Říkám si, proč mě to ještě neustále překvapuje. :O Myslela jsem si, že už jsem si zvykla na to, jak se lidi chovají, ale je pravda, že když se jedná o někoho blízkého, vždycky nás zarazí, když zjistíme, co jsou vlastně zač. Ne, nesnažím se tu filozofovat, to opravdu ne, na to mám až příliš málo času. Prostě poslední dobou zjišťuju, že lidi, co mám za přátele vlastně až takový kamarádi nejsou. Opravdu závidím všem těm filmům o bff, kamarádech až za hrob a korejským seriálům, kde má i ten největší vyvrhel pravého přítele. :D

Není to o tom, že by mi vadilo, že mi někdo píše jen, když něco potřebuje -> na to jsem si už zvykla a když se někdo takový ozve, tak chci rovnou něco na oplátku. *Proč se sebou nechat vytírat podlahu, když z toho nic mít nebude, ne?!* Jde spíš o to, že když se mi ozve někdo opravdu blízký, vymýšlí si různé zástěrky, jen aby ze mě vytáhl nějaké drby, tak mě to opravdu mrzí. Ne nejsem naštvaná *na to nemám energii :D*, spíš zklamaná, že jsem opět odhalila, že ani tohle nebude ten vysněný bff. Přijde mi ubohý vymýšlet si nějaký pitomý kecy. Jasně všichni jsme zvědaví, ale když už něco chci, tak to vyklopím narovinu ne? 

Říkám si, jestli si všichni myslí, že jsem tak pitomá, že to nezjistím. Ehm, teď jestli to brát jako urážku nebo poctu, že? *Hmm, z toho by se dalo něco vytřískat, ne?! :D sranda... ale... :D* Ne zjednodušuji to. Tak asi budu na toho "pravého" kamaráda čekat dál...

/ Jiminův první výraz mluví za vše. Asi jako já, když zjistím, že mi opět někdo kecá a snaží se mě oblbnout... :'D Jo, stále mám jeho a ostatní. Je pro co žít. :'D /

Z   z

z

Ookami Shoujo to Kuro Ouji