Pod jednou střechou - kapitola 30 - end

27. prosinec 2015 | 19.39 |
blog › 
Pod jednou střechou - kapitola 30 - end

Pod jednou střechou

Kapitola 30: Trvalo vám to fakt dlouho!
Velká láska se tají, jen malá se vystavuje na obdiv.
Arión z Méthymny

Pohled Izzy:
Bez mrknutí oka jsem vyběhla schody do přízemí. Všude bylo strašně moc lidí, takže jsem se rozhodla vzít to k budově A po nádvoří. Utíkala jsem jako smyslů zbavená a doslova před sebou rozrážela dav.
Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli je to dobrý nápad. Jednala jsem bezmyšlenkovitě a nedalo se říct, jestli u mě převládala rozzuřenost nebo strach.
Hned co jsem proletěla vedlejším vchodem, ocitla jsem se v chodbě budovy A a zahlídla na jejím konci při vstupu do šaten značný hlouček lidí. Ve středu dění toho chumlu jsem postřehla dvě postavy. Blacka a Roba. Jeden druhýmu vracel rány a ve chvíli, kdy se je snažili Jeff, Oliver a Ben oddělit, vylítla rána i k nim.
Rozzuřeně jsem si odfrkla a přiřítila se k tomu davu lidí. Byla jsem vytočená tak moc, že jsem zvažovala myšlenku probít se do středu pěstmi. Jelikož jsem ale "slušný" občan, pouze jsem je odstrkovala a pokřikovala nadávky.
"Tak uhnete, kurva?!" zavřeštěla jsem na dvě pitomý nány, co se očividně bavili. Divila jsem se, že nedrží v ruce třásně a nefandí Blackovi. Už takhle volali jeho jméno.
"Můžete toho do hajzlu nechat?!" zakřičela jsem směrem k těm dvěma a rozzuřeně si projela vlasy tak, abych na ně viděla. Nevím, co jsem čekala, ale tohle to rozhodně nebylo.
Otočil se na mě pouze Black. Ve chvíli, kdy mě spatřil, se mu viditelně rozšířily zorničky. Hleděl na mě, jako na zjevení a v obličeji se mu objevil pochmurný výraz. Bodlo mě v hrudi. Netušila jsem jak se mu to zase povedlo, ale jeden pohled na něj v takovým stavu stačil k tomu, aby mě opět začaly pálit oči. Zvedla se ve mně vlna lítosti a v hlavě mi blikala pouze myšlenka na to, že ho chci obejmout.
Přestal. Poslechl mě a přestal vracet Robovi rány. Jenže Rob mě naprosto ignoroval a bylo mu jedno, že se Black nebrání. Vrazil mu takovou ránu, až to Blacka přirazilo ke zdi a pokračoval dál.
Stáhl se mi žaludek. Proč se nebrání ani teď?! Jenom tam tupě stál a schytával všechny ty rány. Bezmyšlenkovitě jsem se vyřítila vpřed k nim. Slyšela jsem za sebou Olivera, který poznamenal něco sprostýho a snažil se mě zastavit. Nepovedlo se mu to a já se vrhla před Blacka. Skočila jsem mezi něho a Roba tak, abych ho zakryla svým tělem. Bylo mi jedno, jestli schytám nějakou ránu. Hlavně, když už ji nemohl dostat on.
Spatřila jsem, jak Robova ruka vyletěla vpřed. Očekávala jsem zásah někde v oblasti pravé tváře. Cítila jsem, jak se mě šokovaný Black snaží odklidit z nebezpečného pole, ale já pěvně stála na místě. Byla jsem s bolestí smířená, ale Rob se necelých pět centimetrů ode mě zarazil.
"Co to děláš?" zavrčel na mě a nasadil podrážděnou masku.
"Princezno, nestalo se ti něco?!" vyhrkl starostivě Black a otočil si mě jedním pohledem k sobě. Ušklíbla jsem se.
"Ty máš roztržený ret, krev na 50 procentrech obličeje a pravděpodobně budeš mít modřinu přes celou půlku levé strany tváře a ptáš se, jestli jsem v pohodě?!" vyhrkla jsem a nevěřícně se uchechtla. "Vyřídím si to sama, takže tu prosím tě stůj a nic nedělej," poprosila jsem ho příjemnějším hlasem.
Nesouhlasil s tím a chtěl něco poznamenat. Vyslala jsem k němu rozhodný pohled a on ačkoliv byl proti, zvedl ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává. Jasně jsem ale viděla, že stačí jediná nemístná poznámka v dalších pár minutách a vloží se do toho.
Otočila jsem se zpátky na Roba.
"Zbláznila ses?! Proč ses sakra postavila před něj?!" vyjel na mě. Trošku mě to překvapilo, protože na mě nezvyšoval hlas tak často. Bylo to vlastně asi podruhý od doby, co ho znám. Někdy jindy by mě to možná ranilo, ale teď jsem byla tak rozzuřená, že bych mu klidně vytrhala všechny vlasy.
"Já jsem se zbláznila? Jako vážně?! Podívej se na sebe. Přestal se bránit, ty tupče! A co jsi udělal ty? Ještě víc ses do něj pustil? Jedinej, kdo je tu mimo jsi ty, co to s tebou do háje je?!" zakřičela jsem na něj a bylo mi fuk, že mě vidí a slyší všichni okolo. Můžou jít do prdele.
"Ptal jsem se, proč ses do hajzlu postavila před něj!" zvýšil hlas ještě víc. Nebyl jen naštvanej, on doslova zuřil. Cítila jsem, jak se za mnou Black v ochranném gestu pohnul a chtěl se dostat přede mě. Zastavila jsem ho svou dlaní.
"Chceš být sprostej? Na mě? Tak si posluž. Jestli si myslíš, že tím něco změníš, tak jsi na omylu," zavrčela jsem a přistoupila k němu na minimální vzdálenost. "Myslela jsem si, že můžeme být přátelé. Po tom všem, co jsme zažili. Vážně tě mám ráda, ale tohle... já... nechápu to," zašeptala jsem tichým hlasem tak, aby mě mohl slyšet jen on.
"Izzy já... do háje, nesnáším, když jsi s ním. Nezaslouží si tě. Tenhle vypatlanej kretén si tě do prdele ani v nejmenším nezaslouží. Ublížil ti a udělá to znovu," špitl ke mně a zachytil mě svou rukou za pravé zápěstí.
Už od začátku jsem to věděla, nemusel mi to tu ještě říkat on. Byla to ale moje chyba. To já jsem Blackovi začala věřit a já sama se do něj zamilovala. Věděla jsem, že si semnou hraje, ale nebrala jsem to v potaz, tak jak jsem měla.
"Možná, ale už od přírody se držím těch špatnejch, takže jsem s tím smířená," poznamenala jsem opět tišším hlasem a zachytila Robův pohled, který zračil, že až teď mu to všechno došlo.
"Vybrala sis," poznamenal už normálně nahlas. "To je tvoje odpověď?" zeptal se znovu a tentokrát nasadil ublíženou masku on.
Pouze jsem pokrčila rameny. Chystal se ještě něco poznamenat, ale nakonec zavřel pusu, nesouhlasně zakroutil hlavou a otočil se k odchodu. Jednoduše zamířil pryč bez jediného slova. Zhluboka jsem se nadechla. Zvedla jsem svůj zrak a všimla si vděčných pohledů kluků. Vyšel ke mně Oliver.
"Neschvaluju ten tvůj nápad s tím, že ze svého těla uděláš štít, ale díky. Fakt jsme tě tu potřebovali," řekl a s úsměvem mě přátelsky objal.
"Kdybych od něj dostala ránu, vrátila bych mu dvě," objasnila jsem s úšklebkem a Oliver se rozesmál.
Všimla jsem si, že se Black snaží vypařit. Nedala jsem mu šanci na to, aby zmizel a natáhla před něj svou ruku.
"Kam si ksakru myslíš, že jdeš?!" zavrčela jsem naštvaně.
"Princezno..." promluvil, ale já ho mávnutím ruky zastavila. Naklonila jsem se k Oliverovi a naznačila mu, jestli by mohl rozehnat ten dav za námi. Ten jen s úsměvem kývl na kluky a ti okamžitě začali rozpouštět nevítané diváky.
Lidi se fakt začali otáčet a odcházet, ale zachytila jsem jednu zrzku opřenou o skříňku, která se snažila Blacka vyfotit. V hlavě mi blikla myšlenka na to, co říkal Rick. Jestli se o tomhle dozví někdo z učitelského sboru je s Blackam konec.
Okamžitě jsem přiskočila před mobil tý holky a v zápalu adrenalinu uhodila pěstí do skříňky, o kterou se opírala. Vyděšením nadskočila. "Schovej ten mobil dřív, než s ním hodím o zem a rozšlapu ho. Otoč se a padej dřív, než to udělám," zavrčela jsem k ní smrtelně vážným hlasem.
"J-jo," dostala ze sebe a v rychlosti se dala na odchod.
"Wow, Izzy, momentálně z tebe mám strach i já," zavolal na mě obdivuhodně Jeff.
Jenom jsem na něj mrkla a dál to nekomentovala. Stočila jsem svou pozornost k Blackovi, který tam stál naprosto zničený. Celou dobu mě sledoval.
"Proč jsi mi pomohla?" zeptal se po chvilce ticha a neustále mě sledoval. Vyměňovala jsem si s ním pohled a přistoupila k němu o dva kroky blíž.
"Snažila se tě vyfotit. Kdyby to dala na síť, mohl bys mít problém," odpověděla jsem v klidu a založila si ruce na hrudi.
"Nemyslím tohle, myslím to před tím. Proč jsi to nenechala být?" poznamenal a mírně se na mě zamračil.
"Mám sebevražedný sklony?" zkusila jsem s odfrknutím.
"Přestaň si z toho dělat srandu. Mohl ti něco udělat. Byl to můj problém, vyřešil bych si ho," zavrčel. To snad nemyslí vážně... To já bych měla být ta, co je naštvaná, ne on.
"Jo, to jsem koukala, jak jsi to řešil. Proč ses do háje nebránil?!" vyjela jsem na něj. Už mě zase nehorázně vytáčel.
"Řekla jsi, že toho mám nechat," poznamenal s odfrknutím.
"Od který doby mě posloucháš?! Navíc, neřekla jsem, ať se necháš zmlátit do bezvědomí!" ohradila jsem se naštvaná.
"Poslouchám tě mnohem víc, než si myslíš," poznamenal dotčeně.
"Vážně? Tak to bych si asi měla dojít na nějakou prohlídku, zatím mi to tak nikdy nepřipadalo," zahučela jsem a kroutila hlavou na znamení, že mele kraviny.
"Už to zase děláš," poznamenal s úšklebkem.
"Co zase dělám?" vyštěkla jsem.
"Navážíš se do mě za něco, co není špatný. Děláš ze mě naprostýho ignoranta," zavrčel naštvaně.
"A nejsi snad?!" rýpla jsem si a vyslala k němu provokativní úšklebek.
"Zopakuj to," vyzval mě naprosto vytočený a přistoupil ke mně blíž.
"Klidně... mám tě za naprostýho ignoranta," řekla jsem jakoby nic a znovu se ušklíbla.
"Vážně, princezno, myslíš to jako fakt vážně?!" zeptal se a probodával mě svým, pro mě již známým, arogantním pohledem.
Chtěla jsem si do něj opět rýpnout, ale přerušil nás Jeff. "Nerad ruším vaší přátelskou výměnu názoru, ale míří sem Lewis s hromadou těch svým fyzikálních sbírek. Jestli si tě všimne Danny, neukecáš to," poznamenal značně znepokojený.
"Díky, kámo, na to bych bez tebe nepřišel," vrátil mu kousavě Black a zřejmě zvažoval své možnosti. Odpověděl mu Oliver.
"Nedá se ni dělat, musíš sem," zavolal na něj v rychlosti a otevřel malou úklidovou komoru naproti nám.
"Ani náhodou," ohradil se proti tomu Black.
"Cože jsem to říkala? Jo, jsi naprostý arogantní ignorant," ozvala jsem se provokativně opět já. To Blacka totálně nakoplo. Zachytil mě za pravou ruku, kterou jsem stále měla opřenou o svou hruď, a trhnutím mě strčil do úklidové komory. Sám se objevil v další sekundě za mnou a zabouchl dveře.
Ocitli jsme se ve tmě. Mé oči se dobrou půl minutu přizpůsobovaly světlu. Když už jsem jakžtakž viděla na Blacka, všimla jsem si, že mě opět sleduje.
"Proč jsi mě sem do háje strčil?!" zasyčela jsem rozhořčeně.
Arogantně se ušklíbl a obmotal mi ruce kolem pasu. Než jsem stačila jakkoliv reagovat, přitiskl mě na zeď vedle dveří a přitiskl se ke mně. Vytřeštila jsem překvapením oči a musela zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje.
"Pšt, Princezno, nemají na mě přijít... Jestli tu budeš pořvávat, bude to tvoje vina, když mě objeví," poznamenal s kyselým úšklebkem.
"To myslíš jako vážně?!" sykla jsem znovu, ale tentokrát tišeji. "Neskutečný," dodala jsem naprosto nechápavě.
Čekala jsem, co dalšího z něj vypadne a byla jsem opravdu připravená na dost poznámek, ale on mě místo toho objal a přimáčkl mě k sobě ještě víc. Položil si bradu na mé pravé rameno. "Chyběla jsi mi," zašeptal. Zdálo se, jako by byl unavený.
Ztrácela jsem půdu pod nohama. Tiskl se ke mně a šeptal mi, jak moc jsem mu chyběla. Docházela mi síla mu vzdorovat. V takové blízkosti jsem neměla nejmenší šanci udržet si chladnou hlavu.
"Princezno, nic z toho jsem nechtěl. Záleží mi na tobě. To co se stalo, nemělo se mnou nic společnýho. Nevím, jak zjistila, kde bydlím... Nečekal jsem, že bych jí ještě někdy mohl vidět. Po té noci a po tom, co jsem vedle tebe jen tak ležel, jsem věděl, že pro mě znamenáš mnohem víc, než jsem si myslel. Věděl jsem to už dřív, ale nedokázal jsem si to přiznat. Tohle není můj styl, zatraceně. Máš to na svědomí ty. Nechci, aby ses mi vyhýbala," zašeptal ublíženým hlasem a na kousek se ode mě odtáhl.
"Nebude to fungovat," špitla jsem a smutně se na něj usmála.
"Nevěříš mi?" zeptal se a i přes tmu kolem jsem spatřila, jak ho moje odpověď zasáhla.
"Já... sám si říkal, že to není tvůj styl," zkusila jsem to znovu trochu jinak. Ztrácela jsem odhodlanost, musela jsem to urychlit.
"Zamiloval jsem se do tebe, princezno," řekl jakoby nic.
"Navíc jsi... počkej cože?!" zarazila jsem se a najednou mi začalo docházet, co řekl. Zdálo se mi to, nebo opravdu řekl, že se do mě zamiloval?!
"Slyšela jsi dobře. Do háje, naprosto jsem ti propadl," přiznal se a přejel mi svou dlaní po tváři. Kdyby mě nedržel svou druhou rukou, asi bych se sebou sekla.
"Proč jsi to musel říct?" špitla jsem do ticha a cítila, jak se mi plní oči vodou. Během další vteřiny mi po tváři sjela první slza. Tu zachytil Black a vyděšeně se na mě podíval.
"Nebreč prosím... já... jenom mi dej šanci. Podělal jsem to, vím to, ale nechtěl jsem. Chápu, že to není asi omluva, ale nenechám tě být. Rozhodně se tě jen tak nevzdám," stál si na svém a setřel další mou slzu.
Zvedla jsem ruku a položila mu jí na krk. Přitáhla jsem si jeho obličej k mému a usmála se. "Sám velký Black se přiznal a navíc přede mnou. Řekni to ještě jednou, ať si to můžu nahrát," zasmála jsem stále tiše a viděla, jak mu blesklo v očích.
"Už zase začínáš, princezno?" zeptal se a vyslal ke mně arogantní úsměv.
"Nikdy jsem nepřestala," oznámila jsem mu a přitiskla své rty na jeho. Nemyslela jsem... nebo myslela? Nevím. Byl to problém? Spíš budou problémy pak. Udělala jsem správnou věc? Kašlu na správný věci... Stojí mi za to? Jo stojí!
Black se usmál a okamžitě mi zajel jazykem do pusy. Očividně mu bylo fuk, že má roztržený ret. Nebral to vůbec na vědomí. Přejížděl mi dlaní po tváři a po krku. Dychtivě se ke mně tlačil a já měla pocit, že omdlím. Bylo toho na mě moc. Navíc byla všude kolem cítit jeho pronikavá vůně. Točila se mi hlava.
"Mysleli jsme si, že si půjdete po krku a až vám otevřeme, jeden z vás bude mrtvej, ale tohle?! Fůj, tohle je něco mnohem horšího. Nemohli jste nás aspoň varovat, že se hodláte ocucávat a ohmatávat? Teď z toho budu mít trauma!" ozval se z ničeho nic znechucený Jeff.
Se smíchem jsme se od sebe s Blackam trochu odklonili, ale stále mě svíral v objetí. "Ty si najdeš vždycky tu nejmíň vhodnou dobu na blbý kecy, co?" poznamenal Black.
"Kámo, myslel jsem, že ses s tím už smířil. Jo a Izzy?" otočil se ke mně.
"Hm?" broukla jsem k němu rozesmátě.
"Máš povolení ho trošku uzemnit," prohodil s mrknutím.
"Chceš poznamenat ještě něco před tím, než ti nakopu zadek?" ozval se Black s ďábělským úšklebkem.
"Jo, trvalo vám to fakt dlouho!" rýpl si Jeff a rychle se otočil na odchod.
"Já ho fakt přerazím," zakřičel rozesmátý Black a vyrazil za Jeffem. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. "Jako malí, fakt..." poznamenala jsem a s pokrčením ramen vyšla ven a zabouchla za sebou dveře.
------------------------
Pohled Dannyho:
"Myslela jsem, že mi pomůžeš," zabručela nespokojeně Deenová a mírně do mě šťouchla loktem. Uchechtl jsem se a víc se k ní přitulil. Už dobrých deset minut stála u dřezu a plnila službu podle Jamova rozvrhu.
"Však pomáhám," namítl jsem a položil si bradu na její levé rameno. Objímal jsem jí zezadu a ve dřezu pátral po jejích dlaních.
"Ne, zdržuješ mě," konstatovala a šáhla pro poslední hrníček na lince.
"Dobře, tak já počkám vedle," navrhl jsem s kyselým úšklebkem a chystal se přerušit náš tělesný kontakt. Ona ale zachytila mé ruce ve dřezu a zabránila mi se odtáhnout.
"Neřekla jsem, že máš jít pryč, jenom, že bys mi mohl pomoc," zarazila mě. Natočila hlavu na stranu a vlepila mi pusu na tvář. Vyslal jsem k ní úsměv a znovu se o ni opřel.
"Jedině, když mě poprosíš," udal jsem podmínku a začal se svým jazykem věnovat jejímu krku.
"Ani mě nehne," zamítla a opět do mě drkla loktem. Uchechtl jsem se a pokračoval s jazykem až k jejímu uchu. Souhlasně zamručela a já ucítil, jak se jí podlomila kolena. Na rtech se mi opět objevil úsměv.
Užíval jsem si ten moment, když je ze mě naprosto hotová. Poznal jsem, že v takový chvíli mám převahu já a to se mi až moc zamlouvalo. Ten způsob, kterým mručela, mě přiváděl k šílenství.
"Mám hotovo," oznámila mi a utřela si ruce do utěrky. Napodobil jsem ji a pak odhodil utěrku pryč. Jedním rychlým pohybem jsem si jí k sobě otočil čelem a vysadil jí na linku vedle dřezu. Obmotala si nohy kolem mého pasu a přitáhla si mě tak blíž k sobě.
"Hm, mohla jsi to ale trošku urychlit," poznamenal jsem a ušklíbl se na ni.
"Kdybys nedělal kraviny a pomohl mi, nemusel by sis stěžovat," upozornila mě a spojila si ruce za mým krkem.
"Já si nestěžuju," namítl jsem a vrhl se na její rty. Cítil jsem, jak se usmála. Což mě taky přinutilo k úsměvu.
"Hej, vy dva, už zase se k sobě lepíte?!" přerušil nás ode dveří kuchyně Oliver.
"Super, na tebe jsme fakt čekali," povzdychl jsem si a šlehl po něm nevraživým pohledem. Stále jsem ale držel Deenovou kolem pasu a nehodlal jsem jí pustit.
"Neříkej mi, že už jsou zase nechutný," ozval se zdálky hlas Nata. Ten se vzápětí objevil vedle Olivera ve dveřích. "To jsem si mohl myslet. Možná bylo lepší, když jste se posílali do háje..." dodal s na oko znechuceným výrazem ve tváři.
"Abych neposlal do háje já tebe," vrátil jsem mu.
"Nebuď vztahovačnej," napomenula mě Deenová.
"Nejsem vztahovačnej," namítl jsem a hodil po ní pohledem.
"Popřeš všechno, co řeknu," řekla a pokrčila rameny.
"Ne nepopřu," zahučel jsem. Ona zatím uvolnila své ruce a nohy a seskočil za mnou na podlahu.
"Jako bych to před chvílí neřikala, že?!" prohodila a zvedla ke mně své oči.
"Ne neříkala," ušklíbl jsem se a vysloužil si od ní ránu pěstí do břicha. Divil jsem se, kde se v ní bere tolik síly, jelikož se jí povedlo, že jsem se zapotácel.
"Co tam děláte?!" ozval se z obýváku zvědavý Jam. Nikdo neopověděl, protože Oliver s Natem propukli ve smích, já sjížděl pobaveným pohledem Deenovou a ta se na mě mračila.
"Jame!!!!! To není fér, oni si tu ze mě dělají srandu!" vykřikla Deenová, vytrhla se mi a nakvašeně si to odpochodovala kolem Olivera a Nata do obýváku.
"Nestěžuj si pořád!" zavolal jsem z kuchyně a vydal se za ní.
"No nejsou sladký?!" prohodil za mnou Nate a Oliver se zase rozesmál. Zakoulel jsem očima a víc to nekomentoval. Tyhle poznámky měli poslední čtyři vkuse.
Všiml jsem si, že se Deenová usadila vedle Jama na pohovku. Něco mu řekla a on se rozesmál. Neváhal jsem a vydal se za nimi. Zapadl jsem na volné místo mezi ně a objal Deenovou kolem ramen.
"Pff," odfrkla si a odklonila se.
"Nebuď vztahovačná," napodobil jsem její výraz, který měla, když to samé říkala před chvilkou ona mně.
"Di se vycpat," sykla, ale usmála se.
"Sledovat vás je fakt sranda," poznamenal opět Oliver, který se posadil do vedlejšího křesla. Nate si sedl naproti němu.
"Jsem ráda, že se tak bavíte," zasyčela Deenová a přehodila si přese mě nohy.
"Svědčí to o tom, že se nudí," konstatoval jsem.
"Taky bych řekla," přitakala.
Zaměřil jsem se na televizi. Zrovna běžel nějaký zábavný pořad. Celkem nuda, takže jsem se radši věnoval stehnům Deenový. Kroužil jsem po nich prstem a vnímal, jak se uvolnila.
"Však ono vás to přejde," poznamenal vedle mě Jam.
"Jako co?" nechápala Deenová.
"Tohle... chci vás vidět zítra," prohodil s tajemným úsměvem.
"Co má být zítra?" zeptal jsem se tentokrát já.
"Staví se tu Nick," řekl jako by nic.
"Cože?!" vyletěla Deenová a vyskočila na nohy. "Brácha sem přijede?"
"Jo včera jsem s ním mluvil. Prý ho poslední dobou ignoruješ, tak tě přijede zkontrolovat," objasnil se smíchem Jam.
"To jsi mi to jako nemohl říct dřív?" zakňučela a skácela se znovu na místo vedle mě. "Tohle nerozdýchá," dodala a začala si nervózně hrát s prsty u rukou.
"To bude v pohodě," začal jsem jí utěšovat. Zchladila mě jediným svým pohledem.
"Já v pohodě budu, ale pochybuju, že ty," ušklíbla se.
"Nemyslíš to vážně, že ne?" ujišťoval jsem se a pomalu začal uvažovat o tom, jestli tohle byl až tak dobrý nápad. Možná, že mě mohla varovat předem, že má její brácha vražedný sklony, co se jejích známostí týče...
"Hmmm," zamručela a dělala, že přemýšlí.
"Deenová!" houkl jsem na ní.
"Copak Blacku?!" vrátila mi rozesmátě.
"Jsme v to spolu," připomenul jsem jí a věnoval jí jeden ze svých pohledů. Pak jsem se k ní naklonil blíž a zašeptal: "Přeci bys mě v tom nenechala, princezno,".
Nečekal jsem na odpověď a rovnou se vrhl na její rty. Pomalu jsem jí skousnul spodní ret a zajel rukou do jejích rozpuštěných vlasů. Zaznamenal jsem, že se pode mnou napjala. Bylo mi fuk, že se brzo ozve nějaká pitomá poznámka. A nezáleželo na zítřku. Stačilo mi, že je moje. Zatraceně, byl to tak zvláštní pocit, ale byla moje. "Nehodlám se tě je tak vzdát, princezno," zopakoval jsem jí tiše do rtů slova, která jsem jí už jednou řekl a přitáhl si jí k sobě. Přesně tohle mi stačilo. Nepotřeboval jsem nic víc.
"Ale no ták, děcka!" ozval se vedle nás Jam.
"Trhni si!" ušklíbl jsem se na něj a provokativně Deenovou líbl na tvář. Ta se rozesmála a spolu s ní i Oliver a Nate. Přesně tohle mi stačí...

Tak je to tu... Naprostý konec... Bylo to těžké. A to hodně. Nechtělo se mi loučit, ale musela jsem. Chtěla jsem, abyste na všechny a hlavně na Izzy a Dannyho vzpomínali všichni v dobrém a bavilo vás to. Celá tahle povídka byla založená na tom, aby vám zlepšila náladu.

Už od samého začátku jsem si užívala psaní a neomrzelo mě to do teď. Jsem spokojená. Naprosto spokojená. Snad i vy. Děkuju všem čtenářům za podporu, komentáře a hlasování. Bez vás by to nebyla taková sranda. Jste skvělí a doufám, že se mnou zůstanete i nadále... :)

Tímhle se oficiálně loučím s povídkou Pod jednou střechou... s Izzy a Dannym. ♥_♥

Vaše misqwa :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - kapitola 30 - end sayonara 27. 12. 2015 - 20:48
RE(2x): Pod jednou střechou - kapitola 30 - end vampire-krev 30. 12. 2015 - 17:35
RE: Pod jednou střechou - kapitola 30 - end f.lenka 28. 12. 2015 - 23:01
RE(2x): Pod jednou střechou - kapitola 30 - end vampire-krev 30. 12. 2015 - 17:37