Jop, brý ranko přeji, už jsem zase tu. :D Popíjím čaj a přemýšlím, co bych mohla dělat... nemusím snad vysvětlovat, že mě napadlo přijít sem a zpříjemnit vám den. /Teda jak komu, že... ?:D/ Nuž, nebude to nějak slavný článek, spíš jsem chtěla nechat trochu prostoru vám, abyste si mohli odhlasovat pár variant toho, co byste tu nejvíce chtěli po dokončení povídky Pod jednou střechou. :) Určitě si ráda vyslechnu vaše názory, ale úplně zase stačí jen kliknout na jednu z možností a kousek níž. :) Děkuji převelice a přeji krásný zbytek dne.

P.S. ♥ Brzo se tu objevím s novou kapitolou povídky Pod jednou střechou. Už jsem jí rozepsala a mám tak jednou třetinu hotovou. :D /Nelžu.... fakt jsem se do toho včera pustila!!! :D/

Brý ranko, přátelé. Jak jste si asi před pár vteřinami všimli, jsem tady. Celá, se všemi prsty, bez větší psychické či fyzické újmy a dalo by s říct, že tak trošku vylepšená. Čím to je? Hm, zvládla jsem to! Po pravdě jsem se do toho pustila a během pěti minut, což je smutný, vyřešila všechno, co jsem potřebovala. Vzalo to okolí špatně? Jo asi jo... Uslyším o tom ještě? Bohužel jo... Jsem spokojená? Naprosto...

No ale tenhle článek není jenom o tom, abych se pochlubila, že začínám od začátku, ale i o tom, jak bych chtěla poděkovat vám, kteří jste mě podporovali a nakopli dopředu. Měla jsem tak větší sílu a věděla jsem, že i přes vzniklé problémy dělám správnou věc. Chtěla bych poděkovat za oba komentáře v článku "Brzy to tu bude... Don't worry about it...." ♥ První osůbce za podporu, radě o neovlivnění okolím a za to, že na mě myslela. ♥ Druhé osůbce za hodně řečnických otázek, které mi dlouho vrtaly hlavou, za přání a za tu úžasnou větu o tom, že když můžu být sobecká, ať jsem, protože tak dokážou proplout tímto světem. ♥

/Miluju tenhle blog, zbožňuju všechny své čtenáře, zajímají mě vaše názory, užívám si čtení komentářů a pak chvil, kdy vymýšlím pořádnou odpověď... Nevím, co bych bez vás dělala, jste mými "neznámými" přáteli, kterých si opravdu vážím. Děkuju.. *Fiktivní objetí a šťastný úsměv o řádek níž, jen a jen pro vás*/

Pod jednou střechou

Jsem nabitá energií a může za to písnička, která právě hraje... Ano Hinder - Up All Night. Díky ní jsem si určila priority a příští týden začínám od začátku. Ukončím věci, co nemají smysl a pustím se to těch smysluplnějších. Bude to bolet? Bude... Snesu to? Budu muset... Je to nezbytný? Jo pokud se nechci plácat ve lžích... Mluvím o blogu? Tak částečně... ale spíš o svém osobním životě. Jednoduše se musím ozbrojit.

Jinak zdravím, samozřejmě. :) ♥_♥ Asi jste pochopili, k čemu mě dotáhla již zmíněná písnička... co říct, je prostě úžasná. Každopádně tohle probereme až se mi všechno povede. Což znamená, jestli se neozvu v příštím týdnu, pohřbila mě společnost a dala mi pěkně sežrat mou krutost a bezohlednost. To samozřejmě nechci já a doufám, že ani vy, moji čtenáři. Proč? Přišli byste sice o mé totálně výmazové řeči, ale taky o další kapitolu povídky Pod jednou střechou, na které pracuji, a o první díl té nové kratší kapitolovky. :D Takže kdo je na mé straně? Ne, tohle není vydírání... :'D :D

/Chudáčci, už teď nemáte na vybranou... propadli jste mi... *můj pohled o řádek níž* :'D/