Těžko říct

z

Jo, vím jak je to dlouhá doba... neskutečně jsem to tu flákala a jsem připravena na drsná slova svých snad ještě pár příznivců... Jinak krásný večer, přeji :)

Zima bez sněhu?!

 Šťastné a veselé !

Brý večer, přeji všem, co sem ještě dnes zavítali. Říkala jsem si, že bych se zase mohla ozvat. Posledních pár dní byl můj rozvrh tak nabitý, že jsem se pomalu nemohla ani nadechnout. /Ne že by se teď něco změnilo, pouze odsouvám věci na dýl... což jak se znám, se mi dost vymstí... /

Stále pracuji na další kapitole Pod jednou střechou, ale tíží mě čas a určité okolnosti. Po svém rozhodnutí, že nechci žít jak do teď, protože mě to akorát ubíjí, jsem to vzala všechno do svých rukou. Jenže je na mě očividně někdo zasedlej, protože se mi to sice povedlo, ale nastaly komplikace. Jaký? Hm, asi vypíšu krátký seznam pro pochopení...

To z čeho mám radost + úspěchy:

• Nechala jsem si na znak rebelství propíchnout ucho v horní části a hodlám si tam dát piercing s řetízkem.
• Objednala jsem si úžasný náušnice, náramek a další blbosti.
• Vyrazila jsem si po dlouhý době ven s holkama a koupila si skvělý kožený kalhoty.
• Dostala jsem přidáno v práci a povýšila jsem. Navíc jsem si tam užila skvělý chvíle s nadřízeným... Jeho hlášky mě zabíjeli... :D

Ta méně pozitivní stránka mého života:

• rodinný smutek
• ex, co nedokáže pochopit, že je mezi námi konec a rozhodl se mě pronásledovat a zjišťovat informace od všech mých známých ve škole (Nechápejte mě blbě, nejsem nějaká mrcha, ale prostě mě náš vztah dusil a právě ukončením, jsem se mohla posunout dál. A to ještě nezmiňuju, že spolu pracujeme.)
• Asi je na mě pořád zasedlej třídní...

/Možná mě někdo pochopil a možná taky ne. Nevadí, ale já jsem spokojená... tak co.../

Jop, brý ranko přeji, už jsem zase tu. :D Popíjím čaj a přemýšlím, co bych mohla dělat... nemusím snad vysvětlovat, že mě napadlo přijít sem a zpříjemnit vám den. /Teda jak komu, že... ?:D/ Nuž, nebude to nějak slavný článek, spíš jsem chtěla nechat trochu prostoru vám, abyste si mohli odhlasovat pár variant toho, co byste tu nejvíce chtěli po dokončení povídky Pod jednou střechou. :) Určitě si ráda vyslechnu vaše názory, ale úplně zase stačí jen kliknout na jednu z možností a kousek níž. :) Děkuji převelice a přeji krásný zbytek dne.

P.S. ♥ Brzo se tu objevím s novou kapitolou povídky Pod jednou střechou. Už jsem jí rozepsala a mám tak jednou třetinu hotovou. :D /Nelžu.... fakt jsem se do toho včera pustila!!! :D/

Brý ranko, přátelé. Jak jste si asi před pár vteřinami všimli, jsem tady. Celá, se všemi prsty, bez větší psychické či fyzické újmy a dalo by s říct, že tak trošku vylepšená. Čím to je? Hm, zvládla jsem to! Po pravdě jsem se do toho pustila a během pěti minut, což je smutný, vyřešila všechno, co jsem potřebovala. Vzalo to okolí špatně? Jo asi jo... Uslyším o tom ještě? Bohužel jo... Jsem spokojená? Naprosto...

No ale tenhle článek není jenom o tom, abych se pochlubila, že začínám od začátku, ale i o tom, jak bych chtěla poděkovat vám, kteří jste mě podporovali a nakopli dopředu. Měla jsem tak větší sílu a věděla jsem, že i přes vzniklé problémy dělám správnou věc. Chtěla bych poděkovat za oba komentáře v článku "Brzy to tu bude... Don't worry about it...." ♥ První osůbce za podporu, radě o neovlivnění okolím a za to, že na mě myslela. ♥ Druhé osůbce za hodně řečnických otázek, které mi dlouho vrtaly hlavou, za přání a za tu úžasnou větu o tom, že když můžu být sobecká, ať jsem, protože tak dokážou proplout tímto světem. ♥

/Miluju tenhle blog, zbožňuju všechny své čtenáře, zajímají mě vaše názory, užívám si čtení komentářů a pak chvil, kdy vymýšlím pořádnou odpověď... Nevím, co bych bez vás dělala, jste mými "neznámými" přáteli, kterých si opravdu vážím. Děkuju.. *Fiktivní objetí a šťastný úsměv o řádek níž, jen a jen pro vás*/

Jsem nabitá energií a může za to písnička, která právě hraje... Ano Hinder - Up All Night. Díky ní jsem si určila priority a příští týden začínám od začátku. Ukončím věci, co nemají smysl a pustím se to těch smysluplnějších. Bude to bolet? Bude... Snesu to? Budu muset... Je to nezbytný? Jo pokud se nechci plácat ve lžích... Mluvím o blogu? Tak částečně... ale spíš o svém osobním životě. Jednoduše se musím ozbrojit.

Jinak zdravím, samozřejmě. :) ♥_♥ Asi jste pochopili, k čemu mě dotáhla již zmíněná písnička... co říct, je prostě úžasná. Každopádně tohle probereme až se mi všechno povede. Což znamená, jestli se neozvu v příštím týdnu, pohřbila mě společnost a dala mi pěkně sežrat mou krutost a bezohlednost. To samozřejmě nechci já a doufám, že ani vy, moji čtenáři. Proč? Přišli byste sice o mé totálně výmazové řeči, ale taky o další kapitolu povídky Pod jednou střechou, na které pracuji, a o první díl té nové kratší kapitolovky. :D Takže kdo je na mé straně? Ne, tohle není vydírání... :'D :D

/Chudáčci, už teď nemáte na vybranou... propadli jste mi... *můj pohled o řádek níž* :'D/

Brý večír, milí čtenáři. Je za námi polovina září, blíží se podzim, většina z nás je již v plném školním ruchu a někde z dáli se nám na paty tlačí Vánoce. Je toho moc a zřejmě nic neubyde. Házím veškerou snahu o zastavení času za hlavu a snažím se nic moc neřešit. Zjistila jsem totiž, že i přes veškerou snahu a úsilí něco prostě nemá cenu... Za poslední tři měsíce se toho stalo tolik... řekněme, že jsem si ujasnila svůj pohled na svět. Pár poznatků, co jsem za poslední dobu nasbírala? O_o Je toho fakt moc, ale asi sdělím to nejzajímavější.

• Na co se až moc dřít ve škole v předmětu, co nebudu potřebovat, když si na mě stejnak zasedne učitel a seřve mě za správné odpovědi?! /Fakt jsem ho nijak nedráždila... to až pak, když mě seřval. Umím se chovat jako egoistický ignorant... no a?!/

• Proč spěchat do školy, kvůli autobusu, co jezdí pitomou objížďku a trvá mu to o půl hodiny dýl jak normálně, když stejnak i přes svou snahu utíkat přijdu o tři minuty pozdě?

• Nikdy nesmím svému příteli (se kterým jsem mimochodem už tři měsíce ♥_♥ jůůů) říct, že mám blbej den a všechno mě sere, protože je pak až moc hodnej a dělá blbosti. Už tak jsem dostala přes dvacet růží a tenhle týden i čokoládu. (Pro svou postavu a jeho bankovní účet to bude nejlepší řešení.)

• Prý mám potenciál... ♥_♥ ještě nikdo mi nic takového neřekl. Miluju svého učitele angličtiny.

• Kdo by čekal, že mi na kasu v práci přijde rodinka, co na sebe nejdřív mluví německy, na mě pak anglicky a nakonec se ukáže, že umí česky?! ∩_∩ Má snaha o němčinu a angličtinu, když šlo v němčině do tuhého, vyšla vniveč. ◣_◢

• Už mě nebaví každýmu vyhovět a pomáhat za cenu, že se na mě dotyčné osoby vybodnou... Čas na změnu a trochu projevení rebelky? o_O

• Nemám ráda ticho... ráda se bavím. Miluju vtipy a blbý kecy... Nechci vyčnívat, ale ani nechci umřít v tichosti. Nudnej život nemá cenu... Okolí zjišťuje, že jsem jiná, než si mysleli. Už nechci předstírat.

• Bude ze mě doktorka... taková ta, co se zajímá o viry. ♥_♥ Mé rozhodnutí... :D Spíš můj sen... teď ještě zvládnout za rok maturu a přijímačky na vejšku. :D

Jo a abych nezapomněla, rozepsala jsem 27. kapitolu povídky Pod jednou střechou. ╯▽╰ Izzy a Danny si to v ní pořádně užijí, tak snad nebudou jediní. :D Jinak děkuju všem, co sem zavítáte. Vaše podpora v jakémkoliv ohledu je skvělá ♥_♥

/Co to bude teď? Kupodivu animace (ne)korejského seriálu.. i když Korejka by se tam našla :D/

 Zravím, a přeji vám oficiálně druhý krásný den letních prázdnin. :) Je tu přesně to, na co jsem čekala celou dobu a to volno. Mám jeden den za sebou a už nevím, co budu dělat po těch dvou měsících v září. Jak se znám, zvyknu si na tenhle klid a pak mě bude někdo muset popohánět.

A co že jsem se sem stavila? No tak asi bych mohla informovat, jak pokračuju s povídkou Pod jednou střechou. Nebojte, začínám pracovat na dalším dílu. :) Dneska jsem se ale spíš přišla vypsat. Název krátké zprávičky jasně prozrazuje, že jsem zmatená. Ani ne tak, jako spíš vyvedená z míry. O co jde? No, nejsem příliš velký příznivec Facebooku či jiných sociálních sítí... podle mě je to naprostá ztráta času, ale tak jednou za čas se tam mrknu, abych obhlídla, zda po mně někdo něco nechce anebo jestli není něco nového...

Jenže poslední dny jsem tam nějak víc a technicky vzato za to můžou dvě až tři osůbky. :D (Nemám ze sebe radost... vůbec nemám) Do toho všeho mě udivuje fakt, jak vám na síti leze někdo koho znáte do zadku a chce být hned přítel, zatímco v reálu vás ani nepozdraví a ke všemu se probodáváte naštvaným pohledem. (Poslední dobou mi to jde líp a líp. Co bych se přetvařovala, když ty lidi prostě nemám v lásce?!) To není můj styl a taky se toho nehodlám držet.

Pak bych si snad ještě mohla postěžovat na sebe... Nechápu sama sebe. Nějak se rozhodnu, ale jelikož všechno dost promýšlím, změním názor. (Takhle se mimochodem dostávám často do problémů) :D Hledám něco tam, kde nic není a vymýšlím si unáhlené závěry. Mám velkou představivost a nízkou hranici odhodlání. Krutý to život a krutá to realita... :'D

/Já vím, co vás napadá... zase něco korejského... :D Napadá vás to správně. Nakonec pár lidiček, co mě drží nad vodou/