Život je hra... Je jen na tobě jak ji budeš hrát ... Ehm velmi chytrá věta, ale řídit se jí je pro mě naprosto nerealistické. Jsem prostě holka, kterou baví psát povídky hlavně s humorovým podtextem, neboť v reálným světě moc humorem nesrším. Snažím se to tu trošku oživit, protože reálnej život je pro mě až moc nudnej. A hlavně tu mi pár lidí věnuje pozornost, za to v reálným světě by si ze mě pár lidí dost utahovalo, kdyby vědělo co tu píšu. A tak vás žádám o jedno... PŠT nikdo přeci nemusí vědět kdo jsem...--> misqwa <---
"Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, ba dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu."
Ať se snažím, jak se snažím, je to k ničemu. Možná, že na to jdu ze špatný strany. Za každou cenu se od něj chci držet dál. Jenže on mi to rozhodně nijak neulehčuje.
Od teď se chci řídit jediným pravidlem: Držet si od ní co největší rozestup. Jenže po zvážení všech okolností si nejsem zrovna dvakrát jist, jestli je to TO správné řešení.
Je naprosto k ničemu říkat si, že je všechno v pohodě. Nemá cenu přesvědčovat sebe i okolí, protože čím víc se to snažím popřít, tím víc se to stává skutečností.
Každý z nás si myslí, že se mu nic tak absurdního nemůže stát. Stále dokola si opakuje, že se ho to netýká. Když se však tahle situace objeví přímo před jeho tváří, neví jak zareagovat. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože se na ni nikdy nesnažil připravit.
Mám podezření, že má radar na mé slabé chvilky. Pokaždé, když se jedna z nich objeví, je spolu s ní i on a vychutná si mou potupu do poslední kapky. Náhoda? Nemyslím si.