Nostalgie a plány

(via GIPHY)

 Opět mezi živými 

Dobrý večer všem. Ano! Doopravdy se Vám to nezdá, jsem zpátky. Po několikaroční přestávce s občasnými příspěvky plných deprese a nejistoty jsem se odhodlala a zkusila opět zprovoznit přidávání příspěvků - jejichž nemožnost psaní na různých prohlížečích byl mimochodem jeden z hlavních důvodů, proč jsem psát přestala. "-_-" Ani jsem nedoufala v to, že by mohly tyhle stránky ještě existovat, každopádně jsem to riskla a jsem ráda, že jsem tak učinila. Ještě přesně nevím, kam vlastně chci s blogem směřovat, ale jedno je jisté, pokusím se ho dát opět do provozu, obnovím postupně odkazy a zkusím něco málo napsat.

Je mi jasné, že po tolika letech už to nebude to, co bývalo, a jak jsem dnes při hledání článků pochopila, připisuje se to nové generaci, ale ani to mě neodradilo. Při pohledu na blog mě zavalilo tolik vzpomínek na staré dobré časy, že jsem si prostě řekla, že to zkusím. Ano zkusím. Ještě musím promyslet, jak to všechno provedu, ale nebojte, v nejbližsí době sem přidám plán mého znovuzrození. :D

/ Doufám, že ještě nevymřela generace, která si občas něco přečte ? O_o /

Vaše misqwa ❤

z

Očekávání - to je to nejhorší, čím Vás okolí dokáže totálně vydeptat až do "morku kosti" či jak by můj obor řekl do oblasti cavum medullare. Představa ostatních se však dost často nepodobá tomu, co od sebe očekáváme my samotní. Jo očekávání, představy a plány - krásné, ale co dělat, jakmile se dostanete do bodu, kdy už nemůžete dál? Přijde mi že život je více či méně determinovaný - u mě tedy více. Celý život se ženu za něčím, co po mně chtějí ostatní a teď si teprve uvědomuji, jak velká chyba to je a byla. Snažím se naplnit očekávání někoho jiného a sama žádné nemám. Má smysl plnit očekávání někoho jiného, když vy z toho nic nemáte? Nevím, kdybych to věděla, tak sem nepíšu tyhle zcela zmatené poznámky.

"I'm exhausted from trying to be stronger than I feel"

  z

Krásné nedělní dopoledne přeji, opět jsem se tu zastavila a tentokrát se prostě musím pochlubit. Nějakou chvíli jsem přemýšlela nad tím, že bych to tu trochu aktualizovala. Hlavně proto, že už je to 7 let, co tenhle blog existuje a já se poměrně dost změnila. *Stejně tak i moje úchylky. =^..^=Jo, název blogu už nezměníte, nebo možná to jde, nevím, ale ani bych to neudělala. Prostě jsem tehdy milovala upíry, no a nebylo nás náhodou víc? :D Každopádně, pak to bylo anime  -příležitostně ho shlédnu i teď. :D Ale teď mám ještě mnohem větší závislost a to poslední 4 roky. Kdo si ještě nevšiml ♥_♥tak je to Jižní Korea♥_♥.

No, všichni se mění a tak se trošku změní i design blogu. Dalo mi to docela zabrat, abych přišla na všechny ty kódy, co se musí přepsat... odhadnout velikost gifů apod. *Nechápu, jak se mi to mohlo povést před 7 lety, kdy jsem byla... ehm, hodně mladá? -_-Každopádně celý týden jsem s tím zápasila a výsledek se dostavil. Nuž, musím se pochválit. :D Co se povídek týče, nechám je tu, kvůli nim byl i z části blog založen, ale to jestli budu někdy pokračovat ve psaní je ve hvězdách. Nápady by byly, hlavně během zkouškového -> to myslím na samý kraviny jen proto, abych se nemusela něco učit.... -_- ale že bych to realizovala? Nevím, pro teď snad jen recenze... Každopádně děkuju všem, co mě tolerují i nadále. :)

/Jo, taky se nestačím divit své aktivitě... (◐.̃◐)/

Dobrý večer přeji(^o^). Tenhle týden jsem se vrátila z dovolený a opět jsem zabředla do práce, konkrétně brigády. Jo stávání v 4:40 ráno je ubíjející a právě teď bych se měla chystat do postele, abych spala přesně 8 hodin. *no co, měřím si přesný čas spánku... ಠ_ಠ. Každopádně 8 hodin v práci mě nutí přemýšlet a jsem v kontaktu s lidmi natolik, abych v hlavě filozofovala nad blbostmi. Nuž určitě se mezi Vámi najde někdo, kdo už byl situaci, kdy se každý v okolí ptal: Kdy už nám přivedeš nějakého nápadníka? Viz babička: No, ráda bych se ještě dožila toho, že mi představíš svého přítele... už na to máš věk... apod. *aghhh, tak na to mám věk no... asi to bude hodně těžký. Proč?

Nevím, jestli mám vysoký nároky. Ne na opačný pohlaví, ale celkem na lidi. Víte co, jsem až moc všímavá a to zřejmě není zrovna nejlepší vlastnost. Ale zase i tak to není tak špatný. Po pár pohledech si udělám o člověku obrázek a pak už to nějak vychází. Ne nesoudím knihu podle obalu, ale... Lidi jsou od přírody sobci, to si neustále potvrzuji -> *to mi připomnělo Sobecký gen - právě ho čtu.(-̮̮̃-̃) Za pomocí od určitých lidí vidím špatný záměr, ten, který ostatní nevidí. Neustále mě iritují maličkosti jako: chování lidí v hromadné dopravě, povyšování vyšších autorit apod. ale to štve asi každýho. Když už ale nacházím něco i na "kamarádech" a "spolupracovnících" tak... je to špatně? *Co si budeme říkat, pravého přítele najde málokdo, ale...

Nejsem patriot ani ale nejsem proti našemu národu. Jsem spíš nestranný pozorovatel, ale stále víc se mi náš národ nezamlouvá. Po pravdě v jiných zemích, kde jsem byla, se ke mně jako k člověku chovali mnohem líp a to jsem byla "vetřelec". *To je na dlouho. Závěr?: Takže ne, opravdu nemám zájem o někoho z našich krajin. Nebo teda aspoň do teď jsem nepotkala nikoho, kdo by za to stál. Vysoké nároky nebo ne, na tom nesejde. Prostě to tak mám. Stává se ze mě pesimista... cítím to na sobě. (×̯×)Špatně nebo dobře?

/Ok, tak jo mám svoje preference. Tyhle bych brala hned... nooo ♥_♥ ♥_♥ ♥_♥/

z

Říkám si, proč mě to ještě neustále překvapuje. :O Myslela jsem si, že už jsem si zvykla na to, jak se lidi chovají, ale je pravda, že když se jedná o někoho blízkého, vždycky nás zarazí, když zjistíme, co jsou vlastně zač. Ne, nesnažím se tu filozofovat, to opravdu ne, na to mám až příliš málo času. Prostě poslední dobou zjišťuju, že lidi, co mám za přátele vlastně až takový kamarádi nejsou. Opravdu závidím všem těm filmům o bff, kamarádech až za hrob a korejským seriálům, kde má i ten největší vyvrhel pravého přítele. :D

Není to o tom, že by mi vadilo, že mi někdo píše jen, když něco potřebuje -> na to jsem si už zvykla a když se někdo takový ozve, tak chci rovnou něco na oplátku. *Proč se sebou nechat vytírat podlahu, když z toho nic mít nebude, ne?!* Jde spíš o to, že když se mi ozve někdo opravdu blízký, vymýšlí si různé zástěrky, jen aby ze mě vytáhl nějaké drby, tak mě to opravdu mrzí. Ne nejsem naštvaná *na to nemám energii :D*, spíš zklamaná, že jsem opět odhalila, že ani tohle nebude ten vysněný bff. Přijde mi ubohý vymýšlet si nějaký pitomý kecy. Jasně všichni jsme zvědaví, ale když už něco chci, tak to vyklopím narovinu ne? 

Říkám si, jestli si všichni myslí, že jsem tak pitomá, že to nezjistím. Ehm, teď jestli to brát jako urážku nebo poctu, že? *Hmm, z toho by se dalo něco vytřískat, ne?! :D sranda... ale... :D* Ne zjednodušuji to. Tak asi budu na toho "pravého" kamaráda čekat dál...

/ Jiminův první výraz mluví za vše. Asi jako já, když zjistím, že mi opět někdo kecá a snaží se mě oblbnout... :'D Jo, stále mám jeho a ostatní. Je pro co žít. :'D /

Z   z

z

                                                       z