Vampire-krev | Pod jednou střechou - 23. kapitola

"V lásce neplatí žádná pravidla. Snažit se své city ovládnout? K čemu to všechno? Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbývá nic jiného, než jej poslechnout."

Paulo Coelho

"Tohle fakt nejde," zavrčel jsem si pro sebe a zaklapl už téměř přehřátý notebook. Seděl jsem u něj nejmíň tři hodiny a jediné, co jsem dokázal napsat, bylo moje jméno. Z toho bude angličtinářka tak nadšená, že mi dá napsat ještě něco navíc.

Fakt se nemůžu soustředit absolutně na nic. Když už se na něco upnu, během pár vteřin se zase ztratím. A kdo za to může? No, zkuste hádat... samozřejmě, že Deenová. Ať se snažím, jak se snažím, ani za nic ji nemůžu dostat z hlavy.

Byl jsem tak mimo, že jsem někdy od osmi hodin ráno vysedával v kuchyni a házel do sebe jedno kafe za druhým v domnění, že by mě to mohlo probrat. Smůla, to se totiž nestalo. Místo toho se objevila Deenová tváříc se jako by nic a vyrabovala ledničku. Pak poznamenala něco ohledně toho, že kam se hne, tam jsem já a zase zmizela.

Souhlasila. Jsem si na sto procent jistej, že včera odsouhlasila ten debilní nápad ohledně našeho falešného chození. Nečekal jsem, že na to přistoupí. Teda, aspoň ne tak rychle.

"Skvělý, stává se ze mě prvotřídní sentimentální blb," zavrčel jsem naštvaný sám na sebe a opřel se do židle u stolu. Znuděně jsem se zapřel nohama o stůl a jedním rychlým pohybem odjel necelé tři metry od stolu ke skříni.

Shodil jsem ze sebe košili a natáhl se do skříně pro jedno z černých triček. Při tom jsem zavadil pohledem o fialovou mikinu, která patřila Deenový. Automaticky se mi vybavila chvíle, kdy se přiřítila ke mně do třídy a švihla s ní po mně s tím, že očekává přesně tu samou náhradu. Jasně jsem si pamatoval její ještě stále vlhké vlasy a rozzuřený pohled v očích.

Ušklíbl jsem se a přetáhl si triko přes hlavu. Potřebuju, aby se všechno vrátilo do starých kolejí. Přesně tak, týden si zahraju divadýlko a pak to všechno bude jako před tím.

--------------

"No jó, však už lezu ven!!!" zahulákala jsem na Jama přes zavřené dveře koupelny. Do jedné ruky jsem vzala čisté ponožky a do druhé ručník na vysušení vlasů.

Měla jsem v plánu se v klidu osprchovat, vyfénovat si vlasy, nadlábnout se a usadit se obýváku před televizi. Samozřejmě, že mi klidná sprcha nebyla ani za nic přána. Jam se totiž chystal na nějakou pracovní večeři a ani ne půl hodiny po tom, co se za mnou zavřely dveře koupelny, mi vyhrožoval a dožadoval se toho, abych ho tam konečně pustila. Proboha, není ani sedm hodin!!

Na boso jsem přešla po polo mokré dlažbě ke dveřím a s těžkostí je odemkla a otevřela. Vyšla jsem do obýváku a v tu samou chvíli se za mnou začala valit pára.

"Dělala sis tam čajový dýchánek?" zeptal se celý nervózní Jam.

"Jo, promiň, že jsem tě nepozvala, ale měla jsem už plno," utrousila jsem a vyslala k němu kyselý úšklebek. V tu samou chvíli jsem zaslechla Nateův smích z obýváku. Aspoň někdo se tu baví, protože já rozhodně ne.

"Budeme si muset stanovit nová pravidla ohledně koupelny," utrousil Jam a zamyšleně kolem mě prošel dovnitř.

"Aby ti ty tvoje pravidla někdo nepolil benzínem a nespálil!! Nevím, jestli to děláš naschvál, ale je pěkně nefér, že musím jít zítra nakupovat zase já," zahučela jsem za ním nabroušeně.

"Shoda náhod!" zahulákal na mě ještě před tím, než za sebou zavřel dveře.

"Tak tu si strč někam!!" vrátila jsem mu tak hlasitě, jak jsem jen zvládla.

"Á, princezna se zase dostává do ráže," ozval se ze schodiště provokativně Black. Sekla jsem po něm pohledem a zaregistrovala, že se převlékl. Místo košile mu pas obepínalo černé triko. Snažila jsem si ho moc neprohlížet.

"Já, být tebou, radši mlčím," odsekla jsem a s ledovou maskou na obličeji se přesunula do kuchyně, kde něco kuchtil Oliver. Poznala jsem, že vaří těstoviny a nějakou omáčku. Nijak zvlášť jsem to nezkoumala.

Hodila jsem na stůl čisté ponožky a začala si sušit vlasy suchým ručníkem. "Všichni se proti mně spikli," poznamenala jsem a nakvašeně sebou plácla na lavici u stolu.

"Kdo, Danny?" zeptal se zaujatě Oliver a otočil se mým směrem.

"Jo, ten asi nejvíc," odpověděla jsem a dál se to snažila nerozvádět. Ano, Black. Dost z toho, že spolu žijeme pod jednou střechou, teď mu musím taky celý týden dělat osobní hračku jenom proto, aby se všichni okolo uklidnili. A proč jsem na to vlastně přistoupila? Jednoduchý, snažím se mu dokázat, že je mi naprosto ukradený. I když, spíš potřebuju něco dokázat sobě... pomalu se v tom topím, ztrácím se a bojím, jak daleko ještě zajdu.

"Že jsem se vůbec ptal," prohodil Oliver s úšklebkem a zamíchal v hrnci s těstovinami.

"Máš zítra něco na plánu?" zeptala jsem se ho a přehodila ručník přes opěradlo vedlejší židle. Se zájmem se na mě otočil. "Ne, proč?"

"Jam se rozhodl, že ze mě udělá prvotřídní služku, a tak mám za úkol jít zase nakupovat. Celkem by se mi hodil doprovod," vysvětlila jsem a snažila se navlíknout si jednu ponožku.

"Jasně, půjdu," usmál se a pokračoval, "myslím, že z tebe služku dělat nechce, jenom má rád pořádek."

"Ne, je jím doslova posedlej," namítla jsem a šáhla pro druhou ponožku. Chtěla jsem ještě dodat nějakou poznámku, ale v té chvíli se mezi dveřmi objevil Black s mobilem u ucha. Vzhlídla jsem k němu a všimla si, že si mě zkoumavě přeměřuje a očividně nad něčím přemýšlí.

"Fajn, zeptám se jí," promluvil do telefonu a pak si ho odtáhl od ucha a zakryl reproduktory. Nadzvedla jsme obočí a očekávala další odezvu.

"Chceš dneska zajít k Jeffovi domů? Zase pořádá nějakou akci a ptá se, jestli dorazíme," promluvil mým směrem a tvářil se zvědavě. Jako by ho snad poprvé v životě zajímal můj názor. Blbost, tohle by se přeci nikdy nestalo, ne?!

"Dneska večer jsem měla v plánu sledovat telku, takže ne, ale..." zarazila jsem se a netušila, co dodat. Nechtěla jsem mu děkovat, ale nějak mě nenapadlo nic jiného, co říct. "Ne, ale že děkuju."

Black se na chvilku zarazil a nasadil zvláštní výraz. Asi po pěti vteřinách se vrátil zpět do normálu a přiložil si mobil zpět k uchu. Všimla jsem si, že si nás Oliver zaujatě přeměřuje.

"Říká, že se dneska budeme dívat na film, takže smůla. Každopádně Oliver dorazí," odpověděl naprosto klidně. Pak prohodil něco na rozloučení a ukončil hovor. Když vzhlídl, setkal se s mým vykuleným pohledem. Naprosto stejně se tvářil i Oliver.

"Co je?!" zabručel podrážděně a zastrčil si mobil do zadní kapsy džín.

"Řekla, jsem, že se budu dívat na televizi, to neznamenalo, že se budeš dívat se mnou, takže ho znovu vytoč a jdi. Vsadím se, že by to tam bez tebe ten dav holek nevydržel ani půl hodiny," poznamenala jsem a s jízlivým úsměškem si natáhla i druhou ponožku.

"Nikam nejdu. Vypadalo by to dost blbě, kdybych tam přišel bez své přítelkyně a bavil se sám," nadhodil s arogantním úsměvem a mrkl po mně.

"Uhrál bys to na volný vztah... Neboj se, nijak by mě to netížilo," vrátila jsem mu odhodlaně a snažila se ignorovat fakt, že mě nazval svou přítelkyní. Jedné mé proklaté části se to totiž až moc líbilo a to bylo zatraceně špatné.

"Radši to nebudu riskovat, princezno," poznamenal s vyzývavým pohledem a otočil se k odchodu.

"Ale no ták, chtěla jsem si užít volný večer!!! Neřikej, že se vzdáš pití kvůli nějakýmu filmu?!!" zakřičela jsem za ním se špetkou podráždění.

"Smůla, jsme oficiálně ve vztahu, takže se budeme dívat na film spolu," houkl za mnou bez známky jakékoliv negativní emoce. A pak mi to došlo.

"Snažíš se mě vydeptat k smrti, že jo?!!!" zahulákala jsem za ním, ale už mi neodpověděl.

"Zbláznil se. Tohle mu fakt nedaruju," zavrčela jsem a naštvaně si založila paže na hrudi. Otočila jsem se na Olivera a zaregistrovala, že se dívá na mě.

"Jste fakt zajímavá dvojka," poznamenal a zkoumavě mi oplácel pohled.

"Ne, to teda nejsme. Kdyby to všichni kolem tak neřešili, na nic z toho bych nepřistoupila," oznámila jsem mu na můj vkus až moc rychle.

"Jo jasně, jak myslíš..." odtušil. "Mimochodem, měla bys vědět, že tohle není ani za nic Dannyho styl," řekl a opřel se o kuchyňskou linku.

"Co přesně? Snažit se o to, abych spáchala sebevraždu? Ne, myslím, že je to přesně jeho styl," zavrčela jsem a prohrábla si mokré vlasy.

"Ne, to, jak se stará o to, co si myslí ostatní. Nehledě na to, že prohlásil, že spolu chodíte. Ještě nikdy s nikým nechodil. Ve vztazích se vyzná asi stejně dobře jako já v lacích na nehty," objasnil.

"Cože? S nikým nechodil?" Zarazila jsem se. Jasně, věděla jsem, že není na dlouhý vztahy, ale tohle? To jsem nečekala. Když je to takhle, tak proč teda prohlásil před půlkou školy, že spolu chodíme? Jasně, je to jen na oko, ale ostatní o tom neví... Je to zase nějaký pitomý způsob jeho hry?

"Jo, ještě nikdy. Ve chvíli, kdy někdo z kluků zmínil slovo vztah, tvářil se, jako by to slovo ani neznal. Proto mi to je divný," odpověděl a vypnul plyn pod hrncem s těstovinami.

Nevěděla jsem, co na to mám říct. Jednoduše jsem tam seděla a přebírala si každý detail toho, co Oliver řekl. Byla jsem na sebe naštvaná, protože mě tohle zjištění zvláštním způsobem uspokojovalo. Do háje, tak by to vůbec nemělo být. Navíc, pouze to hrajeme!

-------------------------

Nevím, jak se to všechno odehrálo, ale kolem deváté večer byl barák až na mě a Blacka naprosto prázdný. Jam zamířil na pracovní večeři, Oliver na ten soukromý večírek a Nate vyrazil s Miou do kina. Vůbec se mi tahle souhra náhod nelíbila. Podezřívala jsem z toho vyšší síly. Jo, určitě si na mě někdo zasedl a tohle mi dělá naschvál.

Zaujatě jsem zírala na nafukující se sáček popkornu v mikrovlnce a přemítala nad tím, jak to bude dál. Nakonec jsem došla k závěru, že se budu chovat jako normálně. Nehodlám se přetvařovat, to bych asi nezvládla.

Ve chvíli, kdy se přestaly ozývat hlasy pukající kukuřice, jsem mikrovlnku vypnula a sáček vyndala ven. Důkladně jsem ho protřepala a poté za krajní cípy otevřela. Automaticky jsem nasála vůni sladkého popkornu a proklínala výrobce za to, že to balení tak šidí.

Přesypala jsem obsah do misky a spolu s ní vyrazila do obýváku. Všimla jsem si, že na jednom konci pohovky sedí Black. Přešla jsem to bez poznámky a posadila se na druhý konec. V momentu, kdy jsem si sedala, jsem zaregistrovala Blackův pohled.

"Když sebou pohneš, ještě bys mohl stihnout dorazit k Jeffovi před tím, než budou všichni totálně na mol," prohodila jsem nepřítomně a přepnula telku na program, kde právě začínal nějaký akční film.

"Snažíš se mě zbavit?" zeptal se a z hlasu mu zaznívalo pobavení.

"Jo, nechtěla jsem to říkat tak narovinu, ale když to už víš," pokrčila jsem rameny a strčila si do pusy trochu popkornu.

"Tvoje přátelskost mě nepřestává udivovat," prohodil s dávkou sarkasmu.

"Hm, jsem na tom úplně stejně. V poslední době se fakt překonávám," souhlasila jsem naprosto vážně a skopla z nohou pantofle. Zkřížila jsem nohy a sedla si do tureckého sedu. Misku s popkornem jsem si položila na nohy a pohodlně se opřela.

"Ty jsi ještě tady?" prohodila jsem s kyselým úšklebkem a otočila se na Blacka.

"Nikam nejdu, princezno, smiř se s tím," prohodil s provokativním úšklebkem a natáhl se ke mně pro popkorn.

"Héj, to je moje," zavrčela jsem a měla nehoráznou chuť, kousnout ho do ruky.

"Co je tvoje, je i moje. Tomu se říká vzájemné sdílení," řekl a s mrknutím si strčil popkorn do pusy.

"Nepamatuju se, že bych s tebou chtěla něco sdílet," zabručela jsem a sledovala úvodní titulky k filmu.

"Tak to bych ti měl asi připomenout, že jsme oficiálně ve vztahu," namítl s výsměchem Black.

"Hrajeme to pouze před lidma. A momentálně tu počkej..." odmlčela jsem se, dramaticky se rozhlídla kolem sebe a pokračovala, "nikoho, ale fakt nikoho, nevidím!"

"Znovu jsem tě dostal do rozpaků, princezno?" zeptal se a významně mi při tom oplácel pohled. Probodla jsem ho nevraživým pohledem a postavila misku mezi nás na gauč.

"Víš co? Radši si zacpi pusu popkornem, přes ty tvoje blbý kecy nic neslyším," zavrčela jsem a na důkaz svých slov zesílila hlasitost.

Blb. Myslí si, že párkrát zamrká a všichni z něho budou hotový. Jo, jasně, ví jak na to, ale to neznamená 100% úspěšnost. Rozhodně mu to neusnadním.

------------

"Říkám ti, že ho na konci zastřelí," stál jsem si na svém a mrzutě se napil koly z plechovky. Už nejmíň čtvrtou reklamu jsem se s Deenovou dohadoval, jak ten propadák skončí. Nechápal jsem, jak se na něco takovýho vůbec může dívat. Byla to taková volovina, že by tomu nevěřilo ani tříletý dítě.

"Ne, nezastřelí. Vsadila bych se, že ho ta kulka mine, odrazí se a zasáhne jeho bratra," nedala se a vysílala ke mně neústupný pohled.

"Máš fakt bujnou představivost," okomentoval jsem její pokus o předpověď poslední části filmu.

"Já vím, díky," přešla mojí poznámku naprosto s klidem a vytrhla mi plechovku s kolou z ruky. Zaskočila mě, takže jsem jenom šokovaně sledoval, jak do sebe leje mojí, zdůrazňuji mojí, kolu.

"Nejsi náhodou nějaká drzá?" prohodil jsem k ní s nazdviženým obočím a sledoval, jak pokládá prázdnou plechovku na konferenční stolek před námi.

"Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi tu před hodinou cpal kecy typu: co je moje, je i tvoje?!" namítla a v očích se jí objevila špetka provokace.

Zaměřil jsem se na ni a přemýšlel nad tím, proč tu vlastně jsem. Neplánoval jsem to. Sakra, absolutně jsem netušil, co to do mě vjelo. Když mi volal Jeff, byl jsem rozhodnutý dneska rozhodně vypadnout. Potřeboval jsem si nutně pročistit hlavu, ale pak? Pak se zeptal, jestli dorazí i Deenová a ona odmítla. Na malou chvíli mi to snad bylo i líto a to mě teď děsilo ještě víc. Nejsem ten typ, co by se zajímal o ostatní.

"Co je? Přiznáváš prohru?" vytrhla mě z přemýšlení a naklonila hlavu na stranu.

"Ne, jak jsem řekl, postřelí ho a poslední záběr bude na to, jak se ho bude ta černovláska pokoušet přivést zpět k životu, což se jí ale nepovede," odpověděl jsem a odtrhl od ní pohled. Radši jsem se zaměřil zpátky na obrazovku před sebou. Nelíbilo se mi to. Ani za nic jsem se nemohl smířit s tím, že jsem si místo večera s Jeffem a ostatníma vybral tohle. Něco je se mnou zatraceně špatně.

--------------------

"Ha, vidíš, přesně jak jsem říkal," houknul jsem ve chvíli, kdy hlavní hrdina zemřel, a na obrazovce nabíhaly závěrečné titulky.

Očekával jsem, že se Deenová automaticky ozve na protest, ale nic se nestalo. Otočil jsem se jejím směrem a všiml si, že má zavřené oči a hlavu opřenou o boční opěru pohovky. Jediný pohyb, který jsem u ní zachytil, bylo pomalé zvedání hrudi způsobené dýcháním.

Zarazil jsem se a jen ji pozoroval. Usnula. Fakt je neuvěřitelná. Přísahal bych, že před patnácti minutami by byla schopná zaběhnout i maraton. Nepřítomně jsem se ušklíbl. Měl jsem nevyslovitelnou chuť zakřičet a probrat ji. Vsadil bych se, že od té chvíle bych se už nikdy v klidu nevyspal... Ale nakonec mě to přešlo. Nevím proč, možná proto, že ve spánku vypadala tak nevinně.

Musel jsem se znovu ušklíbnout. Ve spánku možná vypadala neškodně, ale přes den z ní byla nesnesitelná saň. Zavrtěl jsem hlavou a snažil se hodit za hlavu to, jak vypadá přes den a v noci. Aniž bych si to uvědomoval, myslel jsem na samý kraviny.

Pomalu jsem se zvedl z druhé strany pohovky a přešel ke skříňce vedle vchodu do kuchyně. Náhodně jsem vytáhl jednu přikrývku a vydal se spolu s ní zpátky. Obešel jsem pohovku a zastavil se před ní.

Zamyšleně jsem hleděl na spící Deenovou a uvažoval nad tím, jakou volovinu to zase dělám. Nějak jsem se ale nemohl donutit k odchodu. Nakonec jsem došel k závěru, že je všechno zcela v normálu a pomalu jsem jednou rukou přesunul nohy Deenový na gauč tak, aby na něm plně ležela. Pak jsem roztáhl přikrývku a položil ji na ni. Jemně se zavrtěla, ale vypadalo to, že nic nepostřehla a spala dál.

Zhluboka jsem vydechl vzduch z plic a přešel k vedlejšímu křeslu. Potichu jsem si do něj sedl, přehodil nohy přes jedno opěrátko a opřel se tak, abych viděl na Deenovou. Založil jsem si ruce na hrudi a jen tak tam seděl. Měl jsem jít nahoru. Sakra, jasně, že jsem měl, ale nešel jsem. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem prostě nechtěl odejít.

----------------------------------

Povzdechla jsem si a převalila se na druhý bok. Jen matně jsem si uvědomovala, že je něco špatně. Otevřela jsem pomalu oči a chvíli si přivykala na denní světlo. Až po pár minutách mi došlo, kde vlastně jsem. Musela jsem včera usnout u toho strašně nezajímavého filmu.

"Už jsi vzhůru," konstatoval tiše Oliver. Nečekala jsem to, takže jsem sebou trhla a sledovala, jak se přímo šnečím tempem šourá ke mně na pohovku.

"Ty teda vypadáš. Včera jsi to řádně přetáhl, co?" rýpla jsem si, když se naprosto zničený posadil na druhý konec gauče.

"Ty máš co říkat," zabručel a narážel na můj nedávný výstup. Do teď se mi ještě všechno pořádně nevybavilo. Z počátku mě to děsilo, ale teď jsem ve skutečnosti ráda, že nemám potuchy o tom, co se dělo.

"Však už mlčím," broukla jsem a nemotorně se vyškrábala do sedu. Přemítala jsem nad tím, kde se na mně vzala přikrývka. Nakonec jsem usoudila, že je to zřejmě práce Olivera.

"Ten film byl totální propadák, ale na můj vkus si odpadla v nesprávnou dobu, neviděla jsi konec," oval se někde za námi Blackův hlas. Po chvilce procházel kolem mě se dvěma hrnky v ruce. Hned jsem zavětřila kávu a skořicový čaj.

"Myslím, že jsem stejnak o nic nepřišla," zasyčela jsem a podrážděně si projela rukou vlasy. Nemyslela jsem si, že ho uvidím hned tak brzy po ránu. Umím si živě představit, jak mě tu včera proklínal, když jsem spala, a pak se v klidu zdejchl.

"Nebuď hnedka nevrlá. Jenom jsem konstatoval, že bys mohla mít nějakou spací poruchu. Navíc, ano, o nic jsi nepřišla, všechno skončilo tak, jak jsem říkal," prohodil s arogantním úšklebkem a zastavil se pár cenťáků ode mě. Provokativně na mě mrkl a pak ke mně natáhl ruku s hrníčkem, ve kterém byl čaj.

Nadzvedla jsem obočí a neuvěřitelně si ho přeměřovala. Zbláznil se? To mi tu jako nabízí čaj? Spím snad ještě? Ne, určitě ne. Jsem si na sto procent jistá, že tu přede mnou stojí ve svých džínsech, černém triku a šedivé mikině.

"Plivl jsi do toho?" vylezlo ze mě z ničeho nic.

"Cože?" zeptal se a se zájmem se na mě zadíval. Oliver vedle mě se pobaveně uchechtl, ale asi toho ihned litoval, protože se následovně chytl za hlavu a něco zamručel.

"Jestli jsi do toho plivnul. Nebo jed na krysy? No tak, ven s tím, nemyslím si, že bys mi jen tak donesl čaj," objasnila jsem a vyslala k němu podezřívavý pohled.

"Tak to mi teda křivdíš. Jsem naprosto ohleduplný ke svému okolí. Když nechceš, tak to vypiju sám," prohodil a stáhl svou ruku zpět.

"Neřekla jsem, že to nechci, jenom jsem se ujišťovala," vyhrkla jsem ze sebe rychleji, než by bylo dobré a natáhla se pro černý hrníček s horkým čajem. Ušklíbl se a podal mi ho. Pak se přesunul k vedlejšímu křeslu a posadil se.

Usrkla jsem malý doušek skořicového čaje a slastně zamručela. Odpovědí mi byl Blackův arogantně povýšenecký úsměv. Bastard. Nesnáším ho, ale ví přesně, co na mě zabírá.

"Dneska to asi nezvládneš, co?" zeptala jsem se po chvilce ticha a otočila se směrem k Olímu.

"Promiň, pokud nechceš každých deset minut trávit před pánskými záchody, tak opravdu ne," šeptl tiše, jako by ho hlasité tóny rušily. Usoudila jsem, že je na tom ještě hůř, než vypadá.

"To je jedno, zvládnu to," řekla jsem nakonec s úsměvem a znovu si usrkla čaje.

"O co jde?" zajímal se Black a kmital pohledem mezi mnou a Oliverem. Vypadal, jako by byl nesvůj z toho, že mu něco uniklo.

"Nějakej zvědavej, nemyslíš?" rýpla jsem si a sledovala, jak se zamračil.

"Jsi opravdu velice milá," pronesl sarkasticky a napil se ze svého hrníčku.

Protočila jsem oči a pak se zarazila. Oficiálně jsme ve vztahu, což znamená, pomáhat si ne?! Ne že by mi na tom nějak záleželo, ale Black má auto, což znamená rychlou dostupnost.

 "Fajn, když ti na tom tak záleží, tak ti to teda řeknu. A že jsi to ty, můžeš Olivera zaskočit," prohodila jsem s vypočítavým úsměvem. Zachytila jsem jeho překvapený pohled a usmála se ještě víc.

"Dneska jsme s Olím chtěli skočit nakoupit, ale jelikož není k mání, máš dovoleno se toho účastnit ty," řekla jsem a sledovala, jak se zarazil.

"Co? Cože mám dovoleno? Nikdo neříkal, že chci někoho zastupovat," namítl hned a odfrkl si.

"Ale no ták. Přeci bys v tom nenechal svojí přítelkyni samotnou," zamručela jsem a hrála na to, jako on mnohokrát od pátku. Celou dobu mi předhazuje, jak by mělo všechno vypadat reálně, aby nám to ostatní zbaštili, tak tady to má. "A taky hrozí, že bych v zápalu nepříčetnosti mohla náhodou ublížit tvé hračce na čtyřech kolech," dodala jsem s nevinným úsměvem.

"Ty mi jako vyhrožuješ?!" zavrčel a probodával mě naštvaným pohledem.

"Ne, ježiši, to bych si přeci nikdy v životě nedovolila," vydechla jsem a hraně zvedla ruku do vzduchu na znamení ústupu. To znovu pobavilo Olivera. Sledovala jsem, jak se Black mračí ještě víc. Neodolala jsem a mrkla na něj tak, jak ještě před pár minutami on na mě. Ha! Už zase boduju!!!

Zdravím :)) Tak jste se konečně všichni dočkali. Tenhle díl je pomalý rozjezd k tomu, co bude následovat dále. Snad se líbilo. :) Příště se můžete těšit na další společné chvíle Izzy a Dannyho. Uvidíme, jak se nám všechno utvoří. :D

Vaše misqwa