Tábor

Kapitola 2.: Schůze a rozdělení

Tábor

Kapitola 1.: Dokonalý příjezd

Kdo by řekl, že jízda vlakem vás může nehorázně zranit na psychice?! Asi nikdo. Každopádně já bych o tom mohla polemizovat.

Jen co jsem s nadšením nastoupila do vlaku spolu s mladšíma a pár staršíma nebo stejně starýma lidma, mě to nadšení okamžitě přešlo. Né že by bylo všade plno, ale když už bylo místo, tak mě náčelník (Teda on si tak nechá říkat.... je mu něco přes padesát a je jedním z vedoucích tábora) posadil k naprosto odtravným pubertou ovládaným patnáckám.

Hned po pěti minutách jejich nadrženej keců a prohlížení nějaký hry se mi chtělo z vlaku vyskočit a jít pěšky... Jenže to mi ještě nikdo neřekl, že ty okna jsou tak starý, že kdybych za ně vzala víc, tak by se rozpadly.

Pak už by zbývala jen jedna možnost a to ta, že bych se jednoduše spláchla v tom pojízdným hajzlíku, co sebou vezli, ale to jsem zavrhla hned, co jsem otevřela dveře od WC. (Aspoň to okno v tom malým prostoru by mohli otevřít.... )

Už jen čtyři hodiny... už jen čtyři hodiny... opakovala jsem si stále v hlavě a snažila se ignorovat jednoho pošuka, co mi doslova očumoval dekolt..... panebože, jací zvrhlící mi to budou měsíc na očích?! Toť se brzo, ač nerada, dozvím.

Tábor