Těžko říct
Jo, opět se potřebuju vypsat. Ne, nehroutím se, ale zjistila jsem, že předminulý článek mi celkem pomohl srovnat si myšlenky. Je to jen pár slov, který ani nikdo číst nemusí. Jednoduše potřebuju dostat ze sebe pár věcí a nic lepšího, než napsat je sem, mě nenapadá...
--------------
Poslední dobou se snažím srovnat priority. Jenže těžší je uhlídat se před tím, abych nevědomě neporušila jejich pořadí. Už odjakživa mě to táhlo k problémům. Jasně, skončí jedna epizoda a člověk si řekne, poučila jsem se a už nikdy tak blbá nebudu. Jenže jak se nad tím tak zamýšlím, neustále se to opakuje, i když s jinými situacemi. Vím, že moje rozhodnutí balancuje na hraně zhroucení, ale i přes to jdu do toho. říká se risk je zisk, ale nejsem si jistá, že bych někdy získala něco jinýho než ponaučení, že to co se stalo, bylo špatně...
Nedokážu žít v klidu. Potřebuju kolem sebe akci i kdyby to znamenalo, že bude někdo hrát proti mně. Potřebuju společnost ale často se toužím někam na hodně dlouho zahrabat... Už před pár měsíci jsem si řekla, že se změním. Nestojím o to se přetvařovat. Dalo by se říct, že se mi to celkem povedlo. I když jak se dalo čekat, na pár svých upřímných poznámek jsem nedostala zrovna pozitivní odezvu.
Přestože se snažím, aby mi byla většina věcí jedno, nechci, aby o mně někdo věděl víc. Svěřovat se někomu není můj styl. I když se poslední dobou zdá, že jeden člověk o to stojí, nemám v plánu vyžvanit mu o sobě všechno. Proč? Čím víc toho řekneme, tím víc to ovlivní vnímání nás samotných. Čím blíž se dostaneme, tím víc hrozí pád. Čím hlouběji se snažíme někoho pochopit, tím víc nás to spojuje. Nechci tenhle typ vztahu. Nechci nic podobnýho s nikým. Už párkrát to proti mě použily osoby, kterým jsem jasně na začátku řekla, že kdyby se něco pokazilo, nemají to na mě zkoušet přes mou slabou stránku.
A co se nestalo? jeden zoufalý ex se mě snažil citově vydírat i přes to, že jsem mu říkala, že citový vydírání nezvládám. Zkusil to, ale narazil. Zrovna v tu dobu mě to naštvalo natolik, že jsem se rozhodla změnit. Od základů jsem si stanovila svou image a přestala doufat, že na hodný a milý se někdy dostane. Život je krutej a abyste přežili, musíte udělat cokoliv.
Nejhorší je odhadnout lidi kolem sebe. Někdy vím, co od koho čekat, ale někdy prostě ne. Jsem radši, když se semnou někdo hádá a nebo mě uráží. Zvykla jsem si na to, že je pár lidí, co si ze mě dělají srandu a po pravdě radši jsem s nima. Vracím jim blbý kecy se stejnou dávkou, jako oni mně. Nepotrpím si na hodný lidi... teda asi jo, ale tím správným smyslem. Zjistila jsem totiž, že předstíráme všichni. Většina se snaží udělat dobrý dojem, ale pak jsou tu tací, kteří o něj nestojí a spíše předstírají, jací jsou velcí bezcitní kreténi. Co je teda lepší?
Neexistuje správná odpověď. Nic není lepšího, akorát každý z nás má svojí verzi. Myslíme si, že to co momentálně děláme je nejlepší verze toho, jak si pohlídat krk. Snažíme se přežít za každou cenu a jestli to znamená mlčet, rvát se, bojovat, lhát nebo říkat pravdu, tak to uděláme. Nepřemýšlíme o tom, i když se zdá, že jo. Myslím si, že každý z nás je rozhodnutý mnohem dřív, než dojde k poslední myšlence na řešení. Stejnak budeme jednat tak, jak chceme. Tak jak je to pro nás příhodné...
Vaše misqwa O_o