Záhadný ctitel

Kapitola 5.: Sníh a Ben ---> vražedná kombinace

Hned jak skončila hodina, jsem se přemístila do šatny. Samozřejmě budu muset zase čekat, než ta kraksna přijede.

Zrovna jsem si obouvala boty, když v tom někdo zakřičel moje jméno přes plnou šatnu lidí ze třídy.

"Támhle!" ukazovali na mě holky kousek ode dveří.

Hned jsem poznala, kdo mě otravuje. Ben se k e mě s úsměvem blížil. Bože, proč jsem se s ním vůbec bavila?! Jo , tak na to vám nic neřeknu.

"Co tady chceš?!" zeptala jsem se udiveně.

"Chci si hrát...."

"Cože?" vyprskla jsem.

Při našem vážně zajímavém rozhovoru nás samozřejmě skenovali lidi kolem. No jo nestává se, že by mě hledal někdo z vyšších ročníků.

"No jo, poď semnou ven." navrhl a na ústech mu hrál vzrušený úšklebek.

"No to určitě. Je tam kosa a ke všemu to klouže jak sviň" nadhodila jsem nesouhlasně.

"Fájn, tak když neechceš po svých, tak tě tam odnesu!" prohlásil a ve vteřině si mě přehodil přes rameno. Všem kolem padali oči z ďůlků.

"Héj!" křikla jsem.

"Já jsem ti řikal, ať jdeš po svých" řekl jako by nic a už m vynášel ze šatny.

"Bože, nemáš někoho jinýho koho by jsi mohl prudit?!" zeptala jsem se naštvaně.

"Neé, přece jsme best kámoši, musíme to oslavit," objasňoval zcela nejasně.

"A kdo jako řikal, že jsme kámoši?" zeptala jsem se s nadzvihnutým obočím.

"Ha ha" rozesmál. Což m vyvedlo z míry. Vážn nechápu, čemu se to pako tolik řehní.

Přímo před šatnou jsme míjeli Erika a jeho partu. Všichni se řehnili jak prdlí, když sledovali tu komedii, na kterou si tu Ben hrál. Fakt jak malý děti.

"Víš že mi ničíš mojí pověst slušňačky?!" nadhodila jsem právě, když vycházel před školu.

"No...... Neřekl bych, že tu seš za slušňačku."

Mířil k hromadě sněhu. Aniž bych stihla zareagovat, shodil mě do ní a začal mě vycpávat.

"ááá" zařvala jsem. No co studilo to jak kráva. "ses zbláznil ne?!" vyjekla jsem a on se smál jak prdlej. No jo chytl ho záchvat.

Nebyl schopnej slova, jen se smál jak prdlej, takže když byl mimo, využila jsem situace a převalila ho pod sebe. Okamžitě jsem se do něj pustila. Byl překvapenej, takže si ani neuvědomoval, že má pod tričkem nejmíň tunu sněhu.

"ááááááá" zapištěl a vyskočil dobrý dva metry do vzduchu.

"Zdá se, že jsme to oslavili, takže bych už radši šla....." řekla jsem s úšklebkem a vzdalovala se na dobrou vzdálenost. Do šatny jsem dorazila absolutně mokrá.

"Teda holka, ten tě zřídil!" neodpustil si poznámku jeden z Erikovi party. Erik to jen sledoval a vzájemě si prohlížel můj součastný vzhled.

"Ha ha, ještě cekni a uvidíme, kdo koho zřídí" upozornila jsem ho a s úsměvem jsem se vydala na bus. Kdyby mi to ujelo, tak se snad zblázním. To už by bylo moc.

Záhadný ctitel

Kapitola 4.: SMS a NuDa

Dnešek byl celkem nudnej. Hodiny jsem nějak přežila, takže když jsem se objevila v jídelně, překvapilo mě, že tam vůbec jsem.

Vzala jsem si tác s jídlem a zamířila k volnému stolu u okna.

Jídelna byla totálně přelidněná. Fakt mě udivuje, kolik je tady lidí. Všichni se hádaj jak malý děti o místa na sezení. Musím nad tím prokroutit oči.

Dvě holky se dokonce málem poprali jen kvůli tomu, že obě chtěli sedět u stolu, kde sedí Erik. To mu to, ale očividně byl šumák.

Nakonec jsem se snažila všechny jakž takž ignorovat. Asi v půlce oběda mi zavrněl v kapse mobil.

"Ahojík Kat, tak jak ti chutná?" přečetla jsem si zprávu od toho samého čísla, které mi psalo včera. Nechápu, že jim to pořád příde vtipný. Podle mě je to trapnost na entou.

"Nevím kdo seš, po pravdě to ani vědět nechci, ale nepříde ti trapný si ze mě střílet tímhle způsobem?" odeslala jsem trochu delší zprávu.

"Vážně si z tebe srandu nedělám. Už delší dobu jsem tě pozoroval. Mrzí mě, že ti nemůžu říct kdo jsem... ale jen zatím, později na to snad přijdeš :)" přečetla jsem se a musela ušklíbnout.

Nějak mě přešla chuť k jídlu, takže jsem vyhodila jídlo a vydala se do učebny výtvarného umění.

Záhadný ctitel

Kapitola 3.: Proč já?!

Bože, co bych mu na to měla říct?! Jo to fakt netuším. Všichni na mě zírali a čekali co ze mě vypadne.

"No ... já nevím. V matice, nejsem zase tolik dobrá," namítla jsem.

"Ále, to je skromnosti." podotkl profesor. "A co vy na to?!" zeptal se nyní Erika.

"Hm když myslíte, tak klidně." prohodil a podíval se na mě.

Usekla jsem pohledem.

"Výborně, takže jsme domluvení. Po hodině se domluvte a myslím, že by bylo lepší s tím začít co nejdřív." dokončil profesor. Ani nečekal, co na to řeknu.

Hm tak to je fakt skvělý!!

Hned jak zazvonilo jsem se chtěla co nejdřív vypařit. Taky by se mi  to dokonce povedlo, ale někdo mě zastavil.

"Héj!" sykla jsem nakvašeně a otočila se.

"Sorry, jen jsem se chtěl zeptat na to doučko," prohodil Erik.

Počkat?! Tyvado málem mě z něho ranilo. Super, fákt skvělý. Teď jsem na něj vyjela, takže jsem si to musela totálně pohnojit. Fákt úžasný, nic lepšího se mi ani nemohlo stát.

"jo....No mě je to celkem jedno." prohodila jsem s pokrčením ramen.

"Tak máš čas tenhle pátek po škole?!" zeptal se s úsměvem.

"Ehm.. Jo klidně stav se ke mě domů, tak ve tři hoďky" souhlasila jsem a bez dalšího slova jsem se jak srab zdejchla. No co, byla jsem posraná až z ušima.

Záhadný ctitel

Kapitola 2.: Televize?! Ne pakárna na entou!

Na obědě jsem si sedla k prázdnýmu stolu. Po chvíli si ke mě přisedli nějaký holky. Pořád něco žvanili a laku na nehty, takže jsem je nijak zvlášť neposlouchala.

Celá šťastná, že můžu konečně vypadnout jsem zamířila do školy. Samozřejmě, že máme odpoledku.

Pomalým krokem jsem se došourala do třídy. Zabrala jsem si místo úplně vzadu, abych na sebe nějak neupozorňovala. Třída se postupně plnila. Asi deset minut pře zvoněním do třídy vtrhli kluci a začali pořvávat, že se prej de na telku.

Celá znuděná, že se musím znova přemísťovat jsem došla do učebny televize.

Všichni obsadili stoly vzadu, takže jsem si kydla dopředu.

"Parksnová, můžeš se trochu natočit?!  Potřeboval ych větší výhled na tvé krásné pozadí!" hvízdl na mě Mike, jeden z kluk z Erikovi party.

"Polib si!" houkla jsem na něj, když jsem se otočila.

Samozřejmě, že všichni civěli na mě. No skvělý no!!!!! Tak teď jsem si vykopala vlastní hrob, to už abych se šla zahrabat nemyslíte???!

Už po půl hodině mě to přestalo bavit, takže jsem vytáhla mobil a sluchátka. Pustila jsem si písničky.... Stejnak profesor seděl za stolem a chrápal!! (No jo a pak, že se ve škole neunavíte !!)

Po chvíli mi v kapse zavibroval mobil. Kruci, kdo mi zase píše.

Otevřela jsem ho a četla.

"Hojík :) Jakpak se máš, krom toho, že se nudíš u telky?!"podívala jsem se na řádek číslic. Neznámí číslo?!

Po chvilce zaváhání jsem se odhodlala odepsat.

"Ahoj, ták nuda. Známe se?!" odeslala jsem a rozhlídla se po třídě. Jenže jsem měla nehoráznou smůlu. Dá se říct, že skoro všichni měli vytaženej mobil a něco datlovali.

"Dá se to tak říct......" odpověděl neznámí.

"Tak kdo že jsi?!" zkusila jsem.

"Tvůj tajný ctitel Kat :-*" hned jak jsem si to přečetla mě popadla chuť se začít šíleně smát. Tywole, jakej imbecílek si to tu ze mě ksakru střílí?!

"Ha ha fakt blbej vtip... Takže co chceš?!"

"Vědět o tobě všechno!" odeslal /Pán tajemný/

"Podívej se na FB, tam toho najdeš hodně!" odeslala jsem a nakvašeně vypla mobil.

Bože, nejsem tak naivní, abych na ten žertík někomu skočila.

Když zazvonilo podruhý, všichni se nedočkavě valili ven, aby ve škole náhodou nestrávili víc času než mají. V klidu jsem si počkala, až všichni a hlavně parta Erika odejde, abych je nemusela potkat.

Stejnak mám ještě čas. Bus mi jede až za půl hoďky. Jo tohle taky musel vymyslet někdo inteligentní.

Volnej čas jsem využila ke šprtání matiky na zejtřek a deset minut než mi to má jet jsem vyrazila na bus. Zázrak, on dokonce i přijel včas.

Doma jsem chodila po baráku jak duch. Učila jsem se, vybrala ledničku, pak se osprchovala, kydla si na chvíli ke kompu a pak si šla lehnout.

Stejně mi nedal spát ten dotyčnej, co si ze mě stříli. Vážně by mě zajímalo, kdo to je?! Určitě někdo ze třídy, ale kdo to fakt netuším.

Vzhledem tomu, že kluků je tam víc jak polovina na to jen tak nepřijdu.

Nakonec jsem to hodila za hlavu a usnula.

Záhadný ctitel

Kapitola 1.: Pohledy

Záhadný ctitel

Prolog: