Brý ranko, přátelé. Jak jste si asi před pár vteřinami všimli, jsem tady. Celá, se všemi prsty, bez větší psychické či fyzické újmy a dalo by s říct, že tak trošku vylepšená. Čím to je? Hm, zvládla jsem to! Po pravdě jsem se do toho pustila a během pěti minut, což je smutný, vyřešila všechno, co jsem potřebovala. Vzalo to okolí špatně? Jo asi jo... Uslyším o tom ještě? Bohužel jo... Jsem spokojená? Naprosto...
No ale tenhle článek není jenom o tom, abych se pochlubila, že začínám od začátku, ale i o tom, jak bych chtěla poděkovat vám, kteří jste mě podporovali a nakopli dopředu. Měla jsem tak větší sílu a věděla jsem, že i přes vzniklé problémy dělám správnou věc. Chtěla bych poděkovat za oba komentáře v článku "Brzy to tu bude... Don't worry about it...." ♥ První osůbce za podporu, radě o neovlivnění okolím a za to, že na mě myslela. ♥ Druhé osůbce za hodně řečnických otázek, které mi dlouho vrtaly hlavou, za přání a za tu úžasnou větu o tom, že když můžu být sobecká, ať jsem, protože tak dokážou proplout tímto světem. ♥
/Miluju tenhle blog, zbožňuju všechny své čtenáře, zajímají mě vaše názory, užívám si čtení komentářů a pak chvil, kdy vymýšlím pořádnou odpověď... Nevím, co bych bez vás dělala, jste mými "neznámými" přáteli, kterých si opravdu vážím. Děkuju.. *Fiktivní objetí a šťastný úsměv o řádek níž, jen a jen pro vás*/