Night of Love - 21. Kapitola

Night of Love

Kapitola 21.: Uklízet? To teda rozhodně ne!

Hodil jsem na sebe oblečení a zámířil jsem do pokoje. Jen co jsem vylezl, tak mě najednou, něco napadlo. Už mám vymyšlenou perfektní pomstu.
Zrovna, teď se mi to hodí. Ujistil jsem se, jestli spí. A jo spala. Super pomsta bude sladká. Hned jsem se vrhl na pomstu není třeba čekat, že?!

Pohled Anny:

Pomalu jsem se probouzela. Ty jo, že bych se zbudila dřív než mi zazvoní budík? To je mi nějak podezdřelí. A je tu nějak ticho. Že by tu už Michael nebyl.
Nedalo mi to a otevřel jsem oči. Čekala jsem, že tu bude tolik světla až mě budou bolet oči. Ale omyl. Je tu tma.
Tohle vážně není možný. Pomalujsem vstávala. Najednou mi ale došlo, že nejsem ve svý posteli a a ani v pokoji. Což potvrdila velká rána do hlavy.
"Kruci! Au. Kde to k sakru jsem?!" zaklela jsem a šátrala jsem rukou po vipínači. Teda, že mi ale dalo než jsem ho našla. Rozsvítila jsem a panebože....
"Jsem v kumbálu?" jsem si ale stoprocentně jistá, že jsem si včera večer lehla do svý postele na pokoji. A nic jsem nepila a ani jsem nehulila! Tak co tu ksakru dělám.
Očima jsem těkala po kumbálu až jsem si všimla papírku na dveřích. Přešla jsem ke dveřím a začala jsem číst.
Stálo tam:  Dobré ráno zlato. Doufám, že jsi se dobře vyspala.          Snad se ven dostaneš!!!!! 
                                      Zatím páááá. Uvidíme se na snídani, snad ji nepropásneš?!

"Ten šmejd! Jen počkej!!!" Chttěla jsem otevřít ale nešlo to. On mě tu zamkl? To nemyslí vážně.!
Fanj co mi teď ale zbývá že.? Musím vyrazit dveře, snad mi to projde. Nevypadalo to, že by byli dveře pevné. V plné rychlosti, jsem do dveří kopla a jako zázrak povolili a vylítli z pantů na druhou část chodby.
Vylezla jsem z kumbálu na chodbu jen v pižamu. Samozdřejmě, že moje pižmo toho zase tollik moc nezahalovalo a tak mě ani nepřekvapili reakce lidí na chodbě. Nějakej páreček kluků na mě civěl jak na debila.
"Co je?" štěkla jsem a vyrazila pro ty dveře. Ještě by se řeklo, že tu nejen že ničím majetek ale i dělám bordel.

No a o to teda já vážně nestojím.
"Promiň ale ty si tam spala?" zeptal se ten menší. Sledoval mojí reakci a zdřejměě se dost bavil.
"Jo no... To víte Michael děsně chrápe a už se to nedalo vydržet" významě se na sebe podívali. Asi mi nevěřili protože ten druhej se dned zeptal: "A co ty dveře?"
"No nějak se zabouchli" řekla jsem jen tak a vrátila je zpět a vyrazila jsem na pokoj.
Naštěstí na pokoji už nebyl. Hned jsem se mrkla kolik je hodin. Super je teprve 8:02. Rychle jsem zalezla do koupelny a udělala ze sebe normálního člověka. Pak jsem na sebe hodila černý korzet, džíny s děravým stylem a k tomu černé kozačky na jehlách. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný a zamířila jsem do jídelny.
Bylo mi jasný, že bude čekat až vybouhnu ale to mu nedopřeju to ať si teda chlapeček nemyslí.
Vešla jsem do jídelny a vypozorovala jsem kde Michael sedí. No jo stále na stejným místě.
Zamířila jsem ke stolku s pitím. Nějak jsem si ani nevšímala okolí, spíš jsem myslela na mojí dalšíí pomstu, když jsem do někoho vrazila.
"Ježiši sorry.." začala jsem ale když jsem si všimla do koho jsem vrazila hned jsem se usmála.
"Jé dlouho jsme se neviděli jak se vůbec vede Ann? a co jinak? Je to hrozná smůla, že jsme v jiný skupině, bez tebe je tu nuda nemám s kým pokecat." spustila na mě Sel.
"Jé ahojík no taky tě ráda vidím. Hele počkej něco si vyřídím a pak si sednem spolu ke stolu ne?"
"Jasně a co deš dělat?" zeptala se zájmem.
"Jen si počkej" řekla jsem a popadla jsem sklenici. Nalila jsem do ní vodu a vydala jsem se k Michaelovi. Měla jsem štěstí ani si mě nevšiml, když jsem k němu přišla.
"Čau zlato tak jak ses vyspala?" mrkl na mě Dewe. Šmejd.
"Úžasně. Ale to víš nemůžu si stěžovat"
Michael na mě čučel jak na vola.
"Ty piješ vodu? To ti po tom spaní tak vyprahlo a ještě tě to donutilo pít vodu?" řekl s úšklebkem a ty paka u stolu se zašklebili taky.
Teda já mu dám, že mi vyprahlo.
"Ne promiň  ta voda je pro tebe, abys ses trochu schladil." Než to stačil pochopit, tak jsem na něj vylila celej obsah skleničky a odcházela jsem pryč. Stačila jsem ještě zaslechnouut jak to ty magoři u stolu komentovali.
"Neřekl bych, že tě schladila, spíš tě ještě víc rozohnila." poznamenal jako by nic Dewe.
"Dračice jedna" nadhodil ten druhej.
"Já jí dám zchladit. To si u mě pěkně podělala. Zničila mi mojí košili za to zaplatí mrcha jedna!" zavolal za mnou.
Zamířila jsem si to k Stel. Okamžitě se rozřechtala.
"Teda ty se bavíš i beze mě jak na to tak koukám!" řekla v záchvatu smíchu.
"No jo nuda tu není." řekla jsem, když jsme si sedali k prázdnému stolu.
Řekla jsem jí o všem co se za těch pár dní stalo a co ještě plánuju. Byla úplně mimo a stále se jen smála. Ani jsem netušila jak je můj život k smíchu ale musím uznat, že teda rozhodně je!
Potom co jsme se nasnídali jsme vyrazili na sjezdovku. Všechno šlo jak mělo. Když nám ale oznámili, že po obědě si máme uklidit na pokoji tak mě to málem trefilo.
Znnamenalo to totiž, že budu muset bejt celý odpoledne s tím imbecilem. A to já teda rozhodně jen tak nepřežiju. Řekla bych, že od ten můj ranní výstup jen tak nenechá. No a o tom jsem se taky přesvědčila, když jsem vpadla na pokoj jak tornádo. Nikdy totiž nevíte co by mím věcem mohl v mojí nepřítomnosti mohl udělat.
"Co to tady jjako děláš?" zeptala jsem se ohromeně.
"No co bych asi dělal? Relaxuju!"
"JO to vidím a co takhle uklidit si po sobě ten bordel?!" on si snad myslí, že to po něm budu uklízet já ně? To je teda ale na omylu. Na rozdíl on odemě tu má takovej bordel, že to svět nezažil. Jedinej kdo si tu může jen tak v klídku relaxovat jsem já a ne on!!
"Jo ne nechce se mi. Ale ty můžeš začít" prohodil jako by nic.
Tak to teda ne. Tohle mě fakt naštvalo. Asi si všiml, že přímo zuřím ale nic neřekl. Ze vzteku jsem po něm hodila polštář, co se mi válel u nohou.
"Héjjj!!!" zahučel.
"Co je? Uklízím ne? To si chtěl ne?!" křikla jsem a hodila po něm další polštář.
"Ježiši začínáš mě štvát!" poznamenal.
Jen jsem se ušklíbla a pokračovala dál v házení. To ho asi vyburcovalo a začal je proti mě házet taky. Řeknu vám ale mířil zatraceně dobře.
"Tak ty chceš uklízet jo?" zeptal se s úšklebkem a vyrazil s polštářem ke mě.
Naštěstí mám rychlí reflexi a tak jsem uhla.
"Janě!" prohodila jsem a už jsem zdrhala do obýváku. Nebyl moc velkej, takže hádám, že mu asi neuteču. Radči jsem se mu postavila. A řeknu bylo to teda něco.
Pustili jsme se do sebe. Mlátiili jsme se hlava nehlava až kolem lítalo tolik peří, že nebylo ani nic vidět.
"Tohle já neuklízím!" houkla jsem na něj přes záplavu peří.
"Ehm to si jen myslíš" houkl zpět. Chtěla jsem se na něj vrhnout ale přes to peří jsem nic neviděla a jako totální blb jsem zakopla o pohovku a spadla přímo na Michaela.
Ten mě ale  chytil ale očividně nevychytal dráhu a oba jsme skončili na zemi. Jen se pitomě culil než spustil své komentáře.
"Teda to po mě až tak toužíš? To semnou musíš mlátit o zem? Tak to jsem si o tobě teda nemyslel!" kázal a přitom se smál.
Najednou mě napadla šílená myšlenka. Jak se krásně směje. Jo já vím ani nevím jak mě něco takovýho mohlo napadnout ale napadlo. Smál se tak jak to nikdo jinej neuměl. Strašně se mi to líbilo. Asi až po chvíli jsem si všimla, na co to vlastně myslím.
Ježiši ovládej se.! Křičela jsem na sebe v mysli. A očividně to pomohlo. Přestala jsem na to myslet i když nerada a prohodila jsem.
"Možná, že se teď  na sebe lepíme ale tuhle válku jsi jasně prohrál" řekla jsem sebevědomně.
"Soudíš podle čeho?" řekl a nasadil kyselou masku až jsem se musela uchechtnout.
"No asi podle toho, že ty si podemnou a já nahoře" objasnila jsem svou výhru.
"Aha. No tak příště padám já na tebe a uvidíme jak se ti to bude líbit" řekl a využil mé zamyšlenosti a přetočil mě pod sebe. Po pravdě jsem to teda nečekala.
Chtěla jsem něco namítnout, když se ale otevřeli dveře od pokoje. To si děláte srandu ne? To už se ani neklepe? No když jsem ale zjistila, že mezi dveřma stojí dvě úči radči jsem zahnala myšlenku, poslat je někam - pryč.
"Á tak to vypadá, že už ste si bližší" řekla ta fůrie Gosgrave.
No jo moje nevlastní matinka si najde příležitost jak mě složit na lopatky.
"Co prosím?" optala jsem se.
"No nic. Jak na to ale koukám zrovna dvakrát, tu uuklizeno není. To znamená, že oba dva se přestanete po sobě plazit a dojdete do kumbálu pro smeták a pořádně to tu vyluxujete. Je to jasný?"
"Jo rozkaz" řekl Michael a slezl ze mě.
Oba jsme si stoupli a vyrazili jsme do kumbálu pro ty věci. Když jsem procházela kolem Tý fůrie měla jsem sto chutí jí vydrápat oči. Naštěstí jsem se, ovládla a jen na ní udělala škleb.
Když jsmme vyšli na chodbu hned jsem na Michaela spustila.
"Musel ses po mě plazit? Teď o tom budou vědět všichni a bůchví co si pomyslí" vyčítala jsem mu cestou ke kumbálu.
"To tys ses po mě plazila" bránil se.
"Seš fakt imbecil. No jo pán zase za nic nemůže že jo?!" sykla jsem.
"Jo přesně. To tys mi zničila mojí novou košili" štěkl na mě.
"Jo ale ty si mě zamkl přes noc do kumbálu!" vrátila jsem mu.
"No ale ty mě provokuješ!" bránil se dál.
Pomalu jsme se blížili ke dveřím kumbálu. No dveře ale neměl po mím raním výstupu.
"Jo to tys mi obarvil moje oblečení na růžovo!" vykřikla jsem v  panice.
"To tys mě nabarvila jak děvku a pak tu vylepovala plakáty s mojí fotku!!!!"
"To ti patří!!!"
Ani jsem si nevšimla, že nás sledujou lidi kolem. Najednou nám nějakej dhampýr padl do rozhovoru.
"Co je?" vypálili jsme ze sebe oba najednou.
"No Anno? Víš... no... večer je ta noc odvahy a......" vymačkával ze sebe.
"No co?" řekla jsem už klidnějším hlasem.
"No máme si udělat dvojice no a tak... jsem.... myslel, že... no" ježiž leze to z něj jak z chlupatý deky.
"No prostě šla by si dnes večer semnou?" vypadlo z něj.
Koukla jsem na Michaela a ten zuřil. No vlastně bych to mohla přijmout. Možná tím i naštvu Michaela. A to za tto teda stojí. Navíc ten dhampýr není zas tak špatnj. Je fakt k nakousnutí. No jo blonďák.
"Jo klidně" řekla jsem a oba vitřeštili oči.
Ten dhampýr překvapením a Michael ani nevím čím. V očích se mu objevovala zuřivost a překvapení zároveň.
"Cože?" houkli na mě oba dva.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!)

(Další kapitola: 22. - Mám se jako bát jo?)