na zhroucení. To co Black udělal, se mu ani při nejmenším nepodobalo. Věděla jsem, že tu svojí pitomou hru o mé pokoření bere vážně, ale nenapadlo mě, že by zašel až tak daleko.
Jakmile se ozvalo zazvonění, vyskočila jsem z lavice a jako první vystřelila ze třídy. Potřebovala jsem se vyhnout co nejvíc lidem. To platí i o Robovi. Bombardoval mě esemeskami ohledně rána. Jenže jak bych někomu mohla vysvětlovat, co to znamenalo, když to sama nevím?
Jasně, byla jsem nastartovaná si to s Blackem vyřešit, ale nad touhle zuřivostí převládla moje racionálnější stránka, která se rozhodla nechat všechno vyplout na povrch, až budeme doma. Kdybych ztropila scénu už teď, zhoršila bych všechny ty dohady a pomluvy, co tu o mně celý den kolovaly.
Vyšla jsem hlavním vchodem ven na parkoviště a zamířila si to k autobusové zastávce po krajním chodníku. Slyšela jsem, jak se ze školy začínali hrnout lidi a mířili ke svým autům nebo na oběd. Nějak jsem nedávala pozor, takže jsem nezaregistrovala, že se kolem mě někdo prohnal. Než jsem se nadála, kolem krku mi skočila Mia.
"Děkuju, děkuju, děkuju," zapištěla a stále mě svírala v pevném objetí. Jakmile povolila sevření a kousek odstoupila, vyslala jsem k ní nechápavý pohled.
"Něco mi uniklo?" zeptala jsem se a zauvažovala nad tím, co jsem udělala.
"Rick. Díky tobě jsme se usmířili. Byla jsem tak mimo, že jsem ti ani včera nepoděkovala. Vážně nevím, co bych bez tvé pomoci dělala. Jsem odhodlaná ti to jakkoli splatit, stačí si jen říct," vysvětlila mi a vyslala ke mně upřímný úsměv.
"Jo tohle. To je v pohodě, nic mi splácet nemusíš," zasmála jsem. Nepatrně jsem se pohnula a zalétla pohledem do davu lidí na parkovišti za Miou. Byla to chyba, protože když jsem se chtěla otočit zpět na ni, zahlédla jsem Blacka s Oliverem a zbytkem jeho party. Právě ti dva a ještě Rick hleděli naším směrem.
Poznala jsem, že Black zvažuje, co se hodlám udělat. Přeměřoval si mě ostražitým arogantním pohledem. Měla jsem chuť zvednout na něj prostředníček, ale byla to až moc velká dětinskost. Místo toho jsem se bez náznaku jakéhokoliv zaskočení otočila zpět na Miu.
"Ale..." zaprotestovala, ale skočila jsem jí do toho dřív, než mohla něco namítnout.
"Je to fakt v pohodě. Prostě jsem jen chtěla, abyste byli ok. Vážně za to nic nechci. Udělala jsem to pro vás." Celou tu dobu, co jsem mluvila, jsem se snažila neuhnout pohledem zpět na Blacka. Bylo to zatraceně těžký.
"Dobře, ale musíme někdy někam zajít," navrhla Mia. "Teda pokud chceš..." dodala nakonec nesměle.
"Jasně, budu ráda." Vyslala jsem k ní úsměv a dodala: "Teď už ale musím, nebo mi ujede bus."
"Jo, jasně, promiň," omluvila se.
"V pohodě. Takže se měj krásně," rozloučila jsem se s ní a pokračovala dál v cestě na zastávku. Zajímalo mě, jestli mě Black ještě sleduje, ale udržela jsem se a neohlédla. Přeci mi to může být úplně jedno ne?
-------------
Asi o půl hodiny později jsem procházela brankou před Jamovým domem. V tu samou chvíli přijížděl Black a zajížděl se svým autem na obvyklé místo. Všimla jsem si, že Oliverova motorka tu už je, takže to znamenalo, že už je vevnitř.
Zastavila jsem se na chodníku asi pět metrů od dveří a sledovala, jak Black parkuje. Když vystoupil a zavřel za sebou dveře, poposunula jsem si tašku výš na rameno a založila si ruce na hrudi.
Zamknul a vykročil mým směrem. Měl na sobě své obvyklé džíny, černé triko a přes něj si nechal rozepnutou bundu. Překvapilo mě to, protože za námi byla skoro polovina října a dost se ochlazovalo.
Když si mě všiml, objevil se mu na rtech vyzývavý úsměšek. V klidu za sebou zavřel a pokračoval ke mně.
"Jestli tu budeš stát ještě nějakou chvilku, vystojíš tu důlek, princezno," prohodil a vyslal ke mně ironický úsměv.
"Zbláznil ses? Jak jsi mohl něco takovýho udělat?" vybalila jsem na něj bez okolků a ignorovala jeho předešlou poznámku.
"Myslím, že jsem ti už řekl, co mě k tomu vedlo," namítl klidným hlasem, ale v očích se mu nebezpečně zablesklo. Nebyla jsem si vědoma toho, co tímhle sleduje.
"Jo tohle... Kdyby ses nepletl do mého soukromí, nic bych neudělala. Navíc je to pěkně pitomej důvod. Tobě je očividně jedno, koho si připíšeš na seznam lidí, který jsi oblbl, ale já jsem ti už jasně řekla, že s tebou nechci mít nic společnýho. Díky tvýmu pošramocenýmu egu si všichni myslej, že všechny ty historky o tom, že mezi námi něco je, jsou pravdivý," vyčetla jsem mu a pomalu se dostávala do varu. Pro něj to nic neznamenalo, byla jsem jen jedna z davu... do háje, nebyla jsem si absolutně jistá, jestli mě štve víc tohle nebo to, že to udělal přede všemi. Skvělý, teď se ještě budu litovat... dotáhla jsem to fakt daleko!
"Myslíš, že já s tebou chci mít něco společnýho? Ale no tak, princezno, nevytvářej si iluze," pronesl tak chladně, až jsem se napjala.
"Fajn, když jsme si to konečně vyjasnili, udělej nám tu laskavost a vyřeš tuhle zasranou situaci," sykla jsem k němu rozzuřeným hlasem a otočila se ke dveřím. Vykročila jsem, ale zarazila mě Blackova ruka. Chytl mě za předloktí a jedním trhnutím mě otočil zpět.
"Ah, už to mám. Tvůj přítelíček to špatně pochopil, co? Princezno?" zavrčel mým směrem a probodával mě rozzuřeným pohledem. Napětí mezi námi bylo doslova hmatatelné.
Hleděla jsem mu překvapeně do očí a uvažovala, proč tohle všechno dělá. Jasně, je to pro něj hra, ale proč se vlastně obtěžuje? Sevřel se mi žaludek. Jo, byla to jen jedna velká pitomá hra.
Posbírala jsem všechnu sílu, co jsem měla a vytrhla svou ruku z jeho sevření. Na sekundu se zarazil a v očích se mu mihlo něco, co jsem nedokázala identifikovat.
"Víš co? Mysli si co chceš, je mi to ukradený," vydechla jsem tišším hlasem a vyrazila ke dveřím tak rychle, aby mě nestačil znovu zachytit. On mě ale dohnal, takže jsme vešli oba dva dovnitř domu ve stejnou chvíli.
"To je všechno, co mi na to řekneš, princezno?" odfrkl si a opřel se o zavřené dveře. Zula jsem si boty a střelila po něm chladným pohledem.
"Jo a laskavě už mi tak nikdy neříkej," zavrčela jsem k němu a naštvaně zamířila do obýváku. Když jsem byla asi metr před prahem, objevil se tam Oliver.
"Asi se nemám ptát na to, co se stalo, co?" prohodil a přelétl nás skeptickým pohledem.
"Ne," pronesli jsme s Blackem stejně chladně. Na nic jsem nečekala a protáhla se kolem Olího. Neměla jsem momentálně náladu něco řešit, takže jsem rovnou zamířila nahoru. Bylo toho na mě neskonale dost...
-----------------------------
Další den jsem to jednoduše chtěla vzdát a prostě se na školu vykašlat. Věděla jsem, co mě tam čeká, a rozhodně to nebylo nic pozitivního. Jedinou záchranou by mi byla Jenny, jenže ta se ještě stále léčila z nemoci.
Bylo pro mě překvapením, že jsem zvládla vystoupit na zastávce vedle školního parkoviště a vyrazit ke škole. Příčinou bylo asi to, že nechci vypadat jako slaboch a zřejmě i to, že byl pátek. Při životě mě držela myšlenka, že když přežiju dnešek, strávím dva dny v izolaci před všema těma kravinama. Až tedy na Blacka... I když pochybuju, že bych s ním po tom včerejšku vůbec dokázala mluvit.
Celý tenhle můj plán byl natolik skvělý, až bylo naprosto očekávatelný, že se něco podělá. Pro mou smůlu jsem na tu chvíli nemusela čekat nijak dlouho. Když jsem totiž přecházela přes parkoviště k hlavnímu vchodu, zkřížil mi těsně před schody cestu nějaký kluk. Nikdy jsem s ním osobně nemluvila, ale párkrát jsem si ho všimla, když se snažil oblbnout Meedovou. Mám za to, že jeho příjmení bylo Davis, ale ruku do ohně bych za to nedala.
"Izabela?" promluvil. Vzhlídla jsem a setkala se s jeho zaujatým pohledem. Skvělý, teď mě tu jako všichni znají?!
"Nepamatuju si, že bychom se znali," poznamenala jsem v klidu a snažila se ho obejít. Nepodařilo se mi to, protože mi včas zastoupil cestu.
"Tak to bychom to asi měli napravit. Slyšel jsem, že si ráda hraješ," odpověděl a na ústech se mu objevil arogantní úsměv.
"Co prosím?" zeptala jsem se pevným hlasem a snažila se uklidnit. Asi na třetím schodu jsem si všimla Meedový. Byla opřená o zábradlí a vysílala k nám úsměv vhodný pro prvotřídní mrchu. Jaksi mi docházelo, o co tu jde. Vycvičila si svýho psíka a poslala ho, aby mě pokousal.
"Nemusíš zapírat, každý tu přeci ví, že jakmile někdo dá samotnému idolovi školy, dá pak každýmu," pronesl s kapkou výsměchu.
Hleděla jsem na něj neschopna slova a zvažovala, jestli si tohle myslí i ostatní. Jo pravděpodobně jo. Každopádně jsem se tím nemohla nechat rozhodit. Ne, když už upoutal tolik pozornosti.
"Pokud narážíš na to, že jsem s Blackem spala, musím tě zklamat, nic takovýho se nestalo. A pokud dovolíš, ráda bych dorazila včas na hodinu," pronesla jsem hraně klidným hlasem a znovu se ho snažila obejít. Bohužel se mi to ale nepovedlo ani na podruhé, protože ten blb zareagoval stejně rychle jako před tím.
"Á, slečna je vybíravá," poznamenal se značnou dávkou ironie. Střelila jsem po něm rozzuřeným pohledem, ale snažila jsem se uklidnit. Všimla jsem si, že se k nám blížil Tayler. Zřejmě chtěl zasáhnout. To mě překvapilo, protože jsem si dost jasně uvědomovala, že to mezi námi věčně vře. Zřejmě se jen snažil proto, aby si nepohoršil u Jenny. Dřív než mohl něco říct, zarazila jsem ho zakroucením hlavy a naznačením, že se do toho nemusí plíst.
Když se zastavil, otočila jsem se k tomu tupci před sebou zády a rozhodla se použít vedlejší vchod. Jakmile jsem se ale pohnula z místa, zarazila mě jeho další poznámka. Tentokrát se ale netýkala mě, nýbrž Jenny.
"Jsem si jistej, že když mi nedáš ty, tak ta tvoje kámoška jo. Zdá se, že jste se dokonale našly," nadhodil a z hlasu mu jasně zazníval výsměch. Stála jsem k němu zády a pravou dlaň drtila v pěst. Zaregistrovala jsem, že se Taylerův výraz změnil v rozzuřený, ale než stačil cokoliv podniknout, zakročila jsem já.
Jednoduše jsem sebou trhla a otočila se k tomu tupci čelem. Použila jsem co nejvíc síly, co jsem v sobě měla a vymrštila proti jeho obličeji pravou ruku. Trefila jsem se přímo ukázkově. Má pěst narazila do jeho nosu, z něhož se spustil okamžitě proud krve.
"Ah, kurva. Ona mě praštila!" zavřískal a automaticky si přiložil dlaň k nosu, aby zastavil krvácení.
"Je mi jedno, co budeš rozhlašovat o mně, ale Jenny si do huby laskavě neber," zavrčela jsem na něj smrtelně vážným hlasem a pak ho bez problému obešla. Hodila jsem jeden pohrdavý pohled po šokovaný Meedový a zamířila po schodech nahoru. Asi u pátého mě dohnal Tayler.
"To bylo skvělý. Takovou ránu jsem snad ještě nikdy neviděl u žádný holky. Kdybys nezakročila, zmaloval bych mu ten jeho ksicht, až by se nepoznal. Jsi v pohodě?" vychrlil ze sebe zřejmě něco jako pochvalu a kývl k mé ruce, na které ulpělo pár kapek krve toho kreténa.
"Díky za obdiv, ale byla bych ráda, kdybys o tom Jenny neřekl," zahučela jsem a protřepala pravou rukou. Až teď jsem začala vnímat neskutečnou bolest v kloubech na dlani.
"Můžeš se spolehnout. Chceš nějak pomoc?" zeptal se a já se divila nad jeho starostí.
"Ne, to zvládnu. Ale, kurva, ten debil měl snad hlavu ze železa," zaskučela jsem a neustále třepala rukou. Taylor se jen uchechtl, ale dál se mnou nepokračoval. Vyběhla jsem rychle zbytek schodů a skrz chodbu zamířila do nejbližší umývárny. Stále jsem se vzpamatovávala z posledních pár minut, takže jsem si ani nevšimla, že jsem asi pět metrů před záchody minula Blacka a jeho partu. Došlo mi to, až když mě zachytil svou paží a zastavil mě.
"Co se ti, sakra, stalo?!" vyštěkl na mě a vyděšeně začal zkoumat mojí pravou ruku. Zřejmě mu bylo úplně jedno, že ho nesleduje jen jeho parta, ale i zbytek lidí na tomhle patře.
"Nestarej se. Navíc, tohle není moje krev," zasyčela jsem odměřeně chladným hlasem a bez jakéhokoliv zdráhání se mu vytrhla a pokračovala dál v cestě.
"Cože?! Není tvoje?!" zavrčel a vyrazil za mnou. Myslela jsem si, že se zastaví, když vejdu dovnitř na dámské záchody, ale mýlila jsem se. Vešel dovnitř za mnou.
"Jseš si vědom toho, že jsme na dámských záchodech?" prohodila jsem k němu kousavým tónem a pustila z kohoutku nejbližšího umyvadla studenou vodu. Přiložila jsem pod proud svou pravou dlaň a levou rukou jsem se opřela o pult, do kterého byly umyvadla zabudovaná. Zadívala jsem se do zrcadla, které se táhlo přes celou stěnu přede mnou a zaměřila se na Blacka. Stál asi metr za mnou a vypadal pořádně rozhozeně. Nechápala jsem to. Jsem mu ukradená ne? Sám mi to několikrát říkal.
"Co se ti stalo?" zopakoval svou předchozí otázku a ignoroval mou poznámku.
"Už jsem ti řekla, ať se nestaráš. Včera jsi mi dal jasně najevo, že semnou nechceš mít nic společnýho, takže můžeš jít," odsekla jsem a sklonila pohled ke své dlani. Krev z ní už nadobro zmizela, ale i tak jsem ji tam nadále nechala.
"Přestaň se vyhýbat odpovědi. Stalo se ti to kvůli tomu včerejšímu divadlu na parkovišti?" zeptal se značně nevrlý mou vyhýbavostí a přistoupil ke mně o krok blíž. Střelila jsem po něm ostražitým pohledem. Tak takhle tomu říká? Divadlo na parkovišti?
"I kdyby jo, tobě do toho ni-," Nestačila jsem domluvit. Black mě popadl za levou ruku a otočil si mě čelem k sobě. Probodla jsem ho rozzuřeným pohledem a uzavřela kohoutek.
"Stalo se ti to kvůli tomu, že jo?!" vyštěkl po mně.
"Jo!! Spokojenej?! Tvoje známá se rozhodla zlepšit si ráno, tak na mě poslala jednoho kreténa. Teď když to víš, můžeš žít s klidem na duši," rozkřikla jsem se po něm.
"Kdo to byl? Řekni mi, kdo ti to udělal. Postarám se o to, aby se už nenadechl," zavrčel na mě vražedně klidným hlasem a v očích se mu zračila odhodlanost.
"Nikdo, hlavně se do toho nepleť. Ještě to by scházelo. Víš co? Dělej, jako že se nic nestalo. To ti jde přeci dobře," pronesla jsem s plnou dávkou ironie a prosmekla se kolem něj ke dveřím. Vyšla jsem ven, ale on mi byl stále v patách.
"A tímhle zase myslíš co?! Mám dělat slepýho?!" Zněl tak rozzuřeně, jak jsem ho snad ještě nikdy neslyšela. Nebyla to pouhá rozzuřenost, z hlasu mu zaznívalo i něco jinýho. To jsem ale neuměla identifikovat.
"Jo, přesně tak!" zavřískala jsem totálně zbavená ovládání. Zastavila jsem se a otočila se k němu. On se zastavil naproti mně. Co s ním do háje je?! Nechce se mnou mít nic společnýho, ale teď se stará. Říká jedno a chová se naopak. Ztrácela jsem z něho nervy a momentálně můj pohár trpělivosti přetekl. Tohle nezvládnu. Už takhle dál prostě nemůžu...
"Izzy, jsi v pohodě? Slyšel jsem, co se stalo," objevil se u nás z ničeho nic vystrašený Rob.
Už, už jsem chtěla něco říct, ale předběhl mě Black. "Do toho ti nic není. Navíc, pokud sis nevšiml, právě mluví semnou," zavrčel k Robovi a probodl ho vražedným pohledem.
"A ty jsi jako kdo?! Jsem si jistej, že s Izzy nemluvíš, ale pořváváš tu na ni," ozval se naštvaně Rob a postavil se naproti Blackovi.
"Robe, to je v pohodě, už jsme skončili," uklidňovala jsem ho. Rozhodně jsem nechtěla, aby se do tohohle pletl. Nechtěla jsem, aby za mě řešil moje problémy. A už vůbec ne takhle.
Chytla jsem ho za paži a otočila se spolu s ním k odchodu. Jenže jsem neudělala ani jediný krok a Black mi můj pokus o útěk naprosto znemožnil. Jednoduše mě popadl kolem pasu a strhl mě k sobě. Překvapeně jsem k němu vzhlídla. Jeho světlé hnědé oči v tenhle moment plály rozzuřením.
"Ptal ses, kdo jsem?!" zavrčel směrem k Robovi. "Tak fajn, když to chceš vědět... Jsem její přítel. Chodíme spolu," pronesl smrtelně vážným hlasem a vysílal k Robovi neústupný pohled.
Zadrhl se mi dech. Jako na povel se mé srdce rozběhlo dvojnásobnou rychlostí a já se nezmohla na nic jiného, než na tupý pohled do Blackovy naprosto vážné tváře. Co to právě řekl?!
"Cože?!" vyhrkla jsem s Robem nastejno. Oba dva jsme zněli dostatečně šokovaně.
"Jak jsem řekl, chodíme spolu," zopakoval Black svou předchozí větu a jeho výraz se ani na sekundu nezměnil. Přísahala bych, že v tu chvíli všichni v okolí ztichli a přestali dýchat.
Na sucho jsem polkla a střetla se s Blackovým pohledem. Ještě stále mě držel v pevném sevření svých paží. Každé místo, na kterém se mě dotýkal, doslova hořelo. Neměla jsem slov. Za to on tam jen tak stál a vysílal ke mně svůj jasný pohled. Ne... tohle se nestalo...
Zdravím.... :D Doufám, že jste byli aspoň trošičku šokovaní. :D /Ne, že bych to zamýšlela.... :D/ Trvalo mi to opravdu dlouho, než jsem to celé domyslela, aby to dávalo alespoň maličký smysl, ale snad se povedlo. Byla jsem naprosto u vytržení, když jsem dopisovala poslední odstavce.
Díky téhle a té minulé kapitolce můžu plně potvrdit, že se dále rozhodně nezastavíme. Izzy a Danny mají za sebou další obrovský krok, za který, jak vám asi došlo, můžou převážně Dannyho kámoši. Jenže, taky vám musí být jasné, že nic nebude tak jednoduché. Hlavně po tom, co si naši dva hrdinové uvědomí, co se právě stalo... :D Více neprozradím...
Takže, snad se líbilo a děkuju za všechny předchozí komentáře. Bez vás bych byla doslova na suchu. Jste skvělí čtenáři, vážím si vás. :))
Vaše misqwa :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 21. kapitola sayonara 30. 12. 2014 - 12:52
RE(2x): Pod jednou střechou - 21. kapitola vampire-krev 24. 01. 2015 - 10:47
RE: Pod jednou střechou - 21. kapitola fanynka lenka 30. 12. 2014 - 14:39
RE(2x): Pod jednou střechou - 21. kapitola vampire-krev 24. 01. 2015 - 10:46
RE: Pod jednou střechou - 21. kapitola elenakatharinlucia 02. 01. 2015 - 14:17
RE(2x): Pod jednou střechou - 21. kapitola vampire-krev 24. 01. 2015 - 10:46