No ano, zase je tu 1.září - nehorázně to uteklo. Jinak, zdravím všechny, co sem opět zavítali. Přijde mi, že jsem mnohem víc zničená, než před dvěma měsíci. Moje představa o tom, co všechno stihnu zmizela mnohem rychleji, než se objevila. Přijdu si jak, kdyby to byly dva týdny a ne měsíce.
Nuž co, takhle si stěžuju asi každý rok, ale tenhle je fakt jeden z nejhorších. Představa, že budu muset dalších osm měsíců trčet mezi lidmi, který nemůžu ani cítit je úděsná. Řekla jsem si, že to nebudu řešit. Jediné na co se budu soustředit je škola a výběr vysoký. Však letos maturuju. Strach? Ani ne, přistupuju k tomu s flegmatickou stránkou.
Jdu do školy s pocitem, že jsou mi všichni ukradení, můžou blbě čumět a pomlouvat, je mi to už asi fuk. Na co se zbytečně stresovat. Vycházím s lidmi, se všema, kromě mé třídy... To je fuk, prostě to musím překousat. Jo a nějak jsem si zvykla na spánek, to je špatně. Zdá se mi, že stárnu... /Jo zní to fakt blbě.. ale míň jak osm hodin a jsem k nepoužití.../
/Ano při životě mě opět drží Korea a nový seriál. No nejsou to ňuňáci?/
