Nezáleží na tom

 ...

Strange

On a já

Není to tak, jak to vypadá

Šedesát vteřin před koncem

(Drabble - 100 slov)

Narozeninová oslava aneb peklo první úrovně

/Tak je to tu. Rozhodla jsem se, že tuhle jednorázovku prostě napíšu a zveřejním co nejdřív.

Můj brácha a jeho nej kámoš...

(

Neztrácej naději

(JLS - Take A Chance On Me)

(Ahojda.. :) Všechny zravím. Nesu další jednorázovku. Tentokrát mi vnuklo tenhle nápad moje zkoušení z přírazu... Jo jasně řikáte si, že je kravina, aby mě něco napadlo ve chvíli, kdy jsem zkoušená... Ale je to tak. Rychlý popis: Celá povídka se zaměří na Emily Robersovou. Šestnáctiletou dívku, která díky autonehodě, v autě co řídí její rodiče, přijde o sluch. Nehoda se jim stane ve chvíli, kdy se vracejí z vystoupení, ve kterém jako hlavní roztléskávačka účinkovala právě Emily. Jenže copak jde žít na místě, kde se vám všechno zhroutilo? Emily toto místo viní z toho, že přišla o sluch a tím pádem i o roztleskávání. To byla jediná věc, kterou milovala. Jenže teď je po všem. Hudbu by možná slyšela, ale jen za dost kvalitního naslouchátka. Naslouchátko má... ale kdo by stál v týmu o mrzáka?! Už to nemůže v tom zapadákově vydržet. Lidi se na ní dívají se soucitem a to ona nechce. Takže zbívá poslední možnost a to stěhování někam jinam..... /Ehm asi jste pochopili, že jsem byla zkoušená ze sluchu, takže asi musím poděkovat naší úče na příraz, za skvělou inspiraci a tu to máte...)

Nebudu zdržovat zbytečnýma kecama, takže jde se na to --->

"Ááááá nemůžu tomu uvěřit, že jsme vyhráli," zavřískala jsem přes celý auto a tím přehlušila momentální písničku v rádiu.

"Zlatíčko byli jste naprosto úžasný. Jsem na tebe nehorázně pyšná," otočila se na mě mamka s obrovským úsměvem.

"Děkuju. Tancovalo se mi mnohem líp, když jsem věděla, že se na mě díváte," zašvitořila jsem.

"Přece jsi si nemyslela, že bychom si to nechali ujít že ne?!" zeptal se taťka a otočil se na mě od volantu.

"Ne to ne, ale..." nestačila jsem to doříct, protože se ozval hlas mamky.

"Brzdi. Patriku pozor," stihla ještě vykřiknout, ale bylo pozdě. Nevím co přesně se stalo. Bylo to tak rychlé. V jednu chvíli bylo slyšet kvílející brzdy, v další ochromující náraz, poté ce auto několikrát otočila a já narazila hlavou do okýnka, které se roztříštilo na kousky.

V tuhle chvíli jsem ztratila vědomí.

Já a kluk mojí sestry ?

(Další jednorázovka?! Jo tak nějak. Napadla mě jen takovou menší náhodou.