Vampire-krev | vampire-krev

Protectors Of Life

Kapitola 4.: Trpasličí záležitost (2/3)

(Zjistí naše trojice o co tu jde? Dokáží trpaslíkům pomoct? A kdo se jim v to pokusí znesnadnit? To vše se dozvíte v příští kapitole našich zachránců. Doufejme, že jim vše víde podle plánu. Buťte s nimi až do konce jejich nepředvídatelné cesty osudu!)

"Cože?" vyprskl smíchy Ian.

"Je tu něco k smíchu?" zeptal se mrňous. Obrátil se na Char a spustil. "Máme velký problém, a řekl bych, že váš svět ho bude mít zachvíli taky"

"Pojďte dál" řekla a pustila ho dovnitř.

"To je poprvý, co nějaká magická osoba zazvonila, než vešla do domu" řekla upřímě překvapená Char.

"Hm pravda. Každopádně, tenhle mrňous nám přinesl, konečně nějakou zábavu" řekl Ian.

"Mrňous? Nejsem žádný mrňous, malý muž, pidi mužík a žádný mini!" pustil se do Iana trpaslík. Ian se jen zvedaly koutky.

"A jak vás mám teda nazývat?" zeptal se Ian vznešeně. Char se musela držet, aby nedostala záchvat smíchu. Pohled na Iana byl totiž vážně k pokukání!

"Edgar. Jmenuji se Edgar. Neměli bychom se tu, ale zabívat jmény máme vážný problém" zdůraznil znovu Edgar.

"No jo pořád" zahučel Ian a už Char táhl za Edgarem do obýváku, kde taky (stále, a to je tu už od rána!) seděl Alex.

"Takže o co jde?" zeptala se Char.

Stále si Edgara prohlížela. Kdyby se výškově porovnávali, tak by jí Edgar ani nesahal do půlky těla. Byl oblečený v zeleném oblečku a vypadal drobounce. Char věděla, že trpaslíci nemají rádi, když se o nich mluví jako o malých.

"Napadli nás černokněžníci. Nejprve jsme v naší zemi vzdorovali, ale oni pomalu, díky své moci získávali naše zlato štěstí. Nasypali ho na sebe a díky tomu nás snadněji porážejí" vysvětlil Edgar.

"A jak vás napadlo přijíd, právě sem?" zeptal se Alex.

"No slyšeli jsme o vás. V podsvětí se vás všichni obávájí, a tak jsme si mysleli, že byjste nám mohli pomoc" řekl Edgar s nadějí.

"Moc rádi, ale jak?" ozvala se Char.

"No vzal bych vás k nám. Máte svou moc a s pomocí našeho zlata byjste je porazili" řekl Edgar a luskl prsty. Ihned se vedle něho objevil kotlík se třpytivým zlatem.

"Jo páni no musím se přiznat, já na sebe to svinstvo nechci!" zahučel Ian naštvaně.

"Jak jako nechceš? Svinstvo?" zabručel Edgar.

"Jo přesně tak!" hádal se Ian.

"Co si o sobě myslíš, ty tupej upíre!" téda Edgar se rozjíždí.

"Já a tupej? Co si to řekl ty skřete?!" zakřičel Ian. Char s Alexem, jen sledovali jejich slovní přestřelku. Char se již připravovala každou chvíli zasáhnout.

"Že seš tupej!!!" zapískal Edgar

Už už se na sebe chystali skočit, ale Char to zastavila.

"Héj klid pánové. " okřikla je.

"Tak je to pravda" prohodil Alex.

"Co?" zeptali se všichni tři naráz.

"No slyšel jsem, že vy trpaslíci se moc nemusíte s upírama. No jak na to tak koukám, nejspíš to byla pravda!" řekl si v klidu Alex.

"Taky jsi to mohl říct dřív" zakroutila očima Char.

"Promiň, ale nenapadlo mě to" ujišťoval ji Alex.

"Takže vy se teď uklidníte. Ty Iane deš semnou nahoru mrknout se do knihy a nějak se připravit. Ty tu zůstaneš s Edgarem!" ukázala prstem na Alexe, a ten okamžitě pochopil. Nehodlal Char vzdorovat, přece jen ona vypadala děsivě.

[ Pokračování článku ]

vypnout mobilní verzi