Money, hate and love - 5. Kapitola

             Money, hate and love
Kapitola 5.: Ještě, že jsem byla nakupovat

Seběhla jsem dolu a oznámila Stevovi, že jdu.
V obýváku mě rozhodili výrazy kluků. Čuměli na mě jak na kus flákoty. Kruci to se neuměj ovládat? Odpověď je jasná. Neuměj.
"Nevejrejte na mě" okřikla jsem je.
"No jo pořád" zahučeli ale stále čuměli. Vypadla jsem radči rychle ven z baráku. Už tam na mě čekala limuzína. Nasedla jsem a řekla řidičovi ať mě zaveze do centra obchodů. Přikývl a vyjel.

Pohled Rose:

Hned první obchod do, kterýho jsem vlezla byl oblečení. No vlastně tu byla celá alej obchodů s oblečením.
Přesně jsem věděla co potřebuju.
Takže asi tohle všechno jsem koupila asi v dvaceti obchodech s oblečením a botama. Takže. Patery džíny. Každý jiný barvy a jinak široký.
Patnáct tílek různé barvy a deset dílek bez ramínek. Pět jich bylo do modra a zbytek do černa. Pak jsem zamířila do obchodu s růžovýma věcma. Tady jsem pobrala mini šaty na nějakej večírek. Byli fakt úžasný a nedokázala jsem odolat černejm botám na podpadku, který se k tomu fakt hodili.
Koupila jsem si dvě sady legín.
Zavětřila jsem kozačky. Super přesně tyhle jsem hledala. Pobrala jsem tři modely a k tomu si ještě vybrala šaty. Modrý, čerený a černý. Samozdřejmě všechny kratšího střihu.
Skákla jsem taky do zlatnictví a pobrala pár řetízků a náramků. Nesmím taky zapomenout na brejle. Poslední dobou tu slunce praží. Vybrala jsem si teda dvaadvacet slunečních brýlí.
U všech pokladen kde jsem platila, si o mě mysleli, že jsem nějak mimo. Když jsem jim ale pracně vysvětlila situaci s mou matkou jen se zasmáli. No já platím, takže aspoň budou mít bohatou výplatu.
Celou dobu se za mnou loudal řidič a pobíral moje tašky. Teda ale šlo mu to dobře. Byl rád, když jsem se rozhodla po jedný zajít na jídlo do restaurace.
Já se ho ale neprosila aby mi to nosil.
Po jídle jsem ještě chvíli trajdala po obchoďácích ale nakonec jsem se ve tři rozhodla jet zpátky. Řidič to uvítal a mezitím co já lezla do limuzíny on skládal tašky do kufru.
Utratila jsem jen jednu čtvrtinu z kreditky a to jich ještě mám.
Vyjeli jsme a já si oddychla. Nákupy mě baví ale pěkně zmůžou. Nejezdila bych na ně kdyby mi to matka neřekla. Jenže to ještě neznáte hněv mí matky. Jednou jsem jí odporovala v nakupování. Ona mě pak každej den tahala k její kosmetičce. No prostě horor.
O půl čtvrtý jsme dorazili k vile. Vylezla jsem ven a řidič vzal moje tašky.
Zamířila jsem k vile a otevřela mu dveře. Navedla jsem ho k mímu pokoji a on mi tašky položil přededveře. Z obýváku jsem slyšela Mikka a Elenu.
Vyzula jsem se a šla se za nima podívat.

"Jé ahoj" pozdravila jsem je.
"Čus" řekl brácha.
"Ahoj" no jo Ela má víc vychování než co on pobral za svůj život.
"Kde máte Steva?" zeptala jsem se jich.
"V kuchyni dělá si kaffe" řekla Ela.
,,Díky" poděkovala jsem a zamířila do kuchyně.
"Ahoj to už si tu?" zeptal se Steve.
"No jo konečně"
"Vykoupila si aspoň obchoďáky?" zeptal se s úšklebkem.
"No tak polovičně" řekla jsem a sedla si na barovou židli.
"Kde jsou ti blbečci?" zeptala jsem se.
"V pokoji. Zkoušej"
"Aha."
"Hele musím vám něco říct. Kluci maj za chvíli přijít dolu. A no týká se to i tebe, takže prosím tak za deset minut v obýváku?" zeptal.
Vypadal jako umučenec. Páni co provedl, takhle jsem ho ještě neviděla. A že ho znám už dobrejch pár let to mi věřte.
"Co se děje?"
"Řeknu vám to společně"
"Jasně tak já se skočím převlíct. Za pár minut jsem tu" oznámila jsem mu a odběhla do svýho pokoje. Samozdřejmě jsem se málem přerazila o ty tašky co mi sem dal řidič. Takže jsem je musela všechny dotahat až do šatny.
Převlíkla jsem se do legín a tílka. To mělo v zadu nápis Love you a vepředu Fuck you!. No dobře tohle tílko není možná slušný ale když budou vejrat, tak je to snad odradí.
Pár věcí jsem vyházela do šatny a nakonec jsem se rozhodla jít teda dolu.
Už na schodech jsem, slyšela že kluci už jsou dole. O něčem se se Stevem dohadovali.
"Tak co?" přerušila jsem jejich hádku.
Kluci seděli v obýváku. Sedla jsem si na volný křeslo a poslouchala co ze Steva vypadne.
"Takže no...." nemohl se vymáčknout.
"No prostě Steve s náma měl jít dnes večer na konzert jenže na to zapoměl a bere prcky do kina. Jenže mi potřebujem aby tam s náma někdo byl a zařídil pár maličkostí. No a když nemůže Steve tak musíš jedině ty" pomohl mu Dewe.
"Děláte si ze mě prdel co?"
"Ne bohužel ne Rose" řekl klidně Steve.
"Nikdy"
"Přesně nikdy" přisvědčil Michael.
Všichni ho spražili pohledem.
"Musíš prosím. Potřebujem aby nás někdo uvedl a zařídil pár věcí. Víš tohle děla Steve jenže mu to vypadlo no a si tu ty nemáš plány na večer ne?" vykoktal se Dewe.
"Ne nemám ale sorry na tohle se nehodim"
"Prosím"
"Rose no tak" žadonil Steve.
"Ne už tak mi stačí, že musím bydlet v jednom baráku s tím idiotem. Nemusím s ním ještě někam jezdit"
"Ale je to párty! Dost velká" přitakal Steve.
"Co?" viděli, že jim začínám podlíhat.
No jo párty je moje slabina. Nevím ani proč ale láká mě to na parket a k baru.
"Jo velká" dodal Dewe.
"Jéžiši" zaskučel Michael.
Dewe do něj strčil loktem a Michael zaskuhral.
"Fajn kdy se jede?" zeptala jsem se jich.
Začali vřískat a Dewe se na mě vrhl. Skočil mi do obětí. Jéžiši neměla jsem to dělat. Už teď toho lituju.
"Hej neumačkej mě a v kolik teda jedete?"
"V šest se vyjíždí" řekl Steve a Dewe se odtáhl.
"Doufám, že aspoň umíte hrát. Ať mám co poslouchat" varovala jsem je.
"No jasně jsme třída" pochvaloval si to Dewe.
Protočila jsem oči a zvedla se. Mrkla jsem se na hodinky 17:05. Musím se jjít připravit. Jinak to fakt nestihnu.
"Kam jdeš?" zeptal se mě Michael, když jsem vstala.
"Připravit se. Jo a koupelna je moje" houkla jsem a radši si ji běžela zabrat.
"Nebyl to dobrej nápad" slyšela jsem ještě jak kluky popichoval Michael.
"Ále Myšáku já se těším"
Kluci nad mojí přezdívkou přímo brečeli smíchy. Dokonce až do prvního patra jsem slyšela jak Michael zavrčel. No jo jemu se moje přezdívka pro něj nelíbí.


Pohled Michael:

To snad neni možný. Tady je to jak u magorů.
Nejdřív nám Steve oznámí, že na náš konzert zapoměp a de s prckama do kina. Pak nám Steve oznámí, že s náma jede ta mrcha. Nikdo tady nemyslí na mě. Oni s snad myslí, že s ní vydržím v jedný místnosti.
Na začátku bylo vidět, že fakt s náma nechce jet. Jenže pak Steve z pusy vypustil, že to bude párty. A to už naše princeznička obměkla.
No a teď nám zabrala dokonce i koupelnu.
Kruci ta holka má ale výdrž.
"No tak nebuť naštvanej. Dyť co se může stát. Náhodou já jsem rád, že jí berem sebou" chlácholil mě Dewe.
"Přesně já taky" pokračoval Rob a Bob.
"Ále já ne. Jak jste si asi nevšimli, tak mě chce jen vytočit"
"Nedělej ciráty je tu víc koupelen ne?" Zeptal se Rob.
"No jasně, že je ale o to tu nejde"
"Tak o co?" zeptal se Bob.
"Tady mladýmu pánovi jde o to, že by jí na ty párty mohl nabalovat někdo jinej" odpověděl místo mě Dewe, když jsme vcházeli do koupelny v přízemí.
"No jasně, že jsem na to nepřišel dřív" prohodil Bob.
"Ále no tak lidi. Vy si fakt myslíte, že já po ní jedu?"
"Jo" sborovali dohromady.
"Tak to teda ne. Už od malička mi leze na nervi. A to se teď rozhodně měnit nebude" upozornil jsem je.
"Řekl bych, že do dvou týdnů budete pár" řekl Dewe.
"Čuchám tu sázku" řekl Bob.
"Fajn kdo sází na mě?" zeptal se Dewe.
Bob i Rob zvedli ruce. Css zrádcové. Něco mě možná k ní táhne ale nic s ní nechci mít. Jedině jí tak schodit z balkonu a přejed náklaďákem. To by se mi možná i líbilo.
"Já vsázím na sebe" řekl jsem.
"Fajn a pravidla?" zeptal se Bob.
"No asi takhle" vysvětloval Dewe.
"Mikky nesmí za ty dva týdny nic fyzickýho. Takže když, bychom tě viděli. jak se někde cucáte, tak ta sázka okamžitě končí. Takže jasný?"
"A co když já prohraju nebo vy?" zeptal jsem se.
"To domyslíme s klukama v průběhu sázky" řekl Dewe.
"Fajn"
V koupelně jsme se připravovali na vystoupení. No jo to je naše odreagování. Každej z nás si stoupne před zrcadlo a řekne naprostou blbost. Co by se nikdy nestalo.
Když jsme se odreagovali, tak jsme se oblíkli do věcí ve kterých, budem vystupovat. Lidi už nás tady znají. Dokonce i když dete po ulici už vás poznaj.
Nejspíš ale hlavně jen faninky. No jo ty vždycky piští. Proto jsme taky přistoupili na to, že když nás poslouchaj holky, tak to chce i nějakej ten slaďák. Ve skutečnosti už jich máme asi deset. Ale dnes hrajem pouze tři. No nemůže se všechno vejít do jednoho konzertu, že?
My jsme hlavně Rocková kapela.
Podle toho taky vypadaj naše ohozy.
Jo fajn ale počkejte, schválně co na sebe navlíkne ta mrška. Už to vidím něco růžovýho ale nic rockovýho. A to má být ke všemu na dnešní večer naše manažerka. Relax co? Ne to teda ne. Už to vidím jak něco podělá. Vsadim se, že se na ní budou lepit jen nějací Ekzoti a nás vypustí. Ne my jí pak na konci konzertu posbíráme a po kouskách nanosíme domů.
Když jsme byli s klukama hotový, tak jsme se usadili v obýváku a čekali až se ta slečinka uráčí přijíd. Čekali jsme asi Deset minut. Pak se nahoře ozvalo bouchnutí dveřma. Asi koupelna podle mě. Chvíli ještě chodila po patře a pak šla asi dolu.
Nějak jsem jí nevěnoval pozornost díval jsem se na nějakou reklamu. Najednou do mě dloubl Dewe.
"Wow dívej" šeptl.
Tím mě donutil mrknout se na ní.
Wow. Úpa mi vyrazila dech. Vybadala skvěle víc než to. Počkat vážně jsem si to myslel? Ne ale vážně. Dobře s tou růžovou jsem si typl dobře ale ona vypadala jak rockerka.
Měla na sobě. Růžový mini šaty a pod nima Černé legíny v roztrhaném stylu. Přes ramena měla hozenej slabej černej svetřík a na nohou měla černé boty na podpadku. No a ještě si vzala růžovou bezprstou rukavici s kamínkama.
"Panebože sekne ti to" pochválil jí Dewe.
"Neslintej" šeptl jsem mu.
"Ech díky" řekla.
"Panebože" vypustil ze sebe Steve, když vešel do místnosti.
"Co?" zeptal jsem se.
"To je Rose?" zeptal se vyvedenej z míry asi stejně jako já. Jen jsem to nechtěl dávat na jevo. V eskutečnosti mi dost vyrazila dech. Jenže už jen k vůli tý sázce jsem radči mlčel. Víte jen bych něco řekl a kluci už by měli jasno hnedka.
"Jo to jsem já" řekla a protočila oči.
"Téda seš překrásná"
"No jasně" řekla sarchasticky.
"Vážně" přitakal Bob s Robem.
"Víte co radši dem ne?" poznamenala.
"Jo dem." řekl jsem.
Cestou k autu jsem se na ní díval. Zdřejmě si toho všimla a otočila se na mě. Chvíli mě pozorovala a pak zakroutila očima. Takhle kroutit očima umí jen ona.
Nikdy v životě jsem nikoho nepotkal, kdo by to takhle uměl.
Nastoupili jsme do limuzíny a vyjeli jsme.
"Takže co je v plánu?" zeptala se.
"No ty musíš s náma do zákulisí. Tam to probereš s nějakýma lidma. My se pudem připravit. Začnem songem What si this a ukončíme to I Love you seňorita" řekl jsem.
"Super"
"Jo kdyby se někdo ptal kdo jsem?" zeptala se.
"Tak jsi naše nejky faninka a manažerka."
"No jo dneska jsou tam novináři"
"Cože?" vyjekla.
"Klid to přežijem"
"To doufám"
"Neboj" chlácholil jí celou dobu Dewe.
Pomalu jsme přijeli před klub. Řidič nám zastavil u zadního vchodu. My jsme vystoupili a připravili se psychycky na náš konzert. Po dlouhý době si zase zahrajem před lidma. Doufám, že toho pátýho člena najdem. S klukama se totiž už těšíme na o mnohem větší konzert než je dnes.


(Díky za čtení jo a pls komentíky díky)


(Další kapitola: 6.: Novináři!)