Pod jednou střechou - 22. kapitola

3. únor 2015 | 10.31 |
blog › 
Pod jednou střechou - 22. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 22: Špatnej den? Ne, špatnej rok!
Dělat jen takové hlouposti, které jsou v souladu s naším charakterem, to je umění.
Sébastien-Roch Nicolas de Chamfort

----------------------------

Minule jste četli:
"Ptal ses, kdo jsem?!" zavrčel směrem k Robovi. "Tak fajn, když to chceš vědět... Jsem její přítel. Chodíme spolu," pronesl smrtelně vážným hlasem a vysílal k Robovi neústupný pohled.
Zadrhl se mi dech. Jako na povel se mé srdce rozběhlo dvojnásobnou rychlostí a já se nezmohla na nic jiného, než na tupý pohled do Blackovy naprosto vážné tváře. Co to právě řekl?!
"Cože?!" vyhrkla jsem s Robem nastejno. Oba dva jsme zněli dostatečně šokovaně.
"Jak jsem řekl, chodíme spolu," zopakoval Black svou předchozí větu a jeho výraz se ani na sekundu nezměnil. Přísahala bych, že v tu chvíli všichni v okolí ztichli a přestali dýchat.
Na sucho jsem polkla a střetla se s Blackovým pohledem. Ještě stále mě držel v pevném sevření svých paží. Každé místo, na kterém se mě dotýkal, doslova hořelo. Neměla jsem slov. Za to on tam jen tak stál a vysílal ke mně svůj jasný pohled. Ne... tohle se nestalo...
------------------
Pohled Izzy:
"Chodíte spolu?" zeptal se zaraženým hlasem Rob a přejížděl pohledem mezi mnou a Blackem.
"Ne!" vzpamatovala jsem se a snažila se Blackovi vykroutit. Znovu mě dostal. Stačí několik slov a já nemám co říct. Doufám, že sis to včera vychutnala, protože to bylo naposledy, kdy jsem dovolil, abys mě zaskočila. Odteď to bude jen naopak, princezno. Jako na povel se mi v hlavě ozvala věta, kterou Black pronesl ve čtvrtek ráno. Je to součást jeho plánu?
"Jo, chodíme. No tak, princezno, věděli jsme, že to jednou praskne," hrál dál Black a tentokrát mě věznil svým pohledem. Zněl tak přesvědčivě, že kdybych ho neznala, nejspíš bych mu na to i skočila.
Chystala jsem se ho pořádně seřvat a to i teď, když všichni mlčeli a čekali na pokračování. Už jsem otvírala pusu, ale Black si toho všiml a okamžitě si mě jeho ruce přitáhly ještě blíž. Nečekala jsem, že použije tolik síly, takže jsem mu narazila do hrudi.
Zaregistrovala jsem, jak sklonil hlavu k mému levému uchu. "Přestaň se vzpírat a hraj se mnou," zašeptal tak tiše, abych ho slyšela jenom já.
"Zbláznil ses? Proč bych to jako měla dělat?" oplatila jsem mu naštvaně.
"Protože to tak bude pro oba lepší. A protože jestli to neuděláš, napráskám Jamovi, ten tvůj pokec se Stevensem. A zamysli se, komu z nás dvou lidi uvěří," pronesl naprosto v klidu a mě na krku pošimral jeho dech. Při jeho slovech jsem okamžitě ztuhla a on si toho samozřejmě všiml. Jeho reakcí byl úsměšek, který jsem zaregistrovala ve chvíli, kdy se mi otřel rty o ucho.
Nelíbilo se mi, jak si je vším jistý. Nesnášela jsem jeho aroganci. Lezly mi na nervy jeho poznámky na mou adresu a naprosto mě iritovala jeho arogance. Nenáviděla jsem ho za to, že vždy ví, co přesně říct, abych byla v koncích. Z toho všeho mě příšerně bolela hlava, ale největší vztek jsem měla sama na sebe a na to, co všechno mu dovolím, aby semnou prováděl. I kdybych se stavěla na hlavu, nedokážu nic z toho vrátit. A teď už mě jenom děsí to, co bude následovat. Koupila jsem si totiž lístky rovnou do pekla a reklamaci očividně nikdo nepřijímá.
"Nenávidím tě," zavrčela jsem k němu, ale výsledek nebyl takový, jaký jsem si ho představovala. Na to, aby mi uvěřil, se mi totiž až příliš okatě třásl hlas.
"Izzy?" ozval se z ničeho nic netrpělivý Rob a mně až teď došlo, že nejsem s Blackem sama, ale že nás sleduje Rob a ostatní kolemstojící.
Blackovo sevření povolilo, ale jen tak, abych se mohla na Roba otočit. Jasně jsem si uvědomovala jeho ruku kolem svého pasu. Věděla jsem, že na mou odpověď nečeká pouze Rob, ale i ostatní.
Chystala jsem ze sebe dostat něco jako: Panebože, ani ve snu! Já a on? Ale no ták, tomu byste snad nevěřili ani tehdy, kdybyste byli totálně sjetí. Místo toho ze mě však vypadlo naprosto něco jiného.
"Asi to už nemá cenu zapírat," odpověděla jsem a snažila si zachovat klidnou masku. Zachytila jsem Blackův okamžitý úšklebek směřující rovnou na Roba.
Tohle jediné gesto mi rozproudilo adrenalin v krvi a měla jsem v plánu všechno, co doteď zaznělo popřít, ale z druhé strany chodby mě vyrušili Leon a Patrick, kteří chodili do stejné třídy. "Blondie, máme změnu místnosti. Jsme na druhý budově, takže mákni tím svým zadkem, ať to stihneš. Lewisová se zdála být pěkně v ráži!" zavolal na mě Leon.
"Sakra," zaklela jsem. Ještě tohle zbývalo, fakt skvělý. Nejdřív ten pošahanej debil před školou, pak Black a jeho halucinace o našem imaginárním vztahu a teď nakrknutá Lewisová. Nechtěla jsem odsud odejít, protože by to znamenalo, že všechno, co Black řekl, je pravda. Znamenalo by to, že se vzdávám a podřizuju se mu. Nechtěla jsem ani jedno z toho, ale nemám ani nejmenší chuť na to, aby mě Lewisová vytasila z chemie. Dneska fakt ne!
"Musím jít, ale mi dva si ještě promluvíme!" sykla jsem tiše k Blackovi a vytrhla se mu naplno. Bez jakékoliv další poznámky jsem zamířila k Leonovi a Patrikovi. Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že na mě všichni nekoukají. Nemusím snad říkat, že to bylo naprosto nerealistické...
"Jak si přeješ, princezno!" zavolal na mě Black pobaveně.
Ignorovala jsem ho a místo toho hodila tázavý pohled na Olivera, kolem kterého jsem momentálně procházela. Ten vypadal snad ještě víc šokovaně, než já před pěti minutami. Pokrčil rameny na znamení, že nemá ani nejmenší tušení, co tímhle Black sleduje. Hlasitě jsem si povzdechla a zajela si levou rukou do vlasů. Nenechám to tak. Hned jak se mi naskytne volná chvilka, najdu toho kreténa a vymlátím mu jeho arogantní úsměv z tváře. Jo, přesně tohle udělám!!!
------------------
Pohled Dannyho:
"Mohli byste na mě laskavě přestat zírat?!" zavrčel jsem směrem ke klukům. Mohlo uběhnout asi pět minut, co Deenová odešla. Od té chvíle jsem byl středem pozornosti i po tom, co jsme vešli do třídy.
"To bychom mohli, ale ty bys nám mohl na oplátku říct, co to znamenalo," pronesl na židli vedle mě Oliver. Probodával mě nasupeným pohledem a dával mi jasně najevo, že když nepromluvím sám od sebe, tak to ze mě násilně vymlátí.
"Jak to mám asi vědět?!" zavrčel jsem k němu a ignoroval fakt, že se po nás otočilo pár lidí z prvních lavic. Ještě tu nebyli všichni, ale byl jsem si jistý, že se předchozí scénka roznese rychleji, než trend na twitteru.
Myslel jsem si, že po tom včerejšku sám sebe zvládnu, ale odhalení dokázalo opak. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že někdo Deenový ublížil kvůli mně, přestal jsem myslet. Bylo to jako kdyby mě někdo zasáhnul elektrickým proudem. Od té chvíle šlo všechno do háje. A pak? Pak se tam objevil ten blb a připletl se do naší konverzace.
"Mám to snad vědět já?" zabručel otráveně Oliver, ale poznal jsem, že se už trochu uklidnil.
"Tohle fakt nikdo nečekal, kámo," promluvil Rick, který se v klidu opíral o lavici před námi. Vedle něho na židli seděl Jeff. Šklebil se mým směrem jako měsíček na hnoji.
"Můžete za to vy!" obvinil jsem je.
"My?" ozval se Will o lavici vedle mě a Olivera. Vysílal ke mně tázavý pohled a při tom se houpal na židli. Seděl sám, Ben totiž ještě nedorazil.
"Jo, vy! Kdybyste do mě včera nehučeli ohledně toho, co jsem udělal, a nenavrhli, že bych měl předstírat vztah s Deenovou, dokud se všichni neuklidní, ani by mě to nenapadlo. Jo, můžete za to vy," zahučel jsem na něj naprosto vážně, ale tentokrát tišším hlasem. Bylo mi totiž jasný, že nás momentálně všichni odposlouchávají. Dokonce bych se vsadil, že Petersonová a její spol mají zapnutý nahrávaní na mobilech a čekají, co z toho, co řeknu, bude stát za to, aby to pustily dál do světa.
"Jo, kámo, můžeme za to my," prohodil s kyselým úšklebkem Rick.
"Čekal bych od tebe všechno možný, ale tohle ne. Fakt ses překonal, ještě jsem se nikdy tak nebavil," dodal s úsměvem Jeff.
"Skvělý, jsem rád, že jsem vás pobavil," zabručel jsem otráveně. "Grr, totálně jsem to podělal," zaúpěl jsem a nervózně si rozcuchal vlasy. Ani netuším, proč jsem to vlastně řekl. Byl jsem pod tlakem a to většinou melu různý kraviny, ale až to teď jsem si byl naprosto jistý, že bych něco takovýho neřekl ani po víkendový akci u Jeffa. Z těch si toho sice moc nepamatuju, ale i tak... Nesnáším to slovo. "vztah", "chození", "přítelkyně"... Do háje!
"To ti vyvracet nebudu. Spíš by mě zajímalo, jak je na tom Izzy," promluvil ke mně Oliver.
"Vsadil bych se, že vymýšlí plán na to, jak Dannyho co nejkrutěji zmrzačit," ozval se se smíchem Jeff.
"Tohle mi opravdu nepomáhá," informoval jsem je skepticky a opřel se do opěrátka židle. Měl bych se zdejchnout. Co třeba Bahamy? Hm, tam by mě asi nikdo nehledal...
"Héj, už jste to slyšeli?!!" křikl ode dveří Ben a okamžitě se k nám přiřítil.
"Jestli myslíš to, že Danny veřejně prohlásil, že chodí s Izzy, jdeš pozdě, byli jsme totiž u toho," pronesl Will hraně znuděným hlasem a až příliš okatě po mně mrknul. Odpovědí mu bylo moje vražedné zavrčení.
"Jo Davis je pěkně... ne, počkat, cože?!" dostal ze sebe zadýchaně ve chvíli, kdy se zastavil před mojí a Oliverovou lavicí.
"Jo, opravdu starý novinky," prohodil Rick a naprosto ignoroval můj varovný pohled.
"Sakra, ale jak...?" nechápal Ben a těkal pohledem mezi mnou a ostatními.
"V klidu, sedni si a nadechni se. Jsem si jistej, že tě brzy osvítí rekapitulace," zahlásil Will a pohodlně si natáhl nohy pod lavicí. Ještě pár takových poznámek a neudržím se.
"Fajn, nechápu to, ale to není to, co jsem chtěl říct. Davis se totiž..." zbytek jsem už nezaslechl. Najednou jsem totiž naprosto všechno vytěsnil. Mojí pozornost upoutal Davis, který právě vcházel do třídy. Držel si u nosu několik kapesníků a snažil se zastavit krvácení.
V hlavě jsem neměl nic jiného, než neidentifikovatelný šumot. "Nestarej se. Navíc, tohle není moje krev,"... Deenová řekla přesně tohle. Vybavil se mi její neústupný pohled a pravá ruka s malým množstvím krve.
Doslova jsem cítil, jak ve mně pulzuje krev. Zatnul jsem dlaně v pěst a vyskočil ze židle. To on. Byl to on! Jsem si naprosto jistý tím, že to on jí ublížil. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale aniž bych se jen nadechl, zachvátil mě takový vztek, že jsem měl chuť z toho parchanta vymlátit duši.
"Danny? Tohle není nejlepší nápad," ozval se někde přede mnou starostlivě Oliver a položil mi ruku na rameno, jako by se mě snažil vtáhnout do reality.
"Seru ti na to, rozbiju tomu hajzlovi jeho pitomej ksicht," zavrčel jsem a bez jakéhokoliv zaváhání setřásl Oliverovu ruku a vyrazil za Davisem. Ten můj pohyb zaregistroval až tehdy, když jsem ho popadl za mikinu a přirazil zády ke zdi vedle dveří.
"Co to, kurva...?" dostal ze sebe překvapeně a zabodl do mě svůj pohled. Najednou ztuhl. Jo přesně tak, máš se čeho bát!
"Co jsi jí udělal?" zavrčel jsem k němu ledově.
"Komu?" vypadlo z něj nejistě.
"Moc dobře víš komu," štěkl jsem po něm a přitlačil ho ke zdi ještě víc. Na ujasnění jsem ještě kývl k jeho ještě stále krvácejícímu nosu.
"N-nic, jenom jsem s ní..." Nestačil to doříct. Teoreticky ani nemohl. Přerušil jsem ho já svým úderem do jeho obličeje.
"Do hajzlu, Danny, uklidni se!" zakřičel na mě vyděšeně Oliver a spolu s Jeffem se mě snažil dostat od Davise. Nedbal jsem na to a vzpíral se jejich síle.
"Mám se uklidnit?! Já?! Tak tenhle kretén se jí snažil ublížit a já mám být v klidu?! To jako fakt?!" rozkřikl jsem se po nich ve chvíli, kdy se jim podařilo mě od Davise dostat na dobrý tři metry. Každý mě držel z jedný strany.
"Myslím, že už to schytal dost. Nejen od tebe, ale i od Izzy," promluvil na mě Oliver a snažil se mě uklidnit.
"Nemyslím si," odsekl jsem a snažil se jim vykroutit. Právě v tu chvíli se ozvalo zvonění ohlašující začátek hodiny.
"Danny, jestli se okamžitě neuklidníš, budeš mít problém," zkoušel to znovu Oliver a spolu s Jeffem se mě snažil dostat k lavici.
"Jestli se jí ještě jednou dotkneš anebo s ní jen promluvíš, zlámu ti každou kost v těle!" zavrčel jsem na Davise smrtelně vážným hlasem a pak se otočil na Olivera. "Už mě můžete pustit, jsem v klidu," oznámil jsem mu nevrle.
Na chvilku zaváhal, ale nakonec mě oba dva pustili a já došel ke svému místu sám. Ignoroval jsem fakt, že na mě všichni zírali. V tuhle chvíli mi to bylo ukradený.
"Sakra!" zaklel jsem a udeřil pěstí do desky stolu. Posadil jsem se a opřel se. Fajn, takhle to dál nejde. Prostě to udělám. Týden... to není zase tak dlouhá doba. Prostě budu týden předstírat, že je Deenová moje holka. Jo, to zvládnu...
------------------------
Pohled Izzy:
"Ah..." zabručela jsem a na pokraji svého sebeovládání zabouchla dveře od skříňky. Jedním rychlým pohybem jsem ji zamkla a klíče hodila do tašky na pravém rameni. Otočila jsem se a uličkou mezi skříňkami se vydala k odchodu. Po pěti metrech chůze jsem obešla skupinku tří holek a odolala nutkání do nich strčit. Celou dobu, co jsem stála u skříňky, se o mně otevřeně bavily a očividně ignorovaly fakt, že slyším všechno, co říkají.
Takhle to bylo v podstatě od doby, co skončila první hodina a já vylezla z tý zpropadený třídy. Věděla jsem, že tam mám radši zůstat... Za všechno tohle mohl Black. Navíc mi přišlo, že všichni okolo mě vědí mnohem víc, než já samotná.
S přímo s nenávistným pohledem jsem procházela přízemím a byla jsem si jistá, že alespoň polovina lidí, co jsem potkala, mi raději o dobrý metr uhnula z cesty. Těsně před schody do prvního patra jsem narazila na zátarasu nejmíň patnácti kluků, co čekali před šatnou. Kousek od nich jsem zahlídla známou tvář Ricka a po přiblížení jsem zaregistrovala i Miu.
"Je tady?" zeptala jsem se trošku víc nahlas, abych překřičela ty paka vedle nás.
"Kdo?" zeptal se trošku nejistě Rick.
"Moc dobře víš kdo. Nechápu, co to toho debila popadlo, ale se mnou takhle nikdo podlahu utírat nebude. Potřebuju si to s ním vyřídit," oznámila jsem pevným hlasem. Všimla jsem si, že po mně Mia pokukuje, tak jsem k ní vyslala slabý úsměv na znamení, že jedinej na koho jsem momentálně nakrknutá, není ona nebo Rick, ale Black.
"Naprosto tě chápu, ale myslím, že teď není zrovna dvakrát vhodná doba na to, aby Dannyho někdo dráždil," odpověděl a nasadil takovou zvláštní masku, jako by se doopravdy bál.
"Jedinej, kdo koho dráždí je on a to mě," sykla jsem a naštvaně si přešlápla. Při tom malém pohybu jsem ale ztuhla. "Co udělal?" dostala jsem ze sebe zastřeným hlasem.
"Ty to nevíš..." konstatoval spíš sám pro sebe a nervózně si promasíroval krk.
A je to tady. Věděla jsem to. Tušila jsem, že toho všichni vědí víc než já. Akorát mi to docvaklo až teď.
"Ne, nic nevím. Asi se z toho stává denní rutina," pronesla jsem utahaně.
"Danny si tak trochu podal Davise," řekl nakonec po asi pěti vteřinách ticha.
"Koho?" nechápala jsem. Stačil však jediný jeho pohled k mé pravé ruce a nepatrné modřině asi na třech kloubech, aby mi došlo, o co jde. "Cože?!" zavrčela jsem a moje energie se zase zázračně vrátila.
"Je v šatně, že jo?" zeptala jsem se na rovinu.
"Izzy, udělal to proto, že o tebe měl strach," snažil se převést řeč jinam. Všimla jsem si, že ho Mia podpořila tichým úsměvem.
"Ten tak," sykla jsem s docela velkou dávkou sarkasmu.
"Jo, těžko se tomu věří. Taky mi to nedávalo smysl a Danny to pravděpodobně neví ještě teď, ale kdybys ho viděla, když se vyřítil proti Davisovi, pochopila bys to. Fakt přísahám, že jsem ho takhle ještě nikdy neviděl. Oliverovi dalo dost velkou práci, aby je od sebe odtrhl," vysvětloval Rick.
Sledovala jsem ho a přemítala nad tím, co řekl. V hlavě se mi přemítala i vzpomínka na nedávný incident se Stevansem. Že by na mně Blackovi záleželo? Blbost! Silně bych pochybovala o někom jiným, natož o sobě. Pravděpodobně se jenom snažil zahrát další divadlo. Jo, beztak mu šlo o to, aby podpořil ten svůj výmysl o našem fiktivním vztahu.
"Fajn, ale i kdybys mi o tom neřekl, stejnak jsem měla v plánu s ním mluvit. Teď mám aspoň o důvod víc," promluvila jsem neústupně. V zápalu adrenalinu jsem se otočila a začala se cpát tím davem kluků vedle nás.
Nechápavě se na mě koukali a jejich pohled se stupňoval čím dál tím víc, co jsem se dostávala ke dveřím jejich převlíkárny. Bylo mi jasný, že je spojená i se sprchami, ale doufala jsem, že jsou oddělené, jako ty v naší šatně. Což se mi nakonec i potvrdilo, když jsem otevřela dveře.
Ignorovala jsem obdivuhodný pískání za sebou a jedním rychlým pohybem jsem proklouzla dovnitř. Měla jsem asi ohromný štěstí, protože tu, zaprvé, nikdo nebyl nahej, a za druhé, jsem rovnou tu narazila na do půl těla svlečenýho Blacka. Byl tu on a ještě jeden neznámý kluk, který s ním pravděpodobně chodil do stejného ročníku, ten byl ale na rozdíl od Blacka už zcela oblečený.
"Deenová?" otočil se mým směrem překvapený Black a mně se tak naskytl pohled na jeho nahou hruď. Aniž bych si to uvědomila, prohlížela jsem si ho až příliš dlouho. Upozornil mě na to jeho samolibý úšklebek.
"Skvělý přivítání, čekala jsem něco typu: zlatíčko, broučku, miláčku... Tvůj přístup k našemu vztahu mě nepřestává udivovat," prohodila jsem a nezapomněla připojit ironický úšklebek.
Sekla jsem pohledem po tom dalším klukovi, ale zdálo se, že je na odchodu. Právě se zvedal a sbíral svoje věci. Obrátila jsem pohled zpět na Blacka, ale mé pozornosti nemohl ujít pohled na dveře vedoucí do sprch. Věděla jsem, že by se každou chvilkou mohly otevřít.
"Příště si na to dám pozor, princezno," ujistil mě s arogantním úsměvem na rtech.
"Další příště už nebude," zavrčela jsem a jen matně si uvědomila, že se za tím neznámým klukem zavřely dveře. Najednou jsem měla divný pocit z toho, že jsme tu s Blackem samotní.
"Neřekl bych. Navíc, po tom, co jsi vtrhla sem, jsi náš vztah dokonale potvrdila. Mimochodem, jsi si vědoma toho, že je tohle pánská šatna?" zeptal se a o krok se ke mně přiblížil. Sledoval mě svým ostřížím zrakem a ruce si strčil do zadních kapes svých džín.
"Nepovídej, toho bych si fakt nevšimla. Když už jsme u toho, nemohl bys přes sebe přehodit tričko. Není tu nikdo, před kým by ses mohl předvádět. Jo, a abych ti nezapomněla připomenout, byl jsi to ty, kdo ráno vlezl na dámský záchody," uzemnila jsem ho a snažila si v hlavě důkladně opakovat, že jediný na co se mám dívat je jeho obličej.
"Znervózňuju tě?" zeptal se a oči mu doslova ztmavly. Nevěděla jsem, jak to dělá, ale rozhodně se mi to nelíbilo.
"Ne," zalhala jsem na můj vkus až příliš rychle a soudě podle Blackova výrazu, jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml. "Neodváděj řeč na zbytečný věci. Moc dobře víš, proč jsem tu. Chci, abys celou tu svojí debilní hru odvolal a jasně všem vysvětlil, že mezi námi dvěma nic není," dostala jsem ze sebe neústupně dřív, než mohl cokoliv poznamenat.
"Nic takovýho neudělám. Už jsem ti říkal, že se tím všechno vyřeší. Stačí to vydržet týden... Věř mi, taky z toho nejsem dvakrát nadšenej, ale jestli je to jedinej způsob, jak donutit ostatní, aby se zklidnili, jsem ochotnej to podstoupit," oznámil mi stejně neústupně.
"Jsem si jistá, že by se našlo i jiný řešení," sykla jsem a založila si paže na hrudi.
"Máš nějaký?" zareagoval a zkoumavě si mě přeměřil.
"Ne, ale..." Nestačila jsem to dokončit, protože mi do toho skočil on: "Ne? Tak vidíš. Říkal jsem, že není žádný jiný řešení."
"Jsem si jistá, že by se něco našlo," stála jsem si na svém a ostražitě sledovala, jak se zase o krok přiblížil. Teď už nás dělila jen asi půl metrová mezera a ten blb byl stále bez trika. Vsadila bych se, že zkouší mojí trpělivost.
"Věř mi, že ne," namítl pouze a jedním rychlým pohybem zachytil malý pramen mých blonďatých vlasů. Vytřeštila jsem oči. Nelíbilo se mi, že to udělal. Po pravdě ale z naprosto jiného důvodu, než by si mohl kdokoliv myslet. Ten pitomý dotek totiž způsobil, že mojí rozzuřenost nahradilo vzrušení. Špatný, moc špatný.
"Co to děláš?" zasyčela jsem a snažila se o jasný hlas. Měla jsem totiž docela strach, abych zněla naprosto v klidu.
"Nic... Jen mě baví tě přivádět do rozpaků," oznámil mi jakoby nic a v pohodě si natočil můj pramínek vlasů na prst. Druhou ruku měl stále zastrčenou v levé zadní kapse u kalhot.
"Ty mě rozhodně do rozpaků nepřivádíš," namítla jsem a snažila se rukou uvolnit pramen otočený kolem Blackova prstu.
"Ne? Hm, tak bych to měl nazvat jako nácvik?" zeptal se a ignoroval můj pokus o uvolnění mých vlasů.
"Nácvik? Hráblo ti?" zavrčela jsem a tentokrát se do jeho ruky pustila větší silou. Jo šiblo mu a mně taky. Do háje, dostává mě už jen jeho samotný hlas a pohled.
"Jo, však víš, aby nám ten náš vztah ostatní spolkli," prohodil s úšklebkem na vysvětlení.
"Odmítám hrát nějaký divadlo. Sám si říkal, že už tomu věří, tak proč se snažit dál?" odsekla jsem a s úlevou se nadechla, když se mi konečně podařilo osvobodit svoje vlasy.
"Řeklo se týden, takže to prostě budeš muset zkousnout," oznámil mi v klidu.
"Nesouhlasila jsem," připomněla jsem mu.
"Technicky jo, když jsi ráno přede všemi řekla, že už to nemá cenu skrývat," upozornil mě. Skvělý, zase mě dostal.
"Byla jsem pod tlakem, protože jsi mě sprostě vydíral. A když už jsem u toho rána, neřekla jsem ti snad jasně, ať se nepleteš do mých záležitostí? To, že vyjedeš na Davise nebo jak se jmenuje, mi nepřipadá, jako nestrkání nosu do mých věcí," dostala jsem ze sebe a rychle se snažila dorovnat skóre v tom, kdo koho dostane víckrát.
"Jak to víš? Řekl ti něco?!" zvýšil hlas a tentokrát se jeho tón změnil na rozzuřený. Netušila jsem, jak může tak rychle měnit náladu, ale celkem mě to děsilo.
"I kdyby jo, nic ti do toho není," namítla jsem popuzeně.
"Jo, to tedy je. Takže se mě nesnaž vytočit a řekni mi, jestli s tebou mluvil," odbil mě svým tvrdým hlasem a svým zrakem zabloudil k mé pravé ruce. Ve chvíli, kdy si všiml modřiny, se zarazil a zatnul ruce v pěst. Po pár vteřinách po mé pravé dlani šáhl a svou rukou ji zvedl.
"Řekl mi to Rick," odpověděla jsem. Ani jsem netušila, proč mu říkám pravdu, jednoduše to ze mě vypadlo.
"Rick," konstatoval poměrně klidněji a palcem mi přej po citlivých kloubech. Jen tak tak jsem zadržela syknutí, ale on si očividně všiml, že jsem sebou cukla, takže mou ruku pustil. Jedna moje část mu za to byla nehorázně vděčná a možná mu i chtěla nakopat za to, co si to dovoluje, ale ta druhá stránka nechtěla, aby mě pustil.
"Áááááh!!!" zařval někdo a naprosto mě vrátil zpět do reality. Došlo mi, o čem jsem ještě před chvilkou přemýšlela a měla jsem chuť si jednu vrazit. Věděla jsem, že Black umí ostatní oblbovat perfektně, ale taky jsem si myslela, že jsem proti tomu imunní.
"Co je?" zeptala jsem se a nechápavě hodila pohledem po Oliverovi a Jeffovi. Oba dva právě vcházeli dovnitř šatny jenom v ručníku, který měli obmotaný kolem pasu.
"Ty se ještě ptáš?" zeptal se nevěřícně Jeff, když se za nimi zaklaply dveře.
"Ale no ták, snad byste se nestyděli," poznamenala jsem s kyselým úšklebkem a zaregistrovala, že na mě Black kouká. Co kouká, on nestydatě čuměl.
"Ne, mám si ten ručník sundat?" zeptal se energicky Jeff.
"Myslím, že jsem toho viděla už dost," oznámila jsem mu se smíchem a prohrábla si rukou vlasy. Bolest se ozvala až ve chvíli, kdy jsem si rukou rozhrábla několik pramínků. Sakra! Zaklela jsem v mysli a stáhla ruku zpět.
"Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Oliver.
"Jo, nic vážnýho," přikývla jsem.
"Asi to musela být dost velká rána, co? Škoda, že jsem to neviděl," prohodil Jeff. Než jsem stačila poznamenat cokoliv o tom, jak má ten debil tvrdou hlavu, ozvalo se Blackovo varovný zavrčení.
"Fajn, už odcházím," zahučela jsem a otočila se na odchod. Až u dveří jsem si všimla, že je mi Black v patách. Šáhl po klice dřív jak já a otevřel mi dveře. Málem mi z toho vypadly oči z důlků.
"Počkám na parkovišti, princezno," nadhodil tak nahlas, aby nás všichni ti lidi na chodbě slyšeli. Nevraživě jsem po něm sekla pohledem. Tak tohle ten blb zamýšlel.
"Opravdu džentlmen," broukla jsem a tragicky zakroutila hlavou. To samozřejmě pobavilo Olivera a Jeffa, takže se téměř okamžitě ozval hlasitý smích. Panebože, na co jsem to zase přistoupila?!
--------------------------------
Zbytek dne šel totálně do kelu. Nejdřív jsem musela přetrpět hodinu matiky a pak jsem vedla naprosto vyčerpávající rozhovor s Robem. Vysvětlovala jsem mu, jak se věci mají a rovnou mu řekla, že to s Blackam jenom hrajeme. Nejdřív mi to nevěřil, ale nakonec to nechal být a naštval se spíš proto, že jsem zrušila naší dnešní schůzku. Opravdu jsem už na nic neměla sílu.
No, a jakmile jsem se dostala ven ze školy, narazila jsem na další problém... na Blacka. Neměla jsem už žádnou energii se vzpírat, takže jsem jednoduše nastoupila do jeho auta a ignorovala pohledy ostatních stejně dobře, jako následující Blackovo rýpání.
Ve chvíli, kdy jsem se svalila na gauč v obýváku, jsem byla tak radostí bez sebe, že jsem měla chuť se k němu doslova připoutat.
"Vypadáš hrozně," poznamenal Nate, který právě procházel kolem s nějakým sešitem a posadil se do křesla.
"Díky, pane chytráku, to vážně potěší," zabručela jsem a znuděně zakroutila očima.
"Špatnej den?" zeptal se a ignoroval mojí předchozí poznámku.
"Špatnej rok," broukla jsem a zachytila jeho úsměv.
"Dneska jsi obzvlášť skeptická," odvětil a pohodlně se opřel.
"Kdybys jenom tušil, co se dneska dělo, nedivil by ses mi," vysvětlila jsem a strčila si pod hlavu polštář. Nohy jsem si hodila přes boční opěrku a samovolně s nimi kmitala ve vzduchu.
"Koukám, že na tebe škola nemá zrovna pozitivní vliv," poznamenal se smíchem.
"Kéž by v tom měla prsty jen škola," odvětila jsem a snažila se vypudit z hlavy obrázek Blacka jenom v kalhotech. Do háje, stává se ze mě prvotřídní úchyl. To jsem to dotáhla fakt daleko!
"Přehání," ozval se ze schodiště Black a za ním se šoural Oliver.
"Říká ten pravej," zavrčela jsem a vyslala k němu nepříjemný pohled.
"Už zase se hádáte?" ozval se z chodby právě příchozí Jam. Dneska skončil v práci nějak brzo. Mohlo být teprve šest hodin.
"Nehádala bych se, kdyby se nechoval jako arogantní blb," houkla jsem na něj tak hlasitě, aby to nikdo nepřeslechl. Oliver se zasmál a Black nevrle zavrčel. Odhodlala jsem se zvednout z gauče. Docela mi vyschlo v krku... Na to, abych se mohla proti "panu dokonalému" bránit, jsem potřebovala doplnit tekutiny.
"Co se stalo tentokrát?" zeptal se se zájmem Jam ve chvíli, kdy vešel do obýváku.
"Nic, normálka, jenom tady pan egoista prohlásil před celou školou, že spolu chodíme," prohodila jsem s naprostým klidem a všimla si, jak Jam a Nate zadrželi dech. Oliver se tvářil, jako by se ho to netýkalo a Black? Ten se díval na mě a překvapeně si mě přeměřoval.
"Cože?!" vyhrkl celý pobledlý Jam.
"Jo, moje reakce byla naprosto stejná. Jestli chceš podrobnosti, zeptej se jeho, ten ti to poví," oznámila jsem s úšklebkem a kývla směrem k Blackovi. Ten mě probodl naštvaným pohledem. Ha, a máš to. Sežer si to, co sis ukuchtil, blbe!
Výborně, mám další bod. Ještě pár a vrátím se zpět do svého původního stavu. Do stavu, kdy mě Black už s ničím nedostane. Jo, přesně do tak.
Jo, já vím, docela meškám. Slibovala jsem, že další díl přidám do konce týdne, ale nějak mi to nevyšlo. Chtěla jsem ho zveřejnit aspoň včera, ale už jsem neměla sílu vše překontrolovat. Navíc mě dostala nemoc. Fakt mám smůlu.
Ale, co se povídky týče... V příštích dílech se můžete rozhodně těšit na spoustu scén mezi Izzy a Dannym. Ti dva jsou jak oheň a voda, ale něco se mezi nimi změnilo. Teď už jen, aby si to konečně uvědomili. No a my můžeme uzavřít sázky, kdo z nich na to přijde dřív. Izzy nebo Danny? /Asi přidám anketu, abych se podívala na to, co si myslíte... :D/
Doufám, že jste spokojeni a moc jsem vás nenaštvala. Těším se na vás zase příště... jo a brzy tu bude další recenze... :D
Vaše misqwa

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 22. kapitola fanynkalenka 03. 02. 2015 - 18:08
RE: Pod jednou střechou - 22. kapitola sayonara 03. 02. 2015 - 22:11
RE: Pod jednou střechou - 22. kapitola elenakatharinlucia 04. 02. 2015 - 10:24