Money, hate and love - 3. Kapitola

            Money, hate and love

Kapitola 3.: Všichni jsme se změnili




Přesně jak jsem čekala. Proto to voděodolný malování. Snad vydrží nával vln. Na vlny jsem se těšila asi nejvíc. Popadla jsem serf a málem zákopla o ty krabice. Asi budu muset až přídem vybalit. Hodila jsem na sebe modro-bílí dvojdílný plavky a vyběhla na pláž.



Pohled Michaela:



S Dewem jsme se rozvalili na gauči u mě v pokoji.
Teda to byl zase den. Ty blbečci se uráčili uzavřít sázku kdo dřív sbalí Rose. Prej že si vsadí na mě. Css jako kdyby si šlo představit, že já bych něco měl s Rose. Ta představa je neuskutečnitelná.
"Hele kámo ty a Rose co teda mezi váma je?" zeptal se mě najednou Dewe.
To je teda otázka.
"Co by jako bylo nic"
"Tak to ti nežeru. Dyt mám oči a ona taky vidim jak na ní čumíš" poznamenal.
"Jak na ní čumim?"
"Hej notak dyt je to kočka. Páni na tu nikdo nemá. Ty s ní ještě bydlíš, tak toho využij ne? Je jasný že by se dala dyt po tobě jede taky"
"Co?" vyprskl jsem smíchy.
Jen zakroutil očima.
No dobře uznávám je to kočka. Páni změnila se hodně t oči vlasy wow. Možná jí mám i rád. Počkat. Ne nemám dyt je to můj nepřítel.
"Hele pochybuju navíc mezi náma je válka." to je pravda.
Navíc už jsem si vymyslel tu pomstu za ten pudink. Ta mrcha bude litovat a prosit at ji nechám být napokoji. Dokonce budu mít i prostor pro to uskutečnění. No at se nechá překvapit. Řekl bych, že jí z toho trefí no a? Já ji teda rozhodně nelituju.
"Jo ta válka"
"Hele nech to být a dem si zahrát ne?"
"Jasně hele sehnal si nějakýho toho zpěváka."
"Ne. Tak zpívám já ne?"
"To jo ale potřebujem ještě kytarystu+zpěváka. Víš to by bylo ono"
"No jasně ale kde někoho sehnat?" zeptal jsem se.
Řešíme totiž problém. Já jsem zpěvák i kytarista, Dewe hraje na bicí. Na klávesy a na mixování jsme už sehnali kluky ale potřebujem ještě jednoho zpěváka a kytaristu. Lepší to bude v jednom. Jsme totiž čtyři a pro splnění kapely potřebujem pět lidí.
"Nevím musíme se po někom mrknou. Víš přece, že řikali, že bez pátýho člena nemáme šanci vystupovat"
"Jo jasně" řekl jsem.
"Jo a taky to jméno kapely."
"To se dohodnem s klukama zítra až budem zkoušet ne?" zeptal jsem se.
"Dobře mno a neni problém zkoušet tady? Víš třeba jako jestli to nevadí Rose?"
"Héj ty po ní jedeš ne?" vypadlo ze mě.

Mám takovej divnej pocit, když s klukama mluvím o ní. Každej ji chce dostat a to mě svým způsobem štve. Ani nevím proč ale začalo to dnes ve škole. Ona byla hlavní předmět drbů.
"Ne brácho to ne. Je to kočka ale nechám ti ji"
"Jéžiši. Ne i kdyby jí to vadilo je to moje věc, tak se s tím musí smířit." objasnil jsem.
Po chvíli jsme začali hrát.
Musím uznat, že hrajem dobře. Od tich dob, co jsme hráli jen mi dva jsme se dost zlepšili. Pak jsme se rozhodli, že založíme kapelu. Ted hrajem všude možně, ale aby jsme mohli na větší konzert musí nás být pět. Dokonce jsme dostali zakázku na konec tohohle měsíce.
Jenže je 3.3. a nevím, jestli najdem další posilu do 31.3. fakt nevím. Potřebujem posilu nutně. Ptal jsem se všude ale nikdo, kdo by byl jak kytarista a nebo zpěvák tu není. Nakonec jsme se ale s Dewem rozhodli, že uděláme konkurz u nás ve vile.
Udělali jsme pozvánky a rozdali je. Dokonce i vylepili po městě.
Vyzkoušíme si je v úterý po škole u nás. Jenže tak tajně doufáme, že se někdo najde už ted ale smůla no.
Chvíli jsme jen tak hráli. Pak jsme si zkoušeli naší novou písničku. Výhradně hrajem rock jenže, když už máme nějaký faninky chce to i duet. Popřípadě sladárnu.
Po zkoušce jsme se rozhodli jít se mrknout na pláž.
Vyšli jsme zadním vchodem vili a vydali jsme se směrem k pláži.
Už z dálky se mi zdálo, že je tam nějak moc lidí. Mezi nimi byl i Steve s Elenou a Mikkem. Rose jsem nikde nezahlídl. Co ty lidi tak blázní?
"Kámo zírej" řekl s otevřenou pusou Dewe a ukazoval na moře.
Když jsme přišli blíž došlo mi co se děje. Rose je na vodě a předvádí kousky. Panebože tady je ale lidí. Zaměřil jsem se na Rose. Sjížděla na surfu velkou vlnu.
Páni vypadala úžasně. Fakt sem vedle, když kecám takový kraviny. Co se to ksakru semnou děje.
Nemůžu si ale nějak pomoc.
Měla na sobě dvodílný modro-bílí plavky a perfektně jí seděli. Vlasy měla stažené do copu aby je neměla mokrý. Po vodě se pohybovala jak královna vody. Perfektní oblouky. Ta vlna jako by jí poslouchala. Ty kluci co stáli vedle nás přímo slintali.
"Hej čau kluci. Ta to válí co?" zeptal se nás Steve.
"No jasně super" odpověděl zasněně Dewe.
"Hej neslintej" napomenul jsem ho. Sám jsem měl co dělat, abych se ovládl. Vážně bych na ní mohl nechat oči. Ježiš to ani neni možný co semnou dělá ta mrška.
"Páni ta se změnila co?" poznamenal jsem.
"Oba dva jste se změnili" dosvětčil Steve.
Ještě chvíli si plachtila na vodě a pak se přiblížila k břehu. Vylezla z vody a rozpustila si vlasy. Páni jak s nima hodila. Z toho by to s váma šlehlo. Jak říkám mám co dělat abych se udžel.
Když se rozhlídla, byla překvapená kolik tu je lidí.
Všichni se k ní tlačili. Nějak se jí povedlo protlačit se až k nám.
"Páni to bylo super" vypadlo z Dewe.
"Díky"
"Vážně to mě musíš naučit" řekl Steve.
"Jo ráda. Hele prominte ale musím se vyhnout těm lidem. Takže se uvidíme doma." prohodila.
Popadla serf a vydala se k vile.
Bylo mi jasný, že ona nemá moc ráda popularitu. No jo ale holka si za to může sama.



Pohled Rose:



Rychle jsem se s nimi rozloučila a vydala jsem se k Vile. Páni těch lidí. Příště si musím dávat pozor. Pozornost těch lidí mě přivádí k šílenctví.
Dokonce tam byl i Michael a Dewe.
Nevím proč a ani co ale na Michaelovi mě něco přitahuje. Já vím, že musím být úplně mimo ale je fakt hezkej. Nejhorší je, že se na mě dívá svýma očima a tomu se dá snadno podlehnout. Já vím zase něco blábolím.
Serf jsem hodila do garáže a vydala jsem se do pokoje převlíct se.
Vzala jsem si na sebe legíny a minišaty.
Plavky jsem hodila na balkon v pokoji.
Nechtěně jsem se pustila do vybalování věcí. Prvně jsem vybalovala oblečení. Necápu, proč toho tolik tahám. Stejně mi mamka psala, že mám jít zítra nakupovat. Nechce se mi ale vím, že si klidně zavolá Stevovi a zeptá se ho co jsem si koupila.
Když jse dobalovala poslední krabici oblečení, šlo to rychle.
Poté jsem se vrhla na elektroniku. Svůj pejdžr sice mám ale c týhle krabici mám mp3, mp4, kulmu a další prostředky.
Oddechla jsem si až při vybalování poslední krabice. Ta byla plná knih. Narovnala jsem je do poliček a seřadila podle roku. Já vím asi si říkáte proč tolik práce co? Já už jsem prostě taková. Musím mít ve všem přehled. Do uklízení se mi ale někdy nechce.
Prázdný krabice jsem hodila pod postel a vydala jsem se dolu.
Všichni byli v obýváku a něco hráli. Nakoukla jsem do kuchyně. No jasně kuchařky jsou tu, takže se Steve může plně věnovat prckům.
"Ahoj" pozdravila jsem je.
Všichni, a dokonce i Michael na mě kývli.
Najednou po mě skočila Elena.
"Pod si taky zahrát" žadonila.
Přes rameno jsem mrkla co hrajou. No jasně hrajou monopoli. "No tak jo" řekla jsem.
"To nejde už to je rozehraný" protestoval Michael.
"Copak bojíš se, že bych tě mohla obrat o prachy?" zeptala jsem se s úšklebkem.
"Ne to ti teda nandám já" řekl Michael.
Hráli jsme dobrou půl hodinu. To bylo protestů tak nějak se mi v týhle hře dařilo. Michael byl úplně na dně a musel si pučovat. No jo super hra. Pak ji ale přerušila kuchařka. Prej, že máme jít nebo nám to vychladne. Radči jsme ji nezkoušeli pokoušet. Myslím, že by jsme to v dobrým nepřežili. Řeknu vám ale tyhle kuchařky se jen tak nedali odbýt.
Zasedli jsme ke stolu a pustili jsme se do špaget.
"Hele dyštak ráno mě nehledej jo?" řekla jsem Stevovi.
"Pročpak máš někam namířeno?" zeptal se.
"No plánovala jsem si zaběhat a pak dojít na nákupy. Teda po běhání se sem ještě stavím ale i tak jo?"
"No jasně super. Tak se tu porozhlídni" řekl.
"Hele jen tak pro zajímavost abych se vyznala. Kudy je nejlepší cesta na běh?"
"No asi parkem. Hned tady naproti. Jsou tam vyznačený trasy."
"Jé díky. Snad se tu neztratím" prohodila jsem.
To jsem ale dělat neměla. Tímhle jsem totiž dala šanci Michaelovi mě urazit.
"Ty a ztratit? Bejt tebou ani nevylejzám ven" zašklebil se.
"Bejt tebou mlčim nechtěla bych mít obličej plnej nějakýho sajrajtu" tím jsem myslela pudink nebo něco k jídlu. Zdřejmě to ale slyšely kuchařky.
"No prosím?" křikli.
"Ježiši já se omlouvám samozdřejmě jsem nemyslela tohle výborný jídlo" zavolala jsem na ně do kuchyně.
Všichni u stolu se začali smát. Tak pardon no. Já nevěděla, že by si to mohli až takhle vyložit.
Po jídle jsem si s prckama sedla do obýváku.
Michael a Stev něco řešili ještě v jídelně, tak jsem se rozhodla pokecat s malejma.
Elena si sedla vedle mě.
"Hele Elí můžu se na něco zeptat?" zeptala jsem se jí.
"No jasně"
"Má bráška někoho?" já vím prostě mě to jen zajímá jen tak. Nic víc.
"Ne on není na vážný holky střídá. Každej den je tu jiná" řekla.
"Áha no díky. A hele nevíš něco co bych mohla použít proti němu?"
"Jo ale nesmíš mu to říct"
Tahle holka se mi začíná fakt líbit. Je to malá dáblice. Dost dobrej spojenec. Jsou to přesný informace.
"Jasně neboj"
"Víš celý jsem to nepochopila ale něco jo. Když si odešla z pláže tak se Michael a Dewe bavili o nějaký sázce. Dewe řikal Bráškovi prej di do ní. Bráška na to, že jste na bojišti. A Dewe na to jedeš po ní ne? A bráška ne to si jen myslíš a Dewe jen jí vidíš slintáš..."
"Páni"
Že by kluci mluvili o mě? Ne to ne. No na něco přídu. Nějak se to proti němu musí dát použít. Sice nevím jak ale na něco přídu.
"Díky" pohladila jsem ji po hlavě.
"Nemáš zač"
"Kdyby něco jsem v koupelně" řekla jsem a vstala. Vydala jsem se do pokoje pobrala pyžamo a zamířila jsem do koupelny. Zamkla jsem a klíč dala na stůl v koupelně a zalezla jsem do sprchy.


(Díky za čtení a pls komentíky díky)



(Další kapitola: 4.Trapas v ručníku)