Pod jednou střechou - kapitola 26

Pod jednou střechou

Kapitola 26: Vyhráváš podvodem

Člověk dokáže před světem ukrýt všechno až na dvě věci: že je opilý a že je zamilovaný.

Anton Myrer

Pohled Izzy:

"Nechápu, jak jsem na něco takovýho mohla přistoupit," zabručela jsem unaveně a snažila se udržet hrnek s čajem v ruce.

"Mám perfektní přesvědčovací dovednost," oznámil mi Black ihned s úšklebkem a ve chvíli, kdy kolem mě prošel, se nezapomněl ušklíbnout znovu.

"Zdá se mi to, nebo je tu dneska ráno nějak živo?" vešel do kuchyně Jam ještě v pyžamu. Když si mě všiml, nadzvedl jedno obočí. "Ty máš dneska taky nultou?" zeptal se vzápětí.

"Ne," zamručela jsem znovu a pořádně se napila. Právě teď jsem litovala, že jsem si nedala kafe. Moc ho nemusím, ale aspoň by mě to trochu probralo.

"Tak proč nejsi ještě v posteli?" zeptal se zděšeně.

"Myslíš, že jsem tady dobrovolně?!" odsekla jsem a opět se napila. "Být to na mně, ještě teď mám půlnoc, ale tady kamarád se rozhodl, že mi vtrhne v pět do pokoje a neodejde, dokud se nezvednu a neodsouhlasím mu, že pojedu na nultou s ním," objasnila jsem celou situaci a při tom probodávala Blacka naštvaným pohledem.

"Moc to zveličuješ," vložil se do toho Black a vyzývavě na mě mrkl.

"Co by se na tom, že jsi magor, dalo zveličovat?" zeptala jsem se jízlivě.

"No, pokud nad tím přemýšlíš ty, vždycky by se něco dalo najít," nedal se a vypadal až příliš spokojeně. Od prvního okamžiku, kdy mi vtrhl do pokoje, jsem se ho snažila nějak naštvat, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nějak se mi to nedařilo.

"Neměl sis se mnou nic začínat," oplatila jsem mu provokativně a položila prázdný hrnek na linku za sebou.

"Myslím, že do tohoto rozhovoru se radši ani nebudu zapojovat," vzdal svůj pokus o konverzaci Jam a přesunul se k ledničce.

"Můžeme vyrazit, princezno?" zeptal se o pár vteřin dýl Black a očividně si celý to divadlo užíval.

"Jak si přeješ," odsekla jsem a vecpala se do dveří dřív jak on. Už mi ten pitomej vztah leze krkem a to je teprve úterý. Pokud se dožiju pátku, zapíše se tenhle týden do dějin. O to se samozřejmě postarám...

--------------------

Pohled Dannyho:

"Neřekl jsi, že je to dobrovolná přednáška pro sportovce z vyššího ročníku," zavrčela na mě Deenová ve chvíli, kdy jsme si sedli do jedné z lavic vzadu. Za námi seděl Jeff s Rickem a o lavici vedle Oliver, Will a Ben.

"Neptala ses," poznamenal jsem s úsměvem a opřel se do židle.

"Jasně, příště si sestavím seznam všech otázek... Skvělý, táhneš mě sem naprosto zbytečně, navíc si zapomenu mikinu a ke všemu zjistím, že všem odpadají první dvě hodiny. Není nad to, poslouchat tvoje ranní přeludy," dostala ze sebe nabručeně a na znamení zimy si třela paže.

Měla na sobě černý džíny a jedno ze svých volných trik. Vlasy si dnes nechala rozpuštěné a mračila se na mě přes své tmavé řasy. Moc jsem nevěřil tomu, že bych ji sem dostal, ale nějakým záhadným způsobem se mi to povedlo.

"Ty si taky pořád na něco stěžuješ," namítl jsem svým typickým posměšným tónem. I přes to jsem si ale rozepnul mikinu a svlékl si ji. Po pravdě jsem ani nepřemýšlel nad tím, co dělám... Jednoduše jsem si ji sundal a hodil ji Deenový na klín.

"Co to děláš?" nechápala.

"Říkala jsi, že sis zapomněla mikinu, ne?" odsekl jsem hraně s kapkou arogance.

"Jo..." protáhla stále ještě trochu mimo.

"Takže si jí mám vzít zpátky?" zeptal jsem se jakoby nic a natáhl k Deenový ruku.

"Ne, nemusíš," odpověděla. Tentokrát už svým uštěpačným hlasem. Odstrčila mojí ruku a vklouzla do mé mikiny. Byla jí velká, ale to jí očividně nijak nevzrušovalo. Zapnula si ji a pak se doslova položila na lavici.

"Až bude konec, vzbuď mě," řekla jen a pak zavřela oči.

Právě v tu chvíli do třídy vešel jeden z profesorů tělocviku a začal svojí nezajímavou přednášku. Nevěnoval jsem mu ani špetku pozornosti. Mnohem víc mě zajímala Deenová v mojí mikině. Nevím proč, ale líbil se mi ten pohled. Zamlouvalo se mi to mnohem víc, než by mělo.

Donutil jsem se od ní na chvilku odtrhnout a zachytil jsem zkoumavý pohled Olivera a ostatních.

"No co?!" šeptl jsem a zakroutil hlavou na znamení, že všechno jen zveličujou. Jo, přesně tak. Nic to neznamená...

----------------------

Pohled Izzy:

"To se ti nepovede..." hustil do mě Jeff už nejmíň podesáté, zatímco jsem se snažila dostat jednu slanou tyčinku z hromady ostatních. Ignorovala jsem jeho pokus o mé rozptýlení a pokračovala ve své misi. Potřebovala jsem jenom, aby se nepohnula žádná jiná.

"Tak dívej," prohodila jsem zastřeným hlasem a konečně vytáhla svůj cíl. Opět s úspěchem. "Říkal jsi něco?" zeptala jsem se tentokrát provokativně a s klidem začala chroupat tyčinku.

Tohle jsme dělali už nejmíň dvacet minut. Po tom, co skončila přednáška, jsme se nějak dostali k týhle hře... No nějak... Já měla na něco chuť a ty paka za mnou a Blackam vysypali na stůl slaný tyčinky. Nic lepšího než tohle nás nenapadlo.

"Nechápu, jak vás to může bavit," poznamenal Black po mé levé straně. Oba dva jsme seděli otočení k Rickovi a Jeffovi. Ostatní nás sledovali a rozebírali dnešní zápas, co je odpoledne čekal. Black se zapojoval jen s nějakými poznámkami a zbytek času do mě a Jeffa hustil, že jsme jako malé děti.

"Kdybys mě nevytáhl tak nehorázně brzo z postele, nemusela jsem tě tu nudit," předhodila jsem mu znovu jeho chybu a ironicky poukázala na fakt, že si za to může sám. Navíc všem ročníkům odpadly první dvě hodiny... co jinýho by se dalo dělat?!

"Ten tvůj zmatený výraz jsem si nemohl nechat ujít," ušklíbl se na mě a provokativně mrkl.

"To se ti vrátí," sykla jsem k němu a rozkousávala poslední kousek tyčinky.

"Tak fajn, teď já... dneska tě porazím," ozval se rozhodně Jeff a zkoumal, kterou tyčinku má v tomhle kole vytáhnout on.

"Nemyslím si," usmála jsem a sledovala ho při práci. Trochu jsem si poposedla a stáhla si Blackovu mikinu pod zadek. Stále jsem jí měla na sobě. Ne, že by mi byla pořád taková zima, ale kupodivu byla mikina příjemná. Vdechování Blackovy vůně mě nějakým záhadným způsobem zklidňovalo. Jo, úchylný... už jsem se s tím smířila.

"Hej, tak tahle je skvělá," vypískla Mia a rychle se na mě podívala. Prohlížela si nějaký módní časopis a očividně na něco narazila.

"Ale no ták, Ricky, tvoje přítelkyně se snaží o mou prohru," začal si stěžovat Jeff, který se pravděpodobně začínal bát, že by se mnou mohl prohrát. Zatím to bylo vyrovnaný, ale už mu pěkně kapalo do bot.

"To není pravda," obořila se na něj Mia a s nepatrným zakoulením očí mi podávala svůj objev. Natáhla jsem ruku přes Blacka až k ní a přitáhla si časopis blíž.

"Myslíš tu fialovou? Hej, tak pro tu bych zabíjela," vydechla jsem a zkoumala fialovou mikinu a roztomilým kukučem vepředu a ušima na kapuci.

"To by sis jako dala na sebe?" zeptal se šokovaně Black, když se ke mně naklonil blíž a zabloudil očima po stránce.

"Jo, máš s tím nějaký problém?" vrátila jsem mu kousavě a zabodla do něj svůj pohled. Když byl takhle blízko, mělo to ten správný efekt.

"Ne... jen jsem se ptal," zvedl ruce na znamení obrany a zase se odklonil zpět.

"Líbí se ti?" ozvala se Mia.

"Jo, je úžasná. Podobnou jsem viděla v centru. Jenom byla modrá..." odpověděla jsem s úsměvem a podala jí časák zpátky.

"Héééééj, tohle není fér," zabručel Jeff, když při svém pokusu pohnul asi s dalšími deseti tyčinkami.

"Neříkej, že jsi to podělal," rozesmála jsem se. "Víš, že když se mi to teď povede, tak budu ve vedení?" zeptala jsem se provokativně.

"Musím hrát znovu, rozptylovali jste mě tu," bránil se.

"Neřekla bych," poznamenala jsem a rozhodovala se o svém dalším tahu.

"Ale no ták, to mi to tu jako nikdo nedosvědčí?" zeptal se šokovaně a podíval se na Ricka.

"Kámo, obvinil jsi mojí přítelkyni, máš smůlu," uzemnil ho Rick a přitáhl si Miu blíž k sobě.

"To je fakt nespravedlivý," zahučel Jeff a naštvaně se opřel do židličky.

"Ne, to není. To je realita," poznamenala jsem a soustředěně se zaměřila na tyčku úplně na druhé straně. Jestli se mi to povede, dám mu to pěkně sežrat...

"Přeci neprohraju s holkou," řekl uraženě.

"Už to tak asi bude," dodala jsem a s maximální opatrností začala zvedat svůj cíl. Nejdřív jsem myslela, že se mi to ani za nic nepovede, ale nějakým zázrakem se mi podařilo tyčinku uvolnit a pak sebrat.

"A máš to!!!!!" zapištěla jsem.

"Ale no ták..." začal se vymlouvat.

"Žádný no ták, prohráváš," rozesmála jsem se a z čirého nadšení skočila Blackovi kolem krku. Nevím, proč jsem to udělala, prostě mě to nakoplo. Cítila jsem, jak se zarazil, ale pak mě taky objal.

"Nevěřím tomu, že jsi dostala mýho kámoše na samý dno," poznamenal s obdivuhodným hlasem Black.

"Neměl se nade mnou vytahovat," zasmála jsem se a neochotně se od Blacka odtáhla. Už takhle naše objetí trvalo dýl, než by mělo.

Sedla jsem si zpátky na židli a spokojeně se zakousla do tyčinky. Jeff se na mě a na Blacka zkoumavě podíval, ale jakmile jsme mu plně věnovali pozornost, vrátil svou uraženou masku a odfrkl si.

"Vyhráváš podvodem," řekl, aby tomu dodal poslední tečku. Nad tím jsme se všichni hromadně rozesmáli.

-------------------------------------

"No to si snad děláš prdel," zavrčela jsem vzteky bez sebe a chystala se zakřičet něco pěkně hnusnýho na rozhodčího, ale Jenny mě zastavila tím, že mi přiložila dlaň na pusu.

"Jestli něco ještě zakřičíš, ničemu to nepomůže a navíc nás vyvedou ven," oznámila mi tiše.

"A to mám jako jen tak sedět a sledovat, jak ty debilové s Kings High faulujou?" zavrčela jsem jí rozhořčeně do dlaně.

Už zbývalo asi pouhých pět minut do konce prvního poločasu a celou tu dobu padlo asi dvacet zákroků proti našem hráčům. Rozhodčí si ale ráčil všimnout pouhých tří. Poznala jsem, že nejsem jediná naštvaná. Black hýřil na hřišti nadávkami, jak jsem ho ještě nikdy neslyšela, a zvedal ze země Bena, jehož kolena na tom nebyla moc dobře.

"Kluci si to s nimi vyřídí jinak," zkusila se mě přemluvit.

"Aby si to s nimi nevyřídil někdo dřív," odsekla jsem a vstala z lavičky.

"Ty někam jdeš?" zeptala se zděšeně.

"Jo pro pití, buď v klidu," zalhala jsem jí a strčila si ruce do kapes Blackovi mikiny. Moje odpověď jí zdá se trochu uklidnila a tak mě nechala jít. Fajn, teď teprve uvidí...

---------------------------

Pohled Dannyho:

"Myslíš, že nevím, o co se tu snažíš?!" vyjel jsem po Harrisnovi dvě minuty po tom, co byl odpískaný konec poločasu. Odchytil jsem si ho cestou do šaten hned vedle naší střídačky, kde si momentálně Ben snažil ošetřit provizorně kolena. Ostatní tam stáli s ním a byli stejně nabuzení jako já.

"Víš?" zeptal se s výsměchem ten idiot a v klidu si pročísl rukou vlasy.

Chtěl jsem na něj vyjet s další vlnou nadávek, ale předběhl mě hlas Deenový. "Snaží se odstranit protihráče v obraně, jelikož ví, že bez toho by tenhle zápas projel..." řekla s dávkou ironie a došla k nám.

Postavila se vedle mě, ještě stále v mojí mikině, a zabodla vražedný pohled do Harrisna. Nechápal jsem, proč je tu a pomáhá mi, ale nevadilo mi to. Dokonce se mi to i zamlouvalo.

"No nekecej... Dennová... kde jsi nechala velkýho bráchu, prcku?" opáčil překvapeně ten blbec a zašklebil se na ni. Měl jsem sto chutí jednu mu vrazit.

"Pravděpodobně někde ještě zapíjí poslední zápas, který nad vámi vyhráli. Víš kterej ne? Ten, kde ses rozbrečel, když ti vteřinu po tom, co jsi to projel, dala kopačky tvoje holka," prohodila s klidem Deenová a užívala si, že vytáhla něco, co Harrison nečekal.

"Ou, neříkej, že ho porazil tvůj brácha..." vložil jsem se do toho s hraným překvapení a pokračoval, "ještě do teď se o tom mluví."

"Jo, byl tam... a pamatuješ si takovou tu rusovlásku v černých minišatech?" přistoupila na mou hru Deenová a se zaujatým úsměvem se ke mně otočila.

"Jasně, to je nezapomenutelný. Myslíš tu, co tohohle blba pustila k vodě, ne?" prohodil jsem, i když jsem neměl nejmenší tušení o tom, koho myslí. Toho si samozřejmě všimla, ale dělala jakoby nic.

"Jo, to je ona. Hej, kámo, o dvě minuty dýl se věšela nějakýmu blonďákovi na krk. To byla teda podívaná. Tady Harrison to nenesl zrovna nejlíp, viď?" opáčila tentokrát k němu a nasadila litující pohled.

"T-t-to není pravda. Rozešel jsem se s ní já," dostal ze sebe rozzuřeně Harrison.

"Já to teda slyšela trochu jinak. Však víš, holky a společná šatna... tam se toho dovíš," prohodila tajemně Deenová a položila svou pravou ruku na mé rameno.

"To není pravda!" zakřičel tentokrát už dost nahlas, aby to upoutalo víc pozornosti.

"Ale to už jsi říkal," prohodil jsem s výsměchem a ledabyle objal Deenovou jednou rukou kolem pasu.

"A vy dva jste jako co?! Nejlepší kámoši, co spolu příležitostně skočí do postele a pak se snaží roznášet kraviny o druhých?!" vyjel hned.

"Ne, chodíme spolu," oznámil jsem v klidu a vlepil Deenový pusu na tvář.

"Jo a nic jako pomluvy nevymýšlíme, ještě mám někde uložený číslo tvý ex, takže jestli se chceš ujistit, jak to bylo, klidně můžeš," podpořila mě Deenová a provokativně na mě mrkla.

"Jděte se bodnout! Oba!" zařval Harrison a s trhnutím se odporoučel pryč.

"Tohle od tebe bylo fakt drsný, princezno," prohodil jsem na oko vážně k Deenový a spolu s ní se otočil k našim střídačkám, odkud na nás všichni koukali.

"Já bych mohla říct to samé," poznamenala stejně hraně jako já a oba dva jsme vykročili k ostatním. "Ne, kecám, byl to totální nářez!" rozesmála se vzápětí.

"Ten jeho výraz byl naprosto k politování," poznamenal jsem a rozesmál se taky.

"Vyřídili jsme ho," usmála se vítězně a na potvrzení jsme si plácli.

"Co jste zase dělali?" zeptal se šokovaně Rick.

"Nic," odpověděli jsme společně s Deenovou a znovu se na sebe ďábelsky usmáli.

"Jo a proto ten krerén odcházel nasranej na maximum a vy se teď tváříte jak zhulený, co?" rozesmál se Jeff.

"Jen jsme dali přátelskej pokec," objasnil jsem.

"Jo, ale on se asi kamarádit nechtěl no... smutný," dodala s úšklebkem Deenová.

"Jak to jde?" otočil jsem se na Bena a nasadil vážnější masku.

"V pohodě. Nejsem přeci žádná fňukna," poznamenal a zakroutil očima na znamení, že se všichni akorát zbytečně strachují.

"Na, splašila jsem tohle, mohlo by to pomoc," ozvala se Deenová a vytáhla z kapsy dezinfekci a vatový polštářky. Hodila je po Benovi a ignorovala překvapené pohledy všech ostatních. Nejvíc ale ten můj. Nechápal jsem, proč to dělala. Proč pomáhala, když nemusela.

"Díky," dostal ze sebe jen tak tak Ben.

"Ježiši, v pohodě... Hlavně to pak někam ukliď, školní sestra by po tom mohla vyhlásit pátrání," varovala ho ještě, když se chystala zase k odchodu, jelikož za chvilku se mělo začít opět hrát a diváci byli posíláni zpět na tribuny.

"Jo, budu tě krýt," rozesmál se Ben a spolu s ním i ostatní.

"Super, kámo, to by bylo fakt super," usmála se na něj Deenová a pak se otočila a zamířila ke své kámošce.

"Hele, děje se mezi vámi něco?" zeptal se mě tišeji Oliver, jakmile nám kluci přestali věnovat pozornost.

"Nevím jistě," řekl jsem jen a ani se neobtěžoval přetvařovat se. Odpověděl jsem mu po pravdě a nelitoval toho. Jako by na tom nesešlo... Jediný, co mě teď zajímalo, byla vzdalující se Deenová.

Zdravím... po hodně dlouhé době s novým dílem. Flákám to, já vím... ale ta práce, volno a přítel... je toho na mě tolik, že nevím kam skočit dřív. Ale nevzdávejte to se mnou. :)

Příště se můžete těšit na pořádnou oslavu vítězství... Izzy a Danny zajdou tam, kam ještě spolu nikdy nedošli... zvědaví? Jen buďte... zaručuji 100% úspěšnost. :D

Vaše misqwa :)