Vampire-krev | Pod jednou střechou - 28. kapitola

Kapitola 28: Nedovolil bych, aby se ti něco stalo

Čím více miluješ, tím více trpíš.

Henri Frédéric Amiel

------------------

"J-jak??" dostala jsem ze sebe pouze začátek otázky. Rychle jsem shodila jeho ruku ze svého boku a odkulila se co nejvíc ke zdi, tedy nejdál od Blacka. Tohle bylo špatný. Zatraceně špatný.

"Ptáš se, jak ses dostala do mojí postele? Aby bylo jasno, snažil jsem se tě dostat pryč, ale byla jsi natolik odrovnaná, že jsem s tebou ani za boha nemohl hnout. Po tom, co jsme dorazili domů, sis umanula, že prostě vlezeš do mého pokoje... takže vina je na tvé straně, princezno," poznamenal vysmátým hlasem a ležérně si projel rozcuchané vlasy.

"Skvělý... nemohlo se stát nic lepšího," prohodila jsem na sto procent ironicky a chystala se přes něj přelézt, abych mohla slézt dolu z postele.

"No vlastně, mohlo se stát ještě něco mnohem horšího. Ale jelikož jsem byl naprosto při vědomí, nedopustil jsem, abys mě zneužila... ne že by ses o to nepokoušela," pronesl s hraně pohoršeným pohledem.

"Já? A zneužít tebe?! Nedal ti někdo ránu do hlavy, ty pako?!" zeptala jsem se šokovaně a schválně si ho prohlížela. Chtěl něco poznamenat, ale nestačil nic říct, protože se ozvalo zaklepání na dveře.

"Hej, kámo, neříkej mi, že tam někoho máš?!" ozval se za zavřenými dveřmi Oliverův hlas. Zarazila jsem se přímo nad Blackovým tělem a vyděšeně sekla pohledem po dveřích. Ale no tak. Jako by tohle nebylo dost. To nás musí vidět ještě Oliver?!

"Ne, nikoho tu nemám," vrátil mu hlasitě Black a zněl naprosto klidně. Když jsem se otočila zpět na něj a sklonila hlavu, poznala jsem, že si tuhle chvilku naprosto užívá. Zatracenej parchant.

"Nekecej, slyšel jsem tě, jak s někým mluvíš," obvinil ho podezřívavě Oliver.

"Doprdele, jestli nás uvidí, vlastnoručně tě zabiju," sykla jsem k Blackovi rozzuřeně a nervózně se kousla do spodního rtu. Čekala jsem nějakou typickou poznámku, ale on mi místo toho překryl dlaní pusu a jedním rychlým pohybem mě strhl na postel vedle sebe. Vytřeštila jsem oči překvapením a dívala se, jak se vyhoupl nade mě.

Sklonil hlavu k mému levému uchu a svou dlaň nechával stále na mých rtech. "Je jasný, že se to provalí, když budeš pořád něco mlet. Prostě zadrž dech, princezno, a vydrž pěkně potichu, jasný?" zašeptal tiše a při tom se lehce otřel svým spodním rtem o mé ucho. Okamžitě mnou projel elektrický náboj. Zrychlil se mi tep a já ztuhla.

Black se o pár centimetrů vzdálil a zadíval se mi do očí. Viděla jsem, že na malou vteřinu zaváhal. Jako by se dostal do jakéhosi transu... během dvou vteřin si ale nasadil svůj ironický úšklebem a čekal, zda budu protestovat. Nezačala jsem.

"Volal mi Jeff a ptal se, jestli si to včera moc nepřehnal. Oznámil jsem mu, že ses do postele dostal včas a že jsi to zatáhl tak rychle, jako nikdy. Takže mě tu neobviňuj a buď radši zticha, protože jestli vzbudíš Deenovou, bude si to chtít s někým vyřídit... a na ní zrovna teď nemám náladu," dostal ze sebe Black prvotřídní lež. Byl tak přesvědčivý a nenucený, že kdybych teď pod ním neležela a neměla jeho dlaň na svých ústech, asi bych mu to i uvěřila.

"Však už mlčím," vrátil mu Oliver a pak se ozvaly vzdalující kroky.

"Vidíš, říkal jsem ti, že když budeš párkrát držet tu svojí prořízlou pusu zavřenou, přinese to jen dobrý věci," rýpnul si a stáhl svou ruku zpět.

"Kreténe," sykla jsem a odstrčila ho od sebe svými dlaněmi. Zasmál se, ale uhnul, takže jsem mohla vyskočit z postele. "Aby bylo jasno, tohle bylo poprvé a naposledy," ujišťovala jsem ho a zároveň tak přesvědčovala i sebe.

"Jo líp bych to ani neřekl. Poprvý teda určitě," poznamenal spíš pro sebe znepokojeným hlasem.

"Co tím jako chceš říct?!" zeptala jsem se tichým nechápavým hlasem.

"Ale nic, princezno, nic," usmál se na mě. Přísahala bych, že se mi v tu chvíli na vteřinu zastavilo srdce. Nesmál se takhle často... a na mě rozhodně nikdy. Do hajzlu, byla to chyba. Tohle všechno bylo to nejhorší, co jsem jen mohla udělat.

"Jdu... laskavě tohle všechno zapomeň. Nerada bych se o tom ještě někdy zmiňovala," varovala jsem ho cestou ke dveřím. Rychle jsem škvírou vykoukla ven a rozhlídla se po nechtěných kolemjdoucích. Nikdo tam ale nebyl, takže jsem vyklouzla ven na chodbu, zabouchla za sebou dveře Blackova pokoje a rychle vběhla k sobě.

"Přeci tomu blbovi nepropadnu jako všechny ostatní, ne?!" šeptla jsem sama pro sebe. I když v tuhle chvíli mi byla snaha o vnucení téhle myšlenky naprosto k ničemu. Věděla jsem, že už se to stalo. Propadla jsem mu, ale nikdy to nepřiznám. On se to nikdy nedoví... nesmí.

---------------

Myšlenka na to, že jsem dneska spala v jedný posteli s Blackem, mi moc neusnadnila sezení na sedadle spolujezdce v Blackově nablýskaném autě. Celou dobou jsem se snažila ignorovat jeho přítomnost a zajímala se o mnohem důležitější věci, jako je například stěrač na předním skle.

"Snad nejsi na rozpacích, princezno?" promluvil Black ve chvíli, kdy jsme vjížděli na školní parkoviště. Jeho hlas mě okamžitě vytrhl z přemýšlení.

"Ne. Jen se modlím, a doufám, že mě ráno nikdo neviděl vycházet z tvýho pokoje," zasyčela jsem.

"Anebo přemýšlíš nad tím, jak se mi znova nasáčkovat do postele," poznamenal egoisticky a zajel na volné místo na kraji parkoviště.

"Říkám to pořád, a věř mi, sama už to nemůžu poslouchat, ale tvoje ego je tak velký, že se divím, že tě ještě neumačkalo vlivem gravitace," odvětila jsem hořce a přehodila si přes hlavu kapuci od bundy, jelikož venku začalo mírně pokapávat.

"Neříkej mi, že se vyznáš ve fyzice?" rýpnul si s kyselým úšklebkem.

"Ani ne, ale je dokázáno, že jakmile začneš srát nespočet lidí kolem sebe blbýma kecama, někdo ti to vrátí..." objasnila jsem stejně rýpavě.

"Osobní zkušenost, princezno?"

"Tak nějak," odsekla jsem a vyskočila z auta. Zabouchla jsem za sebou dveře a vyrazila spolu se svojí taškou ke škole. Na Blacka jsem se ani neobtěžovala čekat. Zase mě vytočil... i když jsem byla spíš naštvaná na sebe. Pořád mám kecy ohledně toho jakej je Black debil, děvkař a kretén a pak udělám největší chybu v životě. Vlezu mu dobrovolně do postele.

"Ale no tak, lásko, to na mě ani nepočkáš?" ozval se za mými zády na oko nešťastně
Black, když jsem procházela hlavním vchodem. Asi dva metry ode dveří stáli na chodbě Rick, Mia a Jeff. Zamířila jsem tím směrem.

"Ne a strč si tu, lásku zase zpátky do pusy. Jsem si jistá, že to ocení jedna z tvých obdivovatelek," utrousila jsem jedovatě a pozdravila ostatní.

"Že by tu někdo žárlil?" nadnesl provokativně s trochou ironie Black.

"Já?! Mám na co? Počkej... NE!" zasyčela jsem a obrátila se k Mie. "Myslíš, že bys mi mohla půjčit gumičku do vlasů?" zeptala jsem se milým tónem. Všichni tři si vyslechli část přestřelky mezi mnou a Blackem, ale nikdo se do toho nezapojil. Očividně se bavili, ale problémy si přidělávat nechtěli.

"Promiň, žádnou nemám, nechala jsem jí doma... ale mám dvě pinety, jestli to pomůže?" omluvila se a začala je vytahovat z boční kapsy své tašky.

"Jo, to nevadí. Beru cokoliv. V tomhle počasí se mi neskutečně vlní vlasy, tak si to potřebuju sepnout," usmála jsem se a vzala si od ní dvě pírka. Obě jsem si vložila mezi rty a snažila se vytvořit ze svých vlasů něco, co by se alespoň vzdáleně podobalo drdolu. Pak jsem jednoduše upevnila svůj výtvor pinetami a ignorovala pár volných pramenů.

"Ne že by ti tohle nějak pomohlo," rýpnul si zase Black a mně už docházela trpělivost. Vyloženě si mě podával a já neměla nejmenší chuť na jeho totálně ignorantský řeči.

"Ty se jdi bodnout a nepleť se do věcí, do kterých ti nic není," zavrčela jsem a sekla po něm varovným pohledem. "Musím jít, mám první hodinu matiku, což znamená, že si mě Jackson zase podá. Ještě jednou děkuju a zatím ahoj," rozloučila jsem se s ostatními příjemnějším hlasem a vydala se chodbou do budovy A. Všimla jsem si jen Blackova probodávajícího pohledu. Bylo mi to fuk, to on to začal.

------------------

Asi kolem poledne mi před hodinou historie přišla zpráva od Blacka.

Nejdřív mě překvapilo, že mi po naší ranní přestřelce názorů vůbec píše. Tohle mi k němu vůbec nesedělo. Napadlo mě, že by to mohla být nějaká odplata. Pak jsem si ale uvědomila, že by to někdo mohl vidět... a právě pozornosti jsme se chtěli zbavit.

Snažila jsem se potlačit potěšený pocit z toho, že se mi Black ozval a soustředila se na to, aby má odpověď byla strohá a naprosto bez zájmu.

Vlastně jsem ani nelhala. Přidali nám do rozvrhu výjimečně dvě hodiny z příštího týdne. Kupodivu se mi to snad poprvé hodilo. Mohla jsem se Blackovi vyhnout. A jelikož už do konce našeho divadla zbývají jen dva dny, pokud nepočítám dnešek, bylo to víc než vhodné.

Ještě před tím, než mi začala hodina, jsem omrkla, zda Black ještě něco nenapsal, ale žádná zpráva mi nepřišla, takže jsem počítala s tím, že se mi opravdu povedlo zbavit se ho.

Tahle domněnka mě ale přešla ve chvíli, když jsem po třetí hodině mířila přes parkoviště na autobusovou zastávku. Moc jsem nevnímala okolí, a tak mě vylekalo, když vedle chodníku, po kterém jsem kráčela, rychle zastavilo Blackovo auto.

Natáhl se a otevřel mi dveře spolujezdce. "Psal jsem, že tě vyzvednu," oznámil mi jakoby nic a vyslal ke mně deprimovaný pohled.

"A já ti psala, ať se neobtěžuješ," vrátila jsem mu a snažila se zamaskovat překvapení. Jedna moje část jásala, že je tu a ta druhá se jí snažila pohřbít. Ne, tohle není skutečné a nikdy nebude. Jenom to hrajeme.

"Smůla, jsem tady, tak přesuň svůj zadek dovnitř," namítl frustrovaně. Nechápala jsem, o co mu jde.

"A co když nechci?" zeptala jsem se tvrdohlavě a založila si ruce na prsou jako malé dítě.

"Tak tě tam vlastnoručně strčím," oznámil mi a nezapomněl připojit ďábelský úšklebek. Věděla jsem, že to co řekl, by bez problému provedl. Taky jsem zvážila možnost, že bych se pokusila zdrhnout, ale zastávka byla ještě asi o tři sta metrů dál.

"Fajn, ale poděkování se nedočkáš," odsekla jsem a opravdu si nasedla. Jen vteřinu po tom, co jsem za sebou zavřela dveře, šlápl Black na plyn a rozjel se tak rychle, až mě to přimáčklo do sedačky.

"Mohla bys být trochu vstřícnější, ne?" nadhodil ironicky a mrkl po mně.

"Však jsem, ale jen na lidi, který mi za to stojí," objasnila jsem a připásala se. Dělala jsem, jako bych si jeho mrknutí nevšímala a radši jsem si prohlížela svou tašku na klíně.

Nechápala jsem, jak se mu to povedlo, ale svou pravou rukou mě chytl za bradu a díky tomu se mu podařilo otočit s mou hlavou. Okamžitě jsem se střetla s jeho uhrančivým pohledem. "A ty mezi takový lidi nezařazuješ ty, se kterými sdílíš jednu postel?" zeptal se soustředěně.

Vyvedl mě z míry natolik, že jsem vytřeštila oči a zčervenala. Nemohla jsem se ani nadechnout. Do hajzlu. On to ví? Ví, co k němu cítím? Ne! Do háje, jak by to asi mohl vědět??!

Hořce se uchechtl. "Jsi zaražená, což znamená, že jsem měl pravdu v tom, že se ti ta myšlenka líbí," poznamenal zastřeně spíš sám pro sebe a nad něčím přemýšlel.

"Co to meleš za kraviny?! Radši se věnuj řízení, nerada bych zemřela s psychopatem, jako jsi ty, v jednom autě," odsekla jsem ve chvíli, kdy jsem pobrala všechnu zbývající sílu, a odstrčila jeho ruku co nejdál od svého obličeje. Dostal mě. Už hodně dlouho se nikomu nepovedlo mě dostat do rozpaků, ale on si v tom přímo libuje.

Ať už to bylo před pár dny na parkovišti, kdy mě kvůli odplatě políbil před půlkou školy, ve sprše, kdy mi jeho přítomnost začala být příjemná, na kluzišti, kdy mi věnoval až moc pozornosti, ve chvíli, kdy spontánně před Robem oznámil, že se mnou chodí, dnes ráno v jeho posteli anebo teď. S kýmkoliv jiným bych se do takové situace nikdy nedostala.

"Říkej si, co chceš, princezno, já vím svoje," oznámil mi prostým způsobem a pak ještě tišeji dodal, "rozhodně bych nedovolil, aby se ti něco stalo."

Řekl to tak tiše, že ani pořádně nevím, zda se mi to nezdálo. Nechápala jsem, proč by takovou věc vůbec říkal. Odvrátila jsem hlavu k bočnímu okýnku a zahleděla se ven. Neodpověděla jsem. Prostě jsem nechtěla.

---------------------------

Asi kolem šestý hodiny večer jsem se usadila na gauči v obýváku a pustila si televizi, kde běžel nějaký seriál. Netušila jsem, co to je, ale i tak jsem se dívala. Doma jsem zatím byla jen já, Black a Nate, který se zavřel v pokoji a pravděpodobně se učil.

"Ježiši!" vyjekla jsem, když mi na klíně přistála nějaká taška. "Co to, kurva, zase děláš?! Snažíš se mi přivodit infarkt?!" vyjela jsem na Blacka. Ten ke mně vysílal svůj typický arogantní úsměšek a zamířil si to na volné místo vedle mě. Než jsem mu stačila říct, ať si sedne někam jinam, už bylo pozdě.

"Máš černý svědomí," poznamenal a bez zájmu se otočil na televizi.

"Každej by se lekl, když se tu plížíš jako duch a pak po ostatních házíš věci," namítla jsem podrážděně.

"Promiň, příště ti něco pěknýho zašeptám do ucha, abys byla spokojená," řekl s výsměchem a opět se otočil na mě.

"Ne díky," řekla jsem až moc rychle a tím ho pobavila. Ignorovala jsem jeho pobavený výraz a kývla na tašku na svém klíně. "Co to je?" zeptala jsem se bez špetky zájmu.

"Podívej se," řekl jen a pokrčil rameny na znamení, že mi víc neřekne.

"Fajn," zasyčela jsem a sáhla do tašky. Narazila jsem na měkkou látku. Nechápala jsem, co to má znamenat, tak jsem obsah tašky jednoduše vysypala. Zarazila jsem se. Na klín mi vypadla fialová kopie mikiny, na kterou jsme se s Miou dívaly včera ráno ve škole. Ta chundelatá s roztomilýma ušima.

Sekla jsem pohledem po Blackovi, který sledoval můj výraz. "Co to má jako být?" zeptala jsem se klidným hlasem a přeměřovala si ho s překvapeným výrazem ve tváři.

"Kladeš mi divný otázky. Není to moc dlouho, co jsi mě seřvala za to, že jsem ti tenkrát zničil mikinu a nekoupil ti novou. Dost jasně si pamatuju, jak jsi po mně švihla tu špinavou a udělala mi ve třídě scénu. Ale jestli jí nechceš, beru si jí zpátky," objasnil mi a s arogantním úsměvem se po ní natáhl.

"Ne," dostala jsem ze sebe a zastavila jeho ruku. Nadzdvihl obočí a doslova mu zazářily oči. "Já... jen jsem nečekala, že bys mi to vrátil takhle," dostala jsem ze sebe přiškrceně.

"Já... děkuju, je pěkná," řekla jsem a nejistě se usmála. Nevím, co mě to popadlo, ale jednoduše jsem zapomněla na fakt, že naproti mě sedí Black, a spontánně jsem ho objala kolem krku.

Chtěla jsem mu poděkovat, ale vzápětí mi došlo, jakou blbost jsem udělala. Nahrála jsem mu na smeč. Trhla jsem sebou a chtěla ho pustit, když v tom se mi jeho paže obmotaly kolem zad a on mi objetí opětoval. Nedovolil mi, abych ho odstrčila.

"Líbí se ti," konstatoval s úsměvem, který jsem sice neviděla, ale vycítila ho z jeho hlasu, a stále mě držel v objetí.

"Jo, je úžasná," řekla jsem se zatajeným dechem a cítila, jak objetí povoluje. Nechtěla jsem, aby se ode mě odtáhl, ale nakonec jsem nabrala čerstvý vzduch do plic a sama se mu vykroutila. Jeho blízkost, tělo, vůně a teplo na mě mělo špatný vliv.

"To jsem rád, protože mi ta babka v obchodě sdělila, že za vrácení mi dá jen polovinu původní ceny," poznamenal ironickým hlasem, ale na ústech mu stále hrál spokojený úsměv.

"No to by byla katastrofa," poznamenala jsem a zakroutila očima. V zápalu energie jsem ho bouchla lehce pěstí do ramene.

"Jo to by byla. Neviděla jsi, jak se na mě dívala. Fakt jsem z ní měl strach," oznámil mi zděšeně.

"Neříkej, že jsi měl strach z nějaký prodavačky. Celou věčnost se tě snažím nějak odrovnat a pak to zvládne nějaká babča... fakt nespravedlivý," rýpla jsem si s úsměvem.

"Nedělej si z toho srandu, ještě teď jsem v šoku," namítl se smíchem Black.

"Jasně promiň, jestli ti to udělá radost, došla bych to vrátit sama, abys měl ještě dost síly na mě," ujistila jsem ho taky se smíchem.

"Ó jaká velkorysost. Abys z toho neonemocněla," rýpnul si a v očích mu hrály pobavené jiskřičky.

"To by byla výhra pro tebe, takže se neboj, to by se nestalo," prohodila jsem s úšklebkem.

"Že bys měla nějakou skrytou stránku své osobnosti?" zeptal se se zájmem.

"Jo, přes den se obtěžuju s tebou a v noci si hraju na ochránce lidí a chytám zločince v ulicích," odpověděla jsem tajemně a naprosto vážným hlasem.

"Takže jsi závislák na počítačovejch hrách?" vypadlo z něj zděšeně.

"Ne ty pako, sundavám kočky ze stromů po celým sousedství a vracím je jejich majitelům," řekla jsem se smíchem a kroutila hlavou na znamení, že je tenhle rozhovor naprosto bez logiky.

"Hej děcka, děje se něco?" ozval se z ničeho nic zděšený hlas Jama od dveří z chodby. Oba dva jsme se na něj otočili. Všimla jsem si, že za ním stojí stejně překvapený Oliver.

"Ne, mělo by?" zeptal se nechápavě Black.

"Jo, sedíte spolu na jedný pohovce a něčemu se smějete... Je tohle nějaký druh vašeho zvráceného humoru, nebo vám přeskočilo?" nechápal Jam a zamířil k nám.

Až teď mi vlastně došlo, co jsme s Blackam posledních pár chvil dělali. Bavili jsme se jako normální lidi. I mě to šokovalo. Nechápala jsem, jak k tomu došlo. V jednu chvíli bych ho nejradši něčím bacila po hlavě a teď? Teď jsem se s ním smála jak s nějakým kámošem.

"Spíš to druhý?" zkusila jsem a podívala se na Blacka.

"Asi," řekl jen a v klidu se opřel do zadní části pohovky. Dělal jako by se ho Jam na nic neptal a soustředil se na televizi. Šokovaně jsem si ho prohlížela a snažila se přijít na to, co se tu teď odehrálo. Marně... logické vysvětlení pro to nebylo...

-------------

"Hej, ta je fakt úžasná, v reálu vypadá ještě mnohem líp. Kde jsi jí sehnala?" zeptala se nadšeně Mia Deenový, když jsme všichni stáli ve frontě na oběd.

"Ále... dostala jsem jí," odpověděla s úsměvem Deenová a strčila si ruce do kapes chundelaté mikiny, kterou jsem jí dal. Její včerejší reakci jsem si přehrával stále dokola.

Po pravdě nebylo to tak, že bych jí chtěl jenom splatit dluh. Z počátku jo, prostě jsem ty dvě hodiny čekání na ni využil a zajel do místního centra. Když jsem pak ale viděl její výraz pochopení, měl jsem z toho sám radost, což bylo absurdní. Vůbec jsem tomu neměl věnovat pozornost, ale všechno krachlo ve chvíli, kdy mě dobrovolně objala. Nevím, neovládl jsem se a musel jí to oplatit.

"Proč prostě neřekneš, že jsem ti jí sehnal já?" poznamenal jsem ve chvíli, kdy jsem zachytil její zkoumavý pohled. V té kapuci s ušima vypadala tak nevinně, jako nikdy jindy.

"Cože jsi?!" vyhrkl šokovaně Oliver a vysílal ke mně nechápavý pohled.

"Dlužil mi to, to je vše," snažila se Deenová zmírnil Oliverův šok. Myslí si, že to bylo jen z dluhu. Tenhle fakt mě tak nějak vytočil. Bylo v tom něco víc. Chtěl jsem, aby to věděla, ale na druhou stranu jsem byl proti.

"Počkat, ty jsi něco koupil holce?" vložil se do toho i Jeff. "Hej, lidi, myslel jsem, že se do dějin zapíše den, až s někým bude Danny chodit, ale tohle to fakt přebylo," dodal nakonec se smíchem.

"Být tebou, jsem ticho. Mohlo by se ti něco stát," varoval jsem ho podrážděně.

"No jo, no jo," prohodil a zvedl ruce na svou obranu.

"Ale vybral jsi to skvěle," pochválila můj vkus Mia a nevinně na mě mrkla. Rick vedle ní se jen pousmíval.

"Díky," poděkoval jsem a zachytil zkoumavý pohled Deenový. Když si všimla, že jsem její pohled odhalil, otočila se a věnovala se něčemu jinému.

"Chceš vzít něco konkrétního navíc?" zeptal jsem se Deenový, když na nás přicházela řada. Po dlouhé době se na mě otočila a konečně mi věnovala pozornost.

"Co si to rozdělit? Já jdu pro sladký a pití a ty ten zbytek?" navrhla a sledovala, zda budu proti.

"Dobře, beru," souhlasil jsem a tím jí trochu vyvedl z míry. Nečekala, že by jí to prošlo, to mě pobavilo.

Asi o deset minut později jsme se všichni sešli u jednoho stolu. Bylo nás osm, takže jsme sešoupli dva stoly, abychom se tam všichni vešli. Deenová se usadila ke zdi naproti Oliverovi a já zaujal místo vedle ní.

"Nevěděla jsem co ti chutná, tak jsem toho vzala víc," objasnila Deenová, když zachytila můj pobavený pohled.

"Nevím, podle mě je to spíš výmluva pro to, abys toho mohla sníst víc," poznamenal jsem se smíchem a zachytil její podrážděný pohled.

"Jo, proč ne, když nic nechceš," řekla nakonec a uraženě zvedla hlavu.

"Dělal jsem si srandu, přeci bych tě to nenechal všechno sníst, víš, jak bys pak vypadala?" rýpnul jsem si.

"Teda, fakt překypuješ ochotou," poznamenala uraženě, ale všiml jsem si náznaku úsměvu. Zamaskovala ho ale tím, že si do úst vložila kousek jahodového koláče.

"Že jo a to jsi ještě nezkusila to, co jsem donesl já," poznamenal jsem a přisunul k ní tác s kuřecím salátem, hranolky a bramboráky v nějaké omáčce.

"Hm," zamručel jen a natáhla se se svou vidličkou do talíře se salátem. Nabrala si sousto a vzápětí ochutnala. "Tohle je zatraceně dobrý, ale ten koláč taky stojí za to," zamručela spokojeně a uřízla další kousek koláče, který následně napíchla na vidličku. Natáhla ruku a kývla hlavou na znamení, že to mám zkusit. Její počínání mě na chvilku vykolejilo, ale nakonec jsem zareagoval a ochutnal. Měla pravdu, byl skvělej.

"Tak co?" zeptala se s očekáváním.

"Máš dobrý vkus, to se musí nechat," odpověděl jsem a sáhl si pro zbylý kousek koláče k ní do talíře. Nesouhlasně zamručela, ale nakonec přesunula svou pozornost ke kuřecímu salátu.

Když jsem se pustil do zbytku koláče, zaregistroval jsem, že nám všichni věnují pozornost.

"Vidím dobře? Nebo mám halucinace?" zeptal se vyjeveně Oliver.

"Ne, kámo, já to vidím taky," poznamenal stejně šokovaně Will.

"Co zas?!" zabručel jsem otráveně a přestal věnovat pozornost Deenový, která se ládovala salátem.

"Ty se s někým dělíš o jídlo? Ale no tak, vždyť vyvádíš už jen proto, že ti někdo pije džus z krabice," nadhodil Oliver stále překvapeně. Zarazil jsem se. Sakra, měl pravdu, ale... s Deenovou... Nevím proč, ale nevadilo mi to.

"Nepřeháněj. Jen si hlídám svý věci," snažil jsem se ho odbít a podíval se na Deenovou, která rozhovor mezi námi moc nevnímala. Sakra, tohle je špatný. Přenastavuje moje priority a zvyky aniž by si to ona nebo já uvědomil. Nemá nejmenší tušení, jaký vliv na mě má. Do hajzlu, ani já si toho nevšiml, musel mě na to upozornit Oliver.

---------------------------

"Jo vyřídím mu to," houkla jsem na Jama ze schodů a pokračovala v cestě do patra. Chtěl, abych Blackovi připomněla, že o víkendu mají dorazit Jamovi známí.

V klidu jsem vyšla schody a zamířila chodbou dál. Když jsem míjela svůj pokoj, mrkla jsem se na mobil. Bylo devět večer, což znamenalo, že bych měla jít co nejdřív do postele. Proč? Black má zítra nultou a to znamenalo, že musím vstávat i já.

Jindy bych pravděpodobně proti takový volovině protestovala, ale zítra je to poslední den našeho předstíraného vztahu. Chtěla jsem se v jeho přítomnosti zdržet víc, i když jsem věděla, že bych neměla. Jenže už jste si zkusili někdy něco rozmlouvat? Je to fakt fuška.

Zastavila jsem se před dveřmi Blackova pokoje a zaťukala. Nehodlala jsem riskovat, že by si mě pak podal. Navíc, moc se mi tam nechtělo, protože se mi akorát vybavovala vzpomínka na středeční ráno, kdy jsem se válela v jeho posteli.

"Nó?" ozvalo se zevnitř podrážděně. Super, má úžasnou náladu, teď se mi tam tak chce...

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Udělala jsem krok vpřed, ale následně se zarazila. Black stál dva metry od dveří pouze v teplácích. Hruď měl nahou a třpytilo se mu na ní několik kapek vody. Vylezl ze sprchy? Do prdele, Izzy, ty si fakt umíš vybrat tu nejvíc debilní chvíli na lození do jeho pokoje!

Zírala jsem na něj a zaujatě si ho prohlížela. Nechtěla jsem. Přikazovala jsem si, abych uhnula pohledem, ale když jsem viděla jeho perfektní hruď, nešlo to. Zatraceně teď ne...

"Budeš se koukat ještě dlouho, princezno?" zeptal se pobaveným hlasem a udělal dva kroky ke mně, takže se ocitl jen pár centimetrů ode mě. Sakra, proč to dělá ještě těžší?!

"J-jam chtěl, abych ti něco vyřídila," dostala jsem ze sebe smysluplnou větu a v mysli si nadávala do blbců. Chovala jsem se jak mentál.

"Jam? A co chtěl?" zeptal se nevinně a naklonil se blíž.

Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje. Až teď mi došlo, že se tváří pobaveně.

"Jen chtěl, abych ti vyřídila, že se o víkendu zastaví jeho známí," objasnila jsem rychleji, než jsem chtěla a hodlala se vypadnout z jeho pokoje. Jenže on strčil do dveří a ty se s bouchnutím zavřely.

Vyslala jsem k němu nechápavý pohled a instinktivně o krok couvla. Jenže on naší vzdálenost opět vyrovnal.

"C-co to děláš?" zeptala jsem se a snažila se znít normálně. Znovu jsem couvla, ale tentokrát jsem narazila do dveří.

"Nevím," řekl jen a opět se přisunul blíž. Do zad mě studily dveře a zepředu na mě sálalo teplo z Blackova těla. Nemohla jsem se pohnout.

"Tohle je hodně špatný nápad," řekla jsem a využila zbytek svého sebeovládání. Zapřela jsem mu ruce o nahou hruď. Byla to chyba. Chtěla jsem ho odstrčit, ale ten dotek vyvolal vlnu touhy.

"To teda je," souhlasil zastřeně Black a naklonil se k mému krku. Když jsem ucítila jeho dech, zalapala jsem po dechu.

"Nadechni se, princezno," zašeptal mi do kůže.

Nervózně jsem zamručela a věděla, že se veškeré moje sebeovládání vypařilo.

"Do prdele," zaklela jsem a přemístila své ruce na jeho obličej. Donutila jsem ho zvednout hlavu od mého krku a pak se bez čekání vrhla na jeho rty. Hladově jsem zajela jazykem do jeho úst a přimáčkla se k němu. Cítila jsem, jak se mu na rtech roztáhl spokojený úsměv. Pak mě chytl za boky a převzal velení. Přirazil mě svým tělem na dveře. Byl zatraceně dobrej. A stejně tak i chutnal. Do háje! Věděla jsem, že je to špatný. Hodně špatný, ale neměla jsem sílu přestat. Ne, neměla jsem v sobě ani zlomek střízlivého přemýšlení.

Tak jo a je to tu. Všichni jsme na tuhle chvíli čekali. Ano, v této kapitolce si Izzy uvědomila, že se nám zakoukala do Dannyho. Jenže moc dobře ví, co je Danny zač... nebo ne? Těžko říct, tohle neví nikdo... až na Dannyho samotného. Nuž rozhodně se nám příště objeví velká zápletka.

A jak to bude dál? Nechte se překvapit. Musím varovat, že příští kapitolka by mohla být omezená... a to už jen z přívalu sprostých slov. :D Takže pozor na to. Budu ještě varovat. No a, dámy a pánové, zbývají nám už asi poslední dvě-tři kapitoly do samotného konce. Natěšení? Já ano... Smutní? Budeme a já nejvíc... Ale? Něco pěkného končí a něco pěkného začíná... :) Jsem ráda, že jste tu semnou.

Vaše misqwa :)