tedy aspoň se o to pokusím...

Ďáblův syn

Plány do budoucna

Nepřehlídni ---> článek obsahuje návrh na novou povídku :)

Druhá šance

Tak lidičky, jsem tu jen na malý skok. Jasně, to tu už párkrát zaznělo, ale teď to myslím naprosto vážně. Potřebovala jsem se vám jen svěřit a pochlubit s tím, že jsem konečně rozepsala poslední díl Druhé šance. Jsem teprve někde v první třetině, ale pár stovek slov jsem už napsala. Asi deset minut jsem seděla nad první větou. Ani nevíte, jak pro mě bylo těžké vymyslet začátek. Když už jsem přišla na to, s čím začít, šlo to jako po másle. Uf, úplně se mi třesou ruce od vzrušení. Věřím, že bych mohla poslední díl přidat do konce týdne. :) Takže držte mi palečky... jinak přeji vám krásný zbytek neděle a hlavně užijte si poslední týden školy. *roztomilý úsměv*

Brý ranko :)) Už jsem zase tu. No dobře, slovo "zase" se sem asi  nehodí... každopádně to nesmíte rozebírat do detailů. Tenhle týden byl v podstatě klidný. Chyběla nám jedna učitelka, takže nám spousta hodin odpadla. Musíte si asi řikat, proč jsem se tu tedy objevila až teď, co? Prostě jsem ten volný čas musela využít k dělání věcí do školy. Například jsem včera konečně napsala sloh. Téma bylo: Dopis osobnosti. Musím říct, že jsem to napsala celkem rychle, ale mám radši úvahový slohy... Každopádně ještě musím přežít příští týden a pak hurá dva týdny doma. Nebojte, do té doby určitě stihnu napsat poslední díl Druhé šance a možná mám v plánu i něco nového. To si ale ještě musím rozmyslet. Tak, to je asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Prostě jsem pouze chtěla, aby jste věděli, že na vás ani na blog nezapomínám. Jenom si organizuju čas. :)

 Ahojte... :)) Jako obvykle, i teď, začínám pozdravem. Vážně je dost těžký vymyslet si na úvod něco jiného. Nuž, ale co. Stará verze, dobrá verze. Asi si říkáte, co mě přimělo stavit se sem. Těžko říct, působilo na mě více faktorů. Každopáně jeden z nich je 5. prosinec. Oh ano, máme tu Mikuláše. Takže jsem vám chtěla popřát hezký den. Ačkoliv to možná pociťuje jen pár z vás, pomalu se nám blíží Vánoce. Nevím čím to je, ale na tuhle zimu se nějak extra těším. Možná je to proto, že zase vyrazím na lyže, nebo proto, že se těším na stromeček a cukroví. Těžko říct. Poslední dobou letěl čas tak rychle, že si vážím každé volné chvilky, kdy můžu jít prostě ven a všechno hodit za hlavu. Když už jsme u toho trajdání venku, dneska jsem se účástnila rozvěcení stromu v té naší malé vesničce. Hm, musím se přiznat, že jsem to o takové 2-3 vteřinky propásla, protože jsem si v tu chvíli kupovala něco na zahřátí, ale to se mi stává každý rok... :D Jinak, dneska ráno jsem zase poslouchala písničky... /bez toho se v buse prostě neobejdu/ a přemýšlela jsem nad poslední kapitolou Druhé šance. Ani nevíte, jak je to promě těžký. Chci, abyste na tuhle povídku jen tak nezapomněli, takže na té poslední kapitolce prostě musím zapracovat. A jak tak mluvím o psaní, dneska jsem se taky stavovala v knihovně. /Potkala jsem tam asi polovinu třídy. Celkem náhoda.../ Byla jsem tam hlavně kvůli četbě do češtiny, ale už tam mám jednu knížečku vyhlídnutou pro sebe... No, to by asi bylo všechno. Takže ještě jednou přeju krásný zbytek dne a vlastně i konec týdne. Brzy se zase ozvu... :))

Druhá šance