nobodyimportant: Pravdou je, že jsem tě vždycky obdivovala, možná trochu záviděla. Tolik síly, odvahy a odhodlání. Nečekala bych tohle, takový článek, natolik deprimující. Vlastně máš ve všem pravdu, jednoduše musíš žít pro sebe, najít správnou motivaci, která se ale nedá vynutit, musí přijít sama. Nějakou dobu se musíme topit, abychom dokázali vyplavat zpět na hladinu a být silnějšími. Možná méně citově slabými. Být bezcitnými sice také není řešení, ale snad nebude opakovat tytéž chyby stále dokola.
Svým komentářem nijak nepomohu a jsem si tím vědoma, ale drž se toho, co říkáš a zvládneš to, ať už je to jakkoli těžké. Věřím ti, věř si i ty nadále. Neohlížej se, klidně způsobuj vedlejší škody, stojí to za to. Vítězství se musí vybojovat, něco obětovat se musí. Zvládneš to a jednoho dne budeme šťastné snad obě. Musíme! Jsi dobrý člověk, není na tobě nic falešného, nasloužíš si být spokojená.
Budeš v mé mysli, drž se!!
anonym: Mnohdy ostatní spoléhají, že jsme tu pro ně. Dokonce věří, že jsme šťastný, v pořádku a dále nám hlavu motají svými problémy. Do jisté míry je to v pořádku, ale vše má svoje hranice. Někdy si ani neuvědomují, že nám tím mohou i ubližovat.
Kluci, jak složité stvoření na mě samotnou. Jednoho takového štramáka mám taky, moje taktika je bezmezně se mu vyhýbat jak jen to jde. Hm, moc se mi nedaří, čím víc se tak snažím, tak tím víc na sebe pořád někde narážíme a tak. Moje mysl je zaplněná takovými kravinami, a pak mi moje ''kamarádka'' vykládá kdejakou špínu o něm, která mě absolutně nezajímá. Hold si nevybereme, budeme se muset přes to nějak vyhrabat. Přeji hodně štěstí a ať se daří.