Časy se mění

Časy se mění

z

Už docela dlouho mi v hlavě leží spousta neuspořádaných věcí. Myslím, že asi většina lidí by pochopila, co tím chci říct. Každý máme něco, co se snažíme rozlousknout, vyřešit a uspořádat tak, abychom se v tom vyznali. Není to jednoduchý a čím víc nad tím přemýšlíme, tím víc nás to táhne dolů a v uvozovkách "zvyšuje mnohonásobně gravitaci".

Změnila jsem se vím to. Není to jenom tím, že jsem před týdnem konečně oslavila své osmnácté narozeniny, tím, že jsem si nechala obarvit hlavu na mimochodem úžasnou fialovo-červenou barvu, začala se víc zapojovat do společnosti a rozhodla se na nic nehrát, protože to nemám zapotřebí. Jo jasně, jsou to jakési faktory, ale asi jen doplňující.

z

Jaký je teda můj závěr? Velice jednoduchý... nic neřešit. Může se to někomu zdát pošetilé a naprosto nevhodné pro vyřešení jakékoliv situace, ale prostě je to tak. Do teď jsem se snažila a stálo to naprosto za nic. Snažila jsem se pochopit chování jedné osoby, ale po nekonečné době sbírání informací jsem usoudila, že na tom vlastně nesejde. Je mi to v podstatě (s prominutím pro všechny jemné povahy - ale napíšu to) u prdele.

Rozhodla jsem se držet odstup v tom smyslu, nevázat se k nikomu. Lehce nezávazně, co se vztahů týče. Možná, že by někdo řekl, že jsem zbabělec... tak ať si... prostě jsem se takhle rozhodla. Netoužím po citovém vydírání, slzách kvůli pitomcům, smutku a zklamání. Překousnu tohle podělaný období, obrním se a i kdyby do mě narazil kamion, zvednu se nakopu tomu dotyčnýmu, kdo mě přejel prdel a pak se dojdu v klidu zahrabat. ( :D Jasně nadsázka, asi bych se v realitě po takový srážce nezvedla, ale tohle bylo obrazně řečeno... :D)

z

Mít někoho, na koho se můžeme spolehnout je možná skvělá výhoda, ale najít někoho, komu můžete na 100% věřit je nadlidský výkon. Čím víc se snažím, tím víc to nutí lidi do pozornosti. Všichni mají strach o to, aby se jejich příčka vynikání nesnížila - což svědčí o tom, že čím víc v něčem vynikáme, tím víc lidí se nás snaží potopit. Pitomé? Možná, ale naprosto běžné...

z

Takže co vlastně teď? Nic moc. Snažím se přiměřeně, přestávám řešit blbosti, nezajímá mě, co všechno o mně koluje, je fuk za jak naivní mě všichni mají. Proč? Protože nejsem tak pitomá, jak si oni myslí. Většině z nich jsem to dala jasně najevo tento týden. Je jen na nich, jak si to přeberou. Chci se bavit, nemám náladu na příchozí následky a nebaví mě řešit malicherné věci.

z

Nesnáším, když se mnou někdo nejedná narovinu. Máš proti mě něco? Tak dělej, řekni mi to do očí. Máš se mnou nějakej problém? Posluž si... Snažit se přetvařovat, abychom někoho nezranili je od nás možná citlivé, ale ten kdo nedokáže ustát kritiku nepřežije. A přetvařovat se před těmi, které ze srdce nenávidíme je ještě víc zbytečný. Stejnak se na to jednou přijde... takhle si aspoň ušetříte zbytečnou snahu.

z

Konec? Jo konec s mrháním času. Konec s hraním si na kočku a myš. Nechci před ničím utíkat. Až se problém objeví přímo přede mnou, zvládnu ho. Ale obávat se ho ještě dřív než nastane? Ne ani mě nehne. Pošlete mě do háje, odsuďte mě nebo mě zavrhněte... dělejte si, co chcete, protože i já si budu dělat, co chci a nebudu se strachovat o vás ostatní. Je pár lidí, na kterých mi záleží, ale to je opravdu jen trocha. Těch se zastanu kdykoliv...

Pro ty, co to na ostatní jenom hrají mám jasnou zprávu: Rozmyslete si, s kým si zahráváte. I ten, co vypadá jako nejvíc naivní člověk na planetě může ve skutečnosti rozbít vaše debilní představy a poslat vás do háje. Není zrovna nejlepší si s někým zahrávat a manipulovat se slabšími, protože každýmu jednou dojde trpělivost...

z

Vaše misqwa  O_o