Night of Love - 17. Kapitola

                Night of Love

Kapitola 17.: Růžová jo? To nemyslíš vážně!



V tu chvíli se tam už ale objevil Michael. Podíval se na nás tím svým pohledem. Jen on takovej pohled umí.
"Jdeme kotě?" vypadlo z něj.
"Nejsem tvoje kotě a jo jdem" poznamenala jsem nasupěně a my vyrazili do hotelu. Cestou jsme potkali ty kokoty co lezou za Michaelem. Šli s náma no prostě horor. Co mě ještě čeká?



Pohled Anny:



Na obědě jsme si sedli na obvyklí místo. Vážně to tam je k nevydržení.
Ty kokoti něco mleli.
Přemýšlela jsem jestli stihnu vyndat prádlo z pračky. Před tím než jsme šli na jídlo jsem stihla dát ještě bílí prádlo do pračky. Ale asi půl hodiny mi trvalo než jsem našla prací prášek. Koho by napadlo, že bude V nočním stolku? No mě teda rozhodně ne!
"Aby bylo jasno po obědě se de na pokoj a příde návštěva, tak se chovej slušně a ne jako prase" Poznamena jsem a tím i zároven upozornila Michaela.
"Koho si zase přitáhneš"
"To tě nemusí zajímat prostě si někam zalezeš a nevylezeš dokud ti neřeknu"
"Tak s tím nepočítej"
"Pokud to nepude po dobrým tak po zlím!" upozornila jsem ho.
"A co mu jako uděláš. Nalakuješ mu nehty?" vybuchl ve smích te vyšší kokot. Myslím, že to je Dewe ale nevím je to možná ten druhej.
"To není zas tak špatnej nápad, ale musím si někde pučit růžovej ten ti padne k pleti" další nával smíchu.
On se jen ale culil. Myslím, že něco plánuje.
"Jak jsem řekl pomsta bude sladká" zopakoval Michael.
"To ne ještě dostanu cukrovku"
"Hmmm" dál mě nekomentoval.
Páni je nějakej zamyšlenej to není možný. Dneska byli k jídlu bramboráky. Aspon něco normálního. Už jsem ho skoro měla v sobě. A ty dementi taky.



Pohled Michaela:


Dojedli jsme a vyrazili na pokoj.
Páni už se těším jak se bude tvářit. Tohle je jen ale malá odplata za ráno. Protože jste měli vidět ty lidi co mě viděli. Panebože, tak tohle je k nevydržení.
Mohlo by to být ještě zajímavější, když si někoho přitáhne. Vsadím se, že to budou ti dhampýři. Panebože to asi nepřežiju. Být s nima v jedný místnosti ach jo.
Na večer jsem domluvenej s nějakou blonckou. Nevím ani jak se jmenuje. Bude to spíš taový menší odreagování. Nic vážnýho. Ani mě nijak nepřitahuje. Prostě zábava. Samozdřejmě pro mě. I když nevím jak ji dostanu na pokoj když tam bude Anna.
No asi si počkám až zaleze do koupelny.
"Jdem?" strčila do mě Anna.
"Jo prosimtě. Kam tak spěcháš" okomentoval jsem.
Jen po mě hodila ten svůj nasupěnej pohled a vyšli jsme na pokoj. Celou cestu mlčela. No uvidíme jak se bude tvářit až uvidí pomstu.
Ježiši.
Potkali jsme ty dhampýry naštěstí tam nebyl ten debil Christian. A očividně si toho všimla i Anna. No po pravdě nejsem rád, že se zeptala.
"Kde je Chris?"
"Ále máme tě pozdravovat, ale že prej si musel něco zařídit takže nestíhá" řekl te Stefan.
Uf.
Aspon nějaká dobrá zpráva. S tím kokotem bych to na pokoji fakt asi nevydržel. Ne že by tyhle dva byli o něco lepší ale nejsou to takový kokoti jak Christian.
"Áha no tak nic." řekla.
Otevřela dveře od pokoje a pozvala je dál. Obsadili gauč. Ona si to neodpustila a řekla.
"Chovejte se tu jak ve svým a toho kokota si nevšímejte on někam zaleze že?" řekla.
"Tak to ne slečinko" řekl jsem a popadl ovladač od televize.
"Co to jako děláš?" zeptala se.
"Pouštím si faktur strachu"
"Super" zahvízdal myslím Rob.
"Vidíš nijak jim to nevadí" řekl jsem.
"Fakt?" zeptala se jich.
"Ne tenhle díl musím vidět" řekl Rob.
Nad tím jen zakroutila hlavou a vešla do koupelny. Čekal jsem na tu chvíli dokud nezačne vřískat. A že jsem se teda dočkal.




Pohled Anny:



Nechápu jak se na něco takovýho můžou dívat. Podle mě je to nechutný a ke všemu tam týraj zvířata. Ten pořad by teda měli ukončit.
Vešla jsem do koupelny a přesunula jsem se k pračce.
Vypnula jsem ji a otevřela.
"Panebože, kterej kokot!" křikla jsem.
Panebože všechno moje prádlo bylo růžový. Tyvole to byl on já ho zaškrtím. Vytáhla jsem Červený trenky s nápisem Fuck of.
"Ty debile" křikla jsem snad přes celej hotel.
Vylítla jsem z koupelny a všichni tři na mě koukali. No jasně, že Michael se přiblbě tlemil. Jak taky jinak. Tak tohle byla ta jeho pomsta. Panebože ale přiznávám tohle jsem fakt nečekala.
"Tyvole to sis posral" křikla jsem na něj a hodila po něm ty jeho trenky.
"Copak tahle barva se ti nelíbí?" zeptal se s úšklebkem.
Měla jsem sto chutí se na něj vrhnout. en se přiblbě culil a musí říct, že kluci vypadali, že taky vybuchnou v šílenej smích.
"Co si jako myslíš že jsem nadržená na růžovou?"
"To teda. Jedinej kdo je tu nadrženej si ty. A už mě stou nadržeností lezeš na nervi" dodala jsem.
A to bylo asi vše kluci se rozesmáli jak prdlí.
"Ale no tak uznej, že tě to štve!"
"Co jako?" zeptala jsem se už na půl v klidu.
"No to, že mě nemužeš mít" na to jsem se rozesmála.
Panebože možná na něm něco je je hezkej,, ty oči a rty ááá. Někdy se mi podlamují kolena. Ježiši na co to zase myslím. No jasně že ho nechci a nikdy jsem nechtěla.
"Posuzuješ podle čeho?" zeptala jsem se.
"Jen se na sebe podívej"
"Jo vidím jsem v černým a asi hodně dlouho budu. Růžovou si na sebe nevezmu ani za boha." křkla jsem a zalezla do koupelny.
"Sorry dnes s ní není taková zábava je nějaká nevrlá" řekl Michael klukům.
"Já to slyšela" křikla jsem.
Kluci se jen rozesmáli. Vyndala jsem z pračky včechno prádlo v růžovým a vyšla do pokoje.
"Jdem všichni tři vstávejte"
"Co?" zeptali se kluci naráz.
"Asi takhle. Jdu to oblečení darovat růžovým slečinkám a už vím o třech." řekla jsem.
"Já nikam nejdu!" zdůraznil Michael.
"To si jen myslíš"
Podíval se na mě a čekal co udělám. Hodila jsem Stefovi a Robovi to oblečení a přiblížila jsem se k Michaelovi. Popadla jsem ho za loket.
"Nejdeš? Pokud ne tak víš jak skončí tvoje vlasy?" zeptala jsem se škodolibě.
"No jo už jdu.!"
Hodili jsme Kiky a Niky všechno oblečení. Panebože byli fakt rádi. Ale měli jste vidět pohled když viděli koho jsem si přitáhla. Ne že by ty paka byli nějak zdvočilí.
Cestou jsme pak potkali úču a tam řekla, že to tu jdeme omrknout. Takže jsme se s Michael vydali na pokoj. Byla jsem ještě naštvaná. Tohle si hošánek jen tak nevyžehlí.



Pohled Michaela:



Páni už zase ven.
Radoval jsem se ale z pomsty. Konečně mi to vyšlo. To jak se tvářila a pak když jsem jí řekl, že semnou chce do postele. Teda lidi ta byla mimo. Sice mě dost ranilo, když mě jen tak odbyla.
Protože já nevím mám takovej divnej pocit když se na ní dívám.
Ty oči, rty, vlasy jéžiš to není možný, přece se mi nemůže líbit a ještě k tomu přece ji nemůžu mít rád!
"Pohni!" křikla na mě z chodby.
"No jo pořád" vyšel jsem na chodbu a čučel na ní.
Prostě jsem si ji potřeboval prohlídnout pečlivě.
Měla na sobě černé upnuté džíny a kozačky. Vlasy měla rozpuštěné a přes sebe měla zapnutou tenkou ale fak hezkou sexy bundu.
Musel jsem pohnout ale chtěl jsem ji naštvat, tak jsem zpomalil.
Nad tím jen mávla rukou a ještě přidala.
Seskupili jsme se před hotelem. A vyšli jsme.
Před tím si ale ještě vyhledala úču a zeptala se jí jestli musí jít semnou. Ta jí řekla, že ne že je tohle jako na sjezdovce, takže má volno.
"Supér" křikla.
Podívala se na mě a vyplázla jazyk. Vydala se někam za mojí bejvalkou Neli. Ježiš doufám, že nejsou kamarádky to by mě kleplo. Já jsem si našel nějakou holku co byla poblíž.
Šla zamnou, takže jsem na ni moc dobře neviděl.
Z nějakýho důvodu jsem prostě chtěl aby žárlila. Panebože ani nevím proč.
Všechno šlo v pohodě ale až do tý doby dokud na mě někdo nehodil kouli. To jsem nechal být ale pak znovu a znovu.
Otočil jsem se a uviděl jak se Anna směje. Takže ona chce válku ve sněhu. Řekl jsem něco tý holce a ona zaknourala. No jo blbka ani nevím kde jsem ji vyhrabal.
Počkal jsem si až Anna příde ke mě a skočil jsem po ní. Bylo na ní vidět, že to vážně nečekala. Zapadli jsme do sněho. Ona ležela podemnou.
"Co to do tebe ksakru vjelo?" zeptala se
"Co do tebe házet po mě koule." začal jsem jí vycpavat.
Samozdřejmě, že se ta holka nedala. Začala se semnou prát. Dokud zase nebyla nademnou.
Jéžiš jak to dělá, že je tak okouzlující.
"Já po tobě nic nehodila" začala po mě házet sníh.
"Ne jo?"
"Tak si to přiznej nevydržíš bezemě ani minutu" dodal jsem.
"Co to zase kecáš" viděl jsem ale na jejím výrazu, že zaváhala. A to se moc často nestává. Ona nikdy neváhá. Že by trefa do černého.
Musím uznat, že já na ni myslel celou dobu co jsem byl ani nevím jak se ta holka jmenuje.
"Nic jen pravdu"
"Kdy to ale pochopíš já po tobě nic nehodila!" křikla na mě.
V tu dobu jsem si to uvědomil to fakt nebyla ona ale nějací mágové za ní. Prvně jsem si jich nevšiml ale ted se tak debilně smějou.
"Ježiši sorry" začal jsem.
"Ticho nechci nic slyšet, di se tam olizovat stou nevím kdo to je a mě nech na pokoji" na to se zvedla a odešla.
Ježiši ona fakt žárlí.
Já nevím já na to nejsem odborník ale to jak to řekla. Určitě mě viděla to je mi jasný.
Cesta pak byla celkem v klidu. Před stmíváním jsme dorazili na hotel a šli jsme se převlíknout. Mě to tak dlouho netrvalo ale ona se zavřela v koupelně. A dost jasně se mi vyhýbala.


(Díky za čtení a pls. komentíky díky)


(Další kapitola: Večer plný nechutností)