Krásnou neděli přeju... :) *mrk* *mrk* /Všimli jste si? Nový pozdrav. :D/ Každopádně jak pro koho, že? Věřím, že velká část z vás nemůže vystát fakt, že jsou prázdniny u konce a máme tu zase školu. A hlavně teď, když je čerstvě před známkami. Jo, jo, znám ten pocit. A člověk si na začátku prázdnin říkal, jak dožene všechno učení a udělá si něco napřed. Ha, ha... tak přesně tohle je můj případ, ale po pravdě teď se tomu nemůžu přestat smát. V podstatě jsem na stejným bodu, jako před dvěma týdny, až na to, že pár věcí se mi už z hlavy stihlo vysypat ven, takže... počkat, jsem na tom vlastně hůř. :D Né, že bych celý prázky lenivěla, to ne, stihla jsem udělat povinnou četbu, referát a prezentaci do litery, dopsala jsem si matiku a dokonce jsem se naučila asi 7 stránek zemáku, ale i tak je to strašně málo věcí...

A teď jsem se ke všemu zamilovala. Oh bože, stačil jediný pohled a byla jsem na kolenou. O koho jde? Lepší otázka by byla o koho a co jde. :D Ano, sděluji vám, že jsem se zabouchla do další doramy s názvem Just you. :)) Aaton Yan Ya Lun a Guo Xue Fu jsou naprosto k sežrání. Objevila jsem je už před nějakou dobou, ale dorama nebyla přeložená do češtiny ani do slovenštiny, tak jsem se rozhodla, že si počkám, až jí někdo přeloží. Jo jasně, to čekání mi nedalo. Prvních pět dílů je sice přeložených, ale to je pro mě, jakožto pro maniaka, dost málo. Tak jsem se pustila do něčeho naprosto šílenýho. Začala jsem se dívat na doramu s anglickými titulky. :D Fakt mi to nedalo. A vzhledem k tomu, že se dost topím v angličtině mi to vlastně i prospěje. Začala jsem si vypisovat neznámý slovíčka, přeložila jsem si je a cpu si je do hlavy. Řeknu vám, je to fuška, ale za všechno tohle to stojí. Takže je to vlastně 2 v 1. Učení aj zábava... :D Až na to, že to obojí žere čas. Jedna epizoda totiž trvá 1 hodinu a 20 minut.

/Zajímá vás, kdo mě dostal na kolena? Tak tady je máte... to jsou moji miláčkové :-*/

tedy aspoň se o to pokusím...

Tak lidičky, jsem tu jen na malý skok. Jasně, to tu už párkrát zaznělo, ale teď to myslím naprosto vážně. Potřebovala jsem se vám jen svěřit a pochlubit s tím, že jsem konečně rozepsala poslední díl Druhé šance. Jsem teprve někde v první třetině, ale pár stovek slov jsem už napsala. Asi deset minut jsem seděla nad první větou. Ani nevíte, jak pro mě bylo těžké vymyslet začátek. Když už jsem přišla na to, s čím začít, šlo to jako po másle. Uf, úplně se mi třesou ruce od vzrušení. Věřím, že bych mohla poslední díl přidat do konce týdne. :) Takže držte mi palečky... jinak přeji vám krásný zbytek neděle a hlavně užijte si poslední týden školy. *roztomilý úsměv*

Brý ranko :)) Už jsem zase tu. No dobře, slovo "zase" se sem asi  nehodí... každopádně to nesmíte rozebírat do detailů. Tenhle týden byl v podstatě klidný. Chyběla nám jedna učitelka, takže nám spousta hodin odpadla. Musíte si asi řikat, proč jsem se tu tedy objevila až teď, co? Prostě jsem ten volný čas musela využít k dělání věcí do školy. Například jsem včera konečně napsala sloh. Téma bylo: Dopis osobnosti. Musím říct, že jsem to napsala celkem rychle, ale mám radši úvahový slohy... Každopádně ještě musím přežít příští týden a pak hurá dva týdny doma. Nebojte, do té doby určitě stihnu napsat poslední díl Druhé šance a možná mám v plánu i něco nového. To si ale ještě musím rozmyslet. Tak, to je asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Prostě jsem pouze chtěla, aby jste věděli, že na vás ani na blog nezapomínám. Jenom si organizuju čas. :)

 Ahojte... :)) Jako obvykle, i teď, začínám pozdravem. Vážně je dost těžký vymyslet si na úvod něco jiného. Nuž, ale co. Stará verze, dobrá verze. Asi si říkáte, co mě přimělo stavit se sem. Těžko říct, působilo na mě více faktorů. Každopáně jeden z nich je 5. prosinec. Oh ano, máme tu Mikuláše. Takže jsem vám chtěla popřát hezký den. Ačkoliv to možná pociťuje jen pár z vás, pomalu se nám blíží Vánoce. Nevím čím to je, ale na tuhle zimu se nějak extra těším. Možná je to proto, že zase vyrazím na lyže, nebo proto, že se těším na stromeček a cukroví. Těžko říct. Poslední dobou letěl čas tak rychle, že si vážím každé volné chvilky, kdy můžu jít prostě ven a všechno hodit za hlavu. Když už jsme u toho trajdání venku, dneska jsem se účástnila rozvěcení stromu v té naší malé vesničce. Hm, musím se přiznat, že jsem to o takové 2-3 vteřinky propásla, protože jsem si v tu chvíli kupovala něco na zahřátí, ale to se mi stává každý rok... :D Jinak, dneska ráno jsem zase poslouchala písničky... /bez toho se v buse prostě neobejdu/ a přemýšlela jsem nad poslední kapitolou Druhé šance. Ani nevíte, jak je to promě těžký. Chci, abyste na tuhle povídku jen tak nezapomněli, takže na té poslední kapitolce prostě musím zapracovat. A jak tak mluvím o psaní, dneska jsem se taky stavovala v knihovně. /Potkala jsem tam asi polovinu třídy. Celkem náhoda.../ Byla jsem tam hlavně kvůli četbě do češtiny, ale už tam mám jednu knížečku vyhlídnutou pro sebe... No, to by asi bylo všechno. Takže ještě jednou přeju krásný zbytek dne a vlastně i konec týdne. Brzy se zase ozvu... :))

Zdravíčko... :) Nechci ani počítat, kolik dní jsem tu nebyla. Nehodlám se na nic vymlouvat. Prostě se toho poslední týdny děje strašně moc. Jestli si ale myslíte, že s blogem skončím, tak se mýlíte. Prostě jen potřebuju přežít tohle šílený období a dostat se znovu do svých zajetých kolejí. Už strašně dlouho jsem chtěla něco napsat... Měla jsem tak velkou chuť na všechno se vykašlat. Chtěla jsem všechno nechat plavat a prostě se sem stavit. Jenže pořád mi zbyla špetka dobrého rozumu, takže jsem se vším tím chaosem prostě musela jenom prokousat. Vím, že kdybych nechala všechno plavat, později bych toho litovala a výčitky svědomí v tuhle chvíli... no, těžko říct, co by semnou bylo. Ale dost už o mně. Má dnešní "návštěva" se koná z jednoho dost důležitého důvodu. Včera jsem konečně začala psát další díl k Druhé šanci a myslím, že by se tu dílek mohl objevit buď dnes nebo zítra. A navíc vám slibuju, že se máte na co těšit. :)) Všechno jsem to stačila pořádně domyslet, takže ještě chviličku vydržte, slibuju, že za to čekání to rozhodně stojí... Jinak, co říkáte na sníh? Já jsem z něho naprosto nadšená. Není nic krásnějšího, než když vyjdete ven a kolem vás se snáší bílá studená peříčka. Je to něco tak malého a krásného, ale i přesto z toho pramení moje chuť a inspirace, co se týče psaní... :)) Neuvěřitelný...

Zdravím a zároveň přeju krásný nedělní večer. :) Vlastně ani nevím, co tu dělám. Prostě mě to sem táhlo, tak jsem si řekla, že si tady zase vyliju ty svoje matoucí nálady. *hluboký povzdech* Už se vám někdy stalo, že jste se snažili nemyslet na jednu dost nepříjemnou věc a čím víc jste se to usilovali schovat, tím víc jste na to museli myslet? Něco takovýho se dneska dělo mně. Prostě jsem se probudila někdy kolem osmý hodiny /A to je na mě vážně dost brzo. Většinou vstávám tak v deset./ a můj mozek zaplavily dost špatný vzpomínky. Fůů, myslela jsem, že se zblázním. Celý den jsem se snažila nějak zaměstnat. Douklidila jsem si pokoj, při tom se něco málo naučila do školy, shlídla jsem další díl TVD, první díl seriálu Dracula a první díl Rawenswoodu. Pak jsem asi hodinu seděla nad chemií, zítra totiž píšem, a taky jsem musela napsat úkol do psaní všema deseti. /Má se to totiž poslat do zítřka a já na to jako obvykle zapomněla.../ Dělala jsem toho fakt moc, ale vždycky se našel nějaký malý detail, který mi znovu připomněl to, na co jsem chtěla prostě zapomenout. Lidi, život je fakt těžkej... Nejradši bych se někam zahrabala a tenhle tejden jednoduše přešla a celej ho prospala. Bohužel, o tom si můžu nechat leda tak snít... /Ironie, protože se mi stejnak bude zdát o tom... no však víte.../ Je toho na mě moc a začíná se to na mně podepisovat. Kruci, kdybych měla dost odvahy, všechno by mohlo být jinak.

/A tak tu jen tak sedím, kochám se pohledem na Lee Min Ha - nevím, jak se to správně skloňuje - a přemýšlím o tom, jaký by to bylo, kdyby byl tenhle klučina můj... :DD Ne, tak to je moc nepředstavitelný, spíš se snažím přijít na to, proč prostě nikdy nemůžu projevit svůj opravdový názor... Hm, nevím./

Ahojte... :)) Jsem tu vážně jen na skok. Původně jsem plánovala, že se ozvu až zítra, ale prostě mi to nedalo a musela jsem se sem stavit už dnes. Mám pro vás dobrou zprávu. *mrk, mrk* Dneska ráno mě konečně navštívila múza. Konečně jsem přišla na to, jak budu pokračovat v další kapitole DŠ. Nějakou dobu jsem totiž nemohla vůbec na nic přijít. Už dávno vím, jakou zápletku dám na konec, ale problém pro mě byl, jak to všechno propojit s dosavadním dějem. No a dneska ráno jsem zase o něco blíž k výsledku. Pokud všechno půjdu tak, jak by mělo, další kapitolka by se tu mohla objevit během pár dní. :)

Já a psaní/čtení...

Ahojte, moji milí čtenáři. *povzdech* Nastalo naše další setkání po hodně dlouhé době. Hm, je to až neuvěřitelný, jak mám každý týden rozvržen naprosto do poslední minuty. Tentokrát byl jeden z těch horších, vzhledem k učení, takže jsem se doopravdy nedostala k ničemu jinému než ke šrocení všech možných předmětů. Nejhorší na tom všem je to vstávání. :D :D Ale má to i svoje plus a to právě takové, že můžu těch krásných 30 minut klidu v autobuse strávit se sluchátky v uších a přemýšlet nad další neskutečně složitou kapitolou některé z mých povídek. /Pokud teda nejedu se spolužákem./ Je to pro mě celkem prácička, protože jeden den něco vymyslím a další den mi to už nepřipadá tak dobrý. *?* Když uvážím všechny strany, jsem na tom dobře s inspirací, protože jsem stále v centru dění a denně se kolem mě stane tolik věcí, které bych rozhodně mohla jakkoliv zpracovat. No, k věcem jako je učení se snad ani nebudu vyjadřovat, jsem ráda, že jsou tu další dva dny volna, kdy se budu snažit všechno dohnat. *dvojitý povzdech* Mám v plánu se tenhle víkend pustit do psaní, tak jen abyste byli aspoň trošičku informovaní. Jinak z nudy jsem vytvořila další anketku, kdo máte čas, klikněte.