Zdravím, milí přátelé, jsem tu zase jen na skok, ale prostě jsem si nechtěla nechat ujít příležitost, sdělit vám nějaké dobré zprávy. Dnešek byl celkem v pohodě, pouklízela jsem, co se dalo, a přitom jsem se sluchátky v uších uvažovala o povídkách. Dodělala jsem nějaké detaily kolem Ďáblova syna a víte co? Pustila jsem se do té 16. kapitoly, kterou jste chtěli. Už jsem někde v půlce. Jste někteří aspoň trošku napjatí, co se tam odehraje? Hm, nechci nic moc prozrazovat, ale že jste to vy, něco málo bych mohla. Můžete se těšit na přesun na jiné místo a na trošku špatnou hádku. :D Jste napnutý? Nebojte, zítra to snad dopíšu a hned bych to sem hodila. Myslím, že tohle jsou dobrý zprávy, no ne?! :))

Once upon a time

Ahojte, tak jsem tu zase. Ne, nebojte, nepřibylo mi kolečko, jen prostě nemám co dělat. Před chvilkou jsem se vrátila z nákupu, jelikož mě tím včera doma pověřili. Nijak jsem se tomu nebránila, protože se mi jen tak nepoštěstí, abych někam vyrazila. Doma je už celkem nuda... :D I když jednu výhodu to má, můžu v klidu přemýšlet nad povídkami. No, a když už jsem u nich, objevily se tu otázky typu, kdy přidám další kapitolu Ďáblova syna. Čekali jste na mou reakci, tak tady jí máte: Asi předevčírem jsem psala, že se pustím do rozepsaných povídek, tudíž i do Ďáblova syna. Takže další kapitolu můžete očekávat do konce týdne, tedy do neděle. Jak jsem už psala, ta povídka je dost komplikovaná a děj dost složitý, takže to prostě dřív nejspíš nebude. U psaní jedné kapitoly strávím vždycky tak dvě a půl hodiny a to, musíte uznat, je dost vyčerpávající pro můj mozek.... oukej teď jsem vám dala odpověď a je čas jít. :) Dneska se tu ještě určitě objevím a to s nějakou recenzí. :)) Možná vás s něčím i překvapím.. nevím.. :D

Lexi Branson

Enchanted Heart

Zdravím a všem přeju krásný ráno. Jak stojí v nadpise, nesu dobrý zprávy. Včera jsem se odhodlala a začala jsem psát i jinou povídku, než je Druhá šance. Na pořadník mi naskočila povídka Enchanted Heart. Už je to nějaký ten měsíc, co jsem na pozapomněla. No, pozapomněla není to správné slovo, jednoduše jsem neměla náladu a nevěděla co napsat.  Jenže včera jsem tak trochu projížděla blog a prostě jsem si řekla, že musím něco napsat. Takže výsledkem je to, že dnes dopíšu 12. kapitolu a hodím ji sem. :) Jinak, určitě jste si všimli, že jsem byla včera až nějak moc aktivní. Samotnou mě to překvapilo, ale nebojte, nezbláznila jsem se. Napsala jsem 4. shrnutí a vyrobila jsem mu i ikonu. Trošku jinou, než jsou ty předešlé, ale to snad nevadí. :) Taky jsem přidala slibovanou recenzi. Prostě toho bylo dost... No, ale teď už musím pádit. Dneska se tu stavím ještě s tou novou kapitolou a možná i s nějakou recenzí. :)

Druhá šance

Všem hned ze začátku přeju krásný pondělí, protože já ho asi zase tak dobrý mít nebudu. Proč? No,  tak dneska je trošku komplikovaný den. V jednu musím jet na rovnátka a pak se nechat vyfotit. To bych ještě tak zkousla, ale to není konec. Před chvilkou jsem si musela vyprat džíny, jelikož jsem si je na rozlučáku dost solidně zašpinila. (Mamka o tom neví a ani je nesměla vidět v tom stavu, v jakým ještě před chvilkou byly. Jelikož by mě asi umlátila palicí.) No, šlo to z nich fakt blbě dolů. Dřela jsem se s tím tak, že jsem si až sedřela prst. Fúúú to je fakt hrůza. :D Ne, tak tohle taky není tak hrozný, ale když jsem vylezla ven, (Poznamenávám, že jsem byla totálně neupravená...) abych mohla se psem ven na zahradu, koho nevidím... Svojí, omg teď se držte, sestřenku. O dost starší... možná deset let... Ehm nevím přesně. :/ Moc mě to ani nezajímá. Jenže právě tuhle holku fakt nemusím. Byla hned přes plot, ale naštěstí si mě nevšimla. Zalítla jsem domů jak střela a musela jsem se namalovat, učesat a podobně. Proč? Myslíte, že jsem blázen? Ani ne. Kdyby to byl někdo jinej, tak je mi jedno jak vypadám, ale tahle holka mě štvala od dob mého dětství. Už jsem jí dlouho neviděla a ona si mě musí pamatovat jako malou. Takže jsem jí prostě chtěla ukázat, že má jít do háje s tím, že je straší. Ufff jak mě to jen štve. Když jsem vyšla ven, hned si mě všimla. Prej čau, co tu děláš... A já ahoj, cože? A ona no jo vlastně vy máte prázdniny... hihi... No já měla chuť dát jí pěstí do toho jejího obřího úsměvu. Velká holka přišla na to, že nějaká patnácka má prázdniny.... ahhggg :O :O. Právě se pomalu uklidňuju z toho šoku. Jo a... včera jsem napsala další díl povídky Druhá šance. Dneska tu počítejte s nějakým tím dílem. :)

Warm Bodies

4. téma týdne