Vampire-krev | vampire-krev

Zdravím... :)) Tak co, užíváte víkend? Já teda rozhodně jo. Dneska se bohužel ochladilo, takže jsem nemohla venku běhat jen tak v tílku, ale musela jsem na sebe hodit dvě mikiny. Každopádně ani špatné počasí nemohlo zničit mojí dobrou náladu. Navíc myšlenka na to, že další tři dny budu doma, protože máme ředitelský volno, mě dokáže naprosto nabudit. Aspoň si můžu po přijímačkách trochu dáchnout a napsat něco sem. No to je jedno... Stavila jsem se sem za jasným účelem. Z ničeho nic mě napadlo, že bych mohla dneska využít chat, který jsem si sem na blog hodila. Takže dneska od 19:00 budu v chatu, takže když si budete chtít s někým pokecat, jsem k dispozici tam. Stačí jen kliknout na chat pod mým profilem v menu a až se vám otevře stránka, napište svou přezdívku nebo jméno a můžeme začít. Budu ráda, když se tam za mnou stavíte... :) Takže zatím se mějte krásně a uvidíme se v 19:00. :D

Ke$ha - Die Young

Určitě už každý z vás poznal, co znamená slovo konkurence. Někteří z nás se s tímto slovem setkávají dost často. Každý se s tím musí poprat a vzít všechno do vlastních rukou.  Konkurenci můžete potkat skoro všude. Jak jsem vlastně přišla na tohle téma? Hm, vlastně to byla jedna velká náhoda. Projížděla jsem blogy a četla komentáře a podobně. Na jednom blogu jsem narazila na velmi zajímavý komentář. Nechci nikoho jmenovat. Přečetla jsem si ho a musela jsem se pousmát. Víte, že mě nikdy dřív nenapadlo, že bych si mohla založit blog? A už vůbec by mě nenapadlo, že by mi vydržel tak dluho a ke všemu měl stálou návštěvnost? Jenže to všechno se stalo a přetrvává to do teď. Vzpomínám si na své začátky. Stále jsem měnila blogy, protože mi tam nikdo nechodil. Trápilo mě to a tak, ale nakonec jsem se zabydlela tu. Získala jsem jednoho čtenáře, druhého a jak šel čas, přibyli další. A teď? Vlastně mě to stále překvapuje. Nejsem ta nejlepší amatérská spisovatelka a nikdy ani nebudu, ale přesto píšu a pár lidiček to dokonce čte. A teď... se mi to dokonce i potvrdilo... Víte co jsem tímhle chtěla sdělit? Ne? Tak asi něco takového: ''Nevzdávejte to hned na začátku. Možná vám to nevychází a stále děláte něco špatně, ale postupem času se to určitě změní. Nelámejte si s tím hlavu, prostě se snažte dál a uvidíte, že se vám to jednou podaří...''

Lawson - Learn To/...

Čůůůste... :) Tak... moje oblíbený slovo, kterým hodně často zahajuju konverzaci... :D Né, to je jedno. Zase po nějaké době jsem tu. Něco nového? Ále jo... Už jen 5 dní a čekají mě přijímačky. Dělám je jak v pondělí, tak i v úterý. Příští týden bude naprosto rozhodující. Divný, ale mám přeplněný rozvrh... (To se mi moc často nestává.) Vážně se omlouvám, že se moje aktivita zase snížila, ale to je tím, že hned co přijdu ze školy, sedím dobrý 3 hodiny nad zkušebními testy, opakuju si nějaký věci a stále něco počítám. Vážně mi z toho už hrabe. Jenže to musím vydržet do soboty. V neděli se už na všechno vybodnu a budu si užívat poslední den volna. :D Dneska jsem jako obvykle seděla u zkušebních testů. Někdy po dvou hodinách úmornýho snažení, mě rozbolela hlava tak, že jsem si šla lehnout. A co se nestalo, usnula jsem. Skvělý... Spala jsem dobrý dvě hodiny a možná bych spala dál, kdyby mi nezavolala Lucka a neptala se mě na chemii. Takže díky Lůc... za to probuzení :D No, co následovalo pak? Asi další hodina zkoušení různých příkladů. Aspoň když to v pondělí projedu, můžu se uklidňovat tím, že jsem se na to nevybodla. :D No a jinak v pátek mám narozky!!!! Úááá né .... tohle ignorujte, dřív bych se možná těšila, ale teď je mi to vážně šumák... :D Určitě se sem ještě do pondělí stavím, takže se nebojte, dám vědět o svých pocitech... :D

James Morrison - /...

Znáte ten pocit, kdy víte, že se musíte na něco nutně připravit, ale necháváte to na poslední chvíli? Ne schválně, prostě jen máte z tý situace strach a přípravu stále odkládáte? Tak nějak jsem na tom já. Vím, že to není nejlepší řešení a ráda bych to změnila, ale je tu ale. Nevím, poslední dobou to se mnou jde z kopce. Vím, že bych měla něco dělat, ale nedělám to. Důvod? Já vlastně ani nevím proč. Za necelých 21 dní mě čekají příjímačky a já nejsem schopná podívat se na něco, připravit se. Bojím se toho všeho, hlavně toho, že se nedostanu tam, kam chci. Jasně lidi okolo mi říkají, že na to mám a že to prostě musím dát, ale pravdou je, že já si tím jistá nejsem. Nejhorší na tom je, že rodina a spousta lidí očekává, že se na tu školu prostě dostanu, ale co když ne? Co bude pak? Zklamu všechny kolem sebe a navíc se možná i nesrovnám s tím, že mě prostě nevzali. Jsou tu chvíle, kdy to házím za hlavu a říkám si: No a co? Prostě se tam dostanu. Jenže tyhle chvíle mě až moc rychle opouštějí... :/ A co tímhle článkem chci říct? No, možná to, že všechno není tak jednoduchý, jak si někdo představuje. A pokud zvládnu všechno co potřebuju, budu nejšťastnější člověk na světě...

Paramore - crushc/...