Night of Love - 23. Kapitola

Night of Love

Kapitola 23.:  Schovka?! Jako fakt?

Stále se mi ale ještě v hlavě rodil hlásek. Stále mi připomínal, že bych se měla zajímat co a s kým teď Michael dělá. Je to ale kravina, proč zrovna mě by to mělo zajímat?

Pohled Michaela:

Když jsem večer přišel už spala. Bože jak je roztomilá, když spí, když je ale vzhůru je to ďábel.
Odvrátil jsem od ní pohled a vplul rovnou do koupelny. Dnešní večer jsem si ani moc neužil.
No dobře ta hoka co semnou byla, -ani nevím jak se jmenuje-,byla stejně ufňukaná jako ty předešlí. Bože. Dalo mi zabrat, abych to její remcání za večer vydržel poslouchat.
Hned jak jsem vylez z koupelny jsem zalehl. Nemohl jsem ale usnout a tak se mi zase v hlavě valili otázky ohledně Ann. Bože jak já jsem je nesnášel. Snažil jsem se je vytlačit z hlavy ale marně.
Například mě tížila otázka: Kde a ským byla dnes večer? A s kým bude zítra celej den?
No dobře dnes večer jsem jí viděl s Neli. Bože. Právě mi došlo, že ona si v klidu mluví s mojí bejvalkou, která je dokonce mág.
Jéžiš je padlá na hlavu. Pokud si pamatuju měli i nějakou potičku a najednou jsou super kámošky?
Nevím jistě ale řekl bych že jedný a tak i druhý hrabe.
Navíc nikdy nemůžu vědět, jestli jí zrovna Neli něco o mě nevyslepičí. Jéžiš ale zase na druhou stranu jsem rád, že jsem se Neli zbavil. Začínala mi líst dost na nervy.
Ani nevím jak ale byl jsem tak zabranej v myšlenkách, že jsem až dokonce usnul.
Samozdřejmě, že ale můj spánek netrvá nikdy tak dlouho jak bych chtěl.
Bože.
"Twit Twit – přišla si SMS" ozval se mobil Ann a to mě probudilo. Jak krásné probuzení.
"Bože vypni to! Kolik je hodin probůch, že ti někdo píše!" sykl jsem naštvaně.
"Abys si se nepotento! A jen pro zajímavost je osm, ale já fakt nemůžu za to, že si v  noci někde lítáš!" řekla kousavě až mi vyrazilaa dech.
"Ahá takže ty jsi zvědavá kde jsem včera byl?" zeptal jsem se s úšklebkem.
"Ani nápad, svěřuj se někomu jinýmu" prohodila a vzala si mobil.
"Jak chceš pak mi tu ale nežárli!" houkl jsem na ní.
"Zavři tu svojí chlebárnu" sykla zase a začetla se do SMS.
Najednou se s úsměvem povzdychla a začala mačkat odpověď. Koukal jsem na její reakci a z toho se snažil soudit, kdo jí tak napsal, že má náhle dobrou náladu.
A je to tu zase. Nějaká pitomá otázka: Kdo jí kruci píše?
Znovu mě bodlu v hrudi.

Kruci tak málo o ní vím.
Bože co by si chtěl ještě vědět je to jen pouhá mrcha! Volal na mě vnitří hlas a já se ho snažil pochopit, ale marně.
Odeslala SMS a vstala z postele.
"Kam zase de? Bože!" povzdech jsem si potichu.
Zdřejmě mě ale slyšela. No jo já jsem zapoměl, že dhampýři maj výbornej sluch.
"Jen tak mimochodem to tě nemusí zajímat!!!" odpověděla mi kousavě a zaplula do koupelny.
Nemínil jsem jí dát naději, že se o ní jen sebevíc zajímám a zase jsem ulehl do posgtele.
Jenomže jsem samozdřejmě už neusnul. Ta potvora se mi v nejvíc  nejnevhodnější dobu vkrádá do mích myšlenek. Brzy z toho asi zešílím.
Po chvíli se otevřeli dveře od koupelny a ona vyšla už oblečená a upravená.
"To je doba" zaklel jsem a vstal z postele.
"No tak. Trochu úcty!" poučovala.
Jak jsem odhadnul byla ve fakt dobrý náladě. Že by za to mohla ta SMS?
"V dobrý náladě hmm" prohodil jsem.
"To víš jsem ráda, že tě celej den nebudu mít za zadkem" houkla na mě už ode dveří. Když to dořekla, tak vyšla ven a zabouchla dveře.
"Bože nevím kdo byl komu u zadkou" křikl jsem na ní.
To jsem už ale slyšel její smích.
"Bože tak mě deprimuje" vzdychl jsem a vešel do koupelny.

Pohled Ann:

Se smíchem jsem zamířila do jídelny.
Páni dosti mě překvapilo, že Christian má moje číslo. A ještě, že mi vůbec napíše.
Ale tohle bylo něco. Dokonce stojí kluci o mojí přítomnost. Prej že dnes když máme volnější, tak toho musíme využít a tak si zahrajem schovku po celým hotelu. Bože nemůžu se dočkat.
Odepsala jsem mu, že konečně se něco bude dít!
Vešla jsem do jídelny a všimla si, že už tam jsou a mávaj ať si k nim přisednu.
Skočila jsem si pro kaffe a rohlík a zamířila si to k nim ke stolu. Samozdřejmě tam seděl Christian, Stef a Rob. No jo to je partička.
"Á tady jsi" volal už od stolu Rob a pár lidí se na mě otočilo.
Nevěnovala jsem jim pozornost a sedla si ke klukům.
"No nemohla bych si to nechat ujít ne!" houkla jsem a kývla na pozdrav.
"Jasná věc" přitakal Stef.
Napila jsem se kaffete a poslochala jak vysvětloval pravidla a kdo  všechno prej hraje.
"Takže schovka?! Jako fakt?" ujišťovala jsem se.
"Jasně, takže pikat se bude v našem patře. Když ten co bude pikat najde všechny, tak pro ně může vymyslet trest, když ale nenajde všechny i kdyby mu scházel jen jeden, tak dostane trest on od toho koho nenašel. Chápete?!" vysvětloval a zároveň se i ptal Christian.
"Jasně" souhlasila jsme sborově.
"Takže jo a hrajem mi, a pak ještě pár lidí z našeho patra. Jasný?" zeptal se znovu Chris.
"Jasný" zase jsme pronesli sborově.
"A jak se určí kdo bude pikat?" zeptala jsem se.
"To se dohodnem pak. Jo a schovka platí po celím hotelů. Zákaz je jen vlízt někomu na pokoj, takže pokoje jsou zakázaný.." věděli jsme, že se chce zase zeptal jesti je nám všechno jasný a tak jsme hned odpověděli, že je.
"Jasný"
"Super, takže po snídani v našem patře. Takže můžeš jít s náma" oznamoval ještě Rob a já jen přikývla a zakousla jsem se do rohlíků.
Bezva, takže tady zase taková věčná nuda nebude jak jsem si myslela.
Při jídle něco řikali.
Chvíli jsem je poslouchala ale pak jsem se rozhlížela po mýstnosti. Bylo tu už tolik lidí.
Překvapilo mě, že už tu je i Michael. Když jsem si ho chtěla prohlídnou všimla jsem si, že jeho pohled smměřuje mím směrem. Na to jsem zareagovala jen tak, že jsem ho probodla pohledem.

Pohled Michaela:

Když se na mě podívala, tak zachytila můj pohled. Zareagovala na něj tak, že mě jednoduše probodla očima a zase se vrátila do rozhovuru s těma debilama.
"Copak? To už ti schází?" zeptal se mě s úšklebkem Bill.
"Ne to teda rozhodně ne!!!" bránil jsem se.
"Ale... ale.. tak na ní tak nevejrej" prohodil Dewe s úšklebkem.
"No doovol. Jen mě zajímá co zase má v plánu" řekl jsem se zvědavostí.
"No slyšel jsem, že prej plánujou po snídani ve volným čase nějakou hru nebo co. Nejspíš de do toho s nima" objasnil mi Dewe.
"Hmm" řekl jsem.
Už jen představa, že je s nima mě popuzovala. A to nehledě o to, že tam je i ten imbecil Christian. Bože jak ten mi s tou jeho vlezlostí lezl až do krku.
"A co budem dělat my?" zeptal jsem se.
Potřebuju se nějak odreagovat.
"Nevím. Můžem obhlídnout terén" navrhl Dewe.
"Jak myslíš" řekl jsem.

Pohled Ann:

Po snídani jsme, vyrazili k nim do jejich poschodí.
Po chvíli se tam nahrnuli i ty zbylí. Celkem jsem jich napočítala i s námi 14.
Jediný co mě překvapilo, bylo to, že jsem tu jediná holka.
"To jsem tu jako jediná holka?" zetala jsem se Christiana.
"Hm jo. Jak to vypadá tak jo" řekl s úsměvem.
Nakonec jsme se dohadovali kdo pude pikat. Samozdřejmě jak jinak. Všichni se shodli, že bych měla jít já.
"To teda ne je to nefér" houkla jsem do davu.
"Jakýpak nefér. Netroufáš si na to? No jo holka." poznamenal s úšklebkem Stef.
"No dovol. Fajn tak já teda du, ale nemyslete si, že vás budu šetřit" houkla jsem.
"Fajník takže pikáš do no do padesáti" upozornil mě Rob.
Neváhala jsem a začala jsem pikat.
Bože do čeho jsem se to zase uvrtala. Když prohraju bůchví co mi daj za trest.
Jenže já se nehodlám vzdát. Řekla jsem si v mysli a zabrala jsem se do počítání.
Byla to ale výhoda. Nebyla to normální schovka ale ale jen něco podobnýho. Když někoho najdu, tak ho nemusím běžet zapikat. Prostě stačí jen když se ho dotknu.
Zase ale když ho uvidím a nestihnu se ho dotknout a on uteče, tak se to počítá jako by mě zapikal on a rázem prohrávám.
"Už jdúúúúúúúúú a najdúúúúúúúú vááááááás" křikla jsem.
Nejprv jsem to vzala v tomhle patře, a měla jsem štěstí. Našla jsem tu tři lidi. Super začátek. Nestihli zareagovat a já se jich okamžitě dotkla, takže tři body pro mě.
Potom jsem zamířila do patra níž.
Tam nikdo nebyl hmm. Zajímavý. Namířila jsem si to do místnosti, která měla tři rozcestí. Do patra, do jídelny a k další chodbě ve které byli pokoje.
Šla jsem teda cestou k jídelně. Bohužel už při vcházení jsem do někoho strčila. Když jsem si ale všimla do koho omlouvání mě rázem opustilo.
"Bacha" houkla jsem na Michaela.
"Copak? Procházíš se?" zeptal se Dewe.
"To tys do mě vrazila" komentoval ještě Michael.
"Dite k čertu" najednou jsem spatřila, že za nima se mihla nějaká postava. Hned jsem poznala, že to je Chris.
"Mám tě jen počkej" houkla jsem.
Bez ohledu na to jak na mě ti tři vejrali jsem se za Chrisem rozběhla.
Ti tři se jen otočili a sledovali náš výstup.
Dalo mi to zabrat ale nakonec jsem ho chytla. Jenže tak neuváženým stylem, že jsme oba spadli na zem.
"Bože ještě mě zmrzačíš" řekl v záchvatu smíchu.
Pomalu jsem se z něj zvedla a ignorovala lidi jak na nás vejrali.
"Ale ale další bod pro mě." radovala jsem se.
"Jen se neraduj Stef s Robem se rozhodli, že je nesmíš za nic najít." objasnil mi.
"Tak to abych je už našla" řekla jsem s úsměvem.
Zvedl se taky a já zase pomalu vycházela z jídelny. Nespočetně mě ale překvapili ty tři. Pořád tam stáli a sledovali mě.
"Co je? Přimrzli jste tu?!!" nemohla jsem si nechat ujít rýpnutí.
"Jo a ty tu skáčeš na všechny co uvidíš co?!" nedbal Michael na mojí otázku a vychrlil rýpnutí zase do mě.
Až teď jsem si všimla, že zuří. Bože co jsem zase udělala.
"Klid opouštím bitevní pole" řekla jsem a na znamení, že se vzdávám jsem s rukama vstyčenýma nad hlavou vyklidila místo.
"Bože ten má nervy na dranc" špitla jsem pro sebe a pokračovala ve hře.
Všechno šlo tak jak by mělo, až do chvíle, když jsem si uvědomila, že mi chybí už jen najít Stefa a Roba.
Bože je to beznadějný.! Pomyslela jsem si.
Sice jsem to nechtěla vzdát, a taky jsem se držela ale asi po hodině, kdy jsem je hledala, jsem to vzdala.
Už už jsem chtěla něco říct ale najednou mě něco napadlo.
Vždyť je tu ještě ten kumbál, ve kterým jsem strávila tu jednu pitomou noc.
Pokud nebudou tam tak už fakt nevím.
Rychle jsem vyběhla schody do toho patra a potichu jsem našlapovala k tomu kumbálu.
Jaký jsem to měla štěstí. Opravdu tam byli.
Oba dva si mě všimli teprv, když jsem rozevřela dveře a vlítla dovnitř. Obou dvou jsem se rychlostí dotkla.
"Vyhrááááááála jsem!!! Supééééééér" vřískala jsem a poskakovala.
"Krucinál" zařměl Rob.
"Smůla hoši mám vás" zahulákala jsem znovu.
"Bože to není možný!!" stěžoval si Stef.
"Ale je" řekla jsem.
Pomalu jsme se přemýstili do patra, kde už na nás všichni čekali.
"Takže jakej je úkol?" ptali se mě všichni nedočkavě.
"Mnoo asi takovej, že....."

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!)

(Další kapitola: 24 – O zábavu je postaráno!)