Night of Love - 16. Kapitola

                   Night of Love

Kapitola 16.: No neni to prča?




Popadla jsem je a i izolepu a vyběhla jsem na chodbu. Na každý dveře pokoje jsem nalepila jeho fotku. Pak jsem se vydala po celým hotelu a na volný místo jsem ho nalepila taky. Už jsem věděla, že nebudu mít průser jen u něho ale i u učitelek.
Ale co za tu prdel to stojí. Musím vidět, jak se bude tvářit.Když jsem byla hotová vlezla jsem spátky na pokoj a vypla komp. Tu fotku, kterou jsem si nechala jsem si dala na stolek u postele a zalehla jsem.
Po chvíli jsem usnula.



Pohled Anny:



Když jsem se ráno probudila, tak Michael ještě spal. Super. Plán vychází. Popadla jsem svoje věci a zapadla jsem do koupelny.
Udělala jsem ze sebe normální holku. Víte po ránu vypadám jak.... Ale řekla bych, že tak vypadakí všichni. No ale jak jsem koukala na Michaela, tak ten vypadá normálně.
Oblíkla jsem se a namalovala.
Panebože jak já se těším na to jak se bude tvářit.
Už to úplně vidím.



Pohled Michaela:


Probudila mě půštěná voda v koupelně.
Hned mi došlo, že je tam Anna. Páni ta ale stává brzo.
Vypadalo to, že tam bude ještě nějakou dobu. Rozhodl jsem se teda, že se převleču. Hodil jsem na sebe džíny a tmavou košili.
Převlíkl jsem se a ustlal postel. Možná by mi pak i vyčítala, že já si postel nestelu. Po pravdě ale ona jí ustlanou taky neměla. Tak jsem toho nechal.
Dneska si budu muset dávat velkej pozor na ní. Řekl bych totiž, že bude chtít válku začít dnes. Nevěděl jsem co zase vymyslí.
Jak jí tak poznávám, vím že není svatoušek. Není jako ostatní holky. Když někdo stojí proti ní nenechá si to líbit.
Najednou vyšla z koupelny.
Poznal jsem, že mám dost dobrou náladu. Divný. Určitě něco plánuje.
"Brý ranko" řekla a usmála se na mě.
Páni ona mě děsila. Dívala se na mě a smála se. V očích jí běhali plamínky. Kruci co to má jako znamenat?
"Brý ráno" řekl jsem.
Sedla si na postel a sledovala mě pohledem.
Zakroutil jsem jen hlavou a zalezl do koupelny.




Pohled Anny:



Až se uvidí v zrcadle poseru se smíchy.
"Ááááá kurva co to je?" zařval.
Myslím, že mu to pomalu dcházelo.
"Héj počkej až se umeju dostanu tě ty mrško" křikl nasupěně.
Jé sladká pomsta. Těším se až zjistí druhou polovinu mé pomsty. Z koupelny se ozývali nadávky a tekoucí voda.

Říkal něco na smysl: Počkej až tě dostanu, tak tohle jsem nečekal, kruci jak na to je přišla, sakra přivádí mě k šílenctví, co příde příště.
Jen jsem se ušklíbla.
Najednou vyšel z koupelny, jako normálně. Napochodoval si to rovnou ke mě. Seskočila jsem z postele. Začala jsem pomalu couvat.
"Hele klid. To není všechno" rozesmála jsem se.
"Počkat jak to myslíš?" vyjekl.
"Možná mám fotky.. možná na nich si ty... a možná se o těch fotkách někdo doví. jen ale možná" řekla jsem.
Vykulil na mě oči.
"Panebože fajn tak kde jsou ty fotky?" zeptal se.
"No to vížejo já ti to řeknu a ty po mě skočíš. To určitě. Ukážu ti jen jednu" .
Popadla jsem fotku ze stolu a podala mu jí. Okamžitě jí roztrhal.
"Přehnaná reakce." kvíkla jsem.
"To bych neřekl zlato"
"Ne: Tak pod semnou na chodbu" řekla jsem.
Na nic nečekal a šel. Já šla radši napřed. Chtěla jsem mít náskok, až s do mě pustí. Otevřela jsem dveře od pokoje a vyšli jsme na chodbu.
"Kristepane co to je?" křikl na mě.
"Moje umění líbí?" zeptala jsem se.
Na chodbě bylo tolik lidí a dívali se jen na ty fotky. Páni takovou publicitu jsem nečekala.
"Dobrej odstín ne?" zeptala jsem se ho.
Na nic nečekal a vrhl se na mě. Naštěstí jsem uhnula. Rozeběhla jsem se dolů po schodech. Řítil se zamnou.
"Počkej až tě dostanu ty mrcho" křikl předpojatě.
"No jasně už se těším" poznamenala jsem a přidala na běhu.
Měla jsem v plánu jít mezi lidi. Napadlo mě to to když jsem před ním utíkala. Všichni totiž co nás viděli se šíkleně smáli.
Rychle jsem zamířila k jídelně. Už tam musí být lidi na snídani. Když už pomsta tak pořádná. Nějak si asi neuvědomoval co chystám, tak běžel stále za mnou.
Vtrhla jsem do jídelny. Všichni na mě čučeli. Všimla jsem si i Christiana, Stefa a Roba. Dokonce tam už i byli ti kluci no mágové ze včerejška.
"Pozor letí naše slečinka" varovala jsem lidi když vběhl Michael do jídelny za mnou. Celá jídelna se začala šíleně chcechtat. Michael se rozzuřil ještě víc. Páni tak to je teda zážitek.
Zastavila jsem se před Christianem a spolem.
Michael se taky zastavil.
"Víš o tom, že sis to pěkně podělala" křikl na mě.
"Copak broučku přece bys ses nepral s holkou!" křikla jsem.
"Bejt tebou nedráždím ho" poznamenal Srefan ale stále se smál.
Stejně jako včera po mě ten manijak skočil. Kruci neudržela jsem rovnováhu a spadla.
"Kruci"
Další nával smíchu.
"Tak a ted si to s tebou vyřídím po svým"
"Ježiši hlavně to ne. Líbí se ti být nahoře co?" vypadla ze mě zase poznámka.
Začal mi cuchat vlasy. Zdřejmě jsem ho rozzuřila víc než jsem čekala.
"Slezte ze sebe!" kžikla na nás nějaká úča.
"Co se to tu kruci děje. Nemáte být vy dva snad v klidu?" zeptala se naštvaně.
Páni to bych ale nebyla já abych si do ní nerejpla. Víte když mám super den tak komentuu všechny co vidím.
"Víte já nemůžu za to, že tenhle maniak po mě skočil."
Celá jídelna to nevydržela a začala se smát.
"Teda holka ty máš páru" poznamenal Rob.
"Co prosím?" zeptala se učitelka.
"Kdyby se někdo ptal jak tobylo tak nevím kdo po kom chce skákat" poznamenal Michael.
"No zlato přece ty" hned se na mě vrhl znovu.
"Klid. Aby bylo jasno trest se vám prodlužuje do odvolání" řekla.
Oba dva jsme křikli.
"Ježiši co to nééééééééé" podívala se na nás.
"Aby bylo jasno vy se budete mít rádi" poznamenala.
Natož jsem jen propadla smích a Michael taky. Všichni po nás házeli zvědavý pohledy.
"Je tu něco k smíchu? Vidím na vás, že to ještě nevíte ale budete se mít rádi"
"Tak to je hodně"
"Přesně. Už jsem z toho dostal hlad."řekl.
Chytl mě za loket a táhl mě k jídlu. Ach jo proč se mě prostě nezeptá jsetli pudu po svých. Už se těším na sjezdovku.
"Umím jít po svých" poznamenala jsem.
"To jo ale zdržuješ a navím dlužím ti odplatu" řekl a nasadil úšklebek.
Vzali jsme si jídlo. Nic moc extra to nebylo. Jen nějaký pečivo. Ted mě ale napadla otázka. Kaam si vlastně sednem já s ním sedět nechci a ani nechci sedět s tima dementama, co mě včera tak prudili.
"K nim si sedat nebudu" řekla jsem rychle.
Věděla jsem totiž kam má zamířeno.
"No to teda ne sedíme tam. Žádný protesty nezbírám." zase mě táhnul.
Kruci kdyby ten kluk neměl takovou sílu, tak bych mu něco udělala. Jen že ted bych to spíš schytala já než on.
Nakonec jsem rezignovala a sedla si s ním ke stolu. Měla jsem štěstí přisedla si k nám i Neli. Když o tom tak uvažuju už jsem dlouho neviděla Sel.
Od tý doby, co jsme jeli každá jiným busem a nejsme v jedný skupině nemám na ní jak narazit. A ke všemu všude je Michael. Žádný soukromí.
Po snídani jsme se vydali do pokoje a převlíkli se na ven. Pak jsme zamířili pro lyže a hurá na sjezdovku. Hodila jsem na sebe svetr a fakt hezkou bundu. Byla to taková, která se mi strašně líbila tak jsem neodolala a koupila jsem si ji.
Na sjezdovce jsem se mohla konečně rozdělit a být chváli bez Michaela. Jen jsem byla smutná, že to bude jen malá chvíle.
"Takže zlatíčko dávej na sebe pozor" prohodil Michael.
Očividně si myslel, že mě naštve ale jak jsem řekla mám fakt super den. Takže má fakticky smůlu.
"No jasně ale já narozdíl od někoho nejsem uječená zmalovaná baba" rýpla jsem si.
Narážela jsem na ráno.
Bylo jasný, že mu to došlo takže když odcházel jen prohodil.
"Pomsta bude sladká".
Jo to teda asi bude. Jenže už na všechno připravená. Myslím, že mě jen tak nevyvede z míry. Cestou k vleku jsem potkala kluky.
"Ahojík Anno. Tak konečně si múžem zazávodit" prohodil Stef.
"Co?" byla jsem zase mimo.
"No ta podmínka za pučení trika" mrkl na mě Rob.
"Jejky tak to mi vypadlo"
"Snad nechceš odstoupit?" zděsil se Christian.
"Asi ne" řekla jsem.
"Víš kluci se na už připravovali, budeš to mít fakt těžký" řekl Christian.
"Však já jsem připravená taky."
Když nás vlek táhl nahoru, tak jsem se rozhlížela po sjezdovce.
Byla opravdu dlouhá a široká. Bylo tam spoustu skokánku a jiné zábavy. Dokonce i vypadala, že neni namrzlá. Super tak tohle bude zábava. Na lyžích jezdím už od svých pěti let. Páni už kolik vylomenin jsem zkoušela na lyžích.
Měla jsem i pár zlomenin ale to je už hodně dávno.
"Připravena?" zeptali se kluci když nás vlek dotáhl nahoru.
"Jako nikdy. Jo a pravidla?" zeptala jsem se.
Když bych totiž vyhrála a to, že teda vyhraju, tak chci vědět pravidla. Nechci aby pak řikali, že jsem vyhrála jen s podvodem.
"No nejrychlejší vyhrává. Jo a jedem po dvouch."
"Super s kým jedu?"
"S Christianem" řekli Rob a Stef sporově.
"Jasně tak jedte první a ukažte se.
Nemusela jsem to řikat dvakrát. Rozjeli se a ještě se stihli zašklebit. Páni a že jim to šlo. Skolili pár skokánků. Sice neudělali roznožku nebo něco takovýho ale byl to zážitek se na ně dívat.
"Takže pokud jsem to pochopila soutěžíme po dvojicích?" zeptala jsem se Christiana.
"Jo tak nějak."
"No super"
"Copak bojíš se?" zeptal se.
"Jasně že ne" zdůraznila jsem.
"Fajn tak si to užijem" řekl.
"Jasně no neni to prča" dodala jsem a všimli si, že kluci už dojeli. Tak jo ted je to na nás. Tohle zvládnem. Ne že bych se bála prohri to teda ne.
Vyjeli jsme. Bylo super zase jednou si takhle zajezdit. Jela jsem plnou rychlostí všechny skokánky jsem projela na jedničku. Pak přišel poslední.
 Viděla jsem jak se Christian drží těsně za mnou. Ne že bych jako stíhala koukat do zadu to ne. Zas tak dobrá nejsem. Ale prostě jsem věděla, že tam je. Neptejte se jak prostě to vím. Takový moje tušení. Nic víc a nic mín. To si pište.
Najela jsem si na skokánek a najednou mě něco napadlo. K tomu abychom vyhráli potřebujem něco extra. Takže jsem ve vzduchu udělala roznošku. Páni bylo to super. Jen jak jsem se odrazila tak jsem roznošku provedla na jedničku s hvězdičkou. Pak jsem jen zajela dolů.
Už z dálky jsem viděla jak na mě Stef s Robem čučí s otevřenou pusou. A nečučeli je oni i ostatní co si mě všimli se tvářili překvapeně.
Dojela jsem k nim a zabrzdila těsně u nich takže jsem je nahodila. A asi o pět vteřin se za mnou zastavil Christian.
"Teda holka kde si se to naučila?" zeptal se Rob.
"Ale jezdím už od pěti" řekla jsem.
"Páni byla si super" řekl Christian a my si pleskli rukou.
"Takže jedem znova?" zeptala jsem se.
"No jasně ani neváhej" řekli kluci a mi se vydali zase na vlek. Tak takhle to šlo celou dobu. Jezdili jsme na horu a dolu.
Byla jsem ráda. A už nejen proto, že jsem ještě neviděla Michaela i proto, že tolik zábavy jsem ještě nezažila. S klukama jsme se dost nasmáli. Dokonce padali i poznámky a Michaelovi. Do těch jsem se ráda zapojila. Prostě super den. Jenže pak mi ho překazila úča, když ohlašovala oběd. To znamená den zase plný Michaela.
"Kdy se uvidíme?" zeptali se kluci.
"No nevím on mě nikam nepustí jen mě tahá všude sebou. Tak co kdybyste se stavili na pokoj?"
"Jako k vám?"Zdáli se překvapený.
"No jasně pošlu ho někam. Tak se stavte po obědě jo?"
"No jasně jsme u tebe jak na koni" řekli.
V tu chvíli se tam už ale objevil Michael. Podíval se na nás tím svým pohledem. Jen on takovej pohled umí.
"Jdeme kotě?" vypadlo z něj.
"Nejsem tvoje kotě a jo jdem" poznamenala jsem nasupěně a my vyrazili do hotelu. Cestou jsme potkali ty kokoty co lezou za Michaelem. Šli s náma no prostě horor. Co mě ještě čeká?



(Díky za čtení a pls komentíky díky)


(Další kapitola: Růžová jo? To nemyslíš vážně!)