Jo, vím jak je to dlouhá doba... neskutečně jsem to tu flákala a jsem připravena na drsná slova svých snad ještě pár příznivců... Jinak krásný večer, přeji :)
Přemýšlím nad názvem článku a nad výmluvami své nepřítomnosti, ale nenapadá mě nic smysluplnýho. Potřebuju se jednoduše vypsat. Nepomůže to mým problémům, ale aspoň to ze sebe dostanu ven. Je toho tolik, co se změnilo a tolik, kolik bych toho chtěla změnit. Přemítám nad spoustou věcí, ale odpověď nenacházím nikde. Snažím se ze všech sil nezhroutit se, ale i moje sebeovládání má své meze.
Můj osobní život stojí za naprostý ho**o a připadám si jako v jiným světě. Netušila jsem, jak lehký je se rozhodnout a těžký nést následky. Věřila jsem v to, že když se rozhodnu takhle, žádný následky to mít nebude. Jo, slovo "nezávazně" zní krásně, ale má to své meze. Chci svůj prostor, žádný sladký řečičky a rozhodně se nechci nechat omezovat někým jiným.
Provést to v realitě je ale o hodně víc složitější... Jasně, druhá strana s tím souhlasila a já si tu dotyčnou osobu vybrala proto, že vím, že to nikdy vážně myslet nebude, ale bylo tu spoustu jiných okolností. Pitomá sázka... být jejím objektem by mi ani tak nevadilo, pokud by to neplánovali lidi, který znám. Dobře, tak před tím jsem znala jen jednu ze dvou osob, no a?! Sázka je sázka... nejkrásnější bylo, že já o tom věděla od samýho začátku a hrála blbou. Po třech týdnech jsem tomu dotyčnýmu narovinu řekla, že to vím... vzal to v pohodě. Dodala jsem, že se snažit nemusí, že mu tu sázku pomůžu vyhrát, ale podle svých podmínek. /Jsem naivní, zní to naivně, ale ve skutečnosti je to jen vztah, co se prostě nemůže zkomplikovat/
Řekla jsem, že je mi jedno, jestli bude spát s někým jiným... do toho mi prostě nic nebude, tak ať si dělá, co chce. Pořád to platí, je mi to fuk, naprosto fuk. Nehodlám se do toho blbečka zakoukat jenom proto, že se mě nebojí urazit. Je to kámoš. "Kámoš" v rámci mezí, dřív jsem si myslela, že mě nesnáší. Nuž, to už je teď jedno. Je to měsíc, co se uzavřela naše tajná dohoda, a zatím to jde.
Nevýhoda je, že když o člověku začnete zjišťovat víc a trávíte s ním alespoň jeden den v týdnu, změníte na něj naprosto názor. /Příklad: ze sériovýho vraha se vyklube milovník motýlů.... - ne to byl debilní příklad, ale snad to stačí na to, abyste pochopili, co jsem tím chtěla říct./ Změnila jsem na tu osobu názor. Naprosto... ne, nezakoukala jsem se do něj, je to pořád jen to samé povyražení do konce srpna, ale vím o něm víc a to z něho dělá osobu, kterou jen tak nevymažu. "Nezávazně" je skvělý slovo, ale nic nejde provést na 100%.
Chci svojí izolaci a plánuju si jí i vybít... snaha byla, trochu experimentu a bylo z toho pár dní klidu. Pak se ale ozval a všechno šlo do kelu. Nechápete? To je fuk, moje dilema je divný, nedá se pochopit a asi ho nic nevyřeší... Teda čas by mohl, ale ten nedostanu ani kdybych se měsíc kopala do zadku. Čas je to, co nemám. /Ještě nemám moc vysokou inteligenci, trpělivost a dlouhý vlasy, ale to je vedlejší :D/
Dělám si z toho srandu, ale situace je natolik složitá, že se bojím, že se zhroutím. Budu si držet odstup od všech a to od téhle chvíle. Musím být nad věcí, jedině v tom případě přežiju. Musím se postavit a dát jasně všem najevo, že jsem ta, který je všechno jedno. Chci, aby mi bylo všechno jedno, ale je to složitý. Snažím se být nad věcí, ale pokaždý přijde nějaká rána.
Mám velkou představivost a to taky není zrovna fajn. Prostě si domýšlím něco, co nikdy nevyjde. A když se to náhodou podaří, zářím jako měsíček na hnoji - do chvíle, než mi dojde, co za blbost jsem udělala.
Lituju tý sázky a rozhodnutí? Ne! Lituju svého názoru pro "nezávaznost"? Ne! Projedu svůj pokus o udržení se nad věcí? Ne! Rozhodně neprohraju! Zvládnu to? Nevím, ale když to nezkusím, nezjistím to! Zničí mě to? Možná, aspoň zemřu spokojená...
Nepíšu moc do detailů, já vím. Byl to účel... Zvládla jsem sepsat svoje roztroušené myšlenky a to bez vedlejšího zranění. Vím, že mě nenávidí dost lidí a nejsem si jistá, jestli mám takové přátele, kteří by mě v tom podrželi, ale důležitý je, že mám svoje přesvědčení. Přesvědčení o tom, že když si něco budu tak dlouho vnucovat, tak se to nakonec stane. Dělat si srandu z vážných věcí je fajn, ale dělám to hlavně proto, že se chci vážný stránce vyhnout. Zatím to funguje. Až narazím, bude to bolet. Vím to, ale jsem nepoučitelná.
Co z toho plyne? Situace se pokaždý zkomplikuje ve chvíli, když žádný komplikace nechcete. Brečet vám nepomůže. Nadávání taky ne - ale to mě baví, tak to dělám. Házet vinu na někoho jinýho je nefér, ale kdyby se ten dotyčnej držel vyznačených hranic, obviňovat byste ho nemuseli. Takže co?! Nic, jdu do sprchy a spát... zítra to zase vyleze ven a začne mě to dusit, pro dnešek toho mám ale dost. Vypínám svůj mozek a podělaný problémy. Svědomí si může trhnout a stejně tak i moje citlivá stránka. Mám snad ještě nějakou sebeúctu ne?!
Děkuju vám... všem, co sem chodíte, všem, co ve mě věříte, všem, co mě podporujete, všem, co víte, že existuju, všem, kteří mi tu necháte komentář, všem, co jen náhodou zabloudíte na mou stránku a zavřete ji až po šíleně dlouhých pěti vteřinách, děkuju všem svým dlouholetým čtenářům. Miluju vás, vy jste jedni z mála, díky nimž to zvládám. Vy a tenhle malý kousek mého druhého já. :)
Vaše misqwa :)