Znáte ten pocit, když něco strašně moc chcete, bojíte se toho, a pak zjistíte, že na to prostě nemáte? Ten pocit... V jednu chvíli si představujete, jaké by to mohlo být, kdyby se vám to povedlo, a v té druhé chvíli vám přímo před nos spadne betonová stěna s nápisem: ''Nemáš na to''.  Bohužel i tohle se stává. Všichni okolo jsou nadšený z toho, jak to zvládli, ale co vy? Co můžete vy? Nic...  Popřát jim hodně štěstí a nadhodit chabý úsměv. Ten, který vidí všichni kolem vás, ale jen vy sami víte, že je to pouhá přetvářka. Možná, že jste opravdu šťastní za své přátele, ale pořád je tu ta vlna zklamání z vaší strany. Víte, že jste zklamali všechny kolem sebe a nejhorší zklamání je to právě pro vás. Stále si opakujete, že je to jedno, v životě vás potká ještě hodně chvil, kdy se budete cítit šťastní. Nebo těch chvil, kdy se budete cítit tak hrozně, že si právě na tyhle chvíle vzpomenete a budete si řikat: ''Jak jsem mohla být tak naivní a dělat z toho třetí světovou. Vždyť to byla naprostá kravina.'' Ano, možná, že si to jednou řeknete, ale teď... Teď vám nic z toho nepřipadá důležitý.

P.S. Tohle byl nejhorší den mýho života. Lituju toho, že jsem to zkusila? Možná...

LOL - Heart On Fire - Jonathan Clay Full Song

Čůůůste... :) Tak... moje oblíbený slovo, kterým hodně často zahajuju konverzaci... :D Né, to je jedno. Zase po nějaké době jsem tu. Něco nového? Ále jo... Už jen 5 dní a čekají mě přijímačky. Dělám je jak v pondělí, tak i v úterý. Příští týden bude naprosto rozhodující. Divný, ale mám přeplněný rozvrh... (To se mi moc často nestává.) Vážně se omlouvám, že se moje aktivita zase snížila, ale to je tím, že hned co přijdu ze školy, sedím dobrý 3 hodiny nad zkušebními testy, opakuju si nějaký věci a stále něco počítám. Vážně mi z toho už hrabe. Jenže to musím vydržet do soboty. V neděli se už na všechno vybodnu a budu si užívat poslední den volna. :D Dneska jsem jako obvykle seděla u zkušebních testů. Někdy po dvou hodinách úmornýho snažení, mě rozbolela hlava tak, že jsem si šla lehnout. A co se nestalo, usnula jsem. Skvělý... Spala jsem dobrý dvě hodiny a možná bych spala dál, kdyby mi nezavolala Lucka a neptala se mě na chemii. Takže díky Lůc... za to probuzení :D No, co následovalo pak? Asi další hodina zkoušení různých příkladů. Aspoň když to v pondělí projedu, můžu se uklidňovat tím, že jsem se na to nevybodla. :D No a jinak v pátek mám narozky!!!! Úááá né .... tohle ignorujte, dřív bych se možná těšila, ale teď je mi to vážně šumák... :D Určitě se sem ještě do pondělí stavím, takže se nebojte, dám vědět o svých pocitech... :D

James Morrison - Broken Strings ft. Nelly Furtado

Ďáblův syn

Ahojda... tak je tu konečně pátek. Myslím, že na tenhle den čekala velká většina lidí a i já se nacházím mezi nimi. Bohužel to má své pro i proti. O víkendu si můžu spát tak dlouho, jak se mi bude chtít a nebudu se muset nutit k rannímu vstávání. Jenže jako proti je rychle ubíhající čas. Ještě 17 dní a jsou tu příjímačky. Na tenhle víkend jsem si naplánovala rozvrh. Prostě se musím pustit do opakování, jak matiky, tak češtiny. Už jsem s něčím začala, ale teď si vyzkouším rovnou testy, co mám doma. No, každopádně tohle teď hoďme za hlavu. Chtěla jsem jen informovat, že je plně rozhodnuto. V čem? No, před pár dny jsem sem dávala anketu, ohledně toho, na co se mám nejvíc zaměřit a co právě vás zajímá nejvíc. Všechny hlasy byly uděleny povídkám, což mě překvapilo. Příjemně překvapilo. Všem co hlasovali děkuju a slibuju, že se tu dnes a nebo zítra objeví další díl povídky. Nevím ještě které, ale mým favoritem je Ďáblův syn. :D :D

Bruno Mars - Locked out of heaven

Znáte ten pocit, kdy víte, že se musíte na něco nutně připravit, ale necháváte to na poslední chvíli? Ne schválně, prostě jen máte z tý situace strach a přípravu stále odkládáte? Tak nějak jsem na tom já. Vím, že to není nejlepší řešení a ráda bych to změnila, ale je tu ale. Nevím, poslední dobou to se mnou jde z kopce. Vím, že bych měla něco dělat, ale nedělám to. Důvod? Já vlastně ani nevím proč. Za necelých 21 dní mě čekají příjímačky a já nejsem schopná podívat se na něco, připravit se. Bojím se toho všeho, hlavně toho, že se nedostanu tam, kam chci. Jasně lidi okolo mi říkají, že na to mám a že to prostě musím dát, ale pravdou je, že já si tím jistá nejsem. Nejhorší na tom je, že rodina a spousta lidí očekává, že se na tu školu prostě dostanu, ale co když ne? Co bude pak? Zklamu všechny kolem sebe a navíc se možná i nesrovnám s tím, že mě prostě nevzali. Jsou tu chvíle, kdy to házím za hlavu a říkám si: No a co? Prostě se tam dostanu. Jenže tyhle chvíle mě až moc rychle opouštějí... :/ A co tímhle článkem chci říct? No, možná to, že všechno není tak jednoduchý, jak si někdo představuje. A pokud zvládnu všechno co potřebuju, budu nejšťastnější člověk na světě...

Paramore - crushcrushcrush

Ďáblův syn

Ahojda, přeju vám krásný pondělí a obdivuju ty, kteří se i dneska ke mně zastavili. Co od vás vlastně chci? Hm, dalo by se to nazvat průzkumem, ale je to jedno. Poslední dobou moje aktivita klesá a stoupá zároveň a bohužel nemůžu slíbit, že by se něco zlepšilo. Koukala jsem do statistik a opravdu jsem to tu poslední dva měsíce, možná i víc, zanedbávala. Dneska jsem si jen tak projížděla blog a napadlo mě, že se mrknu do profilu. Hned jak jsem ho otevřela, vyskočilo na mě číslo 695. Co to je za číslo? Hm, přesně 695 dnů uběhlo od doby, kdy jsem si tenhle blog zakládala. Někdy 7. 5. to budou přesně dva roky od založení. Překvapuje mě, že mi ten blog vydržel až tak dlouho a a zdá se, že ještě vydrží. Proto vlastně přidávám tenhle článek a chci se prostřednictvím právě jeho zeptat, co vás tu nejvíce zaujme. Víte, začíná mě štvát, když někteří jedinci čtou články, nebo je možná ani nečtou, jen je otevřou a ohodnotí to nejhorší známkou aniž by přidali komentář. Zajímá mě váš názor a myslím, že dvě minuty není zrovna ztráta času. Takže když okomentujete, nic se vám nestane. Vždycky, když se mi objeví komentář a autor uvede blog, hned na něj skočím a pokud to jde, tak okomentuju. Samozřejmě, že nečekám jen pozitivní reakce, ráda si yslechnu i kritiku, samořejmě, že ale takovou, která neobsahuje žádný vulgarismus, urážky a podobně. Takže vy, co se sem vracíte a nebo vy, kteří jste tu poprvé, hlásněte si o to, co byste tu chtěli. Pokud tam není ani jedna věc, která by vás zaujala, tak napište do komentů a nebojte, já nekoušu... :D

Čůsky.... :) Zdravím všechny a zároveň přeju hezkou neděli, doufám, že jí budete mít lepší jak já. :D Určitě jste si všimli divnýho nadpisu, takže těm, co ho nepochopili (Ani se vám nedivím, mě chápe málo lidí.), vysvětlím, co to vlastně znamená. Nebojte, nejedná se o žádný pokousání, vzteklinu a nebo něco podobnýho. Jen mě prostě nenapadl jiný název. (Je fakt těžký vymýšlet všechny názvy článků a tak, když to tak vezmu, tak jich tu mám určitě víc jak 500 a každý jsem musela nějak pojmenovat.) No ale teď to nechci rozebírat, vrátím se k předešlýmu tématu. Kousnutí. Víte, že jedno málé kousnutí může způsobit až pekelně velké následky? Protože já jo! Z vlastní zkušenosti, která se mi stala v pátek, když jsme vyrzili s kámošema ven, můžu říct, že to fakticky bolí. Jako můžete mě mít za blázna, ale myslím to naprosto vážně. Jedno blbý kousnutí a v nejlepším případě se jen malinko kousnete a poteče jen malinko krve. V tom horším vám může vypadnout zub a nebo si můžete ukousnout jazyk. Proč to tu vlastně rozebírám? No, protože jak jsem řikala, v pátek jsem se při žvýkání žvýkačky kousla a ještě teď mě bolí pusa. Prostě jsem tu nad tím chtěla jenom zauvažovat. Nuž co, stejnak vás to asi nezajímá, ale kdybych nepsala o tomhle, tak jsem se tu klidně mohla objevit s tématem Velikonoce a to mi přijde dost ohraný, takže sorry, ale to tu nečekejte. Obrázky vajíček, pomlázky, zajíčků atd..... to jde mimo mě. :D Jinak to ale neberte špatně, jasně všem vám přeju krásný svátky, ale to je vše, víc už vám k tomu asi neřeknu. Velikonoce nejsou zrovna famózní svátek, teda aspoň pro mě.... :P Tákže se s vámi tímto loučím..... A z tý předešlý úvahy si moc logiky neberte, jen mě to tak napadlo... :D

Carly Rae Jepsen - This Kiss

Beauty and the beast

(BatB)