Zdravíčko... :) Nechci ani počítat, kolik dní jsem tu nebyla. Nehodlám se na nic vymlouvat. Prostě se toho poslední týdny děje strašně moc. Jestli si ale myslíte, že s blogem skončím, tak se mýlíte. Prostě jen potřebuju přežít tohle šílený období a dostat se znovu do svých zajetých kolejí. Už strašně dlouho jsem chtěla něco napsat... Měla jsem tak velkou chuť na všechno se vykašlat. Chtěla jsem všechno nechat plavat a prostě se sem stavit. Jenže pořád mi zbyla špetka dobrého rozumu, takže jsem se vším tím chaosem prostě musela jenom prokousat. Vím, že kdybych nechala všechno plavat, později bych toho litovala a výčitky svědomí v tuhle chvíli... no, těžko říct, co by semnou bylo. Ale dost už o mně. Má dnešní "návštěva" se koná z jednoho dost důležitého důvodu. Včera jsem konečně začala psát další díl k Druhé šanci a myslím, že by se tu dílek mohl objevit buď dnes nebo zítra. A navíc vám slibuju, že se máte na co těšit. :)) Všechno jsem to stačila pořádně domyslet, takže ještě chviličku vydržte, slibuju, že za to čekání to rozhodně stojí... Jinak, co říkáte na sníh? Já jsem z něho naprosto nadšená. Není nic krásnějšího, než když vyjdete ven a kolem vás se snáší bílá studená peříčka. Je to něco tak malého a krásného, ale i přesto z toho pramení moje chuť a inspirace, co se týče psaní... :)) Neuvěřitelný...

Zdravím a zároveň přeju krásný nedělní večer. :) Vlastně ani nevím, co tu dělám. Prostě mě to sem táhlo, tak jsem si řekla, že si tady zase vyliju ty svoje matoucí nálady. *hluboký povzdech* Už se vám někdy stalo, že jste se snažili nemyslet na jednu dost nepříjemnou věc a čím víc jste se to usilovali schovat, tím víc jste na to museli myslet? Něco takovýho se dneska dělo mně. Prostě jsem se probudila někdy kolem osmý hodiny /A to je na mě vážně dost brzo. Většinou vstávám tak v deset./ a můj mozek zaplavily dost špatný vzpomínky. Fůů, myslela jsem, že se zblázním. Celý den jsem se snažila nějak zaměstnat. Douklidila jsem si pokoj, při tom se něco málo naučila do školy, shlídla jsem další díl TVD, první díl seriálu Dracula a první díl Rawenswoodu. Pak jsem asi hodinu seděla nad chemií, zítra totiž píšem, a taky jsem musela napsat úkol do psaní všema deseti. /Má se to totiž poslat do zítřka a já na to jako obvykle zapomněla.../ Dělala jsem toho fakt moc, ale vždycky se našel nějaký malý detail, který mi znovu připomněl to, na co jsem chtěla prostě zapomenout. Lidi, život je fakt těžkej... Nejradši bych se někam zahrabala a tenhle tejden jednoduše přešla a celej ho prospala. Bohužel, o tom si můžu nechat leda tak snít... /Ironie, protože se mi stejnak bude zdát o tom... no však víte.../ Je toho na mě moc a začíná se to na mně podepisovat. Kruci, kdybych měla dost odvahy, všechno by mohlo být jinak.

/A tak tu jen tak sedím, kochám se pohledem na Lee Min Ha - nevím, jak se to správně skloňuje - a přemýšlím o tom, jaký by to bylo, kdyby byl tenhle klučina můj... :DD Ne, tak to je moc nepředstavitelný, spíš se snažím přijít na to, proč prostě nikdy nemůžu projevit svůj opravdový názor... Hm, nevím./

Zdravím. :) Je tady další z mnoha vážně krátkých víkendů. Mám na plánu celkem dost práce, ale jak to tak vidím, nedostanu se ani do poloviny toho, co bych chtěla udělat. :DD *povzdech* No jo, krutá realita. Nejsem si jistá, kdy přesně napíšu další kapitolu, ale budu se snažit o to, aby to bylo brzy. No, jinak asi nic nového není. Předevčírem jsem se koukala na jeden z nových dílů TVD a v nejbližší době se plánuju podívat i na ten nejnovější. Po pravdě jsem tím seriálem tak trošku zklamaná. Nuž, ale pořád je tam Car, takže to nějak musím přežít. :D Fůůů, moc se mi nechce, ale budu muset jít. Ještě mě čeká uklizení pokoje, ve kterém se za ten dlouhý týden nahromadilo dost bordelu /Jak je to možný? :D/, a budu se muset kouknout na zemák. Máme tam toho zase přes deset stran a blíží se mi písemka... Chjó, tak se zatím mějte... :))

Ahojte, po pár dnech se zase ozývám. Jo, já vím, že bych se sem měla hlásit častěji, ale znáte to, škola... Pár posledních týdnů mám dost nabitých. Už jsem z toho chaosu přestala počítat všechny testy, co mě ještě čekají. /Navíc dneska... děják.. uf, uf, uf. No, radši se nebudu vyjadřovat./ Každopádně, nejsem tu kvůli tomu, abych si vám postěžovala na svojí demenci, mým účelem je totiž další anketa. Myslíte, že to přeháním? *protočení očí* Tentokrát se vás ale nechci ptát, kterou povídku byste chtěli dřív. Tahle anketka se totiž týká pouze Druhé šance. Už totiž plánuju další kapitolu. Ovšem, narazila jsem na menší zádrhel. Další díl bude trošku složitější a začátek bude dost silně vyčerpávající. Jde o to, že mě napadlo, že bych prvních pár odstavců napsala z jiného pohledu, než doposud. - do teď to byla pouze Jasmine. No, prostě chtěla jsem se vás zeptat, co vy na to? Chcete se podívat do hlavy Christopherovi, nebo chcete jeho mysl nechat neodkrytou? Chtěli byste jako vždy pohled Jasmine? /Berte v úvahu, že to bude dost o emocích../ Nebo chcete pohled vypravěče? /Jako vypravěč se mi píše hůř, ale no uvidím.../ Stačí jen pohnout myší a o pár centimetrů níž a kliknout na vašeho favorita. :))

Druhá šance

Ahojte... :)) Jsem tu vážně jen na skok. Původně jsem plánovala, že se ozvu až zítra, ale prostě mi to nedalo a musela jsem se sem stavit už dnes. Mám pro vás dobrou zprávu. *mrk, mrk* Dneska ráno mě konečně navštívila múza. Konečně jsem přišla na to, jak budu pokračovat v další kapitole DŠ. Nějakou dobu jsem totiž nemohla vůbec na nic přijít. Už dávno vím, jakou zápletku dám na konec, ale problém pro mě byl, jak to všechno propojit s dosavadním dějem. No a dneska ráno jsem zase o něco blíž k výsledku. Pokud všechno půjdu tak, jak by mělo, další kapitolka by se tu mohla objevit během pár dní. :)

On a já

Já a psaní/čtení...