Zdravíčko... :) Dnešek byl trošku chaotický, takže jsem neměla šanci, stavit se sem. Vstávala jsem někdy kolem půl 9 a hned jsem si pustila další díl seriálu, který momentálně sleduju. Pak mi někdy kolem desátý začínala telenovela, Perla orientu. Opakovaly dva díly ze včerejška a jelikož jsem byla venku s holkama, nestihla jsem jí. Takže jsem půl dne strávila u televize. :D Já vím, jsem závislák... Pak jsem se pustila do uklízení a taky jsem upekla meruňkový koláč. No a pak jak šel čas, přišel podvečer a já vyrazila s Luckou na kolo. Celkem sranda... :D Chudák holka, musela mi tam dávat první pomoc, jelikož jsem totálně zkolabovala. Zatočila se mi hlava a měla jsem černo před očima. Fůůů to dělá to vedro, ale jeli jsme jen kousek. Taky nic nevydržím. No, každopádně jsme si skvěle pokecaly a určo bych to brzy zopakovala. I když bez toho kolabování. No, taky jsem našla USB k mobilu, takže zítra stáhnu všechny fotky a pomalu je sem naházím. /Fakt mi trvalo, než jsem to USB našla... Fakt záhada./ :D Dneska jsem nic nepsala, ale zítra se snad do něčeho pustím. No, nevím... Jo a taky plánuju nové recenze, tentokrát ale na trošku jiný způsob.

Ahojda...  Tak jsem tu zase jen na skok, abych informovala. Včera jsem začala psát další kapitolu Druhé šance. Musím říct, že mě poslední dobou napadá hodně, o čem bych chtěla dál psát. Mám plně rozmyšlenou minulost Jasmine a teď zbývá doladit tu Christopherovu. Už mám asi jasnou představu o tom, jak bych povídku ukončila, ale nehodlám to nijak uspěchat. Kdybych měla dát odhadem, kolik napíšu ještě kapitol? No, myslím, že maximálně 7-8... :) Nejspíš se to všechno rozuzlí až u samého konce, takže si to musím ještě nechat projít hlavou. Jo a hned jak dopíšu tuhle povídku, začnu psát nejspíše novou. Už mě pár věciček napadlo, ale nechci to podávat nijak oficiálně. Navíc bych se ještě měla mrknout na další kapitolu k povídce Ďáblův syn a ostatní... :) Pokud budu psát další novou povídku, chtěla bych, aby byla zase trošku jiná, než ty dosavadní. Víte, jen z toho důvodu, aby to tu nebylo jednotvárné. Prostě budu muset zapojit více fantazie.

Zdravím... :D Postrádali jste mě aspoň trošku? Pokud ano, omlouvám se. Byla jsem pár dní pryč. Na místě, kde není internet, tudíž jsem nemohla nic přidat. Ovšem nic mi nebránilo ve psaní povídek. Stačilo jen zapnout Word a psát. Tak se i stalo a jak jste si mohli všimnout, hned včera jsem přidala další kapitolu Druhé šance. Taky jsem si všechno srovnala v hlavě a shodla se na tom, že to prostě budu ignorovat. Nemám náladu na přemýšlení a na litování sebe samé, takže jsem to prostě přešla. Dneska jsem byla akční, uklidila jsem, udělala si domácí vafle k snídani, postarala se o svého králíčka /Packu/, umyla si hlavu a tak dále. Prostě toho bylo hodně. Dokonce jsem si projela pár anglických slovíček. Uf, dny ubývají a já toho musím ještě tolik stihnout a zopakovat. No a myslím, že pokud se dnes dostanu do nálady, jakože to se určitě stane, pustím se do psaní další kapitoly. :) Prostě se jen potřebuju zabavit, protože poslední dny byla taková nuda, že už bych jí déle nesnesla.

Zdravím všechny zbloudilé duše, co se ke mně zastavili. Milí přátelé, dnes vážně nečekejte žádné zázraky. Jsem totiž totálně nepoužitelná. Včerejší nudný den, je oproti tomuhle celkem dobrý. Dneska jsem sice práce měla dost, ale moje myšlenky ubíhaly jiným směrem. Uf, je to semnou fakt složitý.  Celý den je to jak na horské dráze. Chvíli to ujde, pak se totálně mořím v myšlenkách a pak je to ještě horší. Ať přemýšlím, jak chci, vždycky dojdu k názoru, že si za to můžu sama. Jenže to sakra musím vyřešit. Zatnout zuby a aspoň jednou v životě projevit svůj názor. Nechci se nechat jen tak unášet proudem, protože jestli by to trvalo ještě chvilku dýl, hrozilo by, že bych se utopila. Nechápete? Milí přátelé, tak ráda bych vám to vysvětlila, ale nemůžu... :( Celý den jsem byla totálně zaměstnaná a i přesto mě hlodaly ty strašný otázky... Fůůů, potřebuju vypnout. Otázkou je jak? Nepomohlo nic. Od osmi jsem natírala latě, pak zkoušela relaxovat u bazénu s knížkou literatury a jednou volnou četbou. Počítala jsem nějaký příklady z matiky a pak jsem pouze čuměla do blba. Řeknu vám, že všechno zabralo jen na pár vteřin. Pak mě zase začala utlačovat vlna vtíravých otázek a já se cítila jako... vlastně ani neumím popsat jak. Prostě strašně. Celý dopoledne jsem poslouchala Ianka, ale ten pomáhal jen z části, protože se mi po pár hodinách vybil přehrávač. Skvělý... /Spousta ironie.../

Ahojte... :) Dnešek je vážně totálně na nic. Proč? Vlastně ani přesně nevím. Už od samýho rána chodím po baráku jako mrtvola a hledám nějakou práci. Šíleně se nudím. Vstávala jsem asi o půl osmý a od tý doby jen tak posedávám a čučim do blba.  Tenhle den je fakt skvělej. /Myšleno ironicky/ Z nudy jsem si asi dvacet minut žehlila vlasy a to obyčejně dělám jen tehdy, když někam jdu. Nuda mě dohání k šílenostem, dokonce mám v plánu vzít to ruky lak na nehty. Pomóóc... :D Ach jó.. :(

Zdravím... :) Našla jsem si chvilku a zastavila se sem. Vlastně dneska nemám moc čas. Pomáhám venku s rozváděním kabelů. Je to celkem mazec. Nejspíš se sem stavím až večer a něco málo přidám. Včera jsem někdy kolem desátý večer dopsala další díl Druhé šance a musím říct, že vám to určitě zamotá hlavu. Mám teď dost inspirace, takže vím o čem mám psát. To se mi už nějakou tu dobu nepodařilo, takže toho musím využít a napsat co nejvíc kapitol. No, to je asi vše. Prostě jsem se jen chtěla ozvat, takže se zatím mějte krásně. Stavím se sem teda večer. :))

Zdravím, milí přátelé, jsem tu zase jen na skok, ale prostě jsem si nechtěla nechat ujít příležitost, sdělit vám nějaké dobré zprávy. Dnešek byl celkem v pohodě, pouklízela jsem, co se dalo, a přitom jsem se sluchátky v uších uvažovala o povídkách. Dodělala jsem nějaké detaily kolem Ďáblova syna a víte co? Pustila jsem se do té 16. kapitoly, kterou jste chtěli. Už jsem někde v půlce. Jste někteří aspoň trošku napjatí, co se tam odehraje? Hm, nechci nic moc prozrazovat, ale že jste to vy, něco málo bych mohla. Můžete se těšit na přesun na jiné místo a na trošku špatnou hádku. :D Jste napnutý? Nebojte, zítra to snad dopíšu a hned bych to sem hodila. Myslím, že tohle jsou dobrý zprávy, no ne?! :))

Ahojte, tak jsem tu zase. Ne, nebojte, nepřibylo mi kolečko, jen prostě nemám co dělat. Před chvilkou jsem se vrátila z nákupu, jelikož mě tím včera doma pověřili. Nijak jsem se tomu nebránila, protože se mi jen tak nepoštěstí, abych někam vyrazila. Doma je už celkem nuda... :D I když jednu výhodu to má, můžu v klidu přemýšlet nad povídkami. No, a když už jsem u nich, objevily se tu otázky typu, kdy přidám další kapitolu Ďáblova syna. Čekali jste na mou reakci, tak tady jí máte: Asi předevčírem jsem psala, že se pustím do rozepsaných povídek, tudíž i do Ďáblova syna. Takže další kapitolu můžete očekávat do konce týdne, tedy do neděle. Jak jsem už psala, ta povídka je dost komplikovaná a děj dost složitý, takže to prostě dřív nejspíš nebude. U psaní jedné kapitoly strávím vždycky tak dvě a půl hodiny a to, musíte uznat, je dost vyčerpávající pro můj mozek.... oukej teď jsem vám dala odpověď a je čas jít. :) Dneska se tu ještě určitě objevím a to s nějakou recenzí. :)) Možná vás s něčím i překvapím.. nevím.. :D

Zdravím a všem přeju krásný ráno. Jak stojí v nadpise, nesu dobrý zprávy. Včera jsem se odhodlala a začala jsem psát i jinou povídku, než je Druhá šance. Na pořadník mi naskočila povídka Enchanted Heart. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem na pozapomněla. No, pozapomněla není to správné slovo, jednoduše jsem neměla náladu a nevěděla co napsat.  Jenže včera jsem tak trochu projížděla blog a prostě jsem si řekla, že musím něco napsat. Takže výsledkem je to, že dnes dopíšu 12. kapitolu a hodím ji sem. :) Jinak, určitě jste si všimli, že jsem byla včera až nějak moc aktivní. Samotnou mě to překvapilo, ale nebojte, nezbláznila jsem se. Napsala jsem 4. shrnutí a vyrobila jsem mu i ikonu. Trošku jinou, než jsou ty předešlé, ale to snad nevadí. :) Taky jsem přidala slibovanou recenzi. Prostě toho bylo dost... No, ale teď už musím pádit. Dneska se tu stavím ještě s tou novou kapitolou a možná i s nějakou recenzí. :)

Všem hned ze začátku přeju krásný pondělí, protože já ho asi zase tak dobrý mít nebudu. Proč? No,  tak dneska je trošku komplikovaný den. V jednu musím jet na rovnátka a pak se nechat vyfotit. To bych ještě tak zkousla, ale to není konec. Před chvilkou jsem si musela vyprat džíny, jelikož jsem si je na rozlučáku dost solidně zašpinila. (Mamka o tom neví a ani je nesměla vidět v tom stavu, v jakým ještě před chvilkou byly. Jelikož by mě asi umlátila palicí.) No, šlo to z nich fakt blbě dolů. Dřela jsem se s tím tak, že jsem si až sedřela prst. Fúúú to je fakt hrůza. :D Ne, tak tohle taky není tak hrozný, ale když jsem vylezla ven, (Poznamenávám, že jsem byla totálně neupravená...) abych mohla se psem ven na zahradu, koho nevidím... Svojí, omg teď se držte, sestřenku. O dost starší... možná deset let... Ehm nevím přesně. :/ Moc mě to ani nezajímá. Jenže právě tuhle holku fakt nemusím. Byla hned přes plot, ale naštěstí si mě nevšimla. Zalítla jsem domů jak střela a musela jsem se namalovat, učesat a podobně. Proč? Myslíte, že jsem blázen? Ani ne. Kdyby to byl někdo jinej, tak je mi jedno jak vypadám, ale tahle holka mě štvala od dob mého dětství. Už jsem jí dlouho neviděla a ona si mě musí pamatovat jako malou. Takže jsem jí prostě chtěla ukázat, že má jít do háje s tím, že je straší. Ufff jak mě to jen štve. Když jsem vyšla ven, hned si mě všimla. Prej čau, co tu děláš... A já ahoj, cože? A ona no jo vlastně vy máte prázdniny... hihi... No já měla chuť dát jí pěstí do toho jejího obřího úsměvu. Velká holka přišla na to, že nějaká patnácka má prázdniny.... ahhggg :O :O. Právě se pomalu uklidňuju z toho šoku. Jo a... včera jsem napsala další díl povídky Druhá šance. Dneska tu počítejte s nějakým tím dílem. :)