Vampire-krev | Night of Love - 19. Kapitola

                   Night of Love

Kapitola 19.: Žeby to jiskřilo? To teda rozhoně NE!



Snažil jsem se na něco přijt dřív než ona. Poznal jsem, že ona se jen tak nenechá. Není to tip holky co by sebou nechat manipulovat. Myslím, že by vyjela i na úču.
No jo od přírody dračice! Hlavně aby mě nesežehla!


Pohled Anny:




Když jsem ráno vstala byl už v koupelně.
Mohla jsem v klidu přemýšlet co se stalo včera. Nemohla jsem uvěřit, tomu že jsem v jeho blízkosti byla, tak bezmocná. Není možný aby na mě takhle působil.
Včera si možná ten blbec myslel, že jsem na něj žárlila. To je ale na omylu. Řekla bych, že každýho by překvapilo, kdyby vylezl z koupelny a viděl svýho spolubydlícího jak se muchluje s nějakou courou v jednom pokoji, ve kterým spí i ona. No neni to logický? Podle mě teda je. Už jen představa, že jsem včera žárlila mě přivádí k šílenství. Na něj a na ní? Nikdy!
Musím myslet na něco jinýho. Věřte je to ale dost těžký. Když mě on přivádí k šílenství.
Z koupelny jsem slyšela ztékající vodu. Super ještě se sprchuje. Aspoň mám ještě čas.
Přiřítila jsem se ke skříni a začala jsem se jí prohrabovat. Sice dneska celej den lyžujem ale na snídani musím vypadat jak člověk ne? Už tak na nás vejrá tolik lidí.
Našla jsem přesně to co jsem hledala. Vyndala jsem si rudý korzet se šněrováním, černé upnuté kalhoty a boty na podpadku v černé barvě.
Pobrala jsem věci a sedla si na postel. Doufám, že tu nezdechnu do tý doby než vyleze. Je tu totiž nuda. Né že by s ním nuda nebyla ale ráda bych se už připravila.
Myslela jsem si, že jen holkám to v koupelně trvá tak strašně dlouho ale asi jsem se mýlila. Michael je živým důkazem, že nejen holky stojí o svůj vzhled.
Najednou se otevřeli dveře koupelny a Michael vyšel.
Teda! Musím uznat vypadal slušně. Fakt dobře. Vím já a říct o něm, že vypadá hezky to je co? Ale kdyby jste ho viděli vážně mu to seklo. Měl na sobě tmavý ryfle s trhaným stylem a tmavě modrou košili. Vlasy měl nagelované a neuspořádané, do jeho obvyklého rozcuchu. Teda vyrazil mi dech. Neměla bych na něj tak zírat, ještě mu to příde podezdřelí.
Připadá mi to dívný ale chovám se tu jak dítě!
"No konečně. To byla doba!" zanadávala jsem a vydala se do koupelny.
Pohled jsem měla radči sklopený k zemi. Nehodlala jsem se sejít s jeho pohledem. Nevím, co by to semnou totiž udělalo.
"Ále no tak. Tak dlouho jsem tam nebyl" obhajoval se.
"To si jen myslíš" řekla jsem a zabouchla za sebou dveře od koupelny. Pro jistotu jsem se zamkla. Nikdy nevíte co by ho taky mohlo ještě napadnout.



Pohled Michaela:



Zalezla do koupelny a bouchla dveře. Slyšel jsem ještě, jak za sebou zamkla. Díky mímu postřehu jsem to zaregistroval. Sice jsem mág ale to neznamená, že nemám reflexi. Náhodou mám víc reflexů než nějaký dhampýr. Sedl jsem si na postel a otevřel mobil.
Jako bych to tušil najednou zapípal mobil.
Otevřel jsem esemesku a začetl se. No jo hned po ránu mě uhání Dewe.
Zdar kámo! Tak co jaký je ráno? Dá se to stou mrškou přežít? Jo a co večer máš plány?
No jo večer. Počkat stejně jsou nějaký plány od učitelek takže z toho by nic nebylo. Pochybuju totiž, že by nás ty fůrie pustili dřív.
Rychle jsem mu odepsal.
Zdar! Ráno v pohodě mrška si už zalezla do koupelny a maluje si ty svoje očka. Z večera nic nepude. Jen, tak se totiž s tou mrškou nevypařím.
Odeslal jsem esemesku a hned mi došla další. Nejdřív jsem si myslel, že se Dewe překonal a píše rychle ale esemeska není od něho ale od Olivie. No jo včera po tom jak jí Anna vyhodila se moc štastně Oliv netvářila. A teď mi píše. Je s ní ale otrava. Je divný jak jsou všechny naivní a myslí si, že by bylo něco víc. No jo ještě mě ani neznaj a hned něco vážnýho! To teda ne jen zábava.
Ahoj broučku. Dnes mám po obědě čas co ty?
Naivní a ke všemu ještě blbá. S nikým si totiž nezačnu nic dvakrát. To je moje zásada a u holek jich mám víc. Hlavně si je nepouštět k mysli. K tělu ale jo! Rychle jsem jí odepsal.
Soráč ale nic z toho nebude. Už na tebe nemám náladu.
Jen co jsem dopsal přišla mi zpráva od Dewa.
No jo mrška. Tak nic no. Ale měli bysme na ní něco vymyslet přece jen tak z toho jejího poznámkování nemůže vyjít jen tak ne?
V tom měl pravdu chce to pomstu. Už jen za to co mi včera udělala. Ona mi zakáže mojí zábavu.
To jo si piš wole. Včera mi dokonce zkazila zábavu, takže k ničemu nedošlo. Potřebuje se poučit a to dost musíme na něco příjít a to dost brzo!
Olivie už neodepsala. No jo už asi někde brečí. No ale litovat jí nebudu. Nemá být tak naivní. Myslí si, že já jí na ten její kukuč skočím?
No jo něco vymyslíme. Už musím takže na snídaní zatím čus!
Odepsal jsem prostě a krátce Čus!
Hned jak jsem si dal do kapsy mobil Anna vyšla z koupelny.
Wow páni. Teda. Jéžiš co to semnou je?
Ptáte se co? Tak asi takhle vybadá úžasně a sexy zároveň.
Měla na sobě rudý korzet a černé upnuté kalhoty. Teda fakt jí to ale slušelo. Hodila po mě naštvaný pohled a přešla ke svý postely. Nemůžu si pomoc ale dost jí to sluší, když se na mě zlobí.
Odtrhl jsem od ní pohled. Když se na ní zaměřím dělá to semnou divi. Takže jsem si radši sedl k telce na gauč a pustil jsem jí. Přepl jsem to na nějakej kanál kde byl zrovna pohřeb. Kruci taková kravina. Přepl jsem to radči na Faktor strachu.
Ani jsem si Anny nevšiml ale najednou seděla vedle mě a vzala mi ovladač z ruky. Přepla to na nějaký hudbní kanál.
"Héj" zavrčel jsem.
"Sorry ale teď se dívám já" řekla a zesílila telku.
"To teda ne holčičko já tu byl první" hájil jsem se.
"No a"?" zeptala se uštěpačně.
"Co no a? Když jsem tu byl první tak mám nárok na telku já né ty" upřesnil jsem.
"To je mi víš kde" prohodila a znovu zesílila telku.
Hrála tam nějaká písnička. Až po chvilce jsem poznal co to je. Hrálo tam Welcome to my life. Jéžiš taková volovina.
"Dej to sem" vrhl jsem se po ovladači v její ruce ale ona uhnula.
"Kdepak" řekla a vyplázla na mě jazyk.
"Ne jo?" zeptal jsem se.
"ne ne" řekla.
"Faj jak chceš je to jen tvoje volba" řekl jsem a skočil na na ní.



Pohled Anny:




"Fajn jak chceš je to jen tvoje volba" řekl a najednou po mě skočil. Teda tohle jsem nečekala. Proto jsem nestačila zareagovat. Najednou se ocitl nademnou a chytl mi ruce nad hlavu.
"Héj! Co to vyvádíš?" vyjekla jsem.
"No co by. Když to nejde po dobrým, tak to pude po zlým" řekl jsem a přenesl váhu na ní.
"Nelep se na mě kruci" křikla jsem ale bylo to marný.
Viděla jsem jak mu v očích zářilo. Nastala zase ta chvíle, kdy jsem ucítila horko jeho kůže. Vyvádělo mě to z míry. Bůchví co by mě napadlo kdybych se rychle nespamatovala.
Zareagovala jsem rychle.
Najednou on ležel na pohovce a já nad ním. Jen vykulil oči.
"Promiň ale nějak ti to asi nejspíš nevíde a nevychází" řekla jsem a hodila po něm úsměv. To ho vyvedlo z míry.
"Jen počkej" řekl a chytl mě za ruce.
Najednou si mě přitáhl blíž.
"Co to ksakru vyvádíš?" znovu jsem vyjekla.
"Chci ovladač a ty mi v tom bráníš" vysvětloval.
"To ale neznamená, že se musíš na mě mačkat"
"Sorry ale ty se mačkáš na mě"
"Tvojí vinou ale"
Najednou a že to nikdo nečekal se otevřeli dveře pokoje. Kdo taky jinej než kluci a nějaká holka.
"Na chodbě jsme potkali Olivii. Prej jde za Michaelem, tak jsme jí vzali sebou." řekl Stef.
Najednou se na nás podíval.
"Sorry nechtěli jsme rušit" řekl udiveně. Díval se na nás a měřil nás pohledem.
"Počkat nerušíš" vyjekla jsem.
"Co to?" řekla nějaká holka a vyšla před Stefa a Roba. Když uviděla jak na sobě ležíme vykulila oči.
"Ty mě odkopneš kvůli ní?" křikla.
Michael chtěl něco říct ale ja ho předběhla. Seskočila jsem z něho.
"Počkat ale já s ním nic nemám!" objasňovala jsem.
"To vidím ty couro!" křikla na mě a vyběhla.
"No" vydal ze sebe Michael.
"Co no? Krucinál ona si myslí, že semnou něco máš. Kruci ty jsi ale vůl. Tywole to není ani možný co ty seš za exota" chytla jsem se za hlavu.
Stef a Rob se ve dveřích šíleně rozchechtali. Smíchy se až váleli na zemi.
"Tak to se ti povedl" křikl Rob.
"To jo" přitakal Stef.
"Ach jo holka ty se jen tak nezkrotíš." konstatoval Michael.
"Cože?" vykřikla jsem.
"Ále nic" zatvářil se, jakoby nic neřekla a vyšel na chodbu.
"Kam jako deš?" znovu jsem křikla.
"Na jídlo"
Vydala jsem se ke dveřím a zavřela jsem. Měla jsem štěstí, že kluci šli semnou. Michael šel kousek před náma.
"Páni mezi váma to už ale jiskří!" nadhodil Rob.
"Co?" zeptala jsem se vyvedená z míry.
"No jako, že na to jdete rychle lidi" řekl Stef a Michael po něm hodil úšklebek.
Pochopila jsem to. Jako že by to mezi mnou a Michaelem jiskřilo? To teda rozhodně ne! Já ho přímo nesnáším.
"To teda ne!" ohradila jsem se proti nim.
"Je to vidět" zapískal Rob.
"To teda neni" nedala jsem se.
"Ale jo" hokl zase Stef.
Jen jsem zakroutila očima. Dál to rozebíret nebudu. Nemá to totiž cenu.
Když jsme vešli do jídelny bylo všechno v pohodě. To znamená, že o tom menším incidentu před chvílí ještě nikdo neví. Což osobně mi vůbec nevadí!
V jídelně jsem se Stefem a Robem rozloučila obejmutím a zaujala jsem místo u stolu těch exotů. U jídla jsem přemýšlela o tom co kluci řikali.
Neni možnž aby to mezi náma jiskřilo. To ne! Je pravda, že něco mě na něm přitahuje ale je to naprostá kravina to je jasný ne? Koho by totiž napadlo, že zrovna my dva byjsme se dali dohromady? No mě teda rozhodně ne!
"Jdu si pro kafe chcete někdo?"
Aby bylo jasno zeptala jsem se jich jen proto aby dali na chvíli pokoj. A navíc mám docela chuť na latté. Podívali se na mě nevěřícným pohledem.
"Co do toho pití přileješ?" zeptal se Dewe.
"Jed na krysy" přitakal ten druhý.
"Jste naivní lidi tak co bude to nebo nic nechcete?" nemám na ně celej den!
"Jedno bez cukru, druhý s cukrem a s mlíkem a třetí s cukrem bez mlíka" nadiktoval mi Michael.
"No jo" vzdychla jsem.
Podle mě jsou teda fakt dost vybíraví. Teda já nevím co pijou ale navymýšlí si takový kraviny!
No víc jsem neprotestovala a radči jsem vyrazila.
Cestou k občerstvení jsem cítila jak mě jejich pohledy probodávaj. Vážně si myslí, že bych jim tam něco dala? Odpověď je jasná. Jo myslí!
Měla jsem kliku nikdo tam nebyl, tak jsem rychle nalejvala kafe do kelímků. Když jsem přidávala cukr a mlíko, tak jsem si všimla, že tu už nejsem sama. Vedle mě stála ta pipina z rána a měla sebou nějaký holky. Nijak jsem si jich teda nevnímala ale řeknu vám je to pěkně těžký, když vám přímo funí na záda.
"Ahojík couro" spustila ta z rána ježíš myslím, že to je Olivie.
"Copak?" zeptala jsem se sladce.
"Ále tak jsme si řikali co máš s Mikkym. Promiň ale ten je můj!" vychrlila.
"Cože?" jsem zase mimo.
"Nedělej se. Já viděla jak se po něm ráno plazíš. Chudák nenecháš ho ani se nadechnout. Jen ho uháníš!" vyčítala mi Oliva. (Pro mě je to Oliva)
"No tak zlato přiznej si to ty jsi u něj skončila. Sorry ale musím tě zklamat já s ním nic nemám. Fakt nemůžu za to že je nadrženej. A teď padej nejsem na tebe a ani na tvoje pipky zvědavá" dokončila jsem svůj proslov a popadla kaffe. Vyrazila jsem ke stolu a ani jsem na ni nemrkla.
Slyšela jsem jak zavrčela.
Pak moje rychlá orientace a refexy vytušili, že ze zadu po mě letí nějaký předmět. Nehodlala jsem riskovat a otočit. Věděla jsem, že mi ta věc směřuje na hlavu. Rychle a elegantně jsem si dřepla. Ta věc jak jsem zjistila byla to perlivá voda v pet flašce mi přeletěla přes hlavu.
Viděla jsem jak se Michael u stolu zarazil a vykuleně na mě čučel. Tý jo to je jako kdybych tu stála nahá.
Otočila jsem se.
Stejně jsem věděla, že to Oliva to po mě hodila.
Jen jsem se na ní ušklíbla a zamávala jí. Celá zrudla a napochodovala si to pryč z jídelny. Vydala jsem se zase směrem ke stolu a hodila jim tam kafe. Sama jsem si sedla a napila se. Vážně mi ta holka začíná líst na nervy.
"Co to bylo?" zeptal se okamžitě Michael.
"Ále ty pipky si myslí, že do tebe dělám. Csss. Musela jsem jim vysvětlit, že to ty seš nadrženej a zkoušíš to na každou, kterou potkáš. Asi se jim to nelíbilo a chtěli trochu zábavy. No jo já ti řikala nezačínej si s těma pipkama vidíš co se pak jako stane." prohodila jsem s klidem a znovu jsem se napila.
Kluci u stoulu no idioti dostali záchvat smíchu.
"Nadrženej jo?" ujisťoval se Michael.
"Jak taky jinak že?" prohodila jsem.
"To ty ses po mě ráno sápal" dodala jsem ještě.
"Fakt?" vybuchli zase smíchy kluci.
"No jo. Se někdy stavte a uvidíte jak je po ránu nadrženej!" odpověděla jsem.
"Já a nadrženej jo? Nebyl bych a taky nebyl to ty jsi mě včera vyrušila od práce!"
"Takže práce jo?" ujisťovala jsem se.
Neni možný aby souložení řikal práce. To je fakt tak nechutnej? Jo je! Ani si neumíte představit jak nechutnej je. Po pravdě já si to taky nepředstavím a i kdyby bych chtěla!
"Jo"
"Tak sorry ale dělej si tu svojí práci mimo pokoj, kdo se na to má dívat?" zahučela jsem.
"Nikdo tě nezval"
"Pokud jsi na to ještě nepřišel ten pokoj je i můj!" informovala jsem ho.
Jéžiš to je ale pako.
"Jo? Já si nevšiml promiň" nahodil škleb.
Měla jsem sto chutí, jednu mu vrazit. A dokonce by se mi to i povedlo ale nebudu riskovat další pomluvy. Tohle si nechám na soukromí!
"Polib si"
"Nápodobně" zahučel.
Tak takhle jsme se hádali celou dobu, než jsme vyšli na sjezdovku. Tam jsme se odpojili a šli jinam. Bylo to dobrý ale jen do tý doby, než nám oznámili, že jdeme na oběd. To znamenalo celou hodinu u jídla a hodinu po na pokoji další hádky.
Ty paka u stolu se jen řechtali. Jak taky jinak že?
Byla jsem štěstím bez sebe, když nám řekli že už můžem konečně jít lyžovat. Až do večera jsem měla klid. Jenže to taky netrvá dlouho. Lyžování skončilo a my se zase na pokoji chytli. Ptáte se proč? No kvůli tomu, že milostivej pán si klidně obsadil koupelnu a mě tam nechtěl pustit. Jednou jsem dokonce myslela i na to, že bych ty dveře vykopla ale nebudu brutální že?
No nakonec jsem se tam ale dostala. Díky bohu. Jenže jen na půl hodiny. Vopruz co? Jo to teda. Nakounec jsme se s hrobovým mlčením vydali na večeři.
Když tak na to myslím, tak se strašně rychle blíží večer. To teda znamená tu oblíkací mánii. No nepřišla jsem na to co to je ale věřte, že se ani za boha nebudu ptát ani jednoho maníka, s kterým sedím u stolu. Hold si budu muset počkat no!


(Díky za čtení a pls komentíky díky!)


(Další kapitola: 20.: Kolik toho na sobě máš?)