Protectors Of Life

Kapitola 4.: Trpasličí záležitost (2/3)

(Zjistí naše trojice o co tu jde? Dokáží  trpaslíkům pomoct? A kdo se jim v to pokusí  znesnadnit? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

"Cože?" vyprskl smíchy Ian.

"Je tu něco k smíchu?" zeptal se mrňous. Obrátil se na Char a spustil. "Máme velký problém, a řekl bych, že váš svět ho bude mít zachvíli taky"

"Pojďte dál" řekla a pustila ho dovnitř.

"To je poprvý, co nějaká magická osoba zazvonila, než vešla do domu" řekla upřímě překvapená Char.

"Hm pravda. Každopádně, tenhle mrňous nám přinesl, konečně nějakou zábavu" řekl Ian.

"Mrňous? Nejsem žádný mrňous, malý muž, pidi mužík a žádný mini!" pustil se do Iana trpaslík. Ian se jen zvedaly koutky.

"A jak vás mám teda nazývat?" zeptal se Ian vznešeně. Char se musela držet, aby nedostala záchvat smíchu. Pohled na Iana byl totiž vážně k pokukání!

"Edgar. Jmenuji se Edgar. Neměli bychom se tu, ale zabívat jmény máme vážný problém" zdůraznil znovu Edgar.

"No jo pořád" zahučel Ian a už Char táhl za Edgarem do obýváku, kde taky (stále, a to je tu už od rána!) seděl Alex.

"Takže o co jde?" zeptala se Char.

Stále si Edgara prohlížela. Kdyby se výškově porovnávali, tak by jí Edgar ani nesahal do půlky těla. Byl oblečený v zeleném oblečku a vypadal drobounce. Char věděla, že trpaslíci nemají rádi, když se o nich mluví jako o malých.

"Napadli nás černokněžníci. Nejprve jsme v naší zemi vzdorovali, ale oni pomalu, díky své moci získávali naše zlato štěstí. Nasypali ho na sebe a díky tomu nás snadněji porážejí" vysvětlil Edgar.

"A jak vás napadlo přijíd, právě sem?" zeptal se Alex.

"No slyšeli jsme o vás. V podsvětí se vás všichni obávájí, a tak jsme si mysleli, že byjste nám mohli pomoc" řekl Edgar s nadějí.

"Moc rádi, ale jak?" ozvala se Char.

"No vzal bych vás k nám. Máte svou moc a s pomocí našeho zlata byjste je porazili" řekl Edgar a luskl prsty. Ihned se vedle něho objevil kotlík se třpytivým zlatem.

"Jo páni no musím se přiznat, já na sebe to svinstvo nechci!" zahučel Ian naštvaně.

"Jak jako nechceš? Svinstvo?" zabručel Edgar.

"Jo přesně tak!" hádal se Ian.

"Co si o sobě myslíš, ty tupej upíre!" téda Edgar se rozjíždí.

"Já a tupej? Co si to řekl ty skřete?!" zakřičel Ian. Char s Alexem, jen sledovali jejich slovní přestřelku. Char se již připravovala každou chvíli zasáhnout.

"Že seš tupej!!!" zapískal Edgar

Už už se na sebe chystali skočit, ale Char to zastavila.

"Héj klid pánové. " okřikla je.

"Tak  je to pravda" prohodil Alex.

"Co?" zeptali se všichni tři naráz.

"No slyšel jsem, že vy trpaslíci se moc nemusíte s upírama. No jak na to tak koukám, nejspíš to byla pravda!" řekl si v klidu Alex.

"Taky jsi to mohl říct dřív" zakroutila očima Char.

"Promiň, ale nenapadlo mě to" ujišťoval ji Alex.

"Takže vy se teď uklidníte. Ty Iane deš semnou nahoru mrknout se do knihy a nějak se připravit. Ty tu zůstaneš s Edgarem!" ukázala prstem na Alexe, a ten okamžitě pochopil. Nehodlal Char vzdorovat, přece jen ona vypadala děsivě.

Krvavý polibek

Epilog - Všechno je jak má být...... :D Teda apoň v to doufám.. :p

Záhadný ctitel

Kapitola 2.: Televize?! Ne pakárna na entou!

Na obědě jsem si sedla k prázdnýmu stolu. Po chvíli si ke mě přisedli nějaký holky. Pořád něco žvanili a laku na nehty, takže jsem je nijak zvlášť neposlouchala.

Celá šťastná, že můžu konečně vypadnout jsem zamířila do školy. Samozřejmě, že máme odpoledku.

Pomalým krokem jsem se došourala do třídy. Zabrala jsem si místo úplně vzadu, abych na sebe nějak neupozorňovala. Třída se postupně plnila. Asi deset minut pře zvoněním do třídy vtrhli kluci a začali pořvávat, že se prej de na telku.

Celá znuděná, že se musím znova přemísťovat jsem došla do učebny televize.

Všichni obsadili stoly vzadu, takže jsem si kydla dopředu.

"Parksnová, můžeš se trochu natočit?!  Potřeboval ych větší výhled na tvé krásné pozadí!" hvízdl na mě Mike, jeden z kluk z Erikovi party.

"Polib si!" houkla jsem na něj, když jsem se otočila.

Samozřejmě, že všichni civěli na mě. No skvělý no!!!!! Tak teď jsem si vykopala vlastní hrob, to už abych se šla zahrabat nemyslíte???!

Už po půl hodině mě to přestalo bavit, takže jsem vytáhla mobil a sluchátka. Pustila jsem si písničky.... Stejnak profesor seděl za stolem a chrápal!! (No jo a pak, že se ve škole neunavíte !!)

Po chvíli mi v kapse zavibroval mobil. Kruci, kdo mi zase píše.

Otevřela jsem ho a četla.

"Hojík :) Jakpak se máš, krom toho, že se nudíš u telky?!"podívala jsem se na řádek číslic. Neznámí číslo?!

Po chvilce zaváhání jsem se odhodlala odepsat.

"Ahoj, ták nuda. Známe se?!" odeslala jsem a rozhlídla se po třídě. Jenže jsem měla nehoráznou smůlu. Dá se říct, že skoro všichni měli vytaženej mobil a něco datlovali.

"Dá se to tak říct......" odpověděl neznámí.

"Tak kdo že jsi?!" zkusila jsem.

"Tvůj tajný ctitel Kat :-*" hned jak jsem si to přečetla mě popadla chuť se začít šíleně smát. Tywole, jakej imbecílek si to tu ze mě ksakru střílí?!

"Ha ha fakt blbej vtip... Takže co chceš?!"

"Vědět o tobě všechno!" odeslal /Pán tajemný/

"Podívej se na FB, tam toho najdeš hodně!" odeslala jsem a nakvašeně vypla mobil.

Bože, nejsem tak naivní, abych na ten žertík někomu skočila.

Když zazvonilo podruhý, všichni se nedočkavě valili ven, aby ve škole náhodou nestrávili víc času než mají. V klidu jsem si počkala, až všichni a hlavně parta Erika odejde, abych je nemusela potkat.

Stejnak mám ještě čas. Bus mi jede až za půl hoďky. Jo tohle taky musel vymyslet někdo inteligentní.

Volnej čas jsem využila ke šprtání matiky na zejtřek a deset minut než mi to má jet jsem vyrazila na bus. Zázrak, on dokonce i přijel včas.

Doma jsem chodila po baráku jak duch. Učila jsem se, vybrala ledničku, pak se osprchovala, kydla si na chvíli ke kompu a pak si šla lehnout.

Stejně mi nedal spát ten dotyčnej, co si ze mě stříli. Vážně by mě zajímalo, kdo to je?! Určitě někdo ze třídy, ale kdo to fakt netuším.

Vzhledem tomu, že kluků je tam víc jak polovina na to jen tak nepřijdu.

Nakonec jsem to hodila za hlavu a usnula.

Night of Love

- záchrana

Takže, jelikož příští pondělí přidám, poslední dílek Krvavého polibku, tak potřebuji zaplnit místo v rozpise. Tudíš jsem se rozhodla tak, že budu každý pátek a i to pondělí přidávat Night of Love 2. Sice se bojím, že nebudu stíhat, ale vynasnažím se. Děkuju za čtení i za komenty......

Vaše mishqa... :D

Protectors Of Life

Kapitola 4.: Trpasličí záležitost (1/3)

(Příště kapitola 4.: Trpasličí záležitost - Trpasličí svět ohrožují démoni. Snaží se dostat ke zlatu, které přináší štěstí. Velké množtví, ale zajistí opak. Co Ian a Char? Jak ti do toho zapadají? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

Krvavý polibek

Kapitola 14 - Konec dobrý, všechno dobrý!!

Takže milí čtenáři. Momentálně přemýšlím nad další povídkou. Váhám, jestli ji mám nebo nemám začít psát. Jsem moc ráda, že semnou držíte. Už je to něco kolem 288 dní co jsem si blog založila. Prošla jsem si chvilkama, kdy už jsem netušila vůbec co psát a tak jsem si dala takový měsíc pauzu. Ale i tak jste tu semnou zůstali, takže děkuju. I přes to všechno mě stále baví psát. I když jsem naprostý amatér v tomto ohledu a v článcích mám nespočet chyb. Psaní mě nepřestává bavit. A to, že moje výtvory, které některé nejsou bůhví jak dobré vy i přesto čtete mě neskutečně těší. Jen chci ještě dodat, že mám svůj styl psaní a nehodlám ho nějak drasticky měnit. Někomu možná nevyhovuje, ale buhužel s prominutím má smůlu. :D Už od doby co jsem psala svojí první kapitolovku jsem se pstupně až do dneška v psaní měnila, ale i teď si píšu jak mě to baví. Jsem ráda za vaši kritiku i za chválu, kterou si mnohokrát ani nezasloužím, takže ještě jednou všem děkuju!

Vaše mishqa.. :-*

Záhadný ctitel

Kapitola 1.: Pohledy

Záhadný ctitel

Prolog: