"Věci získávají svou pravou krásu teprve vztahem k našemu životu. Tím jak se splétají do vzpomínek, spojují se v jeden celek s prožitou radostí, úzkostí, tím, jak se stávají rámcem nebo kořením života."

Jiří Mucha

z

Brý večer přeji... :) ano už sám nadpis mého kratičkého článku vypovídá o tom, o čem asi chci psát. I když nechci ve vás vzbuzovat hluboké myšlenky na toto téma. Už jsem se o tom zde zmínila dříve... Každý dělá chyby a já jich provádím mnohem víc, než průměrný člověk. Ano, přiznávám se. Momentálně jsem zase něco udělala, ale zda to je nebo není chyba se ještě uvidí.

Snažit se ale o něco, co nechci není můj styl. Moje vada? Mám jich poměrně dost a jednou z nich je totální propadnutí něčemu, co ve mě vzbuzuje zájem. Proč? Nemůžu si pomoc, ale vy ostatní mi taky nedáváte mnoho šancí na "vyléčení". (Zní to, jako bych na něčem jela? Ne... i když pár lidí mě z toho podezřívalo :D) Snažím se nepropadnout své slabině, ale když jí někdo doslova podporuje, fakt se neovládám. Dělám unáhlené závěry a to mě přivádí do nesnází.

Jak teda na to? Těžko říct, chci tomu nechat volný průběh. Nevěřím v osud ani v nic podobného, ale prostě když se něco stane, tak se to stane. Jak už jsem psala, budu to řešit až v danou chvíli. Jsem snílek, co brouzdá v mlhavém přelivu situací, které ostatní nemyslí tak jak chci, ale své naivní schopnosti se prostě nedokážu zbavit.

/Nepochopili jste o co mi šlo? Já jo, to mi stačí. Pokud mi jen aspoň z 20% někdo rozuměl, jsem ráda... pro ten zbytek tu mám alespoň zajímavou animaci... :D/

z z

Časy se mění

z