2. červen 2020 v 18.03 | rubrika: Zbloudilé myšlenky
Očekávání - to je to nejhorší, čím Vás okolí dokáže totálně vydeptat až do "morku kosti" či jak by můj obor řekl do oblasti cavum medullare. Představa ostatních se však dost často nepodobá tomu, co od sebe očekáváme my samotní. Jo očekávání, představy a plány - krásné, ale co dělat, jakmile se dostanete do bodu, kdy už nemůžete dál? Přijde mi že život je více či méně determinovaný - u mě tedy více. Celý život se ženu za něčím, co po mně chtějí ostatní a teď si teprve uvědomuji, jak velká chyba to je a byla. Snažím se naplnit očekávání někoho jiného a sama žádné nemám. Má smysl plnit očekávání někoho jiného, když vy z toho nic nemáte? Nevím, kdybych to věděla, tak sem nepíšu tyhle zcela zmatené poznámky. |
přečteno: 47x | komentáře (1)
|